Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Připadám si někdy zbytečná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.11.11 19:37
Chlapi jsou všeobecně blbci, takže nevěš hlavu.
Moje ,,mantra,, do života je, když už mám všeho plné zuby, že chlapi přicházejí a odcházejí, ale děti zůstávají.
Mám doma podobný exemplář jako ty, věčně v práci nebo na rybách, pokud je doma tak spí.
Kašlu na něho, žiju s dětmi a pro děti, ty jsou jediné světlo mého života. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.11 19:40
To je mi hrozně líto.. 
Jeho chování opravdu napovídá, že jde o nevěru jako vyšitou..
No nevím co na to říci, pokud je zamilován, nehne s ním téměř nic..Snad jen ta tvrdá realita vašeho odchodu 
Naštěstí máš kam jít, to je dobře, nemusíš zůstavat a trpět denodenní ignoraci.
Opravdu se zkus odprostit od pocitů zhrzenosti a nepřemýšlet kde je a s kým..( vím ,že to zní blbě a jde to těžko)
zajímej se jen o mimi ..nemohla bys trávit čas i s nějakou kamarádkou? Upnout se na někoho jiného? alespon na to povídání?
Přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.11 19:47
Neni to lehky, ale… smyslem zivota jsou deti. V podstate. Bez nich by slo vsechno do kopru. Chlap se da vymenit, dite ne, navic je opravdu tvoje 
Neves hlavu, bude lip!!! Podle mne chlap, ktery tohle provede zensky po porodu, nestoji za nic. Tes se na to, ze nekde na tebe ceka nekdo, kdo si te fakt zaslouzi. Je tady spousta pripadu, ktery to potvrzujou. A hlavne: Jsi mlada! Vybrec se, vyvztekej a pak ho posli do haje. Hodne sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.11 19:48
Ahoj. To je mi moc líto.Každopádně bych se manžela přestala vyptávat ,kde byl. Stejně ti to neřekne a je to pro tebe pak ještě horší. Ignorovala bych ho, nevařila mu, neprala , nežehlila. Takový chlap si to nezaslouží. Starala bych se o dítě, radovala se z něj. A odchod od něj bych se snažila uspíšit…Ikdyby milenku neměl, tak s takovým chlapem bych teda být nechtěla…určitě na tebe v životě čeká někdo lepší 
- Citovat
- Upravit
11.11.11 20:11
Zakladatelko, je mi to líto 
Promiň, ale je to blbec, fakt Je dobře, že ses rozhodla odejít. Chlapů je jako smetí.
Zkus si představit svůj život třeba za půl roku. Dcera už se třeba bude učit chodit (nebo něco jiného ), ty budeš v klidu u rodičů, bez chlapa, který tě stresuje. Rodiče určitě pohlídají, takže si občas někam vyrazíš. Představ si sama sebe usměvavou, šťastnou Pěkně si to ve své fantazii vymaluj … a do té doby vydrž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.11 22:21
Je to peklo, vůbec ti to nezávidím.
Odchod je určitě silné gesto a může i zafungovat tak, že se chytí za nos a vrátí se. Na druhou stranu, chlapi neradi něco zásadního řeší, takže pokud neodejdeš a budeš se snažit být pro něj dostatečně atraktivní (nevyčítat, nenaléhat, pečovat o sebe, prostě v klidu) je tu dost velká šance, že ho ta nová přestane bavit a on se vrátí. Já sama nevím, jestli bych o takového chlapa stála a jestli bych kvůli němu dokázala tohle překousnout, ale chápu, je to táta tvojí holčičky… Před deseti lety bych rezolutně podpořila odchod, dnes si netroufám říkat tak ani tak. Jak jste na tom vlastně byli před tím, než se malá narodila? Může být, že jen není dostatečně zralý na to být táta a tak od toho prostě utíká (což nic neomlouvá!) A nebo prostě je proutník, který to bude dělat pořád. 
A v takovém případě odejít raději dříve než později. I kvůli malé, teď jí je to relativně buřt, později by to nesla mnohem hůř.
V každém případě hodně síly a ať jste ty a malá co nejdřív v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
11.11.11 23:24
Anonymní píše:
Hezký večer všem. Potřebuji se zde vypovídat, protože už si nevím rady sama ze sebou. Žiji s manželem, máme miminko, bylo plánované, manžel se těšil, ale po jeho narození se z ničeho nic jeho chování rapidně změnilo…pokud potřebuji a dám mu předem vědět, tak nakoupí, ale to je jediné pozitivní…celý den nezavolá, z práce jde kolikrát přímo do hospody a přijde domů až v noci, tohle je třeba tři dny po sobě. V pátek mi oznámí, že odjíždí na víkend pryč, kam neřekne. Když přijde domů z práce, chvíli ponosí mimčo, pak se obleče, ptám se: „Kam jdeš? A kde jsi byl včera až do noci?“ Odpoví: „Kde jsi včera byl a s kým…jdu ven.“ A odejde. Když mu napíšu SMS, že jeho chování nechápu, že jsme jeho rodina a proč s námi nechce trávit čas, odepíše mi: „Leničku (dceru) miluji…“ Z okolí jsem zaslechla, že ho vídávají s nějakou slečnou. Zřejmě se zamiloval. Rozhodla jsem se tedy, že takhle to dál nejde a že před vánocemi odcházím k rodičům. Dřív to bohužel nejde. Ale…najednou si připadám zbytečná. Díky problémům s manželem hned po narození vůbec nemám radost z toho, že mám dítě. Starám se, jsem šťastná, že se na mě usměje, ale mám pocit, jakobych ztratila smysl života, bojím se, co bude dál, netěším se, jen přežívám dny…a říkám si, kdybych dítě neměla, mohla bych se odstěhovat hned, odcestovat, vydělat si, zajít si třeba do kina…jsem neustále v bytě sama, usínám sama zatímco vím, že on je buď v hospodě nebo u té slečny, připadám si strašně zbytečná…a někdy brečím a říkám si, že nebýt pocitu zodpovědnosti za dítě, tak nevím…na nic se netěším, ani už na Vánoce, mám pocit, jakoby mě dcera nenaplňovala…zažily jste taky někdy takové životní období? Co vám pomohlo? Jak se zase nastartovat, těšit se, nebát se budoucnosti a hlavně být šťastná z toho, že mám zdravé a krásné dítě? Je mi 28 a v poslední době si připadám, jakoby mi bylo 90
Vypadni k rodičům co nejdřív, nejlépe HNED!! Takový vůl si tě vůbec nezaslouží!! 
- Citovat
- Upravit
17.11.11 07:15
Po narození dítěte se zásadním způsobem mění život každého rodičů. Musí se vyrovnat se změnou svých rolí ve vztahu i ve společnosti. Žena, která ve většině případů zůstává doma s dítětem, snadno získá pocit, že se její život točí pouze kolem miminka a péče o domácnost, je odtržena od společenského dění a ztrácí pocit seberealizace. Naopak muž, který celý den tráví v práci a večer se vrací domů k manželce, která se věnuje se především miminku, může může mít pocit, že byl odsunut na vedlejší kolej a může začít žárlit. Každý z nich pak hledá pochopení jinde. Žena se často příliš upne na dítě a muž se realizuje jinde. Snaží se veškerý čas trávit v práci nebo s kamarády. V horším případě partnerské problémy řeší mimomanželským vztahem. Oba dva se tak stále více odcizují. Tím nechci jeho chování omlouvat, to rozhodně ne, ale prostě tak to u některých jedinců funguje.
Aby jste zvládli vše bez konfliktů, je dobré vyjasnit si své plány a stanovit pravidla, která se budou po v rodině dodržovat. Důležité je promluvit si o všem v klidu a realisticky, nejlépe před narozením miminka, a ujasnit si, jakým způsobem se budete dělit o péči o dítě a domácnost.
Jednou z příčin změny chování u muže je tzv. poporodní deprese, kterou trpí každý čtvrtý muž, ale o tom někdy jindy… Doporučuji, vyjasnit si váš vztah po všech stránkách, a to co nejdříve. Možná by bylo na místě, požádat o rady odborníka (psachologa).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.22 22:23
Mm
Úplně Ti rozumím ale já to mám o to horší že moje máma si přivlastňuje moje děti. o to víc si připadam zbytečná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer všem
. Potřebuji se zde vypovídat, protože už si nevím rady sama ze sebou. Žiji s manželem, máme miminko, bylo plánované, manžel se těšil, ale po jeho narození se z ničeho nic jeho chování rapidně změnilo…pokud potřebuji a dám mu předem vědět, tak nakoupí, ale to je jediné pozitivní…celý den nezavolá, z práce jde kolikrát přímo do hospody a přijde domů až v noci, tohle je třeba tři dny po sobě. V pátek mi oznámí, že odjíždí na víkend pryč, kam neřekne. Když přijde domů z práce, chvíli ponosí mimčo, pak se obleče, ptám se: „Kam jdeš? A kde jsi byl včera až do noci?“ Odpoví: „Kde jsi včera byl a s kým…jdu ven.“ A odejde. Když mu napíšu SMS, že jeho chování nechápu, že jsme jeho rodina a proč s námi nechce trávit čas, odepíše mi: „Leničku (dceru) miluji…“ Z okolí jsem zaslechla, že ho vídávají s nějakou slečnou. Zřejmě se zamiloval. Rozhodla jsem se tedy, že takhle to dál nejde a že před vánocemi odcházím k rodičům. Dřív to bohužel nejde. Ale…najednou si připadám zbytečná. Díky problémům s manželem hned po narození vůbec nemám radost z toho, že mám dítě. Starám se, jsem šťastná, že se na mě usměje, ale mám pocit, jakobych ztratila smysl života, bojím se, co bude dál, netěším se, jen přežívám dny…a říkám si, kdybych dítě neměla, mohla bych se odstěhovat hned, odcestovat, vydělat si, zajít si třeba do kina…jsem neustále v bytě sama, usínám sama zatímco vím, že on je buď v hospodě nebo u té slečny, připadám si strašně zbytečná…a někdy brečím a říkám si, že nebýt pocitu zodpovědnosti za dítě, tak nevím…na nic se netěším, ani už na Vánoce, mám pocit, jakoby mě dcera nenaplňovala…zažily jste taky někdy takové životní období? Co vám pomohlo? Jak se zase nastartovat, těšit se, nebát se budoucnosti a hlavně být šťastná z toho, že mám zdravé a krásné dítě? Je mi 28 a v poslední době si připadám, jakoby mi bylo 90 
.