Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odepiš, nebo zavolej j z přtelovat telefonu, že už má nové číslo a tohle používáš ty (a že děkujete za gratulace, že se máte fajn).
Pritel ji volal ze ma svoji rodinu ze nas miluje a at nas necha napokoji jen mi to tak prijde ze se snazi dostat tomu ze nam obou znici zivot ze se mame jeste na co tesit ja mam normalne strach nechat maleho samotneho na terase protoze pres louku mame hlavni cestu tak jde videt ze tam je kocerek slibila pomstu tak mam strach aby malemu neco neudelala kdyz se sni pritel tehdy rozesel behala tady po baraku ze si podreze zily mi prijde trochu vic jako cvok ![]()
doufam ze uz to prestne cely vykend se neozvala
nadhernejsi vykend sem nezazila
zacinam si vazit vykendu bez telefonu
to devce je cvok ale mam stale strach ze je to jen klid pred bouri ![]()
mam porad strach je to cvok vcera vecer nam zase parkovalo auto u hlavni cesty neni to poprve uz se to stalo vickrat a porad je to to same auto
nevim jestli je to ona tak daleko nevidim
mozna sem stoho uz i ja cvok ![]()
Tady není podle mě jasné, co tím myslel, to bych nechala plavat. Spíš je divný, proč si jí šmíruje na netu. ![]()
Sleduje to tady ještě někdo? Pokud ano, mám podobný problém, ve kterém se topím už dva dny a doslova nemůžu nic jiného udělat..
S přítelem jsme spolu cca třičtvrtě roku (ano, řeknete si možná - jenom takovou dobu, to nic není, ale vy jste určitě také začínaly
a pod vlivem okolností jsem se k němu musela dočasně nastěhovat (ne, že by to bylo rozhodnutí, tak teď spolu budeme bydlet, ale potřebuji na pár měsíců kde být). Vztah byl ze začátku ideální, parádní, připadala jsem si jako absolutní princezna, dlouho mě takto nikdo nenosil na rukou apod. až před měsícem se to nějak začalo vytrácet (ano, i to je časem nejspíš normální, řekněme si). Minulý týden jsme spolu byli na jedné akci, kde náhodou potkal svoji bývalou přítelkyni (předtím - on se s ní rozešel, protože mu na ní vadilo, jak se mění a je z ní jiný člověk - nyní prohlásil, že vypadala v pohodě). Předevčírem jsem přišla domů, otevřela své PC, zapnula FB a… asi je vám to jasné. Naskočil mi jeho neodhlášený účet s otevřeným chatem s ní. Kolikrát jsem se zařekla, že to nikdy neudělám, jemu jsem to udělala až teď.. Protože jsem v tom viděla potenciální odpověď na moje otázky, proč je najednou vše jiné. sám mi nebyl schopný říci víc, než že neví, co se s ním děje a že asi není ve fázi, kdy by mu záleželo na jeho osobním životě.
před tou akcí si spolu občas napsali, nicméně po oné akci už došlo i na kafe (mě tvrdil, že jde do práce - v sobotu - což občas tedy chodí..). Ať si klidně zajdou, ale ať alespoň nelže… no a konverzace, která probíhala potom mne naprosto dostala. jak na ní nemůže přestat myslet i při běžných činnostech, jak stále vyhledává její práci, aby viděl její jméno, pokud se znovu potkají, tak se mi zvýší teplota, zatočí hlava apod. a že děkuje, že ho vyslechla apod. že udělal chybu, že se s ní rozešel..ona prý ale stejne to lepili pořád dohromady a nešlo to, což i on uznal, nicméně ten rozchod byla jeho chyba a že by mu nejspíš ty věci teď už ani nevadily. a pak to vypadalo na každodenní konverzaci o normálních věcech, ale všude tuna smajlíků atd. (tak, jako když jsme začínali my dva spolu) chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ať mi řekne, jestli k ní něco cítí a jestli ne, řeknu, že jsem se k té konverzaci dostala a co to znamená… nicméně zatím nebyl čas, ale plánuju to na dnešek. přesně jak říkáte, taková ta „bohyně minulosti“ (to je v mém životě už druhá a řeknu vám, je to jako by vás někdo smazal ze světa a vy jen příhlížely tomu, co se děje kolem vás, neviditelné). prosím, díky za každou radu.
@kuki2 píše:
Sleduje to tady ještě někdo? Pokud ano, mám podobný problém, ve kterém se topím už dva dny a doslova nemůžu nic jiného udělat..
S přítelem jsme spolu cca třičtvrtě roku (ano, řeknete si možná - jenom takovou dobu, to nic není, ale vy jste určitě také začínalya pod vlivem okolností jsem se k němu musela dočasně nastěhovat (ne, že by to bylo rozhodnutí, tak teď spolu budeme bydlet, ale potřebuji na pár měsíců kde být). Vztah byl ze začátku ideální, parádní, připadala jsem si jako absolutní princezna, dlouho mě takto nikdo nenosil na rukou apod. až před měsícem se to nějak začalo vytrácet (ano, i to je časem nejspíš normální, řekněme si). Minulý týden jsme spolu byli na jedné akci, kde náhodou potkal svoji bývalou přítelkyni (předtím - on se s ní rozešel, protože mu na ní vadilo, jak se mění a je z ní jiný člověk - nyní prohlásil, že vypadala v pohodě). Předevčírem jsem přišla domů, otevřela své PC, zapnula FB a… asi je vám to jasné. Naskočil mi jeho neodhlášený účet s otevřeným chatem s ní. Kolikrát jsem se zařekla, že to nikdy neudělám, jemu jsem to udělala až teď.. Protože jsem v tom viděla potenciální odpověď na moje otázky, proč je najednou vše jiné. sám mi nebyl schopný říci víc, než že neví, co se s ním děje a že asi není ve fázi, kdy by mu záleželo na jeho osobním životě.
před tou akcí si spolu občas napsali, nicméně po oné akci už došlo i na kafe (mě tvrdil, že jde do práce - v sobotu - což občas tedy chodí..). Ať si klidně zajdou, ale ať alespoň nelže… no a konverzace, která probíhala potom mne naprosto dostala. jak na ní nemůže přestat myslet i při běžných činnostech, jak stále vyhledává její práci, aby viděl její jméno, pokud se znovu potkají, tak se mi zvýší teplota, zatočí hlava apod. a že děkuje, že ho vyslechla apod. že udělal chybu, že se s ní rozešel..ona prý ale stejne to lepili pořád dohromady a nešlo to, což i on uznal, nicméně ten rozchod byla jeho chyba a že by mu nejspíš ty věci teď už ani nevadily. a pak to vypadalo na každodenní konverzaci o normálních věcech, ale všude tuna smajlíků atd. (tak, jako když jsme začínali my dva spolu) chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ať mi řekne, jestli k ní něco cítí a jestli ne, řeknu, že jsem se k té konverzaci dostala a co to znamená… nicméně zatím nebyl čas, ale plánuju to na dnešek. přesně jak říkáte, taková ta „bohyně minulosti“ (to je v mém životě už druhá a řeknu vám, je to jako by vás někdo smazal ze světa a vy jen příhlížely tomu, co se děje kolem vás, neviditelné). prosím, díky za každou radu.
No ja nevim, pokud tam nebylo jasne napsano ze s ni neco mel tak bych to neresila. Navic kdyz s tim na nej uderis tak ho dost ranis prave tim, ze mu neveris a,,smirujes,, mu ve zpravach. Ja bych to nedelala.. Taky si s byvalym obcas napisu..taky mi pise ze by rad vratil cas atd. ale vzdy to je jen na kamaradske urovni a rozhodne bych to nejak nehrotila. Dal bych se chovala normalne a casem uvidis. Priznavam ze u byvaleho jsem to taky udelala, ze jsem si precetla jeho zpravy kdyz na mne nahodou na facebooku vyskocili, ale uz bych tov zivote neudelala, ublizujes tim hlavne sama sobe a castokrat zbytecne.
To ne, já nemám nic proti tomu, aby se potkali - já se taky občas s bývalým potkám (a my jsme se oba jednohlasně shodli na tom, ze naše kamarádská úroveň je mnohem lepší, než byl vztah předtím), ale rozhodně mu nepíšu, že bych z něj málem omdlela, když ho vidím, že kvůli myšlenkám na něj nemůžu pracovat a nevyhledávám si jeho na internetu, ani jeho práci..
to mi nepřijde v pořádku
No já jsem zase na té druhé straně, za což mě tady na této diksusi asi ukamenujete:). Rozešli jsme se s přítelem po několika měsících, on si za pár týdnů našel novou holku (úplně jiná než já). Pořád jsme si ale psali, víceméně z jeho podnětu, nijak jsem ho neuháněla. Došlo i na dost osobní zprávy, pořád si velmi dobře rozumíme, cítíme k sobě blízkost. On o ní skoro vůbec nemluví, vlastně jsem si myslela, že už spolu ani nejsou, když jsem zjistila, že se pořád stýkají, tak mě to dost zamrzelo. Vůbec nevím, co jí vlastně o mě řekl a pochybuji, že o těch zprávách ví. Má prý v hlavě zmatek a neví co vlastně chce a to nevyzní dobře ani pro jednu z nás.
Nechci tím říct, že tě nemá rád, ale asi bych byla opatrná. Vzpomínky jsou silná věc, někdy vymizí a někdy mohou být časem intenzivnější.
Mě by to teda hrozně ranilo.Bylo by mi líto, že tyhle věci nepíše mně. Jako vzpomínky jsou jedna věc, ale taková konverzace věc druhá. Přijde mi, že kdyby ona kývla, že by se nebránil. Určitě bych si s ním o tom promluvila a pro mě by to byl možná i důvod přemýšlet o rozchodu.
@zuzukobylka píše:
Mě by to teda hrozně ranilo.Bylo by mi líto, že tyhle věci nepíše mně. Jako vzpomínky jsou jedna věc, ale taková konverzace věc druhá. Přijde mi, že kdyby ona kývla, že by se nebránil. Určitě bych si s ním o tom promluvila a pro mě by to byl možná i důvod přemýšlet o rozchodu.Taky souhlasím. Určitě bych si promluvila. Co víc už můžeš ztratit?
Tiež si myslím, že keď už si sa raz pozrela, nemá cenu strkať hlavu do piesku ako pštros, ale dať mu nenápadne vedieť, že vieš… nikdy síce na 100% nevieš či všetko z toho myslel vážne a skutočne to tak cíti, ale rozhodne by som to nenechávala tak. Rady typu „ubližuješ tým len sebe, radšej mu nič nehovor budeš za žiarlivku“ si neberiem k srdcu ani ja, vždy je lepšie vedieť, na čom skutočne si už od začiatku a rozhodne by som mu dala ultimátum, keď tak hrozne túžia byť spolu, tak nech spolu sú!! (Ak ho teda nemiluješ tak veľmi, že by si bez neho nedokázala žiť a nie si ešte úplne stratená) ![]()
@kuki2 píše:
To ne, já nemám nic proti tomu, aby se potkali - já se taky občas s bývalým potkám (a my jsme se oba jednohlasně shodli na tom, ze naše kamarádská úroveň je mnohem lepší, než byl vztah předtím), ale rozhodně mu nepíšu, že bych z něj málem omdlela, když ho vidím, že kvůli myšlenkám na něj nemůžu pracovat a nevyhledávám si jeho na internetu, ani jeho práci..to mi nepřijde v pořádku
Pak bych mu rekla co te trapi a uvidis jak se k tomu postavi, ale porad si stojim za tim, ze bych mu nerikala ze sis precetla jeho zpravy na facebooku z toho proste nikdy nebude nic dobryho
Tak mě asi taky ukamenujete, ale jde o mimomanželský vztah, před lety jsme spolu
měli lehký namlouvání, ale pak to nevyšlo a potakli jsme se náhodou znovu a bylo
to jak blesk z čistýho nebe… byli jsme spolu intenzivně 1 rok, on se pak oženil a začal ochládat… že prý to nemůže být už tak intenzivní… ted už jsme se neviděli skoro rok, před třema měsíci napsal, že se určitě uvidíme, ale už ani nekomunikuje… sere mě to neskutečně, chci aspon aby mi napsal, když už nemůže z očí do očí, že jsme s tím skončili…
vůbec nevím, co mám dělat… ted se jim narodilo dítě ani mi to nenapsal, ta jeho slepice má veřejný profil na FB a furt to tam zahlcuje fotkama ![]()
Nemůžu se srovnat s tím, že je to asi zbabělec.
Asi mě tu některé z vás ukamenují, ale já bych mu dala jasně na výběr. Jsme v tom s manželem za jedno, s bývalými partnery máme vše vyřešené a nemáme potřebu s nimi komunikovat ![]()