Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jasně že i mladé matky josu dobré matky
ale nejdřív bych dostudovala, já si pořídila děti na VŠ (celou střední jsme chodila na brigády, na VŠ taky a pak hned po šestinedělí „do práce“)jako dobrý - ALE vlastně jsem si pořádně děti jako miminka v klidu neužila, skloubit kojení, školu a práci dalo zabrat, pořád v poklusu s diářem v ruce:) Naštěstí mám přizpůsobivé děti, takže cestování, hlídání někým jiným atd. zvládají dobře. Teď uvažujem o třetím miminku a to budu jen doma a moc se těším. Opravdu radím nejdřív dostudovat a pak se věnovat mateřství
Neni mlada, nebo stara- je bud Mama nebo nezodpovedna blbka
Jak to citis ty? pises, ze chces mit nasetreno, dostudovano…ani nevim jak dlouho jste spolu..na pritele bych se moc popravde neohlizela, on je ted nadseny, ale nevim nakolik uz bude nadsen k vecernimu vstavani, prebalovani, revu, neteple vecere…pece o ditko je v rannem stadiu zejmena na tobe, tak aby jsi pak nebyla prekvapena kam se podel ten nadseny tatka ![]()
No, hlavně bych si nepořizovala děti s přáteli, já teda jedině s manželem. ![]()
My si pořídili dítě, když jsem studovala, přestoupila jsem na dálkové a úspěšně dodělala bc., teď se chystám na magsterské a v říjnu se nám má narodit druhej prcek…ale já jsem ten typ, co musí mít neustále zaměstnanou hlavu, takže kdybych nestudovala, tak bych brázdila jazykové kurzy, pokud bych měla možnost, tak na částečný úvazek pracovala
Nemůžu říct, že bych si malého neužila
, učila jsem se vždy s ním, nebo když si ho někdo přijel povozit. Je pravda, že šestinedělí byl záhul, vyšlo mi zrovna na zkouškové, já měla po porodu trochu depku, ale všechno jsme to hezky zvládli. Záleží na tobě, jak se cítíš a co od života chceš ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, mám o 10 let staršího přítele, který začíná cítit mateřské pudy. Skoro každý jeho kamarád má první dítě a nemohou si to vynachválit. Před pár dny mi přítel řekl, že už o tom uvažoval a tak za rok by si chtěl miminko pořídit. Přiznám se, že i já několikrát přemýšlela o rodině s nim, protože spolu žijeme a máme vážně moc hezký a štastný vztah. Jen jsem byla zaskočená protože do nedávna nad dětmi ohrnoval nos a teď uplně obrátil. Že se mnou chce mít rodinu mi řekl před jeho kamarády, kteří mu to jen a jen schválili. Jenže já nemám našetřené žádné peníze neboť studuju. Mám sice skvělé rodiče který by mi určitě finančně pomohli, přítel by nás také dokázal uživit, ale nechci být na nikom až tak závislá. Co říkáte na mladé matky? Mohou dítěti dát veškerou pozornost, lásku a péči co nezbytně potřebují?
Musim přiznat, že na těhotenství myslím teď pořád a začínám se vážně těšit až to příjde
Andrea píše: Více
Logicky…
Pokud cítím, že chci miminko a vím, že jsem v situaci, kdy na to nejsem sama, ale jste na to dva, pak je to to nejkrásnější, co můžete stvořit. Miminko z lásky. Pro některé tatínky je očekávání takový hnací motor, že dokáží zázraky k finančnímu přijmu i zkloubení s těšením se na partnerku i očekávané miminko. Další věc je šetření finančního obnosu: kolik, že je adekvátní částka k založení rodiny?
Věř mi, že pokud dítko od mimnka nechceš oblékat do značkových věcí od Hugo Bosse, pak se vše dá krásně zvládnout. A mimo jiné - vzdělání: jsou lidé, kteří mají školy a finančně se pohybují jemně nad průměrným platem, ale i obyčejná vyučená žena se šikovnou prací vydělá řádově plat politika. Takže je to o příležitostech. K tomuto tématu z reality jen dodám: Robert Kiosaky - Chudý táta, bohatý táta… ![]()
@Cuarentena píše:
No, hlavně bych si nepořizovala děti s přáteli, já teda jedině s manželem.
Než s „přítelem“, tak raději s partnerem a úplně nejlépe s manželem ![]()
Raděj dostuduj. Já dělám střední školu, je mi 18 a mám 4měsíční holčičku. Manžel, o 10 let starší, se kasal, jak mi hrozně bude pomahát a já nevim, co ještě, abych se mohla učit. Ne, že by byl tak neschopnej, přece jen chodí do práce a tak, ale sotva jí dá jednou za den najíst, kolikrát ani ne za tejden a ještě ho do toho musim nutit…Řekl, jak tu bude kolem baráku sekat trávu 2× za měsíc a sotva za ten měsíc to udělá jednou…ten tvůj může bejt jinej, ale ten můj má akorát tak furt velký oči a plnou hubu slibů (a ne jen on, je to i bratr, strejda,…)
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
@Anonymní píše:
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
tvoje otázka mi přijde na hlavu, proč jste spolu? každý chcete něco jiného…nejlepší je to, že děti nechceš, pritom se 100% nechráníš a pak jde na potrat…prosím, tě nech si podvázat vaječníky nebo tak něco..takové by neměly mít asi děti. A s přítelem se rozejdi, prokážeš sobě i jemu službu.
@Anonymní píše:
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
Nech se sterilizovat. Nebude ti hrozit otěhotnění a budete mít mezi sebou jasno. Žádné dítě, jenom vy dva. Mimochodem - pokud tě opravdu oplodnil naschvál a ty jsi s ním přesto zůstala, nemám pro to pojmenování.
Měl by mít určitě pochopení, zkusila bych si sednout a promluvit v klidu. Řekni mu o všech obavách a nechte tomu čas. Když jste spolu méně než rok, to je docela krátká doma, řekni mu ať ti dá čas, že se to vyvrbí. Pokud je trochu chapavý, měl by být v pohodě. ![]()
@AnetVV píše:
Měl by mít určitě pochopení, zkusila bych si sednout a promluvit v klidu. Řekni mu o všech obavách a nechte tomu čas. Když jste spolu méně než rok, to je docela krátká doma, řekni mu ať ti dá čas, že se to vyvrbí. Pokud je trochu chapavý, měl by být v pohodě.
Dobre:( Zkusím to, ale hrozně se bojím. Moje hlavní obavy jsou jako té původní zakladatelky
V životě jsem se spálila už dost.
@Anonymní píše:
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
Ahoj no hlavně k němu být upřímná a nemyslet jen na sebe…myslím tim, pokud fakt víš že dítě nechceš tak mu to říct narovinu - začít brát antikoncepci (aby jsi to měla pod kontrolou TY když na něj není spolehnutí) a čekat co bude… až se rozhodne odejít tak mu to umožnit.. nevím kolik Ti je, ale je možný že třeba kolem 35 si jeste jedno dítko s nekym pořídíš..čas otupí to co jsi zažila, syn Ti vyroste a třeba potkas chlapa se kterým najednou jeste po dítěti zatoužíš…ted se rozhodne nenechej do niceho nutit
@Anonymní píše:
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
Nechápu, jak si nedával pozor, to si nevzal kondom? Tos to neviděla, že ho nemá? Pak nechápu, když k tomu už došlo, proč sis nevzala Postinor, když jsi dítě tak moc nechtěla? Jestli další dítě nechceš a přítel ano, tak se časem stejně buď rozejdete nebo mu vyhovíš…
@Anonymní píše:
Ahoj. Mám takové dilema a potřebuju slyšet názory ostatních. Mám přítele, se kterým jsem rok a taky mám tříletého syna z předchozího vztahu, jehož otec byl alkoholik. Když jsem s přítelem byla pár měsíců, tak jsem otěhotněla. Nebrala jsem nikdy antikoncepci (jen kondom), protože každý můj partner si dával pozor. Přítel si pozor schválně nedával. Chtěl mít se mnou dítě i přes můj nesouhlas. Byla jsem na potratu a s ním to chtěla ukončit, ale on mi dokázal, že mě fakt miluje, že ho to mrzí a ať mu dám ještě šanci. No tak jsem s ním zůstala, ale řekla jsem, že už další děti mít nikdy nechci, ať si rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Říkal, že chce jen mě a že mu to nevadí, hlavně, když budeme spolu. Tak jsem s ním byla, i když jsem tak nějak tušila, že to stejně na něho přijde. Chce rodinu. Před pár dny mi řekl, že jestli spolu máme být, tak musíme být čtyři. Já další dítě nechci, protože se na něho zlobím, když si na to vzpomenu, co se stalo tehdy a navíc ani nejsem vyloženě ten mateřský typ a syn hrozně zlobí a nedovedu si představit mít další dítě navíc a nechci si nikoho pustit k tělu tak blízko aby mi ublížil tak jako můj bývalý přítel. Pohádali jsme se. Já ho od sebe odháním za jinou, která mu děti dá. Jenže faktem je, že o něho nechci přijít, ale další dítě taky nechci. Co mám dělat? Jak byste se zachovali??
Původně jsem ani nechtěla do této diskuze nic napsat, ale nedalo mi to. Tak ty víš předem, že už NIKDY žádné dítě nechceš, přesto se prakticky nechráníš
před otěhotněním /kondom je v tomto případě nedostatečný/, začneš si vážný vztah s klukem, který svoje děti ještě žádné nemá, čili logicky bude minimálně jedno chtít. Pak zjistíš, že jsi těhotná, a vyřešíš to interrupcí. Následně v tomto nesmyslném vztahu zůstáváš nadále, a co si jako od toho slibuješ? A až časem zjistíš, že kondom opět selhal, tak to budeš řešit pokaždé interrupcí?
![]()