Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Psychika nebo stres v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.7.20 22:02
Psycholog. Jsou to zřejmě hormony, spojené s okolnostmi tvého těhotenství. Nicméně trosku se mi zda, že přeháníš. Někdo, kdo se na dítě netěší nebo má negativní pocity by nepoužíval asi označení mimi… Zkus se trošku vydýchat, zamyslet se nad tím, proč jsi se rozhodla si dítě nechat. To dítě za nic nemůže. Bud rada za radost a podporu rodiny. Nestresuj se a případně vyhledej odborníka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.7.20 22:11
Děkuji, ale nevím jak by mi mohl pomoct odborník. Ve skutečnosti nemluvím o mimi ale je to jen TO. 
Kezby jste měla pravdu, a jsou to jen hormony a třeba to přejde. Ale pochybnosti jestli TO někdy budu mít ráda, jsou to hrozné pocity…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.20 22:13
Zazila jsem to same. Pritel mel jinou, posilal me na potrat. S tou druhou dokonce taky mel dite. Taky mi bylo jedno jestli dite donosim nebo ne. Mela jsem pocit, ze kdyz potratim, tak se taky prd stane. Narodila se mi krasna zdrava holcicka. Chlap zustal se mnou, ale nikdy se nestaral. Nepohladil, nepochvalil. Uz davno jsem ho prestala milovat. Ale za x let jsem nepotkala nikoho, kdo by mel o nas zajem. Ziju vedle nej. Ja a moje dcera.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.20 22:21
Já z přítele byla zmatená ze začátku, vůbec jsem nechápala, jak mě může poslat na potrat, pak se teda objevila jiná, tak mi to došlo asi proč mě tam posilal. Já se.teda rozhodla, jak jsem se rozhodla, smířila jsem se s tím, že budu sama a teď úplně zmatek.. přítel se vrátil, já dítě nechci, je mi vše jedno.. právě i proto to nikomu nechci říkat, protože je mi fakticky jedno co se stane.. Mužů se jen zeptat, ty stavy v těhotenství se změnily, nebo kdy jste se začala těšit na dítě? A teď? Litujete něčeho? Já se totiž bojím, že spolu začneme žít tak jak vy, jen tak, vedle sebe:(
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.20 22:50
Do dcery jsem se zamilovala az kdyz ji bylo nekolik mesicu. Ted bych pro ni zemrela. Ona tusi ze je otci ukradena a my jsme proste dvojka. A ted absolutne niceho nelituji. V zivote jsem udelala furu blbosti, a jednou jsem se vzeprela. Nejlepsi volba meho zivota. Byla jsem pripravena byt matkou samozivitelkou. Finance bych na to mela. Mini byt taky. Ale dopdlo to jinak. Ale jestli si rikate, ze chlap si pak sypal popel na hlavu a bojoval o me, tak ani nahodou. Mam sve dite, to je pro me dulezitejsi nez nejaky chlap.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.7.20 22:50
Mam to ted stejne, prozivam hroznou krizi ve vztahu a jsem 14. Tyden. Porad se snazim byt v klidu kvuli tomu drobeckovi, ale casto brecim a trapim se. Jsem rozhozena, rozbreci me kazda blbost, triskaj semnou hormony. Jindy bych tuhle situaci resila v klidu, dneska jsem hystericka a brecim.
- Citovat
- Upravit
20.7.20 09:01
@Anonymní píše:
Já už dál nemůžu:( jsem ve 13tydnu. Začátek těhotenství byl psycho:( přítel mě posílal na potrat, měl jinou. Já se na mimi těšila, nějak jsem tomu nevěřila, že jsem těhotná. Po 2 a půl měsících asi příteli vše došlo, a začal mi psát, jak se na mimi těší, jak to spolu zvládneme a tak… Jsem po prvním screeningu, vše v pořádku, ale já od té doby, nevím jestli je to tím, že jsem mimi viděla nebo tím přítelem, já se prostě na mimi netěším.
Bylo toho proste na tebe moc, po takovych zazitcich se nedivim, vyhledej si psychologa, spis to vsechno u tebe vyvolal strach a ten umi s clovekem. mavat(vim z vlastni zkusenosti),musis vyhledat odb. pomoc a v tomhle stadiu, kdyz to jeste neni dlouha doba mas obrovskou sanci se brzo vratit do normalu, taky jsem po odchodu chlapa zustaka sama s ditetem a mela z toho maglajz, neboj bude zase dobre, drz se, zkus se tesit s mamou, sestrou, uz to je uzasna vec ze je mas a ze se budes mit o.koho oprit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.20 12:33
@Anonymní píše:
Já už dál nemůžu:( jsem ve 13tydnu. Začátek těhotenství byl psycho:( přítel mě posílal na potrat, měl jinou. Já se na mimi těšila, nějak jsem tomu nevěřila, že jsem těhotná. Po 2 a půl měsících asi příteli vše došlo, a začal mi psát, jak se na mimi těší, jak to spolu zvládneme a tak… Jsem po prvním screeningu, vše v pořádku, ale já od té doby, nevím jestli je to tím, že jsem mimi viděla nebo tím přítelem, já se prostě na mimi netěším.
Možná to napíšu drsně, ale buď ráda, že je vše v pořádku. Čekala jsem miminko, do druhého screeningu vše super a pak najednou šok a muselo se ukončovat. Byla jsem už ve 21+6 tt, cítila jsem pohyby. Nic horšího než jít rodit miminko takhle pozdě a vědět, že jinou možnost nemáš i kdybys moc chtěla je otřesný. Neskutečně to bolí, ne fyzicky, ale psychika je úplně v háji. Oficiálně tomu říkají potrat, ale je to normální klasický porod. Zdravé dítě je obrovský dar. Uvidíš, že až se hormony uklidní budeš se těšit a zvládneš to klidně i bez přítele.
Návštěva psychologa je dobrý nápad.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Já už dál nemůžu:( jsem ve 13tydnu. Začátek těhotenství byl psycho:( přítel mě posílal na potrat, měl jinou. Já se na mimi těšila, nějak jsem tomu nevěřila, že jsem těhotná. Po 2 a půl měsících asi příteli vše došlo, a začal mi psát, jak se na mimi těší, jak to spolu zvládneme a tak… Jsem po prvním screeningu, vše v pořádku, ale já od té doby, nevím jestli je to tím, že jsem mimi viděla nebo tím přítelem, já se prostě na mimi netěším.
Vůbec, jsem z toho úplně v háji 
. Brečím každý den, lituji toho. Šílené. Do toho mi bývá pořád zle, takže to mi na náladě vůbec nepřidá. Do toho jsem to oznámila sestře a mamce, a ti jsou tak nadšené, že jsem se snimi i pohádala, ať o mimi nemluví, úplně mi to leze na nervy. Chcou ať to řeknu blízké rodině, já prostě nevím, mám strach, že každý bude úplně tutununu a já to nedávám… Fakt nevím co mám dělat:( 
jsem na dně, vůbec nevím co mi přeskočilo:( potrat jsem věděla, že nechci a teď jak bych vrátila čas. ???? Je mi ze mě fakt zle, co jsem to za člověka 