Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
TY jsi ta, co další dítě už nechce, takže se a) chraň b) rozejdi s přítelem, který s tebou jen ztrácí čas, když chce rodinu a takto ji jeste muže mít s čistý štítem. Kolik holek si tu stěžuje, že ten jejich děti nechce.
@Anonymní píše:
Ahoj potřebuji poradit. Můj přítel je bezdětný a strašně rád by by si pořídil dítě. Jenže ja už jedno mám. Od narození jsem na něho sama. Po narození jsme několik měsíců strávili v nemocnici kvůli jeho nemoci. Ve vztahu jsem spokojena,klape nám to, ale mám strach že zase na vše zůstanu sama. Což bych nechtěla. Nemyslím si že přítel je zrovna takový typ ale za tu dobu jsem v těhle věcech celkem pesimista![]()
Nerada bych o něho přišla ale nechtla bych si pořídit dítě jen proto že to chce on. Jaký na to máte názor? Omlouvam se za to anonymne ale chodí tu spousta znamých
Nečetla jsem diskuzi, tak se možná budu opakovat. Určitě je důležité, aby dítě chtěli oba. Pořídit si dítě pro udržení partnera je ta největší hloupost. Nadruhou stranu se nedá partnerovi divit, že by rád s tebou založil rodinu. Přejenom je něco trochu jiného mít společné dítě, než dítě z předchozího vztahu. Zkus si to představit naopak, že bys ty byla ta, co nemá své dítě, ale partner ho měl a další nechtěl (i když je pravda, že u otců je to trošku jiné vnímání, než u matek). Záleží hodně na tom vztahu jako takovém. Mluvili jste o možnosti mít rodinu? Jste manželé? Máte nějaké společné plány? Jak se partner chová k dítěti z tvého prního vztahu? Je spousta otázek, na kterých to záleží. Určitě bych o tom mluvila s partnerem narovinu. Také bych určitě před založením rodiny trvala na svatbě (a to nejenom v tomto případě, ale i kdybyste byli oba bezdětní, prostě je o opravdu daleko lepší pořídit si dítě do manželství, a tento názor nezměním). Ono to takto působí mírně sobecky. Máš strach, že zůstneš sama s dvěma dětmi, tak nechceš společné dítě, ale zase partnera chceš. Jenomže ten partner má také své představy a své požadavky. A touha mít děti je pro většinu populace přirozená. Pokud opravdu nechceš, není to pro tvého partnera perspektivní vztah a potom je rozumné, aby si našel on jinou partnerku, která by tu rodinu s ním mít chtěla. A ty tedy buď být sama, nebo si najít parnetra, který děti nechce, třeba z toho důvodu, že už svoje má. Rozumím, že to je těžká situace, ale já sama bych se pro vztah nevzdala možnosti mít dítě, a kdyby můj partner děti nechtěl, tak bych si ho nevzala. Prostě vím, že toho bych se nedokázala vzdát a kdybychom děti mít nemohli, určitě bychom šli do adopce (i na tom jsme byli před svatbou domluvení). Tak přeju hodně štěstí v životě a snad se vám společně podaří najít nejlepší řešení, i když může třeba být bolestivé.
Já se po 12 letech rozvedla s mužem, protože jsem děti nechtěla a on ano. Věděla jsem, že by pořád tajně čekal a doufal, tak jsem to musela utnout já. Dala jsem mu šanci si splnit svůj sen o rodině. Novému (bezdětnému) příteli jsem na začátku řekla, že děti nechci, nemíním do budoucna měnit názor a pokud bych ho někdy změnila, tak o. k., ale že v to sama nevěřím. A bylo na něm, jak se rozhodne. Odpověděl mi, že chce být se mnou a pokud budou děti, tak fajn a když ne, tak život jde dál. Někdy nadhodí, že by chtěl se mnou alespoň jedno, tak mu připomenu, co jsem mu řekla hned na začátku. A pokud opravdu o děti tolik stojí, tak mu nebudu bránit. Oba už nejsme nejmladší, ale jedno vím jistě. Žena si musí sama rozhodnout, zda děti chce, anebo ne. Jiná cesta výběru není.