Při každém odchodu pláče

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 09:20
Při každém odchodu pláče

Synovi budou tři roky. Je to spíš samotář, introvert. s dětma si moc nehraje, i když se snažím ho zapojovat do různých kroužků, tak je vždycky stranou. Když jdeme na hřiště, počká si až když na to určitým místě nikdo není a pak si tam jde teprve hrát. Nevyhledává společnost. Už rok chodí na pár hodin týdně do malé soukromé školky. Ale není dne, kdyby neječel jak protrženej, když ho tam dávám a odcházím, i když mu po celou dobu říkám, že zase přijdu. Je jedinej kdo tam pláče. Všechny děti si tam do měsíce zvykly. Když si pro něj přijdu, tak je v pohodě a domu zas nechce. Ale hraje si vždycky mimo houf děti.
Teď mi pláče i při každém odchodu od babičky, od tety a strejdy, od táty. I přesto že odcházíme spolu a nenechávám ho někde samotného. Ale je to takové nekonečné, prostě pokaždé. Začínám si říkat, že ho stresuju a že nikam jezdit nebudeme, aby neměl důvod plakat, ale pak si zas říkám jestli to nebude taky na dvě věci.
Nechci ho hned táhnout k psycholožce, jako že máme velkej problém. Nezažil někdo podobnou situaci se svým dítětem…jak řešit.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 10:17

Ahoj, co s tím, to bohužel nevím. Já mám 3,5-letou holčičku, která chodí už 2. rokem do školky a téměř každé ráno brečí nebo je minimálně veeelmi protivná.
Brečí také když:

  • máme kamkoliv jít (do obchodu, na hřiště, na návštěvu…)
  • se má mýt
  • si má stříhat nehty
  • se má převlékat
  • má ukončit jakoukoliv aktivitu (říkám jí to vžycky s předstihem alespoň 10 minut)
  • má ráno vylézt z postele
  • má jíst - především oběd
  • si má čistit zuby
  • kamkoliv jdu já bez ní a nechávám ji s tatínkem, babičkou nebo dědou (na všechny je normálně zvyklá od malinka)
  • někdo řekne něco, co se neshoduje s jejimi představami (příklad: má na sobě sukni, kterou označuje jako „fialovou“, ačkoliv je spíš růžová. Přijede babička a řekne: „Ty máš krásnou růžovou sukni“. A to spustí 15 minutovou brečící scénu, že to je přece FIALOVÁ sukně!)

A to jsem určitě ještě na spoustu situací zapomněla. V podstatě za každý den aspoň 5-6 velkých brečících epizod. Už jsme si na to nějak zvykli (sousedé teda moc ne), psycholožka říkala, že je jen citlivější a vyroste z toho (to říkala před 3/4 rokem a furt je to stejné). Taky už nemám chuť ji kamkoliv tahat. Dokonce jsem už ji i brala na krevní testy, jestli nemá něčeho nedostatek, že je tak unavená/líná cokoliv dělat, kamkoliv chodit - ale vše je v pořádku.
Taky si vždy hraje mimo ostatní děti, má své speciální hry, které jak jsem pochopila jiné děti jejího věku neberou. I její zájmy asi tak úplně neodpovídají necelým rokům.
Rozumí si s dětmi na prvním stupni ZŠ (1.-3. třída). S vrstevníky ne. Taky doufám, že se nejedná o nějakou formu autismu, ale psycholožka to před 3/4 rokem vyloučila s tím, že je prostě jen „svá“. Musím podotknout, že já i manžel jsme taky byli „divní“.

Janina_81
Ukecaná baba ;) 2421 příspěvků 07.05.19 10:26

Dáváš ho do školky každý den nebo nepravidelně?

Jak se chová poté? Je schopen se přizpůsobit aktivitě školky?

Moje mladší dítě je taky spíš samotář, teď teprve začíná si občas hrát s bráchou, ve školce je už téměř dva roky, když ho vede manžel, tak je v pohodě, když ho vedu já, tak pokud nejdou hned ven, tak taky brečí.

Když tak usoudím to odcházení ode však, asi nemá rád změny, je to povaha, ale nepomůžeš mu, pokud se tomu budeš vyhýbat. Spíš dle mého naopak. Musí se naučit, že je to rutina, možná by rozhovor s psychologem pomohl, nějaký trik (třeba nastavit budíka a říct mu, že až zacinká, tak půjdete domů, můžeš mu vyprávět, co pak spolu budete dělat). Moje dítě taky nerado změny, trvá mu x dnů, než se přizpůsobí, když někam jedeme (na dovolenou atd.), špatně spí, ale život se s ním mazat nebude, takže otužujeme odmalička.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 10:42
@Anonymní píše:
Ahoj, co s tím, to bohužel nevím. Já mám 3,5-letou holčičku, která chodí už 2. rokem do školky a téměř každé ráno brečí nebo je minimálně veeelmi protivná.
Brečí také když:
  • máme kamkoliv jít (do obchodu, na hřiště, na návštěvu…)
  • se má mýt
  • si má stříhat nehty
  • se má převlékat
  • má ukončit jakoukoliv aktivitu (říkám jí to vžycky s předstihem alespoň 10 minut)
  • má ráno vylézt z postele
  • má jíst - především oběd
  • si má čistit zuby
  • kamkoliv jdu já bez ní a nechávám ji s tatínkem, babičkou nebo dědou (na všechny je normálně zvyklá od malinka)
  • někdo řekne něco, co se neshoduje s jejimi představami (příklad: má na sobě sukni, kterou označuje jako „fialovou“, ačkoliv je spíš růžová. Přijede babička a řekne: „Ty máš krásnou růžovou sukni“. A to spustí 15 minutovou brečící scénu, že to je přece FIALOVÁ sukně!)
A to jsem určitě ještě na spoustu situací zapomněla. V podstatě za každý den aspoň 5-6 velkých brečících epizod. Už jsme si na to nějak zvykli (sousedé teda moc ne), psycholožka říkala, že je jen citlivější a vyroste z toho (to říkala před 3/4 rokem a furt je to stejné). Taky už nemám chuť ji kamkoliv tahat. Dokonce jsem už ji i brala na krevní testy, jestli nemá něčeho nedostatek, že je tak unavená/líná cokoliv dělat, kamkoliv chodit - ale vše je v pořádku.
Taky si vždy hraje mimo ostatní děti, má své speciální hry, které jak jsem pochopila jiné děti jejího věku neberou. I její zájmy asi tak úplně neodpovídají necelým rokům.
Rozumí si s dětmi na prvním stupni ZŠ (1.-3. třída). S vrstevníky ne. Taky doufám, že se nejedná o nějakou formu autismu, ale psycholožka to před 3/4 rokem vyloučila s tím, že je prostě jen „svá“. Musím podotknout, že já i manžel jsme taky byli „divní“.

Když to čtu, tak to máte asi ještě těžší. :( On aspoň zatím nepláče u tolika věcí. Možná bych to měla nechat být a nějak si na to zvyknout. Třeba to časem přejde. Ale pořád to prostě nějak nemůžu vypustit, není to proto, že by mi vadilo, že je moje dítě trochu jiné než ostatní. To vůbec. Miluju ho, jen mě spis trápí, jestli ho tímhle netrápim nějak já. Že pořád tak pláče. Když jdeme na hřiště, tak s dětma ve svém věku vůbec nechce být. A přesně jako u vás maximálne zůstane poblíž starších dětí okolo 6-10let. Bratrance a sestřenice moc často nevídá a i přesto s nima třeba i kouká na pohádky nebo filmy a sedí vedle nich, protože jsou o hodně let starší. kdyby měl sedět a trávit čas s nějakým dítětem jeho věku, tak radši odejde :(
Zkoušela jsem se ptát zatím pediatra, jaký je názor. ale prý tohle nic neznamená, že je prostě asi trochu víc samotář než ostatní. Ale ten pláč mě ubíjí.
Hledám prostě kde ten problem může mít kořeny.

riccius
Kecalka 324 příspěvků 07.05.19 10:43

Tak musel bych vidět, celou situaci na vlastní oči, ale pláč je většině případů pouze osvědčená vyjednávací forma dítěte.
Pokud na tom chceš pracovat tak: dítě nesmí mít žádnou naději, že si pláčem pomůže. Tedy pokračovat v té činnosti, která se děje.
Nebrat ho do náruče, neutěšovat, totálně to ignorovat.
Je možné lehce přitvrdit, a když začne fňukat, tak ho odvést do pokoje s tím, že nejsi na jeho brekot zvědavá, že mu to rozhodně nezakazuješ, ale ať si brečí ve svém pokoji. A ať přijde, až se vybrečí, ať se vrátí.
V případě důslednosti funguje ve 100% případů.

riccius
Kecalka 324 příspěvků 07.05.19 10:45
@Anonymní píše:
Když to čtu, tak to máte asi ještě těžší. :( On aspoň zatím nepláče u tolika věcí. Možná bych to měla nechat být a nějak si na to zvyknout. Třeba to časem přejde. Ale pořád to prostě nějak nemůžu vypustit, není to proto, že by mi vadilo, že je moje dítě trochu jiné než ostatní. To vůbec. Miluju ho, jen mě spis trápí, jestli ho tímhle netrápim nějak já. Že pořád tak pláče. Když jdeme na hřiště, tak s dětma ve svém věku vůbec nechce být. A přesně jako u vás maximálne zůstane poblíž starších dětí okolo 6-10let. Bratrance a sestřenice moc často nevídá a i přesto s nima třeba i kouká na pohádky nebo filmy a sedí vedle nich, protože jsou o hodně let starší. kdyby měl sedět a trávit čas s nějakým dítětem jeho věku, tak radši odejde :(
Zkoušela jsem se ptát zatím pediatra, jaký je názor. ale prý tohle nic neznamená, že je prostě asi trochu víc samotář než ostatní. Ale ten pláč mě ubíjí.
Hledám prostě kde ten problem může mít kořeny.

Spíš ty kořeny jsou v tobě. Neřeš, jestli je takový nebo makový, ale dej mu jasně najevo (slovně, jednáním), že bezdůvodný pláč není pro tebe akceptovatelný. Návod jak to eliminovat, jsem ti již napsal.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 10:49

@Janina81 chodí pravidelně jednou týdně ve stejný den. Vždycky mu večer předtím říkám, že zítra půjdeme do školky, kde si pohraje a mamka pro něj pak přijde a půjdeme na zmrzlinu nebo se prostě projít. Ale někdy mám pocit, že mi ještě nerozumí. :( A ráno to začne. Teď už když jenom otvírám dveře do školky tak spustí. Ptala jsem se i učitelky, zda se tam něco nestalo, že by tam měl blok kvůli něčemu. Ale tvrdí, že o ničem neví.
Odpoledne když přijdu, tak už nepláče, ale není v kolektivu. Vždycky ho najdu samotného. Nehraje si s dětma a nechce se moc zapojovat do nějakých společných her. Nejspíš si to moc beru, ale prostě mě to trápí. Ať jdeme na návštěvu za babičkou nebo za tátou nebo prostě kamkoli, tak je to při odchodu pokaždý problém. Hystericky pláče, až se dusí. Nechce se obliknout a pere se se mnou. Začne kousat a to už jsem z toho celá šedivá. Protože je to x krát týdně. A pořád jen pláč.

Uživatel je onlinewarita
Extra třída :D 10322 příspěvků 07.05.19 10:49

@riccius tebe bych za rodice nechtela.

lilith1
Ukecaná baba ;) 1952 příspěvků 07.05.19 10:51
@Anonymní píše:
Synovi budou tři roky. Je to spíš samotář, introvert. s dětma si moc nehraje, i když se snažím ho zapojovat do různých kroužků, tak je vždycky stranou. Když jdeme na hřiště, počká si až když na to určitým místě nikdo není a pak si tam jde teprve hrát. Nevyhledává společnost. Už rok chodí na pár hodin týdně do malé soukromé školky. Ale není dne, kdyby neječel jak protrženej, když ho tam dávám a odcházím, i když mu po celou dobu říkám, že zase přijdu. Je jedinej kdo tam pláče. Všechny děti si tam do měsíce zvykly. Když si pro něj přijdu, tak je v pohodě a domu zas nechce. Ale hraje si vždycky mimo houf děti.
Teď mi pláče i při každém odchodu od babičky, od tety a strejdy, od táty. I přesto že odcházíme spolu a nenechávám ho někde samotného. Ale je to takové nekonečné, prostě pokaždé. Začínám si říkat, že ho stresuju a že nikam jezdit nebudeme, aby neměl důvod plakat, ale pak si zas říkám jestli to nebude taky na dvě věci.
Nechci ho hned táhnout k psycholožce, jako že máme velkej problém. Nezažil někdo podobnou situaci se svým dítětem…jak řešit.

Zažila, u sebe ve školce v 5 let. až do ruhé třídy 8o. Nebrečela jsem se po příchodu do školky, ale když máma pro mě nepřišla před obědem, nespala jsem tam..to jsem málem zbořila barák..ještě ve druhé třídě když jsem přišla domů ze školy a máma tam nebyla, byla na mateřské se ségrou..neměla jsem klíče..tak jsem brečela u dveří, až srdce usedalo, dokud máma nepřišla..v polovině druhé třídy se to zlomilo ze dne na den a byl pokoj..

riccius
Kecalka 324 příspěvků 07.05.19 10:52
@warita píše:
@riccius tebe bych za rodice nechtela.

To chápu. Ten, kdo nechce nic dělat, nic se učit, nemít žádné povinnosti, a jen brát, ten to má se mnou těžký.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 10:52

@riccius předpokládám asi dobře, že když Tohle přesně dělám, že pláč neakceptuju a nejsem na to zvědavá, ale pak přijde třeba tatínek a když řve, tak tatínek to vzdá, protože na to nemá nervy a vezme ho do náruče, tak to je asi moje snaha marná, že. Protože dítě vidí, že jinde to funguje, tak to bude do nekonečna zkoušet i na mě

riccius
Kecalka 324 příspěvků 07.05.19 10:57
@Anonymní píše:
@riccius předpokládám asi dobře, že když Tohle přesně dělám, že pláč neakceptuju a nejsem na to zvědavá, ale pak přijde třeba tatínek a když řve, tak tatínek to vzdá, protože na to nemá nervy a vezme ho do náruče, tak to je asi moje snaha marná, že. Protože dítě vidí, že jinde to funguje, tak to bude do nekonečna zkoušet i na mě

Jj. To předpokládáš moc dobře. V tomhle musíte být oba (případně všichni takže třeba i prarodiče, nebo učitelka ve školce) konzistentní. Prober to s manželem, a vysvětli mu, že to neděláš kvůli tomu, že jsi pohodlná, ale že ho učíš nevynucovat si věci brečením. Když se tohle děje, při důslednosti můžeš docílit toho, že pokud budete s dítětem sami, tak to nebude dělat, ale jakmile bude mít obecenstvo, tak se k tomu vrátí.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.05.19 11:03

Tak to jsem asi v začarovaném kruhu.
Ale děkuju všem za názory, jak se s tím vypořádáváte vy. Třeba nás to časem taky přejde samo od sebe a matka nebude totálně trop :roll:

chs.jasmin
Echt Kelišová 9412 příspěvků 07.05.19 11:22
@Anonymní píše:
Synovi budou tři roky. Je to spíš samotář, introvert. s dětma si moc nehraje, i když se snažím ho zapojovat do různých kroužků, tak je vždycky stranou. Když jdeme na hřiště, počká si až když na to určitým místě nikdo není a pak si tam jde teprve hrát. Nevyhledává společnost. Už rok chodí na pár hodin týdně do malé soukromé školky. Ale není dne, kdyby neječel jak protrženej, když ho tam dávám a odcházím, i když mu po celou dobu říkám, že zase přijdu. Je jedinej kdo tam pláče. Všechny děti si tam do měsíce zvykly. Když si pro něj přijdu, tak je v pohodě a domu zas nechce. Ale hraje si vždycky mimo houf děti.
Teď mi pláče i při každém odchodu od babičky, od tety a strejdy, od táty. I přesto že odcházíme spolu a nenechávám ho někde samotného. Ale je to takové nekonečné, prostě pokaždé. Začínám si říkat, že ho stresuju a že nikam jezdit nebudeme, aby neměl důvod plakat, ale pak si zas říkám jestli to nebude taky na dvě věci.
Nechci ho hned táhnout k psycholožce, jako že máme velkej problém. Nezažil někdo podobnou situaci se svým dítětem…jak řešit.

Ahoj,

pracovala jsem před mateřskou v soukromé školce a můžu tě uklidnit, že:

  • Hodně dětí pláče, jakmile vidí maminku odcházet, ale do 5ti minut už si v klidu hraje. Bohužel maminka vidí jen ten pláč a pak má z toho výčitky a špatné svědomí.
  • By bylo asi uplně nejlepší dát tomu řád a dávat syna na delší dobu do školky. Tím myslím, třeba každý den dopoledne. Bude v tom mít jasno a zajede se rutina. Takto to dítě nevnímá, že jde do školky třeba každé uterý a čtvrtek :nevim:

Určitě mu ale neubližuješ a určitě není neštastný. U nás taky kolikrát děti ráno plakaly a pak si krásně hrály a odpoledne zase plakaly, že nechtějí domů ( takže maminky výčitky ráno, že dítě pláče a odpoledne zase špatný pocit z toho, že dítě nechce domů - co tomu řeknou ostatní? Dělám něco špatně? Proč nechce domů - semnou, proč mě odmítá?)

Uživatel je onlinewarita
Extra třída :D 10322 příspěvků 07.05.19 11:28
@riccius píše:
To chápu. Ten, kdo nechce nic dělat, nic se učit, nemít žádné povinnosti, a jen brát, ten to má se mnou těžký.

a o tom byla rec?

NE!

Rec byla o citovem chladu. V necem takovem by dite rozhodne nemelo vyrustat.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama