Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@mamca22 píše:
a to má ta nová buchta zůstat kvůli prvního dítěte bezdětná? To je zase nespravedlivé vůči ní.
No tak nemá chtít mít dítě s chlapem, který nemá čas být otcem a navíc by měl být ještě otcem pro první dítě. Fakt je tu hafo diskuzí, kdy jediný problém je v tom, že zena si našla muže se závazkem, ale v podstatě ho neuznává a vadí jí to. Pak se jí dostane obvykle reakce, že věděla do čeho jde, že si měla najít bezdětného.
Jinak souhlas není to simulantstvi, ale psychosomaticka reakce. Děti to těžko nesou a tyhle reakce jsou normální. Ale dobře že se muž snaží a snažil, věnovat se, pomoct malému s s tím vypořádat. Já těm dětem nezavidim vůbec nic, ony si to nevybraly.
Příspěvek upraven 22.12.15 v 14:27
@Lama Lama píše:
ne. má si pořídit dítě s člověkem, který je schopný dítě vychovávat.
tak to už potom záleží na té ženské zda s takovým chlapem dítě chce. My třeba manželova synka máme dvakrát do měsíce. A ono je těžké takto nějak zasahovat do výchovy, když to dítě má otec jen na určitý čas. To si spíš to dítě chce užít než mu něco kázat nebo uplatnit otcovskou ruku. Sice se to přenese i do dospělosti toho dítěte, ale prostě rozvedená rodina nikdy nebude to co rodina úplná. Mě třeba vychoval děda s babičkou, ale můj otec ten si mě k sobě vzal rok před maturitou a potom mi strašně kázal jak mám žít co mám dělat a to už jsem měla svojí rodinu, tedy manžela, prý jsem celá máma, toto nemám dělat toto mám udělat tak, protože on by to tak udělal a jedině tak je to správně a nezapomněl zdůrazňovat, že mi vždy dal první a poslední. To by mě tedy zajímalo co, protože si nic nevybavuju a ničeho jsem si nevšimla, do toho si našel nehoráznou čůzu (kvůli té si mě k sobě nevzal a já byla u babi a dědy) a ta si myslela, že je pro mě svatá a že sezrala moudrost světa, snažila se mi kecat i do toho kdy mám jít rodit!! a to jako fakt. Každopádně z nich obou mám lufta, rok se nestýkáme a autoritou pro mě vždy bude můj milovaný dědeček ne můj otec.
@mamca22 on nesimuloval, on reagoval na náročnou životní situaci. Toho psychologa to možná chtělo. A otec je zástupce jako matka, nepotřebuje souhlas aby s dítětem šel k lékaři.
Příspěvek upraven 22.12.15 v 14:25
@mamca22 píše:
já to tu nepíšu jako narážku na to dítě, ale jako to co se u nás dělo jak se otec rozvedl a jak to to dítě neslo. A pojem,,simulantství,, řekl lékař na pohotovosti kam jsme s ním letěli!!! Protože ono když ti dítě z ničeho nic (prostě jen byl večer a měl jít spát) začne s tím, že se mu chce zvracet, pokadí se a stěžuje si, že ho bolí hlava a břicho tak ono tě to vyděsí. Tak jsme okamžitě volali taxi a letěli na pohotovost. A doktor se na něj podíval, vzal mu z prstu krev, vše v pořádku, kompletně ho prohlédl a promačkal bříško atd. a když se ho zeptal co ho bolí tak najednou řekl, protože se zapomněl, ale mě nic nebolí. Tak se doktor vyptával, tak mu manžel řekl, že je rozvedený atd. tak sám ten doktor řekl, že mu absolutně nic není, že simuluje, aby si vynutil pozornost okolí. V tu dobu manžel zvažoval i návštěvu dětského psychologa, ale s tím ex nesouhlasila tak z toho sešlo.
Mně šlo spíš o to, jestli bys takhle psala i o vlastním dítěti.
Doktoři říkají ledacos, ale když je to o vlastním dítěti, dokáže se do něj matka vcítit. „Vynucuje si pozornost simulováním“ se dá říct, ale o vlastním dítěti jsem to tu nikdy nečetla, ať už mělo jakékoliv problémy, třeba s narozením sourozence, se zvykáním ve školce…
Však tomu dítěti nikdo nic nevyčítá. Jen jsem se snažila nastínit, jak špatně ten rozpad rodiny nesl, co to prostě obnášelo. Ne nic špatného proti tomu malému. A manžel se k tomu musím říct postavil fakt ukázkově a už je to o mnoho lepší. Až na to, že nemá rád naší dceru tedy svou sestru je to již relativně vše v pořádku. Už ví, že k taťkovi patřím já, že mamka měla přítele (už nemá), že má u ní taky sourozence. I když ani toho u matky nějak nebere a ubližuje mu
@mamca22 je to těžké pro něj, není se čemu divit.
Blby je že někteří to pochopení nemají, dítě nemají rádi, že dělá scény, otravuje, je nevychovane.. Přitom kdyby byli na jeho místě, chovali by se podobně.
Je dobře že se to časem upravilo. Někdy bývají potíže i u vlastních sourozenců v původní rodině. Některé děti jsou hodně citlivé.
@mamca22 píše:
tak to už potom záleží na té ženské zda s takovým chlapem dítě chce.
znovu píšu. my neřešíme chlapa, jestli chce, neřešíme ženskou jestli chce. my řešíme chudáka první dítě!!!
@Marcelka146 píše:
No jo, ale zase musime brat v potaz, ze to dite chce i nova zena a ta se dokaze smirit s tim, ze je chlap casto v praci, takze nevidim problem v tom, proc by si chlap nemohl poridit dalsi dite s novou zenou.
je to problém. je to problém tehdy, pokud tím bude trpět chlapovo první dítě.
nová žena bude bránít zájmy svého dítěte, tedy chlapova druhého dítěte. zájmy prvého dítěte může hájit sice matka prvého, ale těžko bude krafat do toho exovi, zda si má nebo námá pořizovat dalšího haranta. ![]()
takže je jen na chlapovi, aby zhodnotil, na co jeho síly stačí. a jestli v tomdle případě vyhodnotil, že si má pořizovat další dítě, tak je prostě kre. én. ![]()
@kdochcekam píše:
@Lama Lama to nevysvětlíš…děcko je jak nějakej přívěšek nebo módní doplněk nebo co…
vid? taky mám tm pocit. furt se tu řeší jestli nextka má právo na haranta, chlap na další, jestli to zvládne nextka, blablabla. Ale nikdo tu nezmíní právo dítěte na rodiče, na to aby se mu věnovali, oba.
@Lama Lama píše:
vid? taky mám tm pocit. furt se tu řeší jestli nextka má právo na haranta, chlap na další, jestli to zvládne nextka, blablabla. Ale nikdo tu nezmíní právo dítěte na rodiče, na to aby se mu věnovali, oba.
Takže dítě ex je „dítě“ a dítě nextky už je „harant“?hmmm
@andelka83
ano některé děti jsou moc citlivé jako třeba byla moje vlastní sestra. Píšu to jako „útěchu“ pro @mamca22 . V pěti letech ji našli, jak se mě snaží udusit polštářem, protože nevyšel její plán, že „takhle hnusné mimino nemůže být její sestra, v nemocnici se spletli a je potřeba ho vrátit“. Snaha rodičů nás skamarádit byla spíš kontraproduktivní, ségra to bral tak, že už jí „zase vnucují toho malého spratka“. Pak se to zklidnilo a v dospělosti spolu vycházíme skvěle. Ségra je můj nejbližší člověk, který mě nenechá ve štychu a obráceně. Tak jen abys věděla @mamca22, že ty začátky nemusí být nijak idylické ani v úplné rodině.
@Keyllah píše:
Takže dítě ex je „dítě“ a dítě nextky už je „harant“?hmmm
ne, klidně si to vyměň. beru to jako synonymum, ve slohou nás učili, aby se neopakovaly stále stejná slova v textu.
![]()
@Lama Lama píše:
ne.as ti chapat tak, ze si chlapa nastehuju jen za predpokladu ze budu mit to velke stesti, ze narazim na chlapa, ktery bude mit moje deti rad. ale nepocitam s tim automaticky a automaticky nepocitam ani s tim, ze nekoho takoveho najdu. take si se stehovanim chlapa klidne pockam na duchod az budou haranti velky.
@Lama Lama píše:
ale TY - to je v pořádku. o dítě se zvládáš postarat, že nemáš vztah k jeho harantovi z předchozího manželství při kontaktu 7× do roka je taky v pořádku. že má jinou výchovu je taky v pořádku.
V pořádku není ON. Že ty s tím problém nemáš OK. Ale neznamená to, že to není problém pro dítě. Ani pro jeho první, ani pro jeho druhé. Ikdyž jsou na to zvyklé, neznamená to, že to je správně.
U tvého dítěte nevím, jak je s ním často, jestli 7× do roka, tak je to smutné. Jestli častěji, tak fajn, ale pak je to na úkor toho prvního, at si to přiznáte nebo ne. A jestli nemá čas ani na jedno, tak si prostě nemá zakládat další rodinu. Je to od NĚJ sobecké.
@andelka83 píše:
@mamca22 je to těžké pro něj, není se čemu divit.
Blby je že někteří to pochopení nemají, dítě nemají rádi, že dělá scény, otravuje, je nevychovane.. Přitom kdyby byli na jeho místě, chovali by se podobně.
Je dobře že se to časem upravilo. Někdy bývají potíže i u vlastních sourozenců v původní rodině. Některé děti jsou hodně citlivé.
já to beru asi podle toho, že mě se rodina taky rozpadla. Navíc jsem ty nejcitlivější roky nebyla ani s mámou ani tátou (sice až jsem už byla pubertální koza tak jsem chvíli žila s každým z nich, od mámy nový manžel super, vždy mě bral jako vlastní a dodnes ho mám strašně moc ráda, od otce nová čůza nehorázná kr-va, pro kterou jsem byla přítěž) takže dokážu pochopit, jak se musí cítit ten prcek když se mu rozpadla rodina a na tátu byl hodně fixovaný. To že tátu máma vyhodila to už ten malý neví a ani by to nepochopil. No a cca dva měsíce po jejich rozchodu poznal mě a ještě předtím než se rozvedli už jsme spolu bydleli a matka už se scházela taky s jiným, takže to pro něj muselo být těžké. A vím jak mu muselo být, když toho tátu chtěl mít u sebe, přitulit se k němu, chtít aby ho táta uložil…a ten táta tam prostě už nebyl, protože se s maminkou rozešli. Ten pocit když jako malé dítě ležíš v postýlce a tak strašně moc si přeješ, aby ten rodič ti přišel dát pusu na dobrou noc a on tam není to je pro malé dítě nesnesitelné. Tedy alespoň pro mne bylo. Třeba moje mamka v té době byla kvůli práci pořád ode mě 300 km daleko a pamatuji si, že jednou večer jsem plakala, že chci za mamkou. Babička mi dala telefon at jí alespoň zavolám. Tak jsem jí zavolala a šla trošku klidnější spinkat a ráno jsem se vzbudila a ona seděla u mě na posteli. Prostě po mém telefonu všeho nechala a i když byla noc okamžitě sedla na vlak a přijela za mnou a to si neumíte představit co to s mojí dětskou dušičkou tenkrát udělalo. Jak já byla šťastná. A můj otec…ten bydlel ve stejném městě, pěšky cca dvacet minut od babičky, ale k sobě mě nechtěl (zůstal v bytě, kde jsme bydleli před jejich rozvodem) protože si tam nastěhoval tu svojí čůzu a z mého dětského pokojíčku (2+1 to byl byt) byla během chvilky jejich nová ložnice s novou postelí. Moje obrázky oblíbené pohádky co jsem měla namalované malířem na zdech a milovala je byly rázem přemalované, moje místo na hračky a prostor na hraní byly pryč, moje televize a video byly už její a co tam zůstal ještě od mamky kosmetický kufřík tak si ho vzala pro sebe. Takže když jsem tam přišla na návštěvu (do svého vlastního domova i když bývalého) neměla jsem si ani kde hrát, takže jsem seděla na gauči a čučela na televizi. Až jsem se k nim před maturitou nastěhovala a to už bydleli jinde tak jsem sice dostala svůj pokoj, ale pořád mi ta kopretina zdůrazňovala jak se musí chudák se svým miminem tlačit v ložnici, i přesto, že jsem tam žila a dostávali na mě alimenty od mamky tak oblečení, hygienu atd mi pořád kupovala babička nebo mamka, protože oni mají málo peněz (byt v osobku s platbou se vším všudy i se službami 5000, dvě auta, ona mateřská a táta jako předák příjem v rozmezí 30-35 tisíc takže posuďte sami a to byli bez půjček a dluhů). Kdo by se ptal proč jsem nebyla s mámou, tak proto, že kvůli dobře placené práci musela být 300 km daleko a neměl by se tam o mě kdo postarat když by byla v práci a nechtěla ať mě hlídá někdo cizí, takže jsem mohla zůstat u prarodičů nebo otce. Otec měl ale čůzu tak jsem zůstala u babi a dědy a nelituji a on mě tam ani nechtěl, jo ale u soudu o svěření do péče prohlásil, že do péče by si mě vzal, ale bydlet bych musela stejně u prarodičů, ale že by si mě nahlásil aspoň na úlevu na daních. Prarodičům za ty roky nedal nikdy ani korunu. Alimenty neplatil nevím dodnes proč to babička nedala k soudu, na jídlo pro mě ani vindru, totéž na potřeby do školy potom či na oblečení, ale s tou svojí si jezdil každý rok k moři a občas když neměli oni žádný svůj program si mě vzal na víkend. U mamky jsem žila pak cca od osmé třídy zš a pak ještě nějaký ten čas u otce a té jeho krasavice
Jo a ještě jsem zapomněla dodat, že hračky mi všechny převezl k babičce a když jsem tam šla tak jsem si jich pár vzala sebou a pak zase donesla a zlikvidovali i mojí dětskou postel takže jsem spala buďto v obýváku na gauči nebo s tou čůzou na jejich nové velké posteli, protože na mojí dětskou, kterou jsem ve svém bývalém domově byla zvyklá a spala na ní odmalinka už tam nebylo místo. Takže toť můj příběh a můžete posoudit samy…