Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nijak, chlapec na to musí přijít sám…ty jsi v práci a jemu kamaráda nezajistíš…
Za chvíli bude líp…
Pokud ho můžeš vyzvedávat, tak bych ho vyzvedávala, nechala ho tam třeba jen chvíli a pak pro něj přišla. Aby to bylo postupné, aby si postupně zvykl.
Jsou ještě malí, přemýšlejí trochu jinak než my, je potřeba je spíš podpořit, než nechat v tom vymáchat.
Je to pro ně náročné, syn taky v družině plakal, když jsem se opozdila i jen o 10 minut (a to býval v družině max hodinu). Měl strach, že nepřijdu, že se mi něco stalo. Přitom není úzkostný typ, jen měli špatnou družinářku, nelíbilo se mu tam.
Pracuji mnoho let v družině a nikdy bych „nedopustila“aby se prvňáček cítil smutný.
Stoly mám po 4,dají se přidat židle.
Můžou chodit i ve trojici, pokud je třeba.
První týdny bylo mnoho seznamovacích her, kdyz si děti hrají a vidím, ze je někdo „bezradný“,jdu si hrát s ním, ostatní se přidají a pak je nechám a vytratím se, oni pokračují.
Pokaždé rikam rodičům, ze kdyby měli pocit, ze ma jejich prcek nějaký problém, at za mnou přijdou a reknou mi to, ze to spolecne vyřešíme.
@pannda píše: Více
Ano, přesně
Tohle je situace, kterou si dite dokaze vyřešit samo. Jen mu to může par dnu trvat. Pokud je samozrejme zvyklé, ze zaplace a maminka to vždycky vymyslí za nej, nenaučí se přežít chvilkou nepohodu a v tomto případě se seznámit (a za týden uz muzou byt deti v družině spřátelené a zase bude problem).
Nechme deti čelit i nepříjemným situacím, ktere dokážou vyřešit, jednoho dne nám poděkuj.
Ja bych zasla za učitelkou a druzinarkou, vysvětlila problem a poprosila je, aby se ho snažily vic zapojit do kolektivu. Holt každý není tak průbojný, tak když učitelka uvidí, ze je sam, tak ho může k někomu přidat ![]()
Taky bych řekla učitelce a druzinarce, ať děti více zapoji spolu. My máme teď také čerstvě prvnacky. Kluky dvojčata, což je jejíich velká výhoda, ale třídní je už po týdnu rozesadila, aby se seznamili s dalšími dětmi a ve družině si také tak nějak kluci hraji s dalsima dvouma, tak nějak všichni si vždycky s někým hrají, nikdo není vyloženě sám.
@Anonymní píše: Více
tak toto se ale neděje běžně!!! Dcera byla s družiny hrozně taky neštastná a smutná!!! Najednou se jim nikdo nevěnoval jako ve školce. V jídelně najednou sama pro oběd. Oni měli velkou družinu 120děti.. několik místnosti. Vyprávěla mi jak si vytáhli domeček s panenkama s kamrádkou a najednou přiběhla družinářka že to mají sklidit a jít si kreslit.. Ona tak půlroku bojovala s družinou.. ale nebyla jiná možnost. Ale pak už si na to nějak zvykla a chodila tam ráda. Ale i když jsem šla pro dceru na zahradu, tak 3-4 družinářky seděli na lavičce a děti si dělali co chtěli kolem…
@KKK85 nas je taky 105 ve 4 odděleních
Na oběd chodíme, až kdyz opadne nával a je to pak lepší.
Vse je o lidech. Taky mám 30 nových prvňácků, je to náročné, v pátek jsem fakt ko ![]()
Ale tu práci mám ráda a snažím se, aby se tam dětem líbilo
@Anonymní píše: Více
ano je to o lidech! Vy to očividně děláte srdcem!
@Svetluska55 píše: Více
Jenze toto neni jen o nejake nepohode a o tom, ze maminka pribehne hned, jak dite zabreci.
Kazdy clovek (i dite) se seznamuje jinak. Nekdo si hned najde kupu novych kamaradu. Jenze pak jsou tady jeste stydlivi lide nebo treba introverti. A pro ne novy kolektiv predstavuje obrovsky stres.
V tomto pripade je dle meho nejlepsi resit situaci co mozna nejcitliveji a nejvhodneji pro dite. Vubec to nevnimam jako „rozmazlujici situaci, kdy maminka pribehne na zavolani.“
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
ještě je stále moc moc brzy, vše se utřepe. Ale za sebe ti radím, aby jsi to řekla učitelce a vychovatelce - v družce se může tvářit jako strašně spokojený introvert a tak s tím vychovatelky nic nedělají. Jakmile budou vědět, tak ho budou více zapojovat.
Neboj, to půjde. Jen to chce čas. Stejně jako ve školce je září takové adaptační, je to i ve škole. Ale nemělo by to zajít tak daleko, až se bude dítě bát do školy jít, bude si vymýšlet bolesti bříška a hlavy - i to jsem zažila, kdy dcera se schovávala pod stůl, protože se bála třídní učitelky (v první třídě) a vymýšlela si nevolnosti. V prosinci jsem změnila školu a je spokojená. ![]()
Holky děkuji. Dřív ho nevyzvednu, ale napsala jsem paní vychovatelce, jak to je a zda se na něj může mrknout..
Ahoj, poraďte prosím, protože mi z toho není vůbec dobře, ač se synovi vlastně nic hrozného neděje.
Syn chodí do první třídy, zná tam jen tři holčičky ze školky. Dnes už potřetí brečel, že do školy nechce, hlavně teda do družiny. Já pro něj ale ve 12 chodit nemohu, oracuju (respektive šlo by, ale je to komplikace a nevím, jestli mu tím neudělám medvědí službu). Bohužel tam totiž nemá nikoho, kdo by se s ním bavil. Našel si jednoho kamaráda, jenže ten tam má nejlepšího kamaráda už ze školky a tudíž když mají udělat dvojice, s kým jít za ruku, s kým si sednout do lavice (v družině), tak syn nikoho nemá, protože ti dva jsou spolu a holčičky v holčičím kolektivu.
Jak tuhle situaci řešit a motivovat ho, ať se seznamuje s dalšími dětmi? Sama si dobře pamatuju, jak je ve škole těžko bez nejlepší kamarádky..