takhle se mámy nechovají
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zvláštní matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.8.20 15:28
Ne, neměla by ses omlouvat. Měla by ses od takových toxických lidí držet dál, přerušit kontakt, jinak budeš nešťastná celý život. Nebyla dobrá matka, nebude ani dobrá babička. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.20 15:29
Nereagovala jsi přehnaně. Vztahy s matkoue bych ukončila nebo držela max na psaní přání apod. Nemá smysl se kvůli jedné návštěvě jednou za rok psychicky týrat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.20 15:29
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuji názor na můj vztah s matkoumusím ve zkratce vylíčit i dávnou historii, aby jste pochopili. Když jsem byla v t. Třídě, tak si máma našla cizince, který mě neměl rád a tak mě matka šoupla taťkovi, starší ségru si nechala, nemluvili jsme spolu téměř 20 let, občas jednou tak za 5 let přijela, zkritizovala mě od hlavy až k patě, pohádali jsme se a zase se několik let nebavili, všechno se změnilo, když se mi narodila v 27. letech dcera a já si říkala, že můj vztah s matkou neměl ovlivňovat vztah babičky s vnuckou. Vztahy se celkem urovnali, pak jsem začala mít velké problémy s ex a máma mi nabídla, že než se budu moc vrátit do práce (dceři bylo půl roku) že mi finančně pomůže a tak se i stalo, pomohla mi 3 měsíce, pak si našla chlapa a řekla mi, že jsem dospělá a ať se starám, okamžitě jsem si našla práci, najmula chuvu, zatímco ona všude vyprávěla jak bych bez ní chcipla hlady. Takže jsme spolu zase nemluvili asi 2 roky, pak jsme se zase bavit začali, ale z mé strany už ten vztah byl dost chladný a v podstatě kvůli dceři. No a teď tu byla na pár dní a neskutečně jsem na ní vyjela a pěkně ji všechno řekla od plic, protože mě vytocilo, že mi porad vycita, že moje dcera k ní nemá vztah jako k babičce, že je vlastně kvůli mě, že já k ní mám chladný vztah a dcera se jen chová jako já. Ja ji řekla, ať se nediví, když ji ponizuje kecama typu, já od tebe nechci namazat žádá, ty bys to neudělala pořádně, v všechno v pohodě, že mě nemáš ráda, vždyť máš druhou babičku a dedovou manželku ( děda, mami ex, můj otec), pořád má připomínky, že má nadváhu a tak taktně to moji dceři vždy řekne. Jinak dceři je 5,5 roků. Takže jsem to nevydržela a řekla ji dost hrubě, že od mého narození stejné kecy, že to nejdřív říkala mě a teď moji dceři, že je ubohá pokud si léčí mindrak na malém dítěti. Když odjížděl, tak dcera ji chtěla objemout, ona ji řekla čau, otočila se a odešla bez obejmuti. A teď mám zase výčitky a pocity viny jako jsem měla už jako malá a v dospívání po každé její návštěvě. Myslíte, že jsem reagovala přehnaně a měla bych se omluvit?
Ne. Nechápu, proč svou dceru tyras její přítomnosti, stejně jako sebe. Já mám dost podobný osud. Jen rozdíl je v tom, že já svou matku 20let neviděla a ani vidět nechci. Nechápu, proc máš tu potřebu 
nezmění se. A lepší žádná matka (babička) než tahle (moje)
- Citovat
- Upravit
1.8.20 15:29
Já bych se jí určitě neomlouvala a trvala na tom, že buď se bude chovat lépe, nebo nebude tvoji dceru vídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.20 15:55
Čím víc matka kašle na své dítě, tím víc touží dítě po její lásce. Svou láskou tě nikdy nenasytila, tak se k ní neustále obracíš a máš výčitky svědomí, že tvůj vztah není dost dobrý. Ale ona jiná nebude. Ta láska naplněná nikdy z její strany nebude. Odstřihla bych se od ní a vyhledala bych pomoc psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.20 16:04
To snad ani není matka. Nedivila bych se, kdyby po nocích trénovala lety na koštěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smajlik345
1.8.20 16:30
Rekla bych, ze ty ji omluvu nedluzis, ona tobe ano, ale takovi lide si to neuvedomuji a nema cenu na to cekat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.20 19:47
Díky za uklidnění 
člověka občas ty detske křivdy dozenou i v dospělosti
- Citovat
- Upravit
1.8.20 20:37
Buď v klidu. Této paní se omlouvat nemusíš… Šancí na změnu, vůči Tobě, dostala kvantum, do každé šance kopla jako do hadráku, takže by tohle byla pro mě konečná a už nikdy více… Napáchala toho na Tobě dost negativního. Proto je dobré se od těchto lidí držet dál… Nesnáším ženský, co kvůli pinďourům odvrhnou vlastní dítě… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.20 20:45
Upřímnou soustrast všem, co takové „matky“ mají. Moje mamka byla ta nejlepší na světě a neumím si představit /a to opravdu ani PŘEDSTAVIT/, že by se ke mně chovala takhle. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.20 22:19
Tvoje dcera nepotřebuje takovou babičku. Nechápu, proč všichni pořád chtějí prarodiče pro své děti za každou cenu. I když ti o to vůbec nestojí nebo dokonce se pak takto nevhodně a zle chovají.
Děti nepotřebují prarodiče za každou cenu, potřebují harmonické a milující prostředí. A je jim jedno, jestli mají babičku jednu nebo šest. Hlavně, když je má ráda a je schopná jim to dát najevo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:49
Mam za matku neco podobneho. Naposledy mi volala rozjařená z dovolené, ze mam prijet, ze jsem dlouho nedojela a jak se mela na dovolene báječně a kdyz jsem tedy dojela, tak mi rekla, ze nemá čas 
. Jela jsem za ni 50km… To je zas moje matka…
Dobre jsou prizpevky výše… nic ji nedlužis a nedostatek lasky, ktery zpusobuje, ze kdyz si prdne tak ty za ni letiš, ze se to mozna konecne zmeni.. vec po ktere touzis od sveho detstvi… a jeste jeden z prizpevku - drz se dal od toxickych lidi dal. Ja bych ji urcite nezatracovala, jednou za cas na navstevu zajela.. Bohuzel i ji nekdo takhle z testa uplacal.. uplacal matku sobce, ona za to uplne nemuze… Bud rada, ze jsi jina, citlivejsi a nebudes vychovavat podobne svou dceru jako ona tebe.. Co to znamena pro dceru??? Nedavej ji babičce na hlídání…
Moje realita: mamce jednou tydne zavolam, co 14dni navstivim. Deti ji vychovavat nedam. Nechci at jsou takove psychicky nevyrovnane jak ja, diky permanentniho ponizovani a vztahu k matce bez lasky, jako jsem zazivala ja. ja to budu delat jinak!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, potřebuji názor na můj vztah s matkou
musím ve zkratce vylíčit i dávnou historii, aby jste pochopili. Když jsem byla v t. Třídě, tak si máma našla cizince, který mě neměl rád a tak mě matka šoupla taťkovi, starší ségru si nechala, nemluvili jsme spolu téměř 20 let, občas jednou tak za 5 let přijela, zkritizovala mě od hlavy až k patě, pohádali jsme se a zase se několik let nebavili, všechno se změnilo, když se mi narodila v 27. letech dcera a já si říkala, že můj vztah s matkou neměl ovlivňovat vztah babičky s vnuckou. Vztahy se celkem urovnali, pak jsem začala mít velké problémy s ex a máma mi nabídla, že než se budu moc vrátit do práce (dceři bylo půl roku) že mi finančně pomůže a tak se i stalo, pomohla mi 3 měsíce, pak si našla chlapa a řekla mi, že jsem dospělá a ať se starám, okamžitě jsem si našla práci, najmula chuvu, zatímco ona všude vyprávěla jak bych bez ní chcipla hlady. Takže jsme spolu zase nemluvili asi 2 roky, pak jsme se zase bavit začali, ale z mé strany už ten vztah byl dost chladný a v podstatě kvůli dceři. No a teď tu byla na pár dní a neskutečně jsem na ní vyjela a pěkně ji všechno řekla od plic, protože mě vytocilo, že mi porad vycita, že moje dcera k ní nemá vztah jako k babičce, že je vlastně kvůli mě, že já k ní mám chladný vztah a dcera se jen chová jako já. Ja ji řekla, ať se nediví, když ji ponizuje kecama typu, já od tebe nechci namazat žádá, ty bys to neudělala pořádně, v všechno v pohodě, že mě nemáš ráda, vždyť máš druhou babičku a dedovou manželku ( děda, mami ex, můj otec), pořád má připomínky, že má nadváhu a tak taktně to moji dceři vždy řekne. Jinak dceři je 5,5 roků. Takže jsem to nevydržela a řekla ji dost hrubě, že od mého narození stejné kecy, že to nejdřív říkala mě a teď moji dceři, že je ubohá pokud si léčí mindrak na malém dítěti. Když odjížděl, tak dcera ji chtěla objemout, ona ji řekla čau, otočila se a odešla bez obejmuti. A teď mám zase výčitky a pocity viny jako jsem měla už jako malá a v dospívání po každé její návštěvě. Myslíte, že jsem reagovala přehnaně a měla bych se omluvit?