Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Problematické dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
6.11.12 14:24
Problematické dítě
Dobrý den, potřeboval a bych radu týkající se mé tříleté dcery. Od miminka je taková uplakaná a ukňouraná a tvrdohlavá, ale jak roste je to horší a horší. Pláče a teď už se hlavně vzteká při každé příležitosti. Ale co mě nejvíce zaráží od narození nedokáže jakoby rozdělit lásku mezi několik lidí. Když je se mnou chce mě a nikoho jiného ani babičku, dědu, tátu, když je s babičkou, mě odmítá a chce jen babičku a tak to má s každým. Vždy jen jeden člověk. Co chodím do práce cca půl roku, je u babičky, šťastná a spokojená. Pak přijedeme na návštěvu jen tak všichni, ani babičku nepozdraví, nechce, aby jí vyzvedávala ze školky aj. Babičku to moc trápí a mě taky. Další věc je její agresivita, lásku projevuje štípáním, provokováním a strkáním, když se jí něco nelíbí má tendence vztahovat ruku aj. Mezi děti se zapojuje až po velmi dlouhé době a jen do činností, které zná. Např. focení ve školce se vůbec nezúčastnila, protože řekla, nebudu se fotit a jakmile by jí někdo začal nutit ztropí takovou scénu jak nikdo. Myslím si, že se jí snažím věnovat, jak jen můžu, hrajeme si, čteme si, povídáme, chodíme mezi děti. Určitě dělám spoustu věcí špatně, např. vyhrožuju, protože nic jiného nezabírá apod. Jinak je chytrá, šikovná, krásně maluje, ale ta povaha mě ničí. Chtěla jsem s ní zajít k psycholožce, ale ta nic nezjistí, protože tam začne plakat, vztekat se a já si s ní ani nepromluvím. Mám strach z nějaké poruchy či tak něco. Nespolupracuje ani u doktorky nebo tak, vždy je z toho scéna. Jsem už bezradná. Uf to byl článek. Děkuji za každou radu. M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.11.12 14:31
Nevím jak poradit s agresivitou, ale mám podobné problémy se synem - 4 roky, u nás teda pláč - vše je mu líto, bojí se a scény máme všude tam kde se bojí, vymýšlí si co ho čeká a jaká to bude hrůza - v našem případě nám poradila logopedka ať se spojím s dětským psychologem a zeptáme se na radu. Taky už jsem nevěděla co s ním a jak ho přesvědčit nebo něco odnaučit. Takže zkus se taky obrátit pro radu na někoho kdo se dětské duši věnuje. Nás schůzka čeká tak uvidím jak si pak poradíme s těmi našimi strachy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.12 14:36
Dobrý den, děkuji za reakci, jen nevím, zda není zbytečné si s psychologem promluvit aniž by viděl nějaké reakce malé. Ona se mnou prostě nepůjde. Nevím, zda budu schopná to správně popsat, protože těch reakcí je stašně moc. Nevím, za je to umanutost, choleričnost nebo prostě nějaká porucha. A je pravda, že když nevím, jak to podat moc se mi nikam nechce 
Jinak přeji, at se strachů brzy zbavíte!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.12 14:40
Tady je kazda rada opravdu draha… Z popisu si obrazek opravdu udelat neumim, popis je trochu jednostranny (jen chovani dcery, temer zadny popis reakce na jeji chovani). Vyhrozovat opravdu nema smysl, ovsem seznamkvat s dusledky ano. Napriklad „kdyz se ted neobliknes, nezbyde nam cas na hrani/cteni/malovani“. Agresivita… Nase dite dlooouuuhhooo nebylo fyzicky trestane a presto nas zacala bit hlava nehlava, pomohlo dat ji do kouta, neustale opakovat, ze to boli, ze neni ok zranovat ostatni lidi, ze chapu, ze je smutna, vztekla, nespokojena atd., ale musi pouzivat slova. Mluvit na ni v kratkych vetach, neustale opakovat, skoro jsem znela jak blazen, ale mluvila jsem na ni stylem „bit ne, ne, ne, nesmime, mami au au, boli, nebijeme“. Jjich jazykove dovednosti jsou velice omezene a mozecek bohuzel take 
. Jinak bych se take zamerila na mozne potravinove alergie. Pokud se cely den citi mizerne, pak reaguje na mnohe situace neadekvatne. Jak spi? Ma dostatek spanku? Ma strukturovany den? Je seznamovana s tim, co ji ceka? Napriklad ze je ji oznameno, ze po obede se bude cist knizka nebo nejaka dalsi cinnost, aby byla motivovana delat tu predchozi. Deti maji rady ve vecech jasno, maji rady predvidatelne situace, nahle zmeny jsou problematicke. Take slysi dobre? Ja vim, ze to zni hloupe, ale znala jsem holcicku, co byla hrozne frustrovana a agresivni, upinala se na jednu osobu, nenavidela kolektiv, kdyz jsme prisli na navstevu s detma, klidila se do pokoje a nakonec se zjistilo, ze se ji tvorila nejaka tekutina v usich a spatne slysela. Sla na operaci a znema k neuvereni! Opravdu muze byt i mnoho fyzickych pricin, nejen psychickych. Take budete muset asi hledat problem u sebe, deti vetsinou reflektuji nase chyby… L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
6.11.12 15:10
Ahojky, nevím jestli ve třech letech návštěva psychologa něco vyřeší, ale samotnou by mě to zajímalo. Z mojí zkušenosti vím, že ještě předškolní dítě psychologové berou pořád jako malé dítě, které než půjde do školy ze spousty věcí vyroste a nijak se to neřeší 
- Citovat
- Upravit
6.11.12 15:12
@prezdivkos píše:
Dobrý den, potřeboval a bych radu týkající se mé tříleté dcery. Od miminka je taková uplakaná a ukňouraná a tvrdohlavá, ale jak roste je to horší a horší. Pláče a teď už se hlavně vzteká při každé příležitosti. Ale co mě nejvíce zaráží od narození nedokáže jakoby rozdělit lásku mezi několik lidí. Když je se mnou chce mě a nikoho jiného ani babičku, dědu, tátu, když je s babičkou, mě odmítá a chce jen babičku a tak to má s každým. Vždy jen jeden člověk. Co chodím do práce cca půl roku, je u babičky, šťastná a spokojená. Pak přijedeme na návštěvu jen tak všichni, ani babičku nepozdraví, nechce, aby jí vyzvedávala ze školky aj. Babičku to moc trápí a mě taky. Další věc je její agresivita, lásku projevuje štípáním, provokováním a strkáním, když se jí něco nelíbí má tendence vztahovat ruku aj. Mezi děti se zapojuje až po velmi dlouhé době a jen do činností, které zná. Např. focení ve školce se vůbec nezúčastnila, protože řekla, nebudu se fotit a jakmile by jí někdo začal nutit ztropí takovou scénu jak nikdo. Myslím si, že se jí snažím věnovat, jak jen můžu, hrajeme si, čteme si, povídáme, chodíme mezi děti. Určitě dělám spoustu věcí špatně, např. vyhrožuju, protože nic jiného nezabírá apod. Jinak je chytrá, šikovná, krásně maluje, ale ta povaha mě ničí. Chtěla jsem s ní zajít k psycholožce, ale ta nic nezjistí, protože tam začne plakat, vztekat se a já si s ní ani nepromluvím. Mám strach z nějaké poruchy či tak něco. Nespolupracuje ani u doktorky nebo tak, vždy je z toho scéna. Jsem už bezradná. Uf to byl článek. Děkuji za každou radu. M.
Víš, ale já v tom popisu nijak extrémně problematické dítě nevidím. 
Že se vzteká a vzdoruje, je ve třech letech celkem přirozená věc… pokud je navíc trochu cholerická povaha, je to samozřejmě o to horší. Z dráždivého, od přírody neklidného, temperamentního či podobně založeného dítěte se mírumilovná, klidně reagující holčička nestane.
Že nespolupracuje u doktorky… to spousta dětí, to není žádné drama a dětský lékař u takto malých dětí se scénou musí počítat. Mimochodem, včera jsem byla se svým tříletým synem na tříleté prohlídce… celé patro vědělo o tom, že paní doktorka syna měří a váží. 
„Rozdílení lásky“… to mi taky připadá úplně normální, měli jsme (máme) to u obou dětí. Když jsem doma já, je to „máma, máma“, jakmile přijde tatínek z práce, šup „nechci mámu, chci tátu“… dojedeme na víkend k babičce, „nechci mámu, nechci tátu, já chci babíííí“. S tímhle se budeš muset smířit Ty i babička… holčička je ještě malá, musí se naučit ovládat svoje emoce, pracovat s nimi… Že babičku ani nepozdraví, jasně, protože zrovna má mámu a možná se bojí, že máma zase odejde. Když je pak máma opravdu pryč, babička se najednou vlastně hodí, ona je vlastně taky fajn… a že už přišla máma z práce? Nechci mámu, jsem naštvaná, zase byla pryč a ještě mě teď zase odvede a mně se nechce, já si teď s babičkou chci stavět komín.
Agresivita… to je složitější. Jak se chováš Ty, jak reaguješ? Jak reaguje babička, když ji hlídá? Trestáte fyzicky? Když něco nesmí a natruc to dělá, plácnete ji přes ruku? U agresivně reagujícího dítěte je potřeba vždycky začít od sebe, velmi často bývá problém v rodině, která tyto reakce dítěti vlastně nevědomky předala a vštípila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.12 15:24
Děkuji za odpovědi, určitě nějaká chybka bude i ve mně, to bez diskuze, ale fyzicky netrestáme vůbec. CCa jednou mi ujela ruka, když jsem asi 5× malé řekla at něco nedělá a když to udělala pošesté a rozbila při tom něco, tak dostala aspon přes ruku a šla do vedlejší místnosti. Jinak trestáme tím, že jde vedle a nevšímáme si jí. Bohužel vydrží trucovat třeba půl hodiny hysterákem a pak přijde maminkoo maminkoo pomazlit a to už jí teda musím pomazlit. Jinak vyhrožujeme, když se neoblíkneš, nebude pohádka - dodržíme, ale vůbec jí to nevadí, nebo cokoliv jí zakážeme tak jí to nevadí. Jediné co pomáhá jsou čerti apod.. 
A co se týče babičky, máš pravdu, takhle si to vysvětluju, jenže ona na ní chudinku ještě dělá ksichty. Ty dělá na všechny. Prostě je to složité, mně už totiž tečou nervy z jejího chování…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.12 15:38
@prezdivkos, přesně, teď jsi to vystihla!
Doufám, že to nevezmeš ve zlém, ale já cítím hlavní problém v Tobě - ne v ní. Tvoje dcera se chová úměrně svému věku, je (pravděpodobně) tvrdohlavá povaha, svéhlavička, na kterou neplatí nátlak a tresty. Tobě „už tečou nervy“… ale to není chyba dítěte ani důvod pro jeho označení za „problematické“…
Tříleté dítě reaguje po svém - je-li zrovna ve fázi „nechci babičku“, bude na ni dělat ksichty… neříkám, že se to má ponechat bez komentáře či reakce, ale rozhodně není na místě, aby se babička cítila ublíženě. Jako dospělý člověk by měla být schopna pochopit situaci, když to s ní v klidu probereš.
Upřímně Ti můžu říct, že strašení dětí čerty a podobnými věcmi nepokládám za správné - zaděláváte si jen na problém do budoucna, až se třeba bude po nocích bát tmy a podobně. Tohle se nevyplácí. A skoro vždycky je jiná možnost… konkrétně v případě temperamentního, tvrdohlavého dítka je potřeba nechat ho prožít „přirozený důsledek“. Tresty, nátlak a „násilné“ nucení k poslušnosti plodí jen další vzdor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.12 15:41
Urcite by som zasla k psychologovi, ale sama, bez malej. Ja som tak tiez bola u psychologicky kvoli synovi a odporucila mi prist sama. Pretoze ona potrebuje zanalyzovat situaciu, bude sa ta pytat plno veci, musi mat vhlad aby ti mohla poradit, na detske spravanie vplyva milion veci a ona to potrebuje s tebou prebrat bez stresu a v klude. Nam pomohla ta jedina navsteva, na dalsiu navstevu, keby bola potrebna, by som uz mala brat aj jeho.
Drzim palce, urcito najviac vplyva to, co vidi doma - situaciu doma, ako sa chovame s partnerom k sebe, ako vychovavame deti, ci ich strasime bubakmi, placame, vyhrozujeme… my ti asi malo poradime, skus rozhovor s psychologom
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
6.11.12 15:45
Bohunko souhlasím s tebou, že dělání ksichtů na babičku by nemělo zůstat bez reakce, jen by mě zajímalo jak by si situaci řešila ty, myslím si že tříleté dítě může chtít chvíli tátu, mámu, babičku nebo kohokoliv, ale dělání ksichtů na člověka který jí jinak snáší modré z nebe bych netolerovala
- Citovat
- Upravit
6.11.12 15:48
@rozmary, no, jak bych to řešila… já osobně vlastně asi nijak zásadně. Řekla bych dítěti, že se mi to nelíbí, proč se mi to nelíbí, že je babička z toho smutná a že se takto na nikoho nešklebíme… Zbytek bych ponechala na babičce - v tu chvíli je totiž především ona tou, která by měla nějak adekvátně zareagovat, např. ve smyslu „to se mi nelíbí, že se na mne šklebíš, asi si tedy dneska se mnou nechceš hrát?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
6.11.12 15:51
To máš pravdu, ale myslím že reagovat by mely hlavně rodiče až potom babička.
- Citovat
- Upravit
6.11.12 15:57
@rozmary, v rodině zakladatelky je babička osobou, která dítě velmi často hlídá (v době maminčiny práce), vlastně v mnoha směrech supluje maminku.
Proto by její reakce v podobných situacích měla být postavena téměř na rovnou reakci maminky - kdyby se takto dítě chovalo vůči někomu cizímu, samozřejmě nebudu čekat, co mu ten cizí člověk řekne. Ale tady konkrétně ano - stejně, jako kdyby šlo o tatínka, tak bych nechala reakci na něm a jen řekla svůj názor, i v tomto případě bych nechala reagovat babičku… a podpořila ji tím, že „to se mi vůbec nelíbí, jak se dnes k babičce chováš, je mi líto, že je smutná“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ludmila Maňáková
6.11.12 22:24
Dobrý večer, mám rovněž problémy s chováním mé tříleté dcery.
Asi by to bylo na dlouhé vyprávění a rozebírání, nicméně jedno Vám mohu poradit.
I takto malé dítě za žádnou cenu nesmí poznat, že si nevíte rady.
Velmi rychle toho zneužije a bude to ještě horší. Možná se v těch problémech dokonce
začne přímo vyžívat.
V každém případě pokud babička hlídá a máte takovéto problémy, mám zkušenost s tím, že musíte mít jednotné postoje k výchově, jinak to vyvolá velký vzdor i jinak hodného dítěte.
Držím Vám palce, abyste vše zvládla.
- Citovat
- Upravit
6.11.12 22:41
Tak mam to v podobnem, ale asi ne az tak moc. Dcerka hodne vyzaduje pozornost jakymkoliv zpusobem, taky se casto vzteka, breci, beha, skace..na druhou stranu dokaze byt dobry klaun. Tady nam radili pozitivni motivace, tzn. hodne chvalit, kdyz neco dela dobre spis nez neustale kritizovani a trestani. Vim, ze to je tezke. Pokud se teda nejedna o nejakou poruchu, ale pouze obdobi vzdoru, tak by to melo prejit. Nam taky pomaha dat nejakou praci, treba pri vareni, nebo prostirani je bezva..ale musi mit neustale nejakou cinnost, jakmile ji necham jen tak, tak si sem jista, ze mne obarvi stul, rozleje sampon, leze na plot a tak pokracujeme cely den. Preji pevne nervy a duslednost..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
