Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém s otevřeností, jak to řešit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Vodnář-u-Topolu
19.2.26 11:06
Vyměňte kamaráda za přítele, protože opravdový přítel stojí při vás ať se děje, co se děje. Přítel vám nedoporučí najít si odborníka, on ho najde a doprovodí vás k němu, když to bude skutečně potřeba. A to doporučení, ukončit neschopenku a jít bojovat o místo… zdraví máme jen jedno, pracovních příležitostí je kolem pořád dost.
- Citovat
- Upravit
19.2.26 11:10
A přemýšlela jsi ty o vyhledání odborné pomoci?
Každý člověk je (ne)empatický jinak a ty máš pocit, že on nerozumí tobě a on má ten samý pocit. Každý vnímáme věci jinak a 20 lidí, 20 názorů, 20 postojů a 20 způsobu řešení nějaké situace.
Pokud za sebou máš špatné dětství, tak bych se odborné pomoci nebála. Může stačit pár sezení a otevřou se oči jinak, najdeš více úhlů pohledu…
A já věřím tomu, že tvá psychická nepohoda a fyzické zdraví velmi úzce souvisí…
Kolik ti je? Žiješ sama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 11:14
Vše je otázka míry. Mnoho lidí si neuvědomí, že ten druhý, který se jim snaží pomáhat, může mít mnohem větší problém, než mají oni sami. Nebo že už je to nad jejich síly a oni se musí starat také o sebe, svoji rodinu a práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.26 11:31
@Anonymní píše: Více
Na tvém místě bych si tu odbornou pomoc opravdu našla nebo si alespoň našla jiného kamaráda. Kamarád možná pomoc chtěl a možná to i myslel dobře, ale každý jste měl jinou představu, jak by to mělo vypadat. Obecně bych řekla, že málokterý muž umí na naše obavy a smutky reagovat podle našich představ.
Svěřila jsem se bratrovi, že mi chtějí dát v práci výpoveď a čekala jsem reakci „Hm, to je blbý“ nebo něco podobného a bratr řekl: „Tak asi jim na tobě něco vadí.“, což mi ohromně pomohlo a hned jsem se cítila líp 
Tak už vím, že bráchovi se příště svěřovat nebudu 
Zraněné ego mi nakonec pohladila kamarádka, která mě ujistila, že je to vlastně dobře, protože nemá smysl zůstávat někde, kde mě nechtějí. Ale pokud takovou kamarádku nemáš a ještě k tomu si neseš nevyléčené bolesti z minulosti, není žádná ostuda, řešit to s odborníkem. Vlastně nikdy to není ostuda 
- Citovat
- Upravit
19.2.26 11:51
Jal často se mu svěřuješ? Nezahlcuješ ho? Ono někdy člověk to už dál neunese. Bohužel reakce může být nepřiměřená. Jako snaha nakopnout, nebo poslat k odborné pomovi, neboť to sám užnemusí zvládat.
Jasně může ti to říct, ale jal bys reagovala? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 11:56
Mně to přijde jako velmi častá reakce od chlapa - říkáš mu o problému, on hledá řešení. Nechápe, že chceš jen vyslechnout, pro velkou část chlapů tohle není přirozené. Na takové to postesknutí a vypovídání jsou lepší kamarádky - ženy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.26 12:08
Odepíšu vám všem tady, snad na nic nezapomenu. Žiju sama už třetím rokem, je mi 21 let. Ano uvažovala jsem o odborné pomoci ale nikdy mi to nepřišlo nějak akutní. To dětsví nebylo něco že by me matka týrala fyzicky nebo tak ale docela jela na psychiku a proto je pro mě težké se otevřít. Vím že bych mohla začít chodit k někomu kd by mi pomohl více, jen mi je příjemnější mluvit s někým koho znám.
Nedokážu jen pochopit že vždy když jsem přišla i se závažnějším problémem jako je že jsem se pohádala třeba s mámou tak mě dokázal vyslechnout a nikam mě neposílal ale kvůli takové banalitě jako je strach o práci tak ano, to je to co na tom nechápu 
Bohužel moc kamarádek nemám kterým bych se mohla svěřit a když ano tak je to přítelkyně toho kamaráda která mu řekne i věci co nechci aby věděl
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.26 12:11
Právě že nijak často ne. Není to každý den ani každý týden. Jsou to věci nad kterými přemýšlím vždy nějakou dobu. Chápu třeba že toho může mít taky dost ale už nechápu že třeba nic neřekne když pořádd říká abychom k sobě byli upřímní. Já bych to pochopila a stáhla bych se že bych mu o těch problémech tolik nepsala nebo tak
- Citovat
- Upravit
Vodnář-u-Topolu
19.2.26 13:56
@Anonymní píše: Více
Mám to chápat tak, že chcete řešit kamarádovo chování a ne sebe?
- Citovat
- Upravit
19.2.26 14:00
Kamarád si projektuje své zkušenosti: asi se o práci rve. Hodne mužů to tak z mých zkušeností má.
A s nemoci ve zkušební době mam osobní zkušenosti. Jednou za život se to stane snad každému. Rozumný zaměstnavatel to pochopí, posune zkusebku o dobu maroděni. Pokud ale se ti to ale stává v každé normální ve praci (stává se to moji snaše skoro vždy a v práci vydrží max pár měsíců přes zkušebku), tak je problém v tobě. Jestli psychosomatický nebo jaký nedokážu odhadnout. Snacha má hraniční poruchu osobnosti a vždy má “neotřesitelný důvod” proč je práce hrozna, nebo zase marodí a je ji strašně strašně strašně zle.
Ad terapie - pokud se ti nežije dobře sama se sebou, tak vřele doporučuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.26 14:14
Mě právě zaskočila odpověď mého kamaráda, bylo to řečeno když jsme řešili tu práci a já chápu že to myslel na všechno co se mi kdy stalo jen nechápu že to řekl u tej práce. Možná to řeším zbytečně já nevím
co se týče neschopenky, ta práce mě baví a je mi blbé že jsem doma když mám zkušebku, jen mi opravdu není dobře a proto mám strach o to místo
upřímně ani nevím jestli chci řešit to jestli mám hledat nějakou pomoc anbo kamaráda, jen vím že pro mě bylo těžké se mu otevřít a teď mi přijde jakoby mi zavřel dveře před nosem že už nechce abych mu takové věci říkala, jestli to dává smysl
- Citovat
- Upravit
19.2.26 14:28
@Anonymní píše: Více
Možná už toho na něj je moc, nastřádalo se to. A taky třeba není zrovna on úplně v pohodě, může řešit svoje problémy. Neber si to tolik osobně, opravdu může být důvod i u něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.26 14:33
Tak proč to tedy ale třeba neřekn? nejsem necitelná, vím že se svět netočí jen kolem mě, vždy jsme mluvili i o jeho situacích
- Citovat
- Upravit
Vodnář-u-Topolu
19.2.26 16:05
@Anonymní píše: Více
To se musíte zeptat jeho a ne nás, nemáme jeho hlavu. Připadá mi, že až moc řešíte malichernosti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni, párkrát už jsem tu psala a hodně jste mi pomohli.
momentálně pořád dokola přemýšlím o jistých věcech, některé mi nejsou příjemné ( rodinné vztahy, milostné vztahy a tak ) ale nad čím nejvíc přemýšlím je to že mám strach že přijdu o práci. Jsem momentálně na neschopence, zánět močáku a dutin dohromady. Mám stále zkušební dobu, poslední měsíc, a mám prostě strach aby mě za to nevyhodili.
Samozřejmě tohle není hlavní důvod prč jsem založila tuhle diskusi. Napsala jsem tuhle obavu mému kamarádovi, odpověď byla že mám ukončit neschopenku a jít bojovat o místo ( bohužel to nepřichází k úvahu když jsem ráda že existuji a jen cesta k dr mě zmáhá) tak jsme se trošku rafli, ale až druhý den když mi volal. Ze začátku jsme se bavili v pohodě a pak navázal na ten rozhovor předtím že už asi neví jak dál mi má pomoct když se to naposledy nepovedlo, tak jsem mu řekla že jsem od něj rady nechtěla že jsem chtěla jen vyslechnout, pořád se mi to v tej hlavě motalo dokola a prostě jsem mu to chtěla jen říct. Od začátku co se bavíme mi říkal že kdyby cokoliv kdykoliv že mu mám dát vědět že je tu pro mě ať už je to cokoliv. Řídím se tím, snažila jsem se i překonat ten svůj pocit že ho stále s něčím otravuji, na co mi říkal že kdyby nechtěl tak si semnou nepíše ani nevolá.
Měla jsem těžký dětství ( spousta lidí ho měla, nepíšu to jako výmluvu) díky tomu mám problém mluvit o svých pocitech, říkat co si myslím a tak. Nemám ráda konfrontace protože se neumím bránit… jde o to že u něj jsem se docela dost otevřela že ví hodně věcí čím jsem si prošla nebo jak jsem se cítila a tak. momentálně se cítím ublížená protože mi řekl že si mám najít odbornou pomoc že zřejmě není tak dobrý jak si myslel a že to nezvládá. Ne že bych byla ublížená kvůli té pomoci to vůbec, nepřijde mi to nic špatného jen mě to mrzí protože jsem se otevřela a teď mám pocit jakoby to byla chyba. Že jsem to vůbec neměla dělat. Nejhorší na tom je že mi přijde že se ani nesnaží mě pochopit v tomhle mém pohledu, že vše co řekne on je pravda a dle jeho slov on o voze a já o koze
Doufám že to aspoň trošku dává smysl, pokud ne ráda dovysvětlím.