Prezenční studium vš ve vyšším věku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Takyto vek se strati. To jste proste rovesnici. Zazila jsem ale studentku o 20 let starsi, tam to jiz bylo znat. Neboj, bude to fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vek bych neřešila, v dnešní době kdekdo studuje pomalu do 30, několik oborů.. Určitě tam nebudeš nejstarší.,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja dělám dálkový, jsme tam od holek pro maturitě az po ženský po 40, se 3 dětmi… za me to teda je znát, dost. S dvacitkou, co resi přítele, party, tiktok… si máma s malými dětmi nema co rict. Určitě bych nechtěla byt jedina v tom jiném věku. Ale u tebe ten rozdil neni tak velký, budes o 4 nebo 5 let starší nez ostatní, děti nemáš, zas tak velká propast to nebude. Záleží taky na povaze, životním stylu.. ja jsem v tech 25 mela 2 deti, takze bych i pres nízký věkový rozdil byla v tom životě uplne jinde. Ale to ty mas jinak. Předem nemůžeš vedet, hak zapadnes. Vek neni jedině kritérium.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Nebála bych se toho. Jdi to zkusit a uvidíš. Já když se hlásila na VŠ kombinované studium navazujícího magistra, tak pro mě bylo nejhorší, když mě vzali. 
To jsem si při zápisu uvědomila, co mě čeká. 
Ale spolužáci jsou fajn různého věku 22 - 55 let, po škole se naše skupinka schází často, jsme + - 10 let rozdíl. A profesně si pokecáš s každým, jak s mladým, tak starším. Někteří jsou tam pomalu ve věku mých dcer.
- Citovat
- Upravit
Uz pred skoro 20 lety jsme byli na oboru lidi v rozmezi 18-45 let. Vzdyt je to uplne fuk 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Od 26 let si musis platit zdravotni pojisteni, pokud nemas zajisteno jinym zpusobem…zamestnani, materska… (u studentu jen do 26, vyjimka je doktorandske prezencni studium, tam vek nerozhoduje).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nastupovala jsem ve 28 na denní a v červnu končím. Upřímně nebylo to nic moc, celé studium jsem si platila + zdravotní, které se každý rok zvedlo.
Vysoká byla fakt od rána do večera dle rozvrhu, zapisovala se docházka i na přednáškách a víkendy jsem se snažila dohánět v práci. Školu sice dotahuji, ale nemám na to ani jednu dobrou vzpomínku.
Doporučuji to důkladně zvážit a hlavně jestli tě ten obor někam posune. Jinak pokud je obor v kombinované formě, šla bych tam i kdybych musela jezdit přes půl republiky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje mamka si delala Mgr. ve stejnou dobu jako ja 
. Tvuj vek se ztrati jeste urcite, ale pokud by byla moznost kombinovaneho, tak bych sla do kombinovaneho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Cytosin333
skolne se neplati, pokud pani nema v minulosti nedodelane VS studium.
Pokud jste platila, musela jste mit pred tim nejake nedokoncene studium.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velmi bych zvážila prezenční studium. Nevim, kdy bych potom vůbec pracovala. Mě stačilo dodělávat dálkově při práci. Pokud člověk pracuje, tak určitě doporučuju dálkové studium, i když by to nebyl ten nej obor. Na dálkovém všichni víc chápou, že mají studenti i jiné záležitosti, ne jen studium. Na prezenčním často člověk musí mít docházku, a nikdo nic neodpustí. Záleží i na kolik let je, a v jaké životní situaci se můžeš ocitnout, partner, dítě… A být třeba na oboru, který nelze studovat dálkově může být průšvih.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
najde se tady někdo, kdo šel studovat vysokou až několik let po maturitě?
Začnu asi od začátku. Nikdy jsem nebyla člověk, co by si zakládal na tom, že musí za každou cenu studovat vš a dlouho jsem myslela, že maturitou má studijní léta skončí. Až v posledním ročníku střední jsem konečně objevila obor, který splňoval přesně to, co bych chtěla v životě dělat. Tak jsem to riskla a relativně na poslední chvíli si podala přihlášku a bohužel to o pár bodů nedopadlo. Pak jsem to ještě zkusila, ale prostě při časově náročné práci je příprava na umělecký obor náročnější, než se zdá. Tak jsem si letos ve 24 řekla, že zkusím něco trochu jiného. Obor nechci úplně specifikovat, protože jej studuje velmi malé množství lidí, ale tak nějak mi došlo, že tohle by mě také mohlo bavit. Každopádně jsem se tedy odhodlala a podala si přihlášku. Byla jsem nadšená a začala se připravovat na přijímačky. Vlastně až do teď… Čím víc se blíží přijímačky, tím větší mám strach. Možná ani ne ze školy samotné, spíš z toho přijetí. Pravděpodobně bych byla o 5 let starší, než spolužáci. A co na to řekne mé okolí? Navíc, když se jedná o prezenční studium. Nemám strach, že bych to finančně neutáhla a závazky vlastně taky žádné nemám, takže stěhování by nebyl až takový problém. Omlouvám se, že tak zmateně přebíhám od tématu k tématu a vlastně ani nevím, co chci slyšet. Možná jen nějak podpořit nebo slyšet zkušenosti ostatních…