Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím o radu - syn kouše, štípe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.6.17 14:05
- Citovat
- Upravit
16.6.17 14:15
@Anonymní píše: Řeknu mu, že my si neubližujeme a pošlu ho pryč, pak se musí omluvit.
A jak dlouho to trva? A nelepsi se to? Pak bude asi potreba pridat nejaky trest (treba pokud te jeste dnes znova stipne, nebude vecernicek, nepujdeme za kamaradem atd.). Nebo formou odmeny - pokud nebudes cely den stipat, bude vecernicek.
Ja mam 17 mesicniho a take me zacal pred dvema mesici stipat. Nejdriv jsem mu to vysvetlovala po dobrem a nic. Tak jsem mu parkrat rekla - je, tobe se libi, kdyz se stipeme? No tak jo, budeme se stipat… A stipla jsem ho take. Ne nejak moc, ale tak, aby to pocitil. Prestalo to do tydne. Preci jen 16m to clovek asi jeste moc nevysvetli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 14:25
@Limi123 on tresty typu, když teď něco uděláš, tak za 2 hodiny nebude pohádka, nechápe a tělesné tresty a ani oplácení neaplikujeme. U nás to napáchalo víc škody než užitku.
Takže ho separujeme a necháme „vychladnout“ 3 minuty na samotce.
On ví, že se neštípe a dělá to vyloženě úmyslně a schválně, protože to nesmí.
My si s různými způsoby ubližování procházíme už 2 roky. Ale teď to obrátil jen proti mně - tátu, babičky i sourozence nechává být.
Zajímalo mě, jestli se někdo setkal s tím, že se dítě takto „mstilo“ předem. Kdyby chodil do školky, tak by to bylo jasné. Teď to začalo po zápisu do školky a stupňuje se to tím, jak o školce mluvíme, navíc jsem se byla nahlásit v práci a brala jsem ho s sebou.
- Citovat
- Upravit
16.6.17 14:39
@Anonymní píše:
@Limi123 on tresty typu, když teď něco uděláš, tak za 2 hodiny nebude pohádka, nechápe a tělesné tresty a ani oplácení neaplikujeme. U nás to napáchalo víc škody než užitku.
Takže ho separujeme a necháme „vychladnout“ 3 minuty na samotce.
On ví, že se neštípe a dělá to vyloženě úmyslně a schválně, protože to nesmí.
My si s různými způsoby ubližování procházíme už 2 roky. Ale teď to obrátil jen proti mně - tátu, babičky i sourozence nechává být.
Zajímalo mě, jestli se někdo setkal s tím, že se dítě takto „mstilo“ předem. Kdyby chodil do školky, tak by to bylo jasné. Teď to začalo po zápisu do školky a stupňuje se to tím, jak o školce mluvíme, navíc jsem se byla nahlásit v práci a brala jsem ho s sebou.
Chapu a s timhle zkusenost nemam.
Ja jsem to neprezentovala jako oplaceni, ale jako ze pristupuju na jeho „hru“ a pokud se mu to libi, tak se muzeme stipat. Musela jsem to udelat celkem tak 5× a byl pokoj. Pred tim jsem mesic zkousela vsechno mozne a noc nepomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 15:03
@Judithkaj my neplácáme, protože to nic dobrého nepřineslo. Naopak jsme si tím akorát zadělali na problémy. Věř tomu, že na některé děti plácání nepomáhá a rodiče by ho museli umlátit, aby to mělo efekt.
Víc než radu, jak to řešit, potřebuju zkušenost, jestli to spolu může souviset. Ale když jsem si to zpětně přečetla, tak asi bude.
Navíc on to nedělá silně, abych tam měla modřiny, jen vezme kůži a stiskne, štípání dělá to v návalu emocí. Je vidět, že tím upouští páru. Najednou se začne klepat a něco takového udělá.
Plácání je něco jiného, plácá, když se mu něco nelíbí a to si nese z doby, kdy jsme ho plácali my. Nedokáže si přebrat, že my můžeme a on ne 
- Citovat
- Upravit
16.6.17 15:23
@Judithkaj píše:
Ať mě ostatní ukamenuji. Ihned bych ho plácla. Nejsem žádný ras, ale děti mám vychované slušně. Matka a dospělí obecně s dítětem kozy nepasli, takže musí mít nějaký respekt. Vaše vysvětlování a omlouvání evidentně k ničemu není. Rázně ne a pokud nepomůže tak plácnu. Mám 4deti a všechny fungují velmi dobře.
Naprosto souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 16:58
@Judithkaj píše:
Víš vše nejlépe, tak dělej, jak myslíš. Hlavně, aby tě bobanek v 15 ti nevzal klackem.
Nevím vše nejlépe, ale prostě vím, že u nás nejsou tělesné tresty vhodné řešení. Zkoušeli jsme je a měly spíš opačný účinek.
Přitom u dalších našich dětí nebyl problém.
- Citovat
- Upravit
16.6.17 17:02
Tak dámy, já Vám nevím, pracovala jsem s dětmi spoustu let a bylo prostě znát, které dítě má mantinely a které ne. U koho rodiče praktikují vychovu, nevychovu, nebo ho nechavaj růst jako houby po dešti a někteří prostě se snažili dítě vychovat, myslím si, že na plácnutí ( nemyslím zmlátit - jen to ne) a nebo oplácení - ať ví, že je to nepřijemné, že to bolí, nic není. Malé dítě si neuvědomí když mu řeknete to nesmíš… Někdy když vidím co z těch dětí roste a pak jak rodiče pláčou, kde se stala chyba viz asi řed tydnem, chlapec druhému robil hlavu klackem, ale ten 6ti lety kluk za to nemohl, nikdy mu nikdo nic neřekl a nyní se všichni diví, kde se to v něm vzalo. Vždy nám ubližoval a maminka jen říkala, že je ještě malej, nyní malej už není, pro maminku je - ale bohužel škola si přeje vyšetření atp. Bohužel nemůže za to kluk, ale jeho rodiče - možna by stačilo, možna taky ne kdo ví, kdyby prostě občas nějakou tu vychovnou dostal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 17:36
@Tejule @Judithkaj Tělesné tresty nejsou řešením, ba mnohdy ještě situaci pořádně zhorší. Citlivější dítě se opravdu stáhne, ale pouze proto, že má strach, cítí, že je rodič silnější, ale může v něm začít růst odpor, který se třeba naplno projeví až v pubertě. Dítě se učí nápodobou - pokud rodič řeší situaci fyzickým trestem, dítě se naučí, že takto řešit situace je v pořádku.
Spoustu lidí si bohužel myslí, že když se nepoužívají fyzické tresty, může si dítě dělat, co chce, ale tak to není. To, co vychovává je důslednost, nikoli fyzický trest - ten je pouze projevem bezradnosti, aneb - nevím, jak situaci řešit, tak dítě plácnu.
Je třeba v první řadě zjistit, proč je dítě agresivní, co tu agresivitu vyvolává - může to být celá škála možností - od dysfunkční rodiny, přes rozmazlenost, až po zoufalé volání o pomoc.
Příklad - můj syn (3 roky) začal být při delší nemoci agresivní - kdybych mu oplácela stejnou, úplně bych ho zničila. Správné řešení situace se odvíjelo od pochopení. Důvodem jeho agresivity byla frustrace - léky, bolesti, nemožnost jít ven apod.
Se synem jsem promluvila, ukázala jsem, že jeho vztek chápu (vztek se NESMÍ potlačovat, pouze se dítě musí naučit, jak ho vhodným způsobem ventilovat) a spolu jsme vymysleli, jak ho může ventilovat - směl bouchnout třeba do postele nebo polštáře a křičel „sakra“. Bylo vidět, že se mu velmi ulevilo. Po vyléčení frustrace zmizela a syn je opět v pohodě. Kdybych byla tenkrát blbá a začala mu oplácet, měla bych teď problém.
Výchova má být láskyplná, laskavá, ale důsledná, s jasně stanovenými hranicemi. Tělesné tresty nemají s výchovou nic společného - je to jen ventilace vlastního vzteku a pocitu bezmoci, neschopnost jiným a lepším způsobem řešit situaci. V lepším případě tělesné tresty „nic nezkazí“, pokud máme štěstí, ale v mnoha případech spíše u dítěte agresivitu vyvolají. Řešila jsem případ dítěte, které bylo podle svých rodičů poslušné a hodné (používali ve výchově pro mnoho lidí přiměřené fyzické tresty), ale potlačená agresivita, kterou tímto stále více prohlubovali, se postupně obracela proti slabším - děti v kolektivu a zvířata.
S plácáním není radno si zahrávat - nikdy nevíte, jak to může skončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 17:50
vidím to stejně - nejprve je potřeba pochopit důvod, proč to dítě dělá, a příčinu buď odstranit, nebo naučit dítě ventilovat vztek jinak.
A s tím plácáním - u nás ho aplikujeme ještě méně než šafránu. Máme pěkně vzteklé dítě už od narození a když bysme ho mlátili, tak ho zlomíme. Snažíme se uplatňovat důslednost, když něco provede, tak obvykle stačí se na něj ošklivě podívat. Zatím to funguje, ale je mu teprve 20 měsíců 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 17:54
@Tejule a do kolika plácnutí za den je ještě plácnutí výchovné a od kdy to už je týrání?
Tady se motají dohromady 2 věci - nevýchova = nechám růst jako dříví v lese a „nevýchova“ = netrestám bitím. Ještě je jedna cesta, vychovávám, mám mantinely, jsem důsledná, ale místo trestu bitím dítě potrestám jinak - zabráním mu v činnosti, zruším mu zábavu, separuju ho… I tak si dítě uvědomí, že udělalo něco, co nemělo.
Po zkušenostech jsem přišla na to, že na některé děti je bití zbytečné a kontraproduktivní a opravdu by musely dostat několikrát za den a stejně by nebyl vidět efekt.
Důvody, proč je malý agresivní známe a řešíme je. Jen mě teď překvapilo, že se to děje jindy než obvykle a agresivita se obrátila proti mně, což dřív nebylo.
Argument s bitím chápu, dřív jsem to měla stejně, jen mě náš benjamínek donutil přehodnotit výchovné postupy.
A ještě k bití. Kdysi jsem vedla kroužek s dětmi a ti nejhorší kluci, co tam chodili, byli často bití. Kolikrát jsem od nich slyšela - „No tak co, máma mi dá na perdel a bude klid.“ A oni sami byli hodně agresivní a nešli pro ránu daleko. Přišlo mi, že jsou svým způsobem rezignovaní a neměli důvod své chování zlepšovat, protože „jenom dostanou na zadek“.
- Citovat
- Upravit
16.6.17 18:01
@Modesta Děláš to dobře, zásadní je opravdu ta důslednost. Dítě se učí nápodobou, takže, když mu budu dávat na zadek, učím ho, že pokud se mu něco nelíbí, má to řešit fyzickou agresivitou. Pak ve školce je to klasika - Pepíček mlátí Aničku - Pepíčku, pro mlátíš Aničku? Protože se mi nelíbilo, že… - no jasně, vždyť vyrostl v tom, že když se mi něco nelíbí, tak to mám řešit agresivitou.
Problém je v tom, že mnoho lidí neumí řešit situaci jinak - např. hřiště:
Pepíček hází po dětech písek - půlka mamin to neřeší, další ho okřiknou, že se to nedělá, ale Pepíček to dělá dál, další mu dají na zadek - Pepíček řve, ale příště to najust udělá znova. Ale správné řešení je v důslenosti spolu s vysvětlením - Pepíčku, na děti se písek nehází, mohl bys jim zranit oči. Pokud to ještě jednou uděláš, budeme muset z hřiště odejít. Některé dítě to už opravdu neudělá, mnohem více dětí to udělá znovu a přesně v té chvíli nastupuje důslednost - vezmu Pepíčka a jdeme domů - v klidu, bez řevua zopakuju, proč jdeme. Příště to Pepíček už neudělá a pokud jo, jde se opět domů.
Ti nejsilnější to někdy zkusí i třikrát, ale pokud jsme důslední - dítě se to bez křiku a násilí naučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 18:03
@Anonymní píše:
@Tejule a do kolika plácnutí za den je ještě plácnutí výchovné a od kdy to už je týrání?
Tady se motají dohromady 2 věci - nevýchova = nechám růst jako dříví v lese a „nevýchova“ = netrestám bitím. Ještě je jedna cesta, vychovávám, mám mantinely, jsem důsledná, ale místo trestu bitím dítě potrestám jinak - zabráním mu v činnosti, zruším mu zábavu, separuju ho… I tak si dítě uvědomí, že udělalo něco, co nemělo.
Po zkušenostech jsem přišla na to, že na některé děti je bití zbytečné a kontraproduktivní a opravdu by musely dostat několikrát za den a stejně by nebyl vidět efekt.
Důvody, proč je malý agresivní známe a řešíme je. Jen mě teď překvapilo, že se to děje jindy než obvykle a agresivita se obrátila proti mně, což dřív nebylo.Argument s bitím chápu, dřív jsem to měla stejně, jen mě náš benjamínek donutil přehodnotit výchovné postupy.
A ještě k bití. Kdysi jsem vedla kroužek s dětmi a ti nejhorší kluci, co tam chodili, byli často bití. Kolikrát jsem od nich slyšela - „No tak co, máma mi dá na perdel a bude klid.“ A oni sami byli hodně agresivní a nešli pro ránu daleko. Přišlo mi, že jsou svým způsobem rezignovaní a neměli důvod své chování zlepšovat, protože „jenom dostanou na zadek“.
Přesně, souhlasím. Bití je pouze neschopnost vychovatele, která problémy prohlubuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.17 05:25
Syn, 2 roky, taky když se na mě zlobí, přijde za mnou a praští mě, kopne,…k nikomu jinému si tohle nedovolí. Za tohle ale ode mě dostane na zadek nebo přes ruku. Dělá to vždy schválně a na truc. Šíleně se u toho mračí 
Žádné domlouvání nepomáhá. Jakmile je nazlonený, nikdo s ním nehne 
Kdybych neměla ještě jednoho synka, ročního, nejspíš bych až tak přísná nebyla, ale občas tohle zkoušel i na něj a aby mlátil i jeho, nedovolím. Občas to zkusí, cca. 4× týdne, ale už v mnohem menší síle. Spíš jen naznačí ránu a už nekope. Moc dobře totiž ví, co by ho čekalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.17 06:46
Jinak, mě mamka taky mlátila přes zadek, občas profackovala, ale já byla takový fracek a neskutečně drzá, že se divím, že byli naši ještě tak mírný. a teď mám s našima úžasné vztahy. Denně si voláme, píšeme, navštěvujeme se, co to jde,…teď zpětně lituju toho, že jsem jim tak zatápěla. Na ZŠ se mnou chodilo pár dětí, na které rodiče byli hodní, domlouvali a domlouvali…ale to byli takový grázlové. Všechny šikanovali i učitele. Přístup rodičů…on přišel ve 13 do školy opitý, my mu to vysvětlíme, že se to nedělá 
Já bych si tohle v životě nedovolila. Ten přístup rodičů hrůza. Většina z nich dopadla špatně. Občas je vidím se venku toulat po sídlišti. A i v rodině máme dost případů. Konkrétně tety dcera, fetacka, mladší syn grazl. Dává tetě normálně facky, přikazuje všem, co se bude dělat, jak co bude a když to tak není, tak úplně zčervená, rozklepe se a má záchvat vzteku. No, všichni se tomu smějí a nic s ním nedělají. Je vymodlené dítě, ale co z něj roste 
mimochodem, chodí do 1. třídy. Atd. Atd. Mít takové dítě, beru to jako své velké selhání.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Řeknu mu, že my si neubližujeme a pošlu ho pryč, pak se musí omluvit.