Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Sany80s Takže když se tě zeptá tříleté dítě „3+3 je 6, že jo mami?“, tak mu řekneš „to ti bohužel odmítám potvrdit, protože se to budeš učit až za tři roky ve škole“? ![]()
No já mám dost. Já jsem tedy taky proti tomu, aby se s dítětem školní dovednosti drilovaly, ale ty šikovné děti si na to prostě přijdou samy a vůbec nic s tím neuděláš. Jak píše Svištice, máme to velmi podobně, moje děti o to projevily zájem samy, NIKDY jsem je neučila např. písmena nebo číslice, ale když se zeptaly, tak jsem odpovídala ANO/NE, protože říct NEVÍM jsem nemohla, a odmítnout jim odpovědět mi fakt nedávalo smysl. Tímto způsobem se obě děti naučily v předškolním věku číst i počítat. Baví je deskovky, tak hrajeme hry, a tam počítají body, rozdávají peníze apod., nějak si neumím představit je držet od toho dál. Stejně tak vidí např. v krámě, že prodavačka řekne 80,–Kč, já jí dám stovku a ona mi dvacet korun vrátí. Takže dcera v čerstvých šesti si našla v nějakém katalogu věc za 219,–Kč a přišla mi oznámit, že by mi z kasičky dala čtyři padesátky, jednu dvacku, a já bych jí korunu vrátila, a jestli to spolu půjdeme koupit. Opakuji, že jsem jí to nikdy neučila, ale hrajeme spolu třeba Cestujeme po hradech a zámcích, nebo Dostihy/Monopoly apod., tak si to prostě skládá v té hlavičce sama, umí si v těch hrách rozměnit peníze atd.
Já myslím, že to je prostě strach z neznáma. Takovej ten prvotní. (Co když zabloudim cestou z tělocvičny, co když nenajdu bačkory…) Co se kamarádů týče, zkusila bych se domluvit s nějakou maminkou spolužáka, jestli by kluci nemohli spolu třeba odpoledne na hřiště. ( U nás též družina pro zaměstnané a navíc nacpana k prasknutí, takže by mi i samotné bylo blbé tam dát díte, když pak jiná rodina bude řešit, co s nesamostatným tretakem). Sany snad nebudu komentovat. Moje dítě „četlo“ před nástupem do školy deviticiferne čísla, protože ho zajímal vesmír a různé vzdálenosti planet. Koukalo na různé dokumenty o vesmíru. Měla jsem mu říct, ne, ne, na to koukat nebudeš o Marsu se máš dozvědět až ve třetí třídě?
@Sany80s píše:
@Svistice Hele tohle je takový teoretický výrok. Stejně jako nebudu dítěti v určitém věku zpřístupňovat detaily intimního života, stejně tak mu nebudu zpřístupňovat věci, které se naučí ve škole. Je spousta způsobu, jak se dá poznávat a tím, že ho nehodlám něco učit, v něm nějakou touhu nezabíjím. Stejně jako nedám dítěti sladkost, kdykoli si to vymslí, tak mu neřeknu a nezpřístupním znalost, jen proto že to teď chce.
Pokud bych jela po tom, že přeskočí ročník, dejme tomu
To teda nevím, syn se zajímal o písmenka a čísla hodně brzy, od 4 let chtěl vědět např. jestli 5+4 je 9 atd… Tak mu přece nebudu říkat, že se o to nemá zajímat
Přijde mi nesmysl mu odmítat přístup ke znalostem, když ho to baví a sám od sebe se zajímá. Teď je prvňák a šel do školy s tím, že umí počítat a číst lehká slova. Ve škole se zatím nenudí, i když spoustu věcí zná, spíš je rád, že to ví a že se může přihlásit ![]()
@zrcadlo píše:
@Sany80s Takže když se tě zeptá tříleté dítě „3+3 je 6, že jo mami?“, tak mu řekneš „to ti bohužel odmítám potvrdit, protože se to budeš učit až za tři roky ve škole“?
No já mám dost. Já jsem tedy taky proti tomu, aby se s dítětem školní dovednosti drilovaly, ale ty šikovné děti si na to prostě přijdou samy a vůbec nic s tím neuděláš. Jak píše Svištice, máme to velmi podobně, moje děti o to projevily zájem samy, NIKDY jsem je neučila např. písmena nebo číslice, ale když se zeptaly, tak jsem odpovídala ANO/NE, protože říct NEVÍM jsem nemohla, a odmítnout jim odpovědět mi fakt nedávalo smysl. Tímto způsobem se obě děti naučily v předškolním věku číst i počítat. Baví je deskovky, tak hrajeme hry, a tam počítají body, rozdávají peníze apod., nějak si neumím představit je držet od toho dál. Stejně tak vidí např. v krámě, že prodavačka řekne 80,–Kč, já jí dám stovku a ona mi dvacet korun vrátí. Takže dcera v čerstvých šesti si našla v nějakém katalogu věc za 219,–Kč a přišla mi oznámit, že by mi z kasičky dala čtyři padesátky, jednu dvacku, a já bych jí korunu vrátila, a jestli to spolu půjdeme koupit. Opakuji, že jsem jí to nikdy neučila, ale hrajeme spolu třeba Cestujeme po hradech a zámcích, nebo Dostihy/Monopoly apod., tak si to prostě skládá v té hlavičce sama, umí si v těch hrách rozměnit peníze atd.
sama za sebe si myslim, ze pocitat do 20ti alespon, cist a psat by se deti meli ucit uz ve skolce a do skoly jit uz tak aby se max dopilovalo to psani a cteni do pololeti a uz se rovnou slo na dalsi vyuku. Spousta deti proste dneska diky tabletum a mobilum cist umi, psat si myslim, ze je taky fajn aby umely uz ve skolce a pocitat cim driv tim lip. Aspon by se dostalo ve vyssich tridach i na financni gramostnost, treba i zaklady investovani/podnikani v devate tride a dalsi veci, ktery jsou v dnesni dobe dulezity a novy a proste se nestihnou ucit jelikot proste se s tema detma zachazi jak s miminama jeste pomalu ve druhy tride.
@Leenvecka píše:
sama za sebe si myslim, ze pocitat do 20ti alespon, cist a psat by se deti meli ucit uz ve skolce a do skoly jit uz tak aby se max dopilovalo to psani a cteni do pololeti a uz se rovnou slo na dalsi vyuku. Spousta deti proste dneska diky tabletum a mobilum cist umi, psat si myslim, ze je taky fajn aby umely uz ve skolce a pocitat cim driv tim lip. Aspon by se dostalo ve vyssich tridach i na financni gramostnost, treba i zaklady investovani/podnikani v devate tride a dalsi veci, ktery jsou v dnesni dobe dulezity a novy a proste se nestihnou ucit jelikot proste se s tema detma zachazi jak s miminama jeste pomalu ve druhy tride.
Možná by se jim ta první třída měla rozprostřít už víc do předškoláků. Na druhou stranu spousta dětí proste v pěti letech psaní (i kdyby to bylo jen velkým tiskacím), počítání nepobere. Na onlinu jsem měla možnost sledovat, jak jsou i ve druhé třídě některé děti těžce „mimo“. ![]()
@Svistice jo souhlas vic to ucit uz ve skolce a proste poustet do skoly dle toho jak to pak dite zvlada.. kazdopadne to, ze jsou nektery decka jeste ve druhy tride mimo mozna souvisi hodne s tim jak s nima ti rodice pracuji doma… pokud s nima uz od tri/ctyr jedou pismenka, zkousi pocitat apod tak proste v ty prvni tride je to fakt jinak nez kdyz je brzdi viz jedna uzivatelka primo zde v diskuzi nebo proste nemaji cas se jim venovat.
@Leenvecka píše:
@Svistice jo souhlas vic to ucit uz ve skolce a proste poustet do skoly dle toho jak to pak dite zvlada.. kazdopadne to, ze jsou nektery decka jeste ve druhy tride mimo mozna souvisi hodne s tim jak s nima ti rodice pracuji doma… pokud s nima uz od tri/ctyr jedou pismenka, zkousi pocitat apod tak proste v ty prvni tride je to fakt jinak nez kdyz je brzdi viz jedna uzivatelka primo zde v diskuzi nebo proste nemaji cas se jim venovat.
Hele já si myslím, že zase tak velký vliv to nemá. Znám holčičku, která někdy po 1,5 roce poznala všechna písmenka. Maminka z ní chtěla mít génia, tak měla kartičky a pořád se to s ní učila, stejně tak anglická slovíčka apod. Holčička sice znala písmena jako symboly, ale od znalosti jednotlivých symbolů ke čtení s porozuměním je ještě velký kus cesty, v první třídě to byla průměrná holčička, protože má svoje limity a ani ambice rodičů to nezměnily. To samé s angličtinou, batelecí a školková angličtina je možná fajn, ale šikovné dítě to během prvního roku výuky angličtiny hravě dožene.
@Sany80s píše:
@Svistice Hele tohle je takový teoretický výrok. Stejně jako nebudu dítěti v určitém věku zpřístupňovat detaily intimního života, stejně tak mu nebudu zpřístupňovat věci, které se naučí ve škole. Je spousta způsobu, jak se dá poznávat a tím, že ho nehodlám něco učit, v něm nějakou touhu nezabíjím. Stejně jako nedám dítěti sladkost, kdykoli si to vymslí, tak mu neřeknu a nezpřístupním znalost, jen proto že to teď chce.
Pokud bych jela po tom, že přeskočí ročník, dejme tomu
Já si to neumím nějak v praxi představit.
Takže když ukáže na nápis POZOR a bude to chtít přečíst, tak nepřečteš? Protože takhle jsem se naučila číst já. Ze slova pozor jsem zjistila, jak vypadá P, ze slova STOP jsem se naučila S… Časem jsem posbírala většinu abecedy a začala jsem číst po písmenkách, geneticky. Nikdo mě neučil ani poznávat písmena, natož že by se mnou jakkoli cvičil čtení nebo snad vysvětloval, jak čtení funguje. Maminka v rodině vysloveně ZAKÁZALA, aby mi kdokoli říkal, které písmeno je které.
Maminka byla na omdlení, velice nešťastná, protože přesně tohle mi zakazovala („Co to děláš? Ty to zkoušíš přečíst? Tak to teda ne, už žádný nápisy číst nebudu, číst se budeš učit až ve škole! Nesmíš to umět dřív, nudila by ses tam!“). Ona je velice milující osoba, ale máme právě v rodině nemilou (pravda, velmi starou) zkušenost se čtoucím prvňákem.
Je pravda, že mi pak zjistili nějaké nadání a tak, úplně běžné to asi není, ale nezabráníš tomu, aby se dítě naučilo číst, když chce a má na to. (jo, a ve škole jsem se sice nudila, ale zabavila jsem se sama a problémy se mnou nebyly nikdy, i jsem tam chodila ráda)
@zrcadlo Souhlas. U některých dětí se to možná dá trochu vydrilovat v dřívějším věku, ale značná část těch dětí na to proste ve 4-5 letech nemá mentální kapacitu, nezajímá je to, neumí se koncentrovat, nehledě na to, že jich i dost blbě mluví, tak jak by asi mohly číst, že.
@Platanka Taky jsem ještě před nástupem do školy četla knihy (třeba Drdovy pohádky).
Ve škole jsem se sice trochu nudila, ale učitelka mě jednak dokázala zaměstnat, a byla jsem klidná poslušná holčička. Jiné brzy ctouci dítě z rodiny se nemuselo účastnit s třídou slabikování a mohlo si sednout dozadu a číst si svoji vlastní knížku (a to byl rok 1988).
@Svistice cist se naucist i bez poradnyho mluveni… cist se da taky potichu. Jsem toho prikladem. Chodila jsem na logopedii jeste snad ve druhy tride, ale cist jsem umela od snad peti, mozna i driv.. proste jsem si listovala encyklopediemi a cetla si o zviratkach a dalsich vecech co me zajimali. Nasi kupovali Medu Pusika a tam jsem uz nekdy v sesti zkousela prvni recepty dle toho co tam bylo napsany, milovala jsem si cist v kucharkach ![]()
Ono jedna vec je cteni potichu a dokazat porozumet co tam je napsany, druha vec je cteni nahlas a treti vec je pak se naucit se pravidla a psat pak vse spravne a ne vzdy se tyhle tri veci musi nachazet nutne v nejaky rovnovaze.
@Leenvecka Hm, a jak naučis prumerneho předškolaka bez zájmu o čtení číst si potichu, a ještě si ověřit, že čte s porozuměním?
Proste blbost.
To, že řekněme 10% populace má vyšší IQ a spoustu úkonů z první třídy zvládne dřív s prstem v nose, fakt neznamená, že budeme tlačit těch 90% ke stejným výkonům.
A zase těm 10% by se mělo dostat individuálního přístupu a umožnit jim dal se rozvíjet a nebýt brzděni stádem.
@Daniela.Novohradska Tak řeším úplně to stejné s dcerou. Nastoupila do jiné školy, kde nikoho nezná, skrz stěhování. A taky už umí v podstatě číst a hodně počítat. Rána jsou hrůza, že se děsím, jak ji dostanu do třídy. Měli jsme i pár ubrečených večerů. Ale odpoledne hned začne po cestě o škole a pořád o něčem ze školy mluví a je nadšená. Těší se na domácí úkoly. Má problém s tím, že je to na ni dlouhé (přitom ze školky chtěla domů poslední). Dnes jsem mluvila s třídní a podle mě je právě problém to, že zatím se musí sladit a ti,, rychlejší a šikovnější,, prostě mají hotovo a sedí, čekají a přemýšlí a pak to neutíká. Dneska měla pro ně připravené věci navíc a říkala, že byla celý den úplně v pohodě! Doteď měla ty dopoledne občas vytrpěné a prý se ptala, kdy už bude konec.
Družinu nám doporučovali skrz kamarády už na schůzce před prázdninami, ale byla v ní první den a pak nechtěla, že je to pro ni ještě delší… takže zatím beru po obědě a až to budeme zvládat v pohodě, tak třeba bude chtít sama. Takže družina podle mě není jistota…
@MajakS To je zajímavé, že tyhle chytré děti co umí číst se nudí ve škole, ale ve školce je to bavilo.. Moje prvnacka je průměrná, umí to co má ve svém věku umět, nic moc navíc, ale poslední půl rok ve školce už se dost nudila. Pořád to samé do kola, spaní po obědě atd. Teď ve škole je zatím úplně nadšená, uz jen kvůli té změně..
@Alušáček ve školce měla pořád nějaký program a zábavu. Takže jí to utíkalo… Podle mě… když ji něco přestalo bavit, nebo měla hotovo, mohla jít dělat něco jiného. Tady prostě sedí a čeká…ale věřím, že se to prostě spraví, protože dělají a budou dělat věci jiné, než jen čárkování počtu obrázků atd. Ale zatím se jí to těžko vysvětluje, že to bude lepší…
@Alušáček Ve školce si můžou hrát, povídat. To „učení“ je tam takové hravější, méně formální. Ve škole musí tiše sedět a čekat na ten zbytek, případně dělat pomalý tempem, než je mu přirozeně, se zbytkem třídy. De facto to dítě pak potlačuje samo sebe.
Hrozně pak záleží, jaká se sejde třída, jaká je učitelka a i na temperamentu dítěte.