Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím, že dítě musí chtít oba. Ty nechceš vůbec? Nebo je to jen o strachu? Časem bys chtěla? Tohle všechno zvaž a na ferovku s ním o tom otevřeně mluv. O Tvém strachu, o zkušenostech s malým, obavách, že to sama nedáš.
Přesně tak,dítě musí chtít oba. A když chce dítě partner,tak bych se nebála,že ti uteče.
A jste spolu dlouho? Ono pokud už jste spolu nějakou dobu a pořád se bojíš, tak to se člověk bude asi bát vždycky ![]()
Ty dítě chceš? To by mělo být to, co rozhodne, ne strach.
Souhlasím s Gladys,bát se budeš vždycky.Já se taky bála milionů věci,ale stejně jsem do dalšího dítka šla.
Ahoj, přispěju taky svým názorem. Přesně jak už psaly ostatní holky, dítě musí chtít oba a hodně záleží, jak už jste spolu dlouho a jak váš vztah cekově vypadá. To, že s Tebou chce mít Tvůj přítel dítě je hezké a chápala bych to tak, že chce, aby se Váš vztah posunul zas někam dál, což může být fajn. Mít s někým dítě je vážná věc a závazek a pokud on to chce, asi je to moooc vážné.
Zároveň bych ale pouvažovala nad tím, jaký vztah má k Tvému prvnímu dítěti a jestli byste pak fungovali jako plnohodnotná rodina, jestli by třeba své vlastní dítě neupřednostňoval před Tvým prvorozeným, jestli to dítě nechce spíš jako nějakou „pojistku“ vašeho vztahu… prostě klasické otázky, které si asi položí každá žena v Tvé situaci. Já vím, že jsou to takové pesimistické otázky, ale myslet by se na to mělo - a nechci tím v žádném případě říct, že by se to Tebe a Tvého přítele muselo týkat. Každopádně by to chtělo si s ním o tom otevřeně promluvit, i o Tvém strachu z jheo případného selhání - ale ten strach už asi budeš mít, zklamala ses, to je pochopitelné. Třeba přítel uzná, že na to ještě nejsi „zralá“ a nebude na Tebe tlačit. Přeju hodně štěstí. ![]()
Příspěvek upraven 05.04.12 v 11:48
Dítě chci i nechci je to takové půl na půl asi by pro mě bylo lepší otěhotnět neplánovaně než plánovaně. Protože ten strach ve mě bude asi pořád
Ahoj,
chápu tě, že máš po tvých zkušenostech strach a jsi opatrná vůči závazkům. Ale na druhou stranu chápu i tvého přítele, že chce svého vlastního potomka, to je přece přirozený a má na něj právo - buď s tebou nebo bez tebe.
Takže bych zvážila, jak moc vašemu vztahu věříš a jestli ti to stojí za to risknout.
Pokud nevěříš, tak do toho nechoď, to tě zas nikdo nemůže nutit, ale pak musíš taky počítat s tím, že když bude partner o dítě opravdu stát, tak tě třeba i opustí a zkusí štěstí jinde.
Pokud ale máte normální bezproblémový vztah a jsi si jistá, že je to chlap, s kterým chceš strávit zbytek života, tak zariskuj a jdi do toho, páč kdo nic neriskuje, nic nemá.
Jestli ho nechceš už nikdy, pak.. by vlastně ani nebylo fér, abys po příteli chtěla, aby s tebou zůstával. Podle mě je přirozené, když někdo chce dítě a do smrti by litoval, kdyby se toho kvůli tobě vzdal.
Pokud ho ale někdy v budoucnu třeba i chceš (respektive jsi ochotná) mít, pak se určitě jde dohodnout na nějaké době, po kterou počkáte, jak vám to bude klapat a až pak se začnete pokoušet. Samozřejmě jde hodně i o to, kolik vám oběma je.
Omlouvám se, ale celou diskuzi teď nemám čas číst.
Tak jako když jde chlap do vztahu s dětnou ženou, tak předpokládá, že tam to „cizí“ děcko vždycky bude. Stejně tak když jde ženská s děckem do vztahu s bezdětným, musí počítat s tím, že on bude jednou chtít vlastní. Nevím, kolik je vám let a jak rychle vám tikají biologické hodiny, ale pokud dítě nechceš nikdy, měla bys to příteli rychle říct a také ho ubezpečit, že tvé stanovisko se nezmění a neměl by mít planou naději. Teď se musíš akorát rozmyslet, co chceš.
Ale uvědom si, že je sobecké vlastní genetického potomka mít a svému příteli to upírat. Jednou by ti to mohl vyčíst a zdrhnout za mladší.
Pokud nejsi na další dítě připravená, tak si myslím, že by bylo dobré počkat. Tohle žena vnitřně cítí, kdy dítě ano nebo ne.
Neboj se toho, to narovinu říct partnerovi. Podle toho, jak se k tomu postaví poznáš, koho vedle sebe máš (ať v pozitivu, či negativu).
To je těžké, nevím jestli máš strach tak velký, možná ještě nejsi na dítě připravená. Zkus si s ním promluvit, ať s miminkem počká. Je možné, že třeba za pár let, když bude všechno klapat, i ty dojdeš k tomu, že chceš s ním mít další miminko. Váš vztah se upevní a ty už nebudeš třeba mít takový strach, že se rozejdete a zůstaneš s dětmi sama. To vše ale za předpokladu, že dítě zásadně nevylučuješ, protože pokud si například nedovedeš představit, že bys měla malé ani do budoucna, tak bych i pochopila, že by mu to mohlo začít opravdu vadit a chtěl by si najít takovou partnerku, která ty děti s ním bude chtít mít…
Ahoj, mám o 10 let staršího přítele, který začíná cítit mateřské pudy. Skoro každý jeho kamarád má první dítě a nemohou si to vynachválit. Před pár dny mi přítel řekl, že už o tom uvažoval a tak za rok by si chtěl miminko pořídit. Přiznám se, že i já několikrát přemýšlela o rodině s nim, protože spolu žijeme a máme vážně moc hezký a štastný vztah. Jen jsem byla zaskočená protože do nedávna nad dětmi ohrnoval nos a teď uplně obrátil. Že se mnou chce mít rodinu mi řekl před jeho kamarády, kteří mu to jen a jen schválili. Jenže já nemám našetřené žádné peníze neboť studuju. Mám sice skvělé rodiče který by mi určitě finančně pomohli, přítel by nás také dokázal uživit, ale nechci být na nikom až tak závislá. Co říkáte na mladé matky? Mohou dítěti dát veškerou pozornost, lásku a péči co nezbytně potřebují? ![]()
Musim přiznat, že na těhotenství myslím teď pořád a začínám se vážně těšit až to příjde ![]()
Andrea 20
Mladá matka, stará matka… je to jedno, hlavně když je zodpovědná. A zodpovědná matka by měla nejdříve dostudovat, což by zodpovědný přítel měl pochopit
Jasně že i mladé matky josu dobré matky
ale nejdřív bych dostudovala, já si pořídila děti na VŠ (celou střední jsme chodila na brigády, na VŠ taky a pak hned po šestinedělí „do práce“)jako dobrý - ALE vlastně jsem si pořádně děti jako miminka v klidu neužila, skloubit kojení, školu a práci dalo zabrat, pořád v poklusu s diářem v ruce:) Naštěstí mám přizpůsobivé děti, takže cestování, hlídání někým jiným atd. zvládají dobře. Teď uvažujem o třetím miminku a to budu jen doma a moc se těším. Opravdu radím nejdřív dostudovat a pak se věnovat mateřství
Ahoj potřebuji poradit. Můj přítel je bezdětný a strašně rád by by si pořídil dítě. Jenže ja už jedno mám. Od narození jsem na něho sama. Po narození jsme několik měsíců strávili v nemocnici kvůli jeho nemoci. Ve vztahu jsem spokojena,klape nám to, ale mám strach že zase na vše zůstanu sama. Což bych nechtěla. Nemyslím si že přítel je zrovna takový typ ale za tu dobu jsem v těhle věcech celkem pesimista
Nerada bych o něho přišla ale nechtla bych si pořídit dítě jen proto že to chce on. Jaký na to máte názor? Omlouvam se za to anonymne ale chodí tu spousta znamých