Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Mame doma skoro trimesicni dite a trilete. Trileteho jsem pripravovala na prichod sourozence. Povidali jsme si o tom, vysvetlovala jsem mu co a proc bude. Chodil se mnou na utz, kde jsme koukali na miminko… Kdyz se narodil, dostal od miminka v porodnici i darek, co jsem mela pripraveny. Maleho ma rad, je na nej moc hodny. Hraje si s nim, houpe ho, maze mu zadecek, pomaha pri koupani… Co je spatny, je chovani ke mne. Kdyz jsme prisli z porodnice, dostal horecky. Takze se tatou na pohotovost, angina, atb. Manzel se staral, ja v ramci moznosti, moc to s novorozencem neslo. Zacal mne vyhanet z pokoje, rikal mi, ze mne nema rad. Ze mam jit varit nebo do kuchyne… Trochu si to sedlo, ale ted po mne pro zmenu krici. Rika „ty ne“. Ale uz mi i rekne, ze mne ma rad a ze se mu po mne styskalo, kdyz pro nej prijdu do skolky. I mne objima a vyzaduje chovani. On nikdy nebyl mazlivy typ. Ted, co je miminko, to vyzaduje a ja mu to dopravam, co to jde. Obcas mam pocit, ze mne nema rad. Ze jsem neco pokazila. Snazim se delat, co muzu. Hraju si s nim, kdyz to jde. Chodime denne na prochazky. Bohuzel se take musim starat o domacnost. A zatim nejde miminko nechat manzelovi a jit s nim sama, miminko beze mne dost place, jen co zavru dvere. Uz nevim, jak na ty jeho stavy reagovat. Zda to prechazet, ze to prejde nebo to hned resit. Uprimne mne uz to jeho chovani moc nezranuje, sestinedeli jsem po tajmu probrecela, ale nejak jsem si na to uz zvykla nebo co. Jak byste v techto situacich reagovali vy?
Já mám podobný rozestup a syn mě taky posílá za sestřičkou, já u něj tedy odložila nástup do školky, jednak kvůli nemocem a hlavně protože obě děti jsou letní, takže by to vyšlo tak blbě, narodilo se miminko a ty mazej do školky. Ale já ho na to že nebude jedináček připravovala od malička máme psy tak občas prostě nemůžu obsloužit dítě hned, takže syn od malička ví, že není středobodem vesmíru, stejně tak jako že dcerka občas musí chvilku vydržet než něco dodělám se synem. On si tedy vybírá, třeba dneska musel zuby čistit táta, ale večeři chtěl ode mně, ale má smůlu, když mám ruce volné já a muž něco dělá tak nebudeme skákat jak si kluk pískne, samozřejmě že když je to možné tak jeho přání vyhovíme.
@Heivka nikdy se kolem nej neskakalo a nikdy nebylo nic hned. Nebyl rozmazlovan a neni to u nas realne. Mam dost povinnosti. Skolku miluje. Ma tam velke kamarady, chodi tam moc rad.
@Aduš8 moc dekuji za tvuj prispevek, asi to tak bude. Proste se vse blbe seslo…
@Janli
dekuji. Ted uz to tak delam. Ze zacatku jsem asi hodne tlacila na pilu
.
@Anonymní píše:
@Aduš8 moc dekuji za tvuj prispevek, asi to tak bude. Proste se vse blbe seslo…
Ne i vůbec zač. Mě to všechno teprve čeká, doma čtrnáctiměsíční syn a v létě se mu narodí sourozenec. Třeba tu pak budu řešit to samé
ale neboj, hodnou a starostlivou mámu nemá dítě důvod nemilovat ![]()
@Anonymní píše:
@Heivka nikdy se kolem nej neskakalo a nikdy nebylo nic hned. Nebyl rozmazlovan a neni to u nas realne. Mam dost povinnosti. Skolku miluje. Ma tam velke kamarady, chodi tam moc rad.
Tak to už jenom zbývá počkat než se syn srovná s novou situací, ono až miminko bude starší tak to bude trochu snažší. Já jen teď u kamarádky vidím, jak byl sesazen z trůnu prvorozený a není to hezké, ale tam je prvorozený zlý i na brášku.
@Anonymní píše:
@Janlidekuji. Ted uz to tak delam. Ze zacatku jsem asi hodne tlacila na pilu
.
Jo, chápu to. Taky jsem měla dvouapůl roční a k tomu miminko, navíc nedonošený, takže navíc jsem byla měsíc v porodnici. Trochu psycho… Tam jsem dostala radu, že to starší dítě musí mít vždy přednost. Miminu neublíží, když si chvíli pobrečí, ale tomu staršímu ano, když ho odsunu na druhou kolej, jen co mimčo zakňourá. No, je to tancování mezi vejci, co si budem povídat ![]()
@Aduš8
dekuju. Ja ti pak napisu a povzbudim te
. Clovek dopredu nikdy neodhadne, co bude a jak to prijmou…
@Janli to jsem taky nekde cetla a delam to. A je fakt, ze trilety koukal, ze ma prednoat. On je ale jinak hodny clovek, tak mne pak posle, at ho utesim, at neplace a netrapi se a i ho hladi. Mesic a pul, to musel byt mazec. To nemohlo byt vubec jednoduchy… Taky si obcas pripadam, ze jednoho odlozim a u druhyho foukam koleno
. Ale to se dalo cekat.
@Heivka ono to bude asi fakt jedno s druhym. Obdobi preferovani otce a do toho mimino. Ted si dekuju za to, ze jsme ho za stredobod vesmiru nevychovavali, ale to je i okolnostmi.
Ahoj.u nás bylo ted po porodu to same, syn 2r se upnul na tátu protože s ním asi byl pořád zato já tu nebyla a pak došla s miminkem, nechtěl ode mě ani jídlo když byl muž doma.. zvláštní že byl taky nemocny při příchodu z porodnice (střevní chřipka, bolestive opruzeniny takže to mu taky nepridalo), teď se to zlepšilo když sel do práce po novém roce a poprvé od porodu jsem s nima byla sama doma tak mě vzal na milost a celkově se mu zlepšila nálada, ráno už nevolá z postele táta táta ale máma máma … Zatím jsem ale „jen“ 5tydnu po porodu tak kdoví co prijde… taky je se mnou teď nuda, pořád kojim nebo jím nebo prebaluju…tak se mu ani nedivím že táta vede…prostě to tak je no, ono to přejde..
@alialiali ja se mu taky nedivim. Byly ty horka, ja max dolezla do bazenu u baraku. Kdyz jsem se hecla, tak jsem sla do skolky pesky ze pujdeme na hruste a bud jsem hrozne otekla, ze jsem malem nedosla domu nebo mi vylo blbe
. Manzel s nim spi s pokojiku, ja v loznici s miminem. Take volal rano tatu, i plakal, kdyz byl v praci. Ted si zvykl a proste to vzal. Lepsi se to. Ale pomalicku. Ale asi je dobry byt vdecna aspon za male zlepseni. Ted uz ignoruje i manzela. Vse mu porad opakujeme. Oblekani trva klidne pul hodiny. Trochu mi to tu pubertu pripomina ![]()
Taky bych řekla že je to tím,že táta má na něj teď víc času se mu věnovat,tak ho preferuje.Děláte něco je vy dva? Mimino nakojit a dát tátovi do kočárku ven a s malým hrát doma nějakou hru,skládat lego- věnovat se jen jemu.
@Pe-G delame, kdyz spi mimino. Zkousela jsem odjet jen nakoupit a mimino place, jen co zavru dvere. To jeste moc nejde, je maly. A ted zarizuju opet lekce plavani, kde je i hlidani mimin, tam budeme chodit jen spolu. To zacina v unoru. Do rozjetych lekci uz se nastoupit neda.
Neplaš, je to pro něj těžký a musí si to sednout. Prostě dělej jako by nic, neřeš to, pokračuj dál v zajetých kolejích. Hlavně to moc nehroť, neujišťuj ho přehnaně o své lásce. To dítě z tebe vycítí, že jsi z toho přešlá. Nech ho, ať se s tím sžije třeba tak, že bude preferovat tatínka, ono si to časem všechno sedne. Čím víc budeš klidnější a nad věcí, tím líp pro vás všechny…