Psychické problémy z rodiny

Anonymní
31.7.20 09:44

Psychické problémy z rodiny

Ahoj, jsem tu nová a nevím si rady… Je mi teprve za pár měsíců 17 a moje rodina mě psychicky vysiluje a už občas ztrácím naději tu stále být..trvá to již od mých 13cti. Má rodina mě nepodporuje snad v ničem, ba naopak, když jsem se hlásila před rokem na jednu školu, tak mi narovinu řekli že se tam nedostanu. Nedostala jsem se tam.. Šla jsem na druhou školu, kde mě již aspoň na odvolání vzali. Cokoliv udělám je naprosto špatně. Mám přítele už přes rok a rodina ho též nemá ráda a má s ním velký problém. Celá rodina si o mně myslíš, že jsem jen namyšlený spratek, co neví, co je realita a je naprosto naivní. Chodím na brigády o prázdninách a jsem tam od rána do večera, protože od rodiny nedostávám žádné kapesné. Jediné co od nich slyším je pokaždé nějaká výčitka a nikoliv pochvala..musím být do 7 hodin do večera doma, nesmím spát u přítele a když přijdu později domů, seřve mě matka a chová se, jako bych někoho zabila..když se s ní snažím bavit normálně..a vycházet s ní, tak ona o to asi vůbec nestojí. Pokaždé když si chci povídat jen tak, musím jít já za ní a začít konverzaci, ona nikdy nepřišla, že si chce jen tak povídat. Poslední dobou už se ani neobtěžuje mi odpovídat a když už tak takovým tónem, ve kterém je jasné znát, že si povídat nechce. Vše co jí reknu, i když je to pro mě třeba i soukromá věc ( řekla jsem jí před rokem, že ještě antinu brát nechci, protože jsem s přítelem byla teprve chvíli ) a hned to věděl i můj ex přítel, který je bratrem manželky mého bratra..cokoliv řeknu komukoliv v této rodině, ví hned celá rodina a nemám zde ani důvěru u nikoho.
Každou chvíli brečím příteli na rameni, protože nezvládám takový stav, co se u nás děje
Nejsem problémová holka, nechodím na žádné akce, pouze trávím čas s přítelem a sportuji…otázka tedy zní..má cenu stále udržovat s nimi rodinný vztah a nebo už to jen nějak překousnout a co nejdříve se odstěhovat pryč?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

122
31.7.20 09:50
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem tu nová a nevím si rady… Je mi teprve za pár měsíců 17 a moje rodina mě psychicky vysiluje a už občas ztrácím naději tu stále být..trvá to již od mých 13cti. Má rodina mě nepodporuje snad v ničem, ba naopak, když jsem se hlásila před rokem na jednu školu, tak mi narovinu řekli že se tam nedostanu. Nedostala jsem se tam.. Šla jsem na druhou školu, kde mě již aspoň na odvolání vzali. Cokoliv udělám je naprosto špatně. Mám přítele už přes rok a rodina ho též nemá ráda a má s ním velký problém. Celá rodina si o mně myslíš, že jsem jen namyšlený spratek, co neví, co je realita a je naprosto naivní. Chodím na brigády o prázdninách a jsem tam od rána do večera, protože od rodiny nedostávám žádné kapesné. Jediné co od nich slyším je pokaždé nějaká výčitka a nikoliv pochvala..musím být do 7 hodin do večera doma, nesmím spát u přítele a když přijdu později domů, seřve mě matka a chová se, jako bych někoho zabila..když se s ní snažím bavit normálně..a vycházet s ní, tak ona o to asi vůbec nestojí. Pokaždé když si chci povídat jen tak, musím jít já za ní a začít konverzaci, ona nikdy nepřišla, že si chce jen tak povídat. Poslední dobou už se ani neobtěžuje mi odpovídat a když už tak takovým tónem, ve kterém je jasné znát, že si povídat nechce. Vše co jí reknu, i když je to pro mě třeba i soukromá věc ( řekla jsem jí před rokem, že ještě antinu brát nechci, protože jsem s přítelem byla teprve chvíli ) a hned to věděl i můj ex přítel, který je bratrem manželky mého bratra..cokoliv řeknu komukoliv v této rodině, ví hned celá rodina a nemám zde ani důvěru u nikoho.
Každou chvíli brečím příteli na rameni, protože nezvládám takový stav, co se u nás děje
Nejsem problémová holka, nechodím na žádné akce, pouze trávím čas s přítelem a sportuji…otázka tedy zní..má cenu stále udržovat s nimi rodinný vztah a nebo už to jen nějak překousnout a co nejdříve se odstěhovat pryč?

Už si na to Kápla, vydržet a pak co nejdřív pryč, tvojí mámu teda neznám, ale z popisu mi to trochu přijde že je to ta máma co rodí a pak starejte se

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
753
31.7.20 09:52

Já bych se co nejdřív odstěhovala.. jinak se zblaznis

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.7.20 09:57

Ahoj mám to podobně. Nikdy jsem se neměla doma komu svěřit. Pokud jsem to už udělala tak se mi stejně někdo vysmál.
Máma mi nikdy neporadila když jsem měla nějaké trable, nikdy mě nikdo nepodpořil.
Když už se mi dařilo tak to taky nikdo neocenil. Shazovali mě před známými.
Odneslo to mé nízké sebevědomí, vždy hledám chybu u mě a z dětství si nesu, že za všechno si můžu sama nebo je to vlastně normální.
Po odstěhování zamnou ani nejezdí, vždy jen máma napíše jestli chceš tak se stav. Když jsem jich zvala já přijeli za 3 měsíce jednou…

Vyvrcholilo to teď když jsem těhotná a mám před porodem. Nikdo z rodiny se mě neozývá se zájmem jak se cítím, jestli něco nepotřebuji. Nebo že by se zamnou stavili aby mi krátili dlouhé chvíle na mateřské. Zajímají se jen o miminko, ale o mě jako o dceru ne.

Podle mě se nezmění, prvotní problém je v komunikaci a moji rodiče doopravdy ani neví jaká jsem a co vlastně za hodnoty potřebuji

  • Nahlásit
  • Citovat
19367
31.7.20 10:01
@Diana69 píše:
Já bych se co nejdřív odstěhovala.. jinak se zblaznis

no je jí 16 tak se stěhovat sama od sebe nemůže

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11092
31.7.20 10:21

V 16 mas pres rok pritele a uz jsi stihla pred nim mit i expritele??? 8o 8o 8o Ty valis :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34393
31.7.20 10:25
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem tu nová a nevím si rady… Je mi teprve za pár měsíců 17 a moje rodina mě psychicky vysiluje a už občas ztrácím naději tu stále být..trvá to již od mých 13cti. Má rodina mě nepodporuje snad v ničem, ba naopak, když jsem se hlásila před rokem na jednu školu, tak mi narovinu řekli že se tam nedostanu. Nedostala jsem se tam.. Šla jsem na druhou školu, kde mě již aspoň na odvolání vzali. Cokoliv udělám je naprosto špatně. Mám přítele už přes rok a rodina ho též nemá ráda a má s ním velký problém. Celá rodina si o mně myslíš, že jsem jen namyšlený spratek, co neví, co je realita a je naprosto naivní. Chodím na brigády o prázdninách a jsem tam od rána do večera, protože od rodiny nedostávám žádné kapesné. Jediné co od nich slyším je pokaždé nějaká výčitka a nikoliv pochvala..musím být do 7 hodin do večera doma, nesmím spát u přítele a když přijdu později domů, seřve mě matka a chová se, jako bych někoho zabila..když se s ní snažím bavit normálně..a vycházet s ní, tak ona o to asi vůbec nestojí. Pokaždé když si chci povídat jen tak, musím jít já za ní a začít konverzaci, ona nikdy nepřišla, že si chce jen tak povídat. Poslední dobou už se ani neobtěžuje mi odpovídat a když už tak takovým tónem, ve kterém je jasné znát, že si povídat nechce. Vše co jí reknu, i když je to pro mě třeba i soukromá věc ( řekla jsem jí před rokem, že ještě antinu brát nechci, protože jsem s přítelem byla teprve chvíli ) a hned to věděl i můj ex přítel, který je bratrem manželky mého bratra..cokoliv řeknu komukoliv v této rodině, ví hned celá rodina a nemám zde ani důvěru u nikoho.
Každou chvíli brečím příteli na rameni, protože nezvládám takový stav, co se u nás děje
Nejsem problémová holka, nechodím na žádné akce, pouze trávím čas s přítelem a sportuji…otázka tedy zní..má cenu stále udržovat s nimi rodinný vztah a nebo už to jen nějak překousnout a co nejdříve se odstěhovat pryč?

Az to pujde, osamostatni se. Je citit, jak touzis, aby te mama objala a pochovala. Ona je ale zrejme prazdna nadoba! A kde nic neni…drz se :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13647
31.7.20 10:42

Rozumím tomu, že je pro tebe těžké fungovat v tom, co prožíváš, ale cesta z toho ven je začít dospívat, začít se odpoustávat od emoční závislosti na matce a postavit se na vlastní nohy.

Smířit se s tím, že rodiče jsou jen lidi a že prostě nejsou s to naplnit naše fantazie o tom, jací by měli být, je tak nějak základ dospělosti.

Zajdi do knihovny, jestli mají tuhle knížku a nebo si ji pořiď - mohla by ti docela pomoci.

https://www. kosmas. cz/knihy/206491/nikdy-neni-pozde-na-stastne-detstvi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.7.20 11:00

@cecetka
Byla jsem hloupá a nic mezi námi nebylo..měli jsme se prostě jen rádi.. ale nevydrželo to, nerozuměli jsme si

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
31.7.20 11:02
@vodolejka píše:
Az to pujde, osamostatni se. Je citit, jak touzis, aby te mama objala a pochovala. Ona je ale zrejme prazdna nadoba! A kde nic neni…drz se :hug:

Děkuju moc, asi to tak prostě je..

  • Nahlásit
  • Citovat
11092
31.7.20 11:16
@Anonymní píše:
@cecetka
Byla jsem hloupá a nic mezi námi nebylo..měli jsme se prostě jen rádi.. ale nevydrželo to, nerozuměli jsme si

To, co ti chybi doma, hledas jinde :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.7.20 11:36
@cecetka píše:
To, co ti chybi doma, hledas jinde :think:

Musím přiznat, že je to asi pravda..u přítele co mám teď mám snad opravdu všechno..podporu, lásku, pochopení a porozumění..i ze strany jeho rodiny.. jeho mamka ví, jaké mám problémy a řekla mi, že tu bude vždy pro mě. Vážím si jich a beru je jako svou rodinu.

  • Nahlásit
  • Citovat
127
31.7.20 13:53
@cecetka píše:
To, co ti chybi doma, hledas jinde :think:

A co má asi jiného dělat, když to doma nenajde? Když v jednom obchodě chybí cukr, jdu si pro něj do jiného. normální reakce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
127
31.7.20 13:54
@Anonymní píše:
Musím přiznat, že je to asi pravda..u přítele co mám teď mám snad opravdu všechno..podporu, lásku, pochopení a porozumění..i ze strany jeho rodiny.. jeho mamka ví, jaké mám problémy a řekla mi, že tu bude vždy pro mě. Vážím si jich a beru je jako svou rodinu.

Hlavně ať vám to oběma vydrží a všechno klapne jak si představuješ. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.7.20 14:15
@Bafonek píše:
Hlavně ať vám to oběma vydrží a všechno klapne jak si představuješ. :hug:

Děkuju, budu doufat, že nám to vydrží co nejdéle a snažit se o to.:blush:

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama