Problematické dítě

Napsat příspěvek
Velikost písma:
17166
8.11.12 12:52
@rozmary píše:
Bohunko souhlasím s tebou, že dělání ksichtů na babičku by nemělo zůstat bez reakce, jen by mě zajímalo jak by si situaci řešila ty, myslím si že tříleté dítě může chtít chvíli tátu, mámu, babičku nebo kohokoliv, ale dělání ksichtů na člověka který jí jinak snáší modré z nebe bych netolerovala :nevim:

Docela mě zarazilo, že řešíte „dělání ksichtů“. Ksichty beru jako legraci, co Vám na nich vadí? Když se na mě dítě ksichtí, tak se na něj zaksichtím taky.(A klidně i na cizí dítě.) Netušila jsem, že se mám naštvat, urazit…zkrátka nechápu. :nevim: Podle mě je to jen vnější projev emocí a je mnohem lepší, něž nespokojený jekot a křik. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.2.16 15:26

Hezky den přeji.. Potrebovala bych slyset Váš nazor ze strany rodičů..
Zkusim shrnout ze začátku, dcera byvala hodna do te doby nez prisel sourozenec, teda jeste prvni rok byla uzasna, o sveho bratříčka se starala, pomahala, snazila jsem se aby nemela duvod žárlit, venovala jsem se oboum..ale, co mladsi braska cca v roce zacal lozit, chodit, brat hracky, prisel velky zlom..kdyz jsem oblikala maleho, starsi se vztekem ze ji to nejde, ze chce taky obleknout, takovych veci bylo plno(zarlivost), ublizovani malemu, strkani do nej..neni to teda porad, umi byt na nej i hodna.. ale starsi ma 6let, k tomu vsemu je problemova i ve skolce, nespolupracuje a dela naschvaly i detem tam :( s ucitelkou jsme se shodly ze je to tim, ze nemuze byt s nami doma..chodime i k psycholozce i k detskemu psychiatrovi-problem lehky elektivni mutismus..Ale intelektualne je napred, je strasne chytra a sikovna..no ale ted k jadru věci, s psych.jsme resily odklad, ona je proti, pry je sikovna a odklad by nedavala..dala jsem ji do kroužku predskolacka, kde sedi uz v lavici a formou her se učí, plni ukoly atd..tam ji paní ucitelka taky chvalila, ze az na občasnou komunikaci je velice šikovna..kvuli tomuto jsem se rozhodla ze ji do skoly dam a odklad resit nebudu..zápisem si prosla taky pekne, jsme přijati..jen dnes mi ucitelka ze skolky dala papír at si zajdeme do pedag. psych. poradny..z toho co je tam uvedene mi neni nejlip :(
Dcera se do skoly uz těší, nechci ji zase tahat po dalsich poradnach :( musime tam jit na zaklade doporuceni ze skolky? Odklad ji davat nechci, ve skolce ji to uz podle me nebavi, doma si pořád chce hrat na skolu, pocitat, plnit ukoly, krouzek predskolacek ji strasne moc bavi, nejradeji by tam chodila furt, je bohuželjen jednou tydne. Zkusim si promluvit ještě s reditelkou, maji ji ve třídě..dekuji za vyslechnuti a rada bych slysela nazor..jeste si to po sobe prectu a nejake info doplnim..dekuji :)

  • Citovat
  • Nahlásit
valkil
15.2.16 15:36

By mě zajímalo, co je tam napsáno. A proč dostáváte papír až teď po zápisech?
Každopádně, pokud je do školy přijatá, a škola o eleketivním mutismu ví, nedělala bych si s tím moc hlavu.
Se synem tohle budu muset řešit za rok, má eletivní mutismus na dospělé. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
Anonymní
15.2.16 15:46
@valkil píše:
By mě zajímalo, co je tam napsáno. A proč dostáváte papír až teď po zápisech?
Každopádně, pokud je do školy přijatá, a škola o eleketivním mutismu ví, nedělala bych si s tím moc hlavu.
Se synem tohle budu muset řešit za rok, má eletivní mutismus na dospělé. :)

Ona mluvi jak s kym..Spis potrebuje cas, kdyz si zvykne tak nema s komunikaci problem..kvuli tomuto se resil i nas psycholog..
V papirech je napsane, ze neposloucha, neni socialne prizpusobiva, zvlada se obtizne..pro hře - neumi spolupracovat, hru kazi, vyvolava konflikty..jine zavazne poznatky- vzdorovost, temer zadna spoluprace..
Opravdu me tohle dostalo :( nechapu proc je v kolektivu takova..
Jinak co se tyce pozornosti, navyky, sebeobsluha, motorika, tam problem není..zkusim se poradit s tou reditelkou a aspon po telefonu s nasi psycholozkou..

  • Citovat
  • Nahlásit
valkil
15.2.16 15:51

To co školka uvedla, by přeci měla v průběhu docházky rozpoznat a seznamovat s tím průběžně rodiče, jsem myslela, a ne že to na něj takhle vše vychrlí a rovnou papír do poradny. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
Anonymní
15.2.16 16:12

@valkil rekla jen neco, to ze dela naschvaly tem detem. Nespolupracovala jen ze zacatku, kde sla do noveho (predskolaci-jina trida), musela se rozkoukat.. casto jsem se ptala, vse v poradku, cvičí, hraje si, i ukoly plni..vim ze mela problem jen s detmi..uvidim zitra

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.9.21 21:47

Úzkostné a plačtivé dítě - příčina?

Ahoj, taky mám dítko komplikované povahy a je to čím dál horší. Byli jsme 2× u psycholožky, nesedla nám (dcera s ní nemluvila), teď jsem objednaná k další, ale vezme nás až před Vánoci.

Dcera má v říjnu 6. Odmalička je uplakaná, nerada je s kýmkoli jiným než se mnou a to včetně tatínka. Jediný, s kým donedávna snesla být beze mě bez hysterické scén, byla babička. Teď už ani to neplatí. Chce jen mě.

Školka je také problémová. Základní den jakš takš zvládá, ale stačí změna v podobě plavání nebo divadla a je opět hrůza. Pláč a pláč, předávám ji v slzách učitelce a vydrží prý plakat i hodinu a chce třeba dokonce utéct, aby nemusela jet. Pláče, stále opakuje, že danou věc nechce a jinak na nic nereaguje.

Celkově je často smutná, ustrašená, máloco ji nadchne. Má jen pár zájmů a to je stavění z jedné konkrétní stavebnice a hry s plyšáky - na školku, doktora apod. Docela ráda kreslí, vybarvuje, skládá puzzle. Pohybové aktivity naopak nikdy nemusela. S vrstevníky si je schopna hrát, ale ne hned a ne vždy.

K velkému zhoršení došlo v únoru během lock downu. To začala být zamlklá, víc plačtivá a už se to nikdy nevrátilo do původního stavu. Zvýšila se i fixace na mě.

Už víc jak rok se sem tam stane, že začne plakat bez zjevného důvodu, třeba na procházce. Nic se neděje, najednou pláč k neutišení. Není schopna říct proč nebo udává naprosto podivný důvod (když mně se nelíbí ta sponka, kterou jsi mi ráno dala do vlasů). Toto se poprvé stalo v říjnu 2020, od té doby se to opakovalo asi tak 8-10×.

Proč sem píšu především. Paní učitelka ve školce se mě zeptala, jestli už byla dcera vyšetřena na neurologii. Řekla jsem, že ne a učitelka na to řekla, že bych jí měla nechat vyšetřit, jestli má v pořádku mozek.

Myslíte si, že uvedené chování může být důsledkem například nádoru na mozku nebo jiné závažné neurologické nemoci? Je možné, aby se něco takového vyvíjelo u malého dítěte takto tiše třeba rok nebo víc? Myslíte si, že s ní mám jít k lékaři a chtít komplex vyšetření? Přijde mi to pro ni velice stresující. Lékařů se hodně bojí. Co tedy s tím?
Omlouvám se za sloh a překlepy.

  • Citovat
  • Nahlásit
68987
14.9.21 22:12

Dle me zalezi na povaze tebe a manzela a na tom, jak se k ni chovate. Zadny nador a podobne bych za tim nehledala. Psychologa bych zkusila, poradi vam, jak s ni pracovat. Mam dite uplne opacne povahy, rekla bych, ze po nas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16127
14.9.21 22:31

Chudák holčička (a teda i Ty). Nádor na mozku bych nehledala (a učitelka se podle mě vyjádřila dost neomaleně, její mozek by mě taky zajímal). Spíš možná nebude úplně neurotypická a bude potřebovat specifické jednání, aby svět kolem lépe zvádla. Ten lockdown tomu asi nasadil korunu, vypadnutí z rutiny, vyšší úzkostlivost její i okolí… Neurolog by mohl možná doporučit psychologa, který to s takovými dětmi umí. Držte se! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1254
14.9.21 22:55

Těžko říct, jestli je to jen povaha a nebo něco jiného. Třeba určitá forma autismu. To by mohlo být poznat na neurologii. Jaký jsi měla porod? Vyvolávaný, netahali dceru vexem?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1018
15.9.21 05:38

Hodne zalezi na povaze, na vztahu rodicu, na prostredi doma i na tom porodu..…Dite je jak houba, nasava do sebe vsechny mozne energie i ty negativni…a hodne semto na nem odrazi, na jeho chovani a tak..
Nezkusila by jste treba kineziologii, ale musite vybirat peclive. Malo kinezilologu je dobrych a pak treba Bachovy kapicky namichane na miru…
Ta neurologie nebude spatny napad, ale nador za tim nehledejte, spis bych se spustredila na nemocnou dusi (obrazne receno)…
Moje starsi dite bylo taky abnormalne precitlivele, fixace hlavne na me…uz se to o mnoho zlepsilo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 05:53

@MichaelaHw Porod byl dlouhý, komplikovaný, vyvolávaný. Téměř dopadl sekcí, ale nakonec se po 44 hodinách narodila přirozeně.
Vex nepoužili a dcera byla po porodu naštěstí úplně v pořádku (apgar 10-10-10), ale já úplně ne a první den jsem ji neměla u sebe, byla jsem na JIP kvůli velkým ztrátám krve… Díky skvělé laktační poradkyní jsme nakonec vybojovali kojení a kojila jsem ji 2,5 roku. Vždy tam byla velká fixace na mě.
Od miminka je dráždivá, plačtivá, dlouho špatně spala. Nejlepší období bylo kolem 3 let, to byla dokonce na noc u babičky. V souvislosti s lock downem doma byla bohužel i špatná atmosféra (manžel přišel o práci, hodně jsme se hádali :( ). To ji bohužel hodně zasáhlo. :( Ale samozřejmě si nejsem jistá, že je zhoršení dáno tímto a příčina v podobě závažné neurologické nemoci mě doposud nenapadla.
Vyjádření paní učitelky mě polekalo a uvažuju, jestli ji přes obvodní lékařku poslat na kolečko vyšetření nebo v klidu vyčkat na psycholožku, ke které jdeme v prosinci.

@blumen My jsme určitě spíše tišší, introvertněji založení, obzvlášť manžel. Ale nejsem si vědoma žádných extrémů v dětství. Do školky jsme ani jeden nechodili rádi, ale zase taková hrůza to prý nebyla.

@Ba-stet My jsme teď právě zvolili psycholožku na základě doporučení pro takto specifické děti. Pojedeme kvůli tomu skoro 100 km daleko. Ale nejsem si jistá, jestli na ni čekat, když pomyslím na závažnost učitelkou předeslaných diagnóz. Jdeme tam za čtvrt roku. Jinak se známými lidmi (dospělými) komunikuje dobře, někdy je upovídaná až moc, nemá problém se vyjádřit, je empatická až přecitlivělá. Je jí líto lidí, zvířátek. Na druhou stranu se bojí některých zcela běžných věcí (stříhání nehtů, mytí vlasů, někdy i mytí celkově, jízda vlakem nebo cizím autem…). Ve školce má prý jednu kamarádku, ostatní děti ignoruje (podle učitelky). Se mnou se o školce moc nechce bavit, převádí řeč na jiná témata. Říká občas, že nemá ráda samu sebe a že se sobě nelíbí. Co konkrétně jí vadí, neříká. Prý všechno. Párkrát dokonce při otázce na co se těší odpověděla zcela vážně, že se těší na to, až umře. 8o
Naše obvodní lékařka je taková, že všechno řeší hrozně ve velkém a ráda bych dceru ušetřila zbytečného běhání na všelijaká vyšetření.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 07:59
@Anonymní píše:
@MichaelaHw Porod byl dlouhý, komplikovaný, vyvolávaný. Téměř dopadl sekcí, ale nakonec se po 44 hodinách narodila přirozeně.
Vex nepoužili a dcera byla po porodu naštěstí úplně v pořádku (apgar 10-10-10), ale já úplně ne a první den jsem ji neměla u sebe, byla jsem na JIP kvůli velkým ztrátám krve… Díky skvělé laktační poradkyní jsme nakonec vybojovali kojení a kojila jsem ji 2,5 roku. Vždy tam byla velká fixace na mě.
Od miminka je dráždivá, plačtivá, dlouho špatně spala. Nejlepší období bylo kolem 3 let, to byla dokonce na noc u babičky. V souvislosti s lock downem doma byla bohužel i špatná atmosféra (manžel přišel o práci, hodně jsme se hádali :( ). To ji bohužel hodně zasáhlo. :( Ale samozřejmě si nejsem jistá, že je zhoršení dáno tímto a příčina v podobě závažné neurologické nemoci mě doposud nenapadla.
Vyjádření paní učitelky mě polekalo a uvažuju, jestli ji přes obvodní lékařku poslat na kolečko vyšetření nebo v klidu vyčkat na psycholožku, ke které jdeme v prosinci.

@blumen My jsme určitě spíše tišší, introvertněji založení, obzvlášť manžel. Ale nejsem si vědoma žádných extrémů v dětství. Do školky jsme ani jeden nechodili rádi, ale zase taková hrůza to prý nebyla.

@Ba-stet My jsme teď právě zvolili psycholožku na základě doporučení pro takto specifické děti. Pojedeme kvůli tomu skoro 100 km daleko. Ale nejsem si jistá, jestli na ni čekat, když pomyslím na závažnost učitelkou předeslaných diagnóz. Jdeme tam za čtvrt roku. Jinak se známými lidmi (dospělými) komunikuje dobře, někdy je upovídaná až moc, nemá problém se vyjádřit, je empatická až přecitlivělá. Je jí líto lidí, zvířátek. Na druhou stranu se bojí některých zcela běžných věcí (stříhání nehtů, mytí vlasů, někdy i mytí celkově, jízda vlakem nebo cizím autem…). Ve školce má prý jednu kamarádku, ostatní děti ignoruje (podle učitelky). Se mnou se o školce moc nechce bavit, převádí řeč na jiná témata. Říká občas, že nemá ráda samu sebe a že se sobě nelíbí. Co konkrétně jí vadí, neříká. Prý všechno. Párkrát dokonce při otázce na co se těší odpověděla zcela vážně, že se těší na to, až umře. 8o
Naše obvodní lékařka je taková, že všechno řeší hrozně ve velkém a ráda bych dceru ušetřila zbytečného běhání na všelijaká vyšetření.

Mám doma něco dost podobného, do teď jsem to považovala za extrém, ale tvoje holčička má ty projevy ještě o něco silnější…

Na neurologii bych zašla. U nás byly uvažovany nějaké diagnózy, které by toto vysvětlovaly, neurolog mu našel ještě další fyzické známky něčeho. Nic se naštěstí nepotvrdilo.

U nás se ale situace pomalinku lepší. U vás se horší.

Za neurologii nic nedáš, ona to spíš bude povaha, ale neuro bych nevynechala jen tak pro jistotu… ale šla bych k nějakému opravdu dobrému odborníkovi. Ne k náhodnému specialistovi.

Nám byl psychologem doporučen test, zda není atypický autista - v Nautisu.

  • Citovat
  • Nahlásit
16127
15.9.21 08:38
@Anonymní píše:
@Ba-stet My jsme teď právě zvolili psycholožku na základě doporučení pro takto specifické děti. Pojedeme kvůli tomu skoro 100 km daleko. Ale nejsem si jistá, jestli na ni čekat, když pomyslím na závažnost učitelkou předeslaných diagnóz. Jdeme tam za čtvrt roku. Jinak se známými lidmi (dospělými) komunikuje dobře, někdy je upovídaná až moc, nemá problém se vyjádřit, je empatická až přecitlivělá. Je jí líto lidí, zvířátek. Na druhou stranu se bojí některých zcela běžných věcí (stříhání nehtů, mytí vlasů, někdy i mytí celkově, jízda vlakem nebo cizím autem…). Ve školce má prý jednu kamarádku, ostatní děti ignoruje (podle učitelky). Se mnou se o školce moc nechce bavit, převádí řeč na jiná témata. Říká občas, že nemá ráda samu sebe a že se sobě nelíbí. Co konkrétně jí vadí, neříká. Prý všechno. Párkrát dokonce při otázce na co se těší odpověděla zcela vážně, že se těší na to, až umře. 8o
Naše obvodní lékařka je taková, že všechno řeší hrozně ve velkém a ráda bych dceru ušetřila zbytečného běhání na všelijaká vyšetření.

Nejsem zadny odborník na autismus a ani bych si nedovolila delat diagnozu na dalku. Neco zní trochu aspergerovsky, neco zase jako velká přecitlivělost. Na tu neurologii bych na Tvem miste sla, at mas jasno (nejsem si jista, ale mysim, ze můžeš i bez zadanky). Ta psycholožka zní skvěle. No a jestli čekat - co Ti rika instinkt? Mas pocit, ze je potreba nějaké dalsi vyšetření? Docela by me zajimalo, jak se k ni chova ucitelka ve skolce, když ma takove poznamky (ale možná ji to jen ujelo). No, odborníci Ti poradí líp. Ja teď docela frcim v aromaterapii, mohla bys zkusit etericky olej mandarinka, ten harmonizuje detskou psychiku. Bud ho pouštět do difuzeru, nebo jeste nakapat par kapek do nějakého rostlinného oleje a potrit zapesti, narty a kotniky, nebo trochu namasirovat, kdyby se nechala… Mate to těžké…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1254
16.9.21 19:14
@Anonymní píše:
@MichaelaHw Porod byl dlouhý, komplikovaný, vyvolávaný. Téměř dopadl sekcí, ale nakonec se po 44 hodinách narodila přirozeně.
Vex nepoužili a dcera byla po porodu naštěstí úplně v pořádku (apgar 10-10-10), ale já úplně ne a první den jsem ji neměla u sebe, byla jsem na JIP kvůli velkým ztrátám krve… Díky skvělé laktační poradkyní jsme nakonec vybojovali kojení a kojila jsem ji 2,5 roku. Vždy tam byla velká fixace na mě.
Od miminka je dráždivá, plačtivá, dlouho špatně spala. Nejlepší období bylo kolem 3 let, to byla dokonce na noc u babičky. V souvislosti s lock downem doma byla bohužel i špatná atmosféra (manžel přišel o práci, hodně jsme se hádali :( ). To ji bohužel hodně zasáhlo. :( Ale samozřejmě si nejsem jistá, že je zhoršení dáno tímto a příčina v podobě závažné neurologické nemoci mě doposud nenapadla.
Vyjádření paní učitelky mě polekalo a uvažuju, jestli ji přes obvodní lékařku poslat na kolečko vyšetření nebo v klidu vyčkat na psycholožku, ke které jdeme v prosinci.

@blumen My jsme určitě spíše tišší, introvertněji založení, obzvlášť manžel. Ale nejsem si vědoma žádných extrémů v dětství. Do školky jsme ani jeden nechodili rádi, ale zase taková hrůza to prý nebyla.

@Ba-stet My jsme teď právě zvolili psycholožku na základě doporučení pro takto specifické děti. Pojedeme kvůli tomu skoro 100 km daleko. Ale nejsem si jistá, jestli na ni čekat, když pomyslím na závažnost učitelkou předeslaných diagnóz. Jdeme tam za čtvrt roku. Jinak se známými lidmi (dospělými) komunikuje dobře, někdy je upovídaná až moc, nemá problém se vyjádřit, je empatická až přecitlivělá. Je jí líto lidí, zvířátek. Na druhou stranu se bojí některých zcela běžných věcí (stříhání nehtů, mytí vlasů, někdy i mytí celkově, jízda vlakem nebo cizím autem…). Ve školce má prý jednu kamarádku, ostatní děti ignoruje (podle učitelky). Se mnou se o školce moc nechce bavit, převádí řeč na jiná témata. Říká občas, že nemá ráda samu sebe a že se sobě nelíbí. Co konkrétně jí vadí, neříká. Prý všechno. Párkrát dokonce při otázce na co se těší odpověděla zcela vážně, že se těší na to, až umře. 8o
Naše obvodní lékařka je taková, že všechno řeší hrozně ve velkém a ráda bych dceru ušetřila zbytečného běhání na všelijaká vyšetření.

Napadá mě, slyšela jsi o Kiss syndromu? Mohly by to být blokády. Dcera je také hodně,, náročná " a věřím názoru, že to může být i částečně tím, jak přišla na svět. Separace po porodu tomu také nepřidá.
Rozhodně by bylo dobré vyloučit fyzické příčiny nepohody/trápení. A oslovit dětského psychologa. Lockdown se podepsal na hodně dětech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat