Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Určitě neni od věci nabrat zakladni laborku vcerne horciku vápníku a tu štítnou zlazu, nevim, kolik ti je, ale treba hormonalni profil. Neberes antikoncepci nebo leky, ktere by mohly mit vedlejší ucinky?
Já prodělala covid v těhotenství. Už před ním jsem měla nediagnostikovanou depresi, kterou jsem zaměňovala s leností a moji komplikovanou povahou. Jak mi byl potvrzen covid, sesypala jsem se a několik týdnů nefungovala a celé dny probrečela. Panický strach o život a zdraví dítěte to ve mně spustil naplno… šla jsem k doktorce, která mi diagnostikovala depresi a řekla, že bylo zjištěno, že covid skutečně působí na nějaké centrum v mozku, které může tyto problémy spustit. I když já už tam jednou nohou tehdy byla… nicméně, možná souvislost tam je.
Psycholožka tě nedoporučila k psychiatrovi? Pokud si s tebou neví rady, viděla bych to jako logický krok a nechápu, proč to neudělala.
Taky anonym, pro odpůrce covidu může být můj názor kontroverzní a nestojím o dohady ![]()
Píšeš, že to trvá dva roky. Krevní rozbor i další testy máš do týdne hotové. Proč už je nemáš?
Ahoj,

Omlouvám se za anonymní diskuzi, nerada řeším své problémy veřejně na internetu a citím se takto komfortněji.
Mám problém s dost nespecifickými příznaky. K doktorovi se chystám, ale zajímalo by mě jestli to měl/má někdo podobně. Před asi dvěma roky jsem prodělala covid. Zmiňuju to zde, protože mám pocit, že většina problému začala v tom období akutní infekce.
Když pominu moje fyzické problémy - dušnost, bolesti hlavy, extrémní padání vlasů a bolesti žaludku když nejím třeba 3 hodiny, nadměrné pocení, nateklost v obličeji, nejvíce na tom hapruje moje psychika.
Nemám moc důvod k tomu se stresovat, jsem dost racionálně přemýšlející člověk a během života jsem neměla moc žádné příznaky úzkosti, deprese - max taková ta sezonní nebo když mě čekalo něco nepříjemného z čeho jsem měla strach
Momentálně jsem už ale skoro ty dva roky pernamentně v takové tenzi - samozřejmě některé měsíce vice nektere mene, jakoby se mělo něco neustále stát, mám silenou depku (nic se mi nechce, nejraději bych jen spala) ta ale prisla az asi pred dvěma týdny, nejhorší je pro mě pocit derealizace a depersonalizace, který mi vlastně začal z ničeho nic a neodešel.
Prostě se cítim tak zvláštně, mimo čas.
Já si dokážu říct, že nemám proč ten pocit mít, je to spíš jak kdybych to já sama nedokázala ovládat a bylo to rozhašené nějakými hormony nebo chemii.
Chodím k psycholožce a ona už moc netuší jak mi pomoct, doporučuje testy na štítnou žlázu, krevní obraz..
Nemá někdo podobné problémy, popřípadě jaký je Váš názor?
Je to fakt šílené a já nevím co s tím.