Projevujete vztek? Jak?

Anonymní
14.9.21 21:08

Projevujete vztek? Jak?

Ahoj, dotaz je asi jasný. Byla jsem dnes s kamarádkou u psychologa s jejím synem (kamarádka byla se synem) a hlídala jsem v čekárně její druhé dítě, během té hodiny jsem si tam občas četla nástěnky a zjistila jsem, psalo se to na nástěnce, že existuje nějaký závadný stav zvaný pasivní agresivita a že to mají lidé, co potlačují vztek a zlobu a správné je vztek a zlobu dávat najevo a ukazovat je, když jsme naštvání. Přišlo mi to jako úplný blábol, ale dozvěděla jsem se, že jsem měla špatnou výchovu, když jsem se doma nesměla podle libosti vztekat a ječet, ale rodiče mě učili se ovládat a neobtěžovat ostatní svým rozpoložením. Takže tedy je tu někdo nemocný jako já, kdo taky vztek a naštvání neventiluje? Případně vy, co to děláte, tak jak to děláte? Neumím si představit být hnusná na děti a ukazovat jim, že jsem nastvaná a to samozřejmě leckdy jsem, když dělají doma binec, vymýšlí si všelicos, po 11 mě v noci vzbudí, ale jsou to děti. Na vedoucí v práci, na zákazníky, též jsem často nastvaná, ale není možné to vůči těmto lidem ventilovat. Vnímám to jako slušnost a sebekontrolu, že neukazuji svůj vztek nechápavým klientům co přijdou 3minutu před zavirackou, šéfové která mi platí, nebo dětem, které jsou prostě děti, atd. Jak to máte?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24488
14.9.21 21:21

No to já klidně dám najevo, když mě někdo štve. U dětí kolikrát fakt bouchnu, když už to překračuje únosné meze a u cizích se taky netvářim jako sluníčko, i když mi lezou krkem, ale v nějaké slušné míře, ne že bych na někoho křičela apod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2046
14.9.21 21:29

Podle mě záleží na tom, jak se cítíš. Pokud to dokážeš ovládnout a zpracovat a nepotřebuješ to ukazovat, tak proč bys měla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1988
14.9.21 21:37

No jako v práci, pokud musíš jednat s lidmi, bych se asi držela. Samozřejmě nelibost dát najevo můžeš, v klidu i říci, že tenhle způsob se ti nelíbí, ale doma, tzv. ve svém, si klidně bouchni, pokud ti to pomůže. Dobrý je to správně pojmenovat a zdůvodnit.
Pro mě jsou fajn sprostý slova, rychlá chůze, funění a třeba i něčím pěkně třísknout :P

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
68967
14.9.21 21:49

Ja to ventilovat potrebuju, pak se mi ulevi. Vibec si nedovedu predstavit drzet to v sobe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14.9.21 21:54

Pasivní agresivita je konkrétně třeba takový to dusno, kdy někdo je evidentně naštvaný a protivný na někoho jiného, ale místo aby to konstruktivně vysvětlil a umožnil nějaké řešení, tak to drží v sobě a zároveň dává okolí najevo, že mu něco způsobili. Je to velmi zákeřné chování, jehož účastníci si často neuvědomují, že se jedná o skrytou agresivitu a manipulaci.
Hraná trpělivost ke kolegům nebo dětem je běžné společenské chování. Obvykle ostatním neukazujeme každé hnutí mysli. Bylo by to na škodu. Zatímco když nás něco opravdu štve, je vhodné to nenásilnou formou projevit, ne to v sobě dusit nebo dělat nějaké naschvály za rohem jako v první třídě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34594
14.9.21 22:25
@Anonymní píše:
Ahoj, dotaz je asi jasný. Byla jsem dnes s kamarádkou u psychologa s jejím synem (kamarádka byla se synem) a hlídala jsem v čekárně její druhé dítě, během té hodiny jsem si tam občas četla nástěnky a zjistila jsem, psalo se to na nástěnce, že existuje nějaký závadný stav zvaný pasivní agresivita a že to mají lidé, co potlačují vztek a zlobu a správné je vztek a zlobu dávat najevo a ukazovat je, když jsme naštvání. Přišlo mi to jako úplný blábol, ale dozvěděla jsem se, že jsem měla špatnou výchovu, když jsem se doma nesměla podle libosti vztekat a ječet, ale rodiče mě učili se ovládat a neobtěžovat ostatní svým rozpoložením. Takže tedy je tu někdo nemocný jako já, kdo taky vztek a naštvání neventiluje? Případně vy, co to děláte, tak jak to děláte? Neumím si představit být hnusná na děti a ukazovat jim, že jsem nastvaná a to samozřejmě leckdy jsem, když dělají doma binec, vymýšlí si všelicos, po 11 mě v noci vzbudí, ale jsou to děti. Na vedoucí v práci, na zákazníky, též jsem často nastvaná, ale není možné to vůči těmto lidem ventilovat. Vnímám to jako slušnost a sebekontrolu, že neukazuji svůj vztek nechápavým klientům co přijdou 3minutu před zavirackou, šéfové která mi platí, nebo dětem, které jsou prostě děti, atd. Jak to máte?

Umím se ovládat, ale jednou za čas se prostě rozčílím. Zvýším hlas, mluvím rychleji, někdy se mi chce spíš vzteky brečet. V práci se určitě víc kontroluju, před cizími lidmi. U syna taky bývám dlouho klidná, ale rozčílenou mě už viděl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16113
14.9.21 22:40

Mě by docela zajímalo, jestli to vážně ženeš do extrému, nebo jsi to opravdu nepochopila? Přece mezi ječením kvůli každé prkotině a pasivní agresivitou je obrovské pole, jak se chovat :nevim: A záleží na konkrétních situacích. Z těch nejběžnějších - někdy je zdravé pustit to ven (ideálně tak, aby se Tobě ulevilo, ale ostatní to neprudilo), někdy to člověk prostě spolkne, někdy to zpracuje v sobě… A daleko za obzorem je pasivní agresivita, kterou skvěle popsala @Sedmnactnulajedna. Svoje dítě učím, že je v pořádku, že cítí emoce, že je nemusí dusit nebo se za ně stydět, ale že jsou vhodné a nevhodné chvíle, kdy je předvádět (a to jak pozitivní, tak negativní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1047
14.9.21 22:56

Já se na veřejnosti ovládat dokážu, ale taky se stane, že už je něčeho moc a bouchnou mi saze. Když se naštvu na někoho, komu to z nějakých společenských důvodů nemůžu dát najevo, vzteku dám průchod jinde. Většinou odejdu někam, kde mě nikdo nevidí a tam třeba třísknu o zem něčím nerozbitným (protože mám sice vztek, ale zároveň si nechci ničit věci :) ).

Před ostatními by se člověk ovládat měl, ale před sebou samým to podle mě není nutné a ani žádoucí. Napadá mě, že lehčí agrese se dá dobře vybít třeba sportem nebo nějakou fyzickou aktivitou. A tím nemyslím vysloveně bojová umění, ale třeba i běh.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3880
15.9.21 10:05
@Russet píše:
Umím se ovládat, ale jednou za čas se prostě rozčílím. Zvýším hlas, mluvím rychleji, někdy se mi chce spíš vzteky brečet. V práci se určitě víc kontroluju, před cizími lidmi. U syna taky bývám dlouho klidná, ale rozčílenou mě už viděl.

Taky to tak mám, že u mně většinou vztek vede k pláči. Což mě štve. Ale záleží na rozpoložení, no. Já jsem klidas, velkej, a když už mě něco vytočí, tak to stojí za to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat