Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Hezky den,Chtěla bych poprosit o radu/rady.
Dcera už od miminka byla „jiná“. Brzy se batolila, chodila, mluvila. Kolem půl roku se jí začaly objevovat noční děsy, které se daly zvládnout, postupem času se vše zhoršovalo, cca ve dvou letech jsme začali navštěvovat homeopatii kde díky lékům noční děsy nemá.Teď j jádru problému. Má ještě dva sourozence (2 roky a 1 rok). Chová se agresivně jak k nim tak ale i ke mě. Hodně se vzteká bez důvodu, nechce si s nikým hrát, půjčovat hračky, všechno je její, vše jen ona. Máme za sebou vyšetření i na neurologii a u klinické psycholožky kvůli podezření na autismus, který vyloučili. Nemá žádný pud sebezáchovy, žádný strop bolesti. Nevíme už jak na ní.
Nenapadá někoho kam třeba ještě zajít, nebo jak s tímhle pracovat?
Myslím, že napsáno bylo dost. Je blbost řešit, že se neděli o hračky a při nuceni dělení a společném hraní, že se vzteká a je agresivní. Tohle je běžné chování takhle malého dítěte. Ale trochu se bojím zeptat, jak jste zjistili, že nemá žádný strop bolesti. Pokud ji trestate fyzicky, asi to není nejlepší cesta.
Mám děti od sebe dva roky a rozhodně jsem je takhle brzo nenutila si hrát spolu a vše si půjčovat. Mladšího jsem hlídala a snažila se staršimu vymezit vlastní prostor, něco půjčoval, ale měl věci, které byli jen jeho a nemusel půjčovat, jen když chtěl a další část byla společná. Teď je to fajn, mají dva a půl a starší za pár měsíců 5. Hrají si spolu, většinou je to fajn, někdy to drhne. Věci si brát nemůžou, musí poprosit a někdy se smířit s tím, že druhá strana nepůjčí. A spánek? Celou noc nespí ani jeden, ze spaní mluví, křičí. Starší se až od 4 let naučil uklidnit sám a pokračovat ve spánku. Za mě je dítě ve 3 letech ještě malé a má nárok ještě i na období vzdoru a nezvládání svých emocí. Možná navštiv nějakého psychologa ty, ať ti poradí jak s ní a její povahou pracovat.
@thalasan NIKDO nezmínil to, že dceru mlátíme!! Mlátí sebou o skříně, o podlahu když je ve svém afektu a za minutu ani neví, že si udělala nějaký zranění. Toto už jsme řešili i s dětskou lékařkou. Samozřejmě, že docházím na konzultace i já, chtěla jsem prostě řadu ostatních a místo toho jsem se tu dočkala akorát kritiky a řečí že je to moje vina. Takže děkuji pěkně.
@Novikeli píše:
@thalasan NIKDO nezmínil to, že dceru mlátíme!! Mlátí sebou o skříně, o podlahu když je ve svém afektu a za minutu ani neví, že si udělala nějaký zranění. Toto už jsme řešili i s dětskou lékařkou. Samozřejmě, že docházím na konzultace i já, chtěla jsem prostě řadu ostatních a místo toho jsem se tu dočkala akorát kritiky a řečí že je to moje vina. Takže děkuji pěkně.
Napsala jsem pokud. Nemohu vědět jak to víš. Tahle reakce je trochu přehnaná ne? Můj syn měl taky záchvaty vzteku, házel židli, ubližoval si. Já jsem ho učila spíš jak vztek zvládat a jak ho ventilovat adekvátně. Hele máš tři takhle malé děti, i když se jí budeš snažit věnovat sebevíc, pořád nevěřím, že bude mít tolik pozornosti kolik potřebuje ![]()
@Novikeli píše:
@thalasan NIKDO nezmínil to, že dceru mlátíme!! Mlátí sebou o skříně, o podlahu když je ve svém afektu a za minutu ani neví, že si udělala nějaký zranění. Toto už jsme řešili i s dětskou lékařkou. Samozřejmě, že docházím na konzultace i já, chtěla jsem prostě řadu ostatních a místo toho jsem se tu dočkala akorát kritiky a řečí že je to moje vina. Takže děkuji pěkně.
Ale jdi ty. Už jen skutečnost, ze je otec dětí věčně v tahu a stará se omezeně je pro tři děti i tebe deficit. Obrovský.
Ano, znám děti, které triskaly hlavou o chodník nebo topení, často z toho vyrostly bez následků, prostě to bylo období. Ovšem víc jak jedna rána o něco nepadla, rodiče měli dítě neustále na očích a těmto afektum za každou cenu bránili.
@Novikeli píše:
@thalasan NIKDO nezmínil to, že dceru mlátíme!! Mlátí sebou o skříně, o podlahu když je ve svém afektu a za minutu ani neví, že si udělala nějaký zranění. Toto už jsme řešili i s dětskou lékařkou. Samozřejmě, že docházím na konzultace i já, chtěla jsem prostě řadu ostatních a místo toho jsem se tu dočkala akorát kritiky a řečí že je to moje vina. Takže děkuji pěkně.
Tady nějak moc kritiky teda nebylo, normálně většina vycházela z toho, že zvládnout takhle malé 3 děti je prostě fuška. Tedˇ ještě dáš navíc info, že většinu času bez manžela. Za mě seš teda super žena, že to takhle na 100% každej den celej den zvládáš. No co by ti tak mohl kdo poradit, pokud ani lékařka ani psycholog nic moc nevyřešil a ty vše zvládáš a dcera má tolik pozornosti, kolik potřebuje, tak snad časem se to upraví.
@thalasan tak její reakce je přehnaná, což ona nevnímá, poněvadž musí být neuvěřitelně unavená a vyčerpaná.
@Trojlístek píše:
@thalasan tak její reakce je přehnaná, což ona nevnímá, poněvadž musí být neuvěřitelně unavená a vyčerpaná.
Já jsem reakci nemyslela zlé, ale chápu že i ten psaný projev dost zkresluje. Musí to mít náročné a bylo by fajn si přiznat, že při tomhle nejde vše zvládat na 100%
@Novikeli píše:
Abych shrnula všechny vaše příspěvky. Děkuji za posouzení naší situace a všech poznatků na dálku že dcera nemá pozornost a maminku pro sebe.Dceři stejně jako sourozencům se věnuji denně na 100%.Uklízím a vařím až když děti spí, když spí po obědě sourozenci, má čas dcera jen a jen pro mě. Rozhodně nezanedbávám péči ani o jedno z dětí.
Manžel je pracovně téměř pořád pryč aby děti měly vše co potřebují.
Proto jsem žádala o radu, jestli se některá z Vás nesetkala s něčím podobným.
Pokud nejsi robot, tak to prostě není možné. Jestli jsi na ty děti sama a máš tři v tomhle věku, můžeš samu sebe přesvědčovat, jak chceš. Tvoje holčička strádá, ty jsi na nervy a vyčerpaná, není se co divit. Nebudu spekulovat o tom, proč jste se rozhodli mít tři děti hned po sobě, to snad raději ani nechci vědět. Čím dřív si připustíš, že to nezvládáš, tím líp. Ono se pak bude snadněji hledat řešení.
@hanka.br. píše:
Pokud nejsi robot, tak to prostě není možné. Jestli jsi na ty děti sama a máš tři v tomhle věku, můžeš samu sebe přesvědčovat, jak chceš. Tvoje holčička strádá, ty jsi na nervy a vyčerpaná, není se co divit. Nebudu spekulovat o tom, proč jste se rozhodli mít tři děti hned po sobě, to snad raději ani nechci vědět. Čím dřív si připustíš, že to nezvládáš, tím líp. Ono se pak bude snadněji hledat řešení.
Přesně tak. Já mám čtyři děti, ale dve už jsou téměř dospělé. Dvě mam po roce. A ne,.opravdu se jim nedá 100% věnovat. To by zenska zachvili byla jako zombie, natoz mít takhle 3 deti po sobe.
@Novikeli píše:
Za mě jsou takovéhle děti chudáci, nadělat si děti umí každý, ale co ty děti zažijou a co se naučí…já jsem dceru piplala skoro tři roky, chodily jsme furt někde mezi děti, je společenská, na plavání, na cvičení, na říkanky, na výlety, na hřiště, do herny, do cukrárny, dvakrát jsme byli u moře a teď teprve bude mít sourozence, když už chodí do školky, moc se jí tam líbí a sourozence si moc přejetakže holčičku chápu, jedna známá má kluky po roce a furt mi jen vpalovala, že ona s nimi nemůže to, co já s jednou…ale to je každého rozhodnutí…
Je taky možné, že je temperamentní a
je nevybitá. Jste často venku? Má prostor dělat aktivity 3leteho dítěte a nepřizpůsobovat se neustále těm mladším? Jak ve hře, tak v aktivitách?
Ta školka by tomu mohla pomoct.
Tak ADHD muzou diagnostikovat stejni odbornici, u kterych jste jiz byli, nevideli na ni nejake znaky? Nicmene totalni egoismus je v jejim veku jeste pomerne normalni, kolem tech 3let by mel ale pomalu ustupovat. Jenze hratvsi asi bude spis s vrstevniky, nez s miminy
Ja bych teda taky byla pro vyzkouseni skolky, nebo nejake aspon skupinky, ale je otazka, jestli se da nekam dostat v prubehu roku.
Jinak nevim, ona ta neschopnost se kontrolovat muze s ADHD souviset, takove afektivni zachvaty mival muj mladsi brat, ktery diagnozu nikdy nedostal ale ma hodne ADHD projevu, stejne tak jako moje mladsi dite…a vzhledem k tomu, ze starsi ma k diagnoze nakroceno, je to dost mozne. Ale u tehle veci je tenka hranice mezi diagnozou a reaktivnim chovanim no…
@Anonymní píše:@Novikeli píše:
Za mě jsou takovéhle děti chudáci, nadělat si děti umí každý, ale co ty děti zažijou a co se naučí…já jsem dceru piplala skoro tři roky, chodily jsme furt někde mezi děti, je společenská, na plavání, na cvičení, na říkanky, na výlety, na hřiště, do herny, do cukrárny, dvakrát jsme byli u moře a teď teprve bude mít sourozence, když už chodí do školky, moc se jí tam líbí a sourozence si moc přejetakže holčičku chápu, jedna známá má kluky po roce a furt mi jen vpalovala, že ona s nimi nemůže to, co já s jednou…ale to je každého rozhodnutí…
Chápete někdo tenhle komentář?
@hanka.br. píše:
Chápete někdo tenhle komentář?
Asi že to pro ty děti není výhra, když jich je tolik a jsou takhle brzy za sebou…že jim máma nedopřeje to, co dopřeje jedna máma jednomu dítěti za zážitky a společenské možnosti…sama zadavatelka psala, že jsou furt jen doma a bez chlapa…