Problém! s babičkou - výjimečně ovšem ne s tchyní :D

Anonymní
6.8.20 21:54

Problém! s babičkou - výjimečně ovšem ne s tchyní :D

Holky, ženy, mámy, tak u nás nedělá ve vztahu potíže moje tchyně ale moje máma. Docela si s ní nevím rady, tak jdu za Váma pro radu. Několik let to fungovalo asi takto : chtěla poslat fotky vnoučat, aby se mohla chlubit kolegyním v kanclu, kde pracuje, do všeho kecala, všechno jsme dělali špatně, děckám volala jak je vezme tam na dovolenou, tam na výlet, koupí jim to a ono, ale nebylo z toho povětšinou nic. Vyžadovala chodit na návštěvy v době, kdy se nám to ale absolutně nehodilo a naopak nikdy nechtěla přijít třeba pohlídat vnoučata, když jsme potřebovali. Když už přišla, což tedy několikrát přišla, tak nám to pak neskutečně vyčítala a následující dva měsíce jsme mohli za všechno co nestihla, že ji bolí hlava a že nebyla u kadeřníka a prostě za vše. Takhle to trvalo několik let. Vyhrotilo se to, když měl manžel jít do nemocnice a bylo potřeba pohlídat děti nutně a ona odmítla a nepomohla nám, dost mě naštvala, ale ještě jsme to nějak přešli. Pak se situace opakovala akorát s rozdílem, že do nemocnice měla jít malá dcera nebylo kam se sourozencem, opět nám odmítla pomoct (mělo jít o tři dny). To mě už zklamalo hodně a upřímně i naštvalo hodně. Kdykoliv tu byla na návštěvě, tak nám do všeho lezla, do všeho strkala nos, nebylo možné ji nějak usměrnit, naopak k sobě domů nás vůbec nezve, má malý baráček s předzahrádkou a na té zahrádce jsme byli asi 2× u ní doma 1× na 5 minut, jinak nás tam nezve, když hlídala děti, tak leda s tím, že byla s nimi v našem bytě, i na Vánoce apod. leda že přijela k nám, nebo vůbec. Nedávno si pořídila dvě kočky ačkoliv je manžel a nejstarší syn na kočky alergický a tím pádem tam už nemůžeme vůbec. Po té poslední události jsem to stopla a řekla jí, že k nám na návštěvy chodit nebude. Vnucovala se, ale řekla jsem jí, že není zvaná. Strašně se urazila a následně tři měsíce nám vzkazovala po celém příbuzenstvu pomalu, že se jí musíme omluvit a podobně. Ignorovali jsme to a následně teda přišla s tím, že se asi nechovala dobře, že nakoupila dětem nějaké ty naslibované věci a že chce přijít a přinést jí to a přijde na návštěvu zase k nám. Po zkušenostech jsem jí ale už nevěřila, že ty věci vůbec má, ale o ty věci tu nejde, jde mi o to, že dětem pořád lže a ony jsou pak jenom zklamané, vím jaké to je, vyrostla jsem v tom taky. Takže jsme nicméně řekli, že dobře, že když se teda sama ozvala, snažila se na děti myslet a řekla, že se asi nechovala vždy nejlépe, tak že tomu dáme šanci. Než jsme se ale domluvili na termín návštěvy, došlo k tomu, že jsem se já chystala dělat zkoušky v autoškole (doposud jsem neřídila) a manželovi na ten den dali důležité jednání v práci. Oslovili jsme tedy babičku, zda li by mohla děti pohlídat a ona řekla, že to už jsme si snad ujasnili, že byla ráda, že jsme pochopili, že děti nám hlídat nechce, že ty čtyři měsíce teď jsme si taky nějak poradili a ona na to čas a náladu nemá. Tím hovor skončil. Přemýšlím co dál. Chce k nám chodit na kávu, komentovat, co máme doma špatně, předvádět se, kam děti vezme a co jim koupí, ale jsou to jen plané sliby a pohlídat je pro nás chvíli je problém. Utnuly byste kvůli tomu vztah úplně? Nebo jsem zlá dcera, když mi vadí, že mým dětem babička lže a neudělá si na ně čas, nepomůže nám je pohlídat a podobně? Babička bydlí cca dvě ulice od nás, má to k nám v podstatě kousek i pěšky, často má volné celé dny, nepracuje denně, přesto je to tak, jak píšu. Vím, že není její povinnost, aby hlídala vnoučata a kupovala jim dárky, nebo nás zvala na návštěvu, ale na druhou stranu my jí dárky kupujeme, na návštěvy ji zveme atd. a dost mě mrzí, že se jako babička vůbec nechová. Druhá babička je o 23 let starší a není na tom dobře.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2296
6.8.20 21:56

Proč je tolik těch nejdelších příspěvků tady úplně bez odstavců? :think:

Sorry, nedám to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1098
6.8.20 22:03

Nezalezi ji na vas, zalezi ji jen ba sobe, nema sebereflexi. Ja bych asi nebyla schopna vztah udrzovat. Pro vas to nema zadne benefity, tim nemyslim nejake materialni, ani vztahove benefity to pro vas nema. Prijde mi, ze babicka vas vyhleda, kdyz se nudi, kdyz potrebuje tema k diskusi s ostatnima klevetnicema, aby vas pripadne pomluvila, ci vsecko delate blbe a jak ona vzdycky vsechno delala dobre..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13371
6.8.20 22:07

Kdyby mi vlastni mamka odmitla kvuli vlastni pohodlnosti pomoci v kriticke situaci, kterou bezesporu nemocnice je, tak bych absolutne nemela vycitky, ze ji dal nezvu na navstevy a nestykam se s ni. O lhani detem ani nemluvim. Nelam si hlavu s nekym takhle sebestrednym a sobeckym.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3327
6.8.20 22:13

Ne, vztah bych neutla úplně. Jen bych konečně přestala očekávat, že dostanu to, co ona dát nechce a nebo nemůže z vlastní sobeckosti (svůj čas, zájem, lásku, čert vem dárky).
Takže bych ji párkrát za rok pozvala na kafe, a když by začala dětem slibovat nesplnitelné, tak bych to hned utla slovy - neslibuj jim nic, co jim nechceš dát, tyhle tvoje plané sliby už známe.
Jednodušeji řečeno - přestaň se upínat k tomu, že prozře a změní se, nezmění, i když by sis to moc přála, bohužel… dělá to, co dělat chce, víc od ní nečekej…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
165
6.8.20 22:15
@unuděná píše:
Kdyby mi vlastni mamka odmitla kvuli vlastni pohodlnosti pomoci v kriticke situaci, kterou bezesporu nemocnice je, tak bych absolutne nemela vycitky, ze ji dal nezvu na navstevy a nestykam se s ni. O lhani detem ani nemluvim. Nelam si hlavu s nekym takhle sebestrednym a sobeckym.

Mám stejný názor, ale umě opačně rád jsem to přečetl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1744
6.8.20 22:18
@Anonymní píše:
Holky, ženy, mámy, tak u nás nedělá ve vztahu potíže moje tchyně ale moje máma. Docela si s ní nevím rady, tak jdu za Váma pro radu. Několik let to fungovalo asi takto : chtěla poslat fotky vnoučat, aby se mohla chlubit kolegyním v kanclu, kde pracuje, do všeho kecala, všechno jsme dělali špatně, děckám volala jak je vezme tam na dovolenou, tam na výlet, koupí jim to a ono, ale nebylo z toho povětšinou nic. Vyžadovala chodit na návštěvy v době, kdy se nám to ale absolutně nehodilo a naopak nikdy nechtěla přijít třeba pohlídat vnoučata, když jsme potřebovali. Když už přišla, což tedy několikrát přišla, tak nám to pak neskutečně vyčítala a následující dva měsíce jsme mohli za všechno co nestihla, že ji bolí hlava a že nebyla u kadeřníka a prostě za vše. Takhle to trvalo několik let. Vyhrotilo se to, když měl manžel jít do nemocnice a bylo potřeba pohlídat děti nutně a ona odmítla a nepomohla nám, dost mě naštvala, ale ještě jsme to nějak přešli. Pak se situace opakovala akorát s rozdílem, že do nemocnice měla jít malá dcera nebylo kam se sourozencem, opět nám odmítla pomoct (mělo jít o tři dny). To mě už zklamalo hodně a upřímně i naštvalo hodně. Kdykoliv tu byla na návštěvě, tak nám do všeho lezla, do všeho strkala nos, nebylo možné ji nějak usměrnit, naopak k sobě domů nás vůbec nezve, má malý baráček s předzahrádkou a na té zahrádce jsme byli asi 2× u ní doma 1× na 5 minut, jinak nás tam nezve, když hlídala děti, tak leda s tím, že byla s nimi v našem bytě, i na Vánoce apod. leda že přijela k nám, nebo vůbec. Nedávno si pořídila dvě kočky ačkoliv je manžel a nejstarší syn na kočky alergický a tím pádem tam už nemůžeme vůbec. Po té poslední události jsem to stopla a řekla jí, že k nám na návštěvy chodit nebude. Vnucovala se, ale řekla jsem jí, že není zvaná. Strašně se urazila a následně tři měsíce nám vzkazovala po celém příbuzenstvu pomalu, že se jí musíme omluvit a podobně. Ignorovali jsme to a následně teda přišla s tím, že se asi nechovala dobře, že nakoupila dětem nějaké ty naslibované věci a že chce přijít a přinést jí to a přijde na návštěvu zase k nám. Po zkušenostech jsem jí ale už nevěřila, že ty věci vůbec má, ale o ty věci tu nejde, jde mi o to, že dětem pořád lže a ony jsou pak jenom zklamané, vím jaké to je, vyrostla jsem v tom taky. Takže jsme nicméně řekli, že dobře, že když se teda sama ozvala, snažila se na děti myslet a řekla, že se asi nechovala vždy nejlépe, tak že tomu dáme šanci. Než jsme se ale domluvili na termín návštěvy, došlo k tomu, že jsem se já chystala dělat zkoušky v autoškole (doposud jsem neřídila) a manželovi na ten den dali důležité jednání v práci. Oslovili jsme tedy babičku, zda li by mohla děti pohlídat a ona řekla, že to už jsme si snad ujasnili, že byla ráda, že jsme pochopili, že děti nám hlídat nechce, že ty čtyři měsíce teď jsme si taky nějak poradili a ona na to čas a náladu nemá. Tím hovor skončil. Přemýšlím co dál. Chce k nám chodit na kávu, komentovat, co máme doma špatně, předvádět se, kam děti vezme a co jim koupí, ale jsou to jen plané sliby a pohlídat je pro nás chvíli je problém. Utnuly byste kvůli tomu vztah úplně? Nebo jsem zlá dcera, když mi vadí, že mým dětem babička lže a neudělá si na ně čas, nepomůže nám je pohlídat a podobně? Babička bydlí cca dvě ulice od nás, má to k nám v podstatě kousek i pěšky, často má volné celé dny, nepracuje denně, přesto je to tak, jak píšu. Vím, že není její povinnost, aby hlídala vnoučata a kupovala jim dárky, nebo nás zvala na návštěvu, ale na druhou stranu my jí dárky kupujeme, na návštěvy ji zveme atd. a dost mě mrzí, že se jako babička vůbec nechová. Druhá babička je o 23 let starší a není na tom dobře.

Mám úplně stejnou babku, jak já říkám. Chladný čumák. Vždy jen přijela, vyzunkla denně 2-3 flase vína, vyhulila karton cigaret a za pár dní od našich odjela :kytka: v životě mě nikam nevzala, nehlídala, nic. Nikdy jsem ji neměla ráda. Ani jako dítě ne. Nehrála si s náma, nepovidala, nepohladila. Jen kritizovala. Nestykam se s ni u řadu let. Moje děti nezná a nepozná. :zed: je to pro mě cizí člověk :kytka: bohužel dost podobný ji je i můj otec a mám jen macechu. Hlídání žádné, jen sliby. Jen s tím rozdílem, že kdybych opravdu nutné potřebovala, tak by pohlídali. Jinak ale žádné prázdniny, nic. Teď už nás přes měsíc neviděli a pohoda. Přitom bydlí kousek :nevim: ale vnucovat se nebudu :zed: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4268
6.8.20 22:24

Asi bych navstevy omezila na minimum. Jako hlídání dokážu pochopit. To jeste jo. Až tedy na tu kritickou situaci. :nevim:
To že si pořídila kočky je její věc, za něčí alergii nemůže. Ale to je tak vše na její obranu. Pozvala bych ji jen na nějaké události a jen pod podmínkou, že nebude dělat scény a naschvály. Takže bych jo pozvala na narozeniny, Vánoce a to stačí. :nevim: Co víc by chtěla. Dárky ať si nechá.
Vadilo by mi zklamání děti.
No jednou taky bude potřebovat pomoc… Odvézt k lékaři atd. :nevim: Tak asi taky nebudeš mít čas. :nevim: Musíš být tvrdá a razna. Buď to pochopí nebo ne. Ale to je její problém :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
837
6.8.20 22:30

Asi bych se k ní chovala tak jako ona k vám.
Dárky nekupovat, pozvat jenom občas a to tehdy, kdy se vám to hodí. Když přileze nezvaná, tak neotvírat. Když začne strkat nos kam nemá, tak jí ho přirazit. Když začne slibovat, tak jí zarazit že její sliby už znáte a absolutně už vás nezajímají.
Nečekejte, že se změní. Nezmění, bude to s časem ještě horší.
Je mi to líto, že se na ní nemůžete spolehnout ani v krizových situacích (nemocnice). Asi bych si s ní sedla a hezky všechno řekla, tak jak jste to popsala nám. Že vás zklamala, že už zklamala i vaše děti a že nejste její zábava na nedělní odpoledne, když se nudí, ale její rodina a pokud chce mít v rodině dobré vztahy, tak by občas mohla i podat pomocnou ruku, a ne jenom mlátit přes prsty. Pochopení z její strany bych nečekala, nejspíš se smrtelně urazí, ale vy budete mít lepší pocit, že jste jí to všechno řekla a zkusila najít řešení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1693
6.8.20 22:42

Kontakt asi není potřeba utnout jen kvůli tomu, že nesplňuje představy o ideální babičce. Ale samozřejmě není třeba sebou nechat manipulovat a ovlivňovat vnoučata.

Jde zcela razantně říci, že pokud není možnost se potkávat ani u ni ani u Vás, jde se setkat nad kávičkou třeba v dětském koutku. Aspoň se uvidí, zda je babička ochotná ten dětský koutek nebo kávu zasponzorovat, když o tom dosud jen “tlachala”.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 22:50

Mam to takhle zajimave s nasima. Uz jsem pochopila, ze nemuzu s nicim pocitat a pak nejsem zklama, pouze prijemne prekvapena, kdyz se nahodou neco povede. Pocitej s tim, ze s vekem to bude jeste horsi:-( Taky jsem mela obdobi, ze jsem tam jela jednou za rok a stejne to k zadne jejich sebereflexi nevedlo…a ve finale jsem z toho byla vzdycky spatna jenom ja a vzdycky trpela pocitem, proc pro ne nejsem dost dobra a i cizim jsou jim milejsi. Po par letech terapie, uz vim ze problem je v nich:-)

  • Citovat
  • Nahlásit
13507
6.8.20 22:54

Utnout kontakt není nutné. Jen se prostě smiř s tím, že to není babička. Spíš vzdálená příbuzná s kterou se občas uvidíte.
Scházela bych se s ní zásadně na neutrálních územích - hřiště, herny, kavárny…
A nezvala bych ji na velké události, které by mohla zkazit - Vánoce, narozeniny…
Nekupovala bych ji dárky a nečekal, že ona něco koupí nám. Zakázal bych ji, aby dětem cokoliv slibovala, že už ji stejně nikdo nevěříte, že to někdy pořídí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 22:59
@mamina89 píše:
Mám úplně stejnou babku, jak já říkám. Chladný čumák. Vždy jen přijela, vyzunkla denně 2-3 flase vína, vyhulila karton cigaret a za pár dní od našich odjela :kytka: v životě mě nikam nevzala, nehlídala, nic. Nikdy jsem ji neměla ráda. Ani jako dítě ne. Nehrála si s náma, nepovidala, nepohladila. Jen kritizovala. Nestykam se s ni u řadu let. Moje děti nezná a nepozná. :zed: je to pro mě cizí člověk :kytka: bohužel dost podobný ji je i můj otec a mám jen macechu. Hlídání žádné, jen sliby. Jen s tím rozdílem, že kdybych opravdu nutné potřebovala, tak by pohlídali. Jinak ale žádné prázdniny, nic. Teď už nás přes měsíc neviděli a pohoda. Přitom bydlí kousek :nevim: ale vnucovat se nebudu :zed: :kytka:

to mě mrzí, to máš dost podobné :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
165
6.8.20 23:01
@Anonymní píše:
Mam to takhle zajimave s nasima. Uz jsem pochopila, ze nemuzu s nicim pocitat a pak nejsem zklama, pouze prijemne prekvapena, kdyz se nahodou neco povede. Pocitej s tim, ze s vekem to bude jeste horsi:-( Taky jsem mela obdobi, ze jsem tam jela jednou za rok a stejne to k zadne jejich sebereflexi nevedlo…a ve finale jsem z toho byla vzdycky spatna jenom ja a vzdycky trpela pocitem, proc pro ne nejsem dost dobra a i cizim jsou jim milejsi. Po par letech terapie, uz vim ze problem je v nich:-)

Věřím člověka to setsakra… ŽERE…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 23:03

@LilyJane to mi mluvíte z duše, urazila by se strašně, to ona umí. Proto se k tomu raději moc nevyjadřujeme, ale už mi to opravdu vadilo - má vnoučata, aby se s nimi vychloubala a nás, aby se zabavila, když nemá co dělat a chce si pokecat. Nejvíc mi vadí ty stresové situace, kdy jsme jí volali o pomoc, že jsme nevěděli jak jinak to řešit, co dělat a ona klidně odmítne a pak nám vyčte, že chtěla přijít na KÁVU my jsme si dovolili NEMÍT NA TO ČAS

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama