Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi ti moc neporadim, ale mam to podobne, s muzem jsem od mych 18 a tchyne se ke mne i ve 30 stale chova jak k decku. Ja zacala hranice nastavovat s narozenim deti, kdy sla tvrde proti memu pristupu k peci a vychove a vylozene stylem sekyrovani a rozkazu. To ze jsem se vzeprela zpusobilo ze se urazila a defakto prestala mne rikat jak delam vse spatne, zato to resi s lidmi okolo. Teoreticky to ale nejaky vysledek melo. Takovou bezva studenou valku. Ale jako mne to za to zhorseni vztahu stalo. Jak rikas, uz to ve mne neskutecne varilo a nevydrzela bych aby se to kumulovalo dal.
To víš, že to jde. Ale jestli nemáš na to, dotáhnout to do konce, tak se na to vykašli, protože jinak bude mít navrch tuplovaně.
Podobné - nebyla to tchýně, ale „macecha“, kterou jsem získala v dospělosti.
Celý život ji vykám, znám ji však od dětství. Tykání mi nikdy nenabídla, její děti našemu otci tykaly.
Po mnoha letech pochopila, ale měnit asi nechce.
Děti k ní nebudou mít vztah. Preferovala vlastní až to bilo do očí i našim dětem a museli jsme to pracně vysvětlovat. Nyní za ní jezdí jen z donucení 2× za rok.
Pokud na situaci máte s manželem stejný názor, držte se jej.
@Anonymní píše:
S manželem jsem od začátku střední školy-takže nějakých dvacet let…Tchán, ani tchýně mi nikdy nenabídli tykání. Tím, jak jsem ve vztahu s jejich synem od těch šestnácti-tak jsem nezvládla nastavit hranice a spoustu věcí spolkla a nepřela se (tenkrát jsem se prostě ozvat neuměla a ze slušnosti ani nechtěla).S mými rodiči si muž tyká od začátku. V jejich rodině se vše odkýve a pak vesele pomlouvá. Teď po těch letech a dětech už mi některé věci vyložene vadí a neudělám nic…Vím, že mě tchýně drbe a dost mě to mrzí, protože nám nijak nepomáhá(nehlídá děti, nevozila kočárek, nic…)Žije jinými vnoučaty…Bojím se, že se jednou nadechnu a všechny ty nesplněné sliby, pomluvy co vím a prostě všechno vyletí a už to nebude možné vzít zpět…Lze vůbec takto pozdně nastavit hranice? Vím, že lidé si k vám dovolí jenom to, co jim sami dovolíte…Ale jak to udělat?![]()
![]()
Tak hranice můžeš nastavovat v jednání přímo s tebou nebo dětmi. To co o tobě říká za rohem neovlivníš a dost těžko můžeš dokázat, že to nebude dělat. Někteří lidé to tak Bohužel mají.
Vlastně bych ani neřešila co - kdo - kdy - komu. Jsi dospělá žena, tak to dej najevo. Není na té situaci ani nic k pohoršení, normální koloběh života. Není od věci tchýni vše říci, třeba to půjde úplně v klidu. Nevyčítej, jen se třeba zeptej, jak by se k té a té věci postavila na Tvém místě apod.
Mám to stejně. Diktuje mi ohledně mé dcery(4mesice), přitom nehlídá, nevozí kočár. Vše je špatně. Všude mě akorát pomlouvá. U dcery mi furt nutí ať ji dam vodu, pije mléko. Ještě jsem nezačala příkrmy a včera jsem se dozvěděla, ze ji o víkendu dala banán, když ji těch pět minut chovala. No myslela jsem, ze vybuchnu a už ji řeknu naplno, co si o ni myslím ![]()
Ale radu opravdu nemám..
Musíte to říct natvrdo, ideálně když je přítomen i větší počet lidí, protože pak to bude mít efekt a váhu. Říct to jednoduše, úderně, pravdivě, stručně.
S manželem jsem od začátku střední školy-takže nějakých dvacet let…Tchán, ani tchýně mi nikdy nenabídli tykání. Tím, jak jsem ve vztahu s jejich synem od těch šestnácti-tak jsem nezvládla nastavit hranice a spoustu věcí spolkla a nepřela se (tenkrát jsem se prostě ozvat neuměla a ze slušnosti ani nechtěla).S mými rodiči si muž tyká od začátku. V jejich rodině se vše odkýve a pak vesele pomlouvá. Teď po těch letech a dětech už mi některé věci vyložene vadí a neudělám nic…Vím, že mě tchýně drbe a dost mě to mrzí, protože nám nijak nepomáhá(nehlídá děti, nevozila kočárek, nic…)Žije jinými vnoučaty…Bojím se, že se jednou nadechnu a všechny ty nesplněné sliby, pomluvy co vím a prostě všechno vyletí a už to nebude možné vzít zpět…Lze vůbec takto pozdně nastavit hranice? Vím, že lidé si k vám dovolí jenom to, co jim sami dovolíte…Ale jak to udělat?
