Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý večer, ráda bych se s vámi poradila. Dceři jsou necelé tři, je zvídavá, super mluví, umí lecjakou písničku a básničku z útlého dětství - ale nějak nezvládáme čtení. Teprve před pár měsíci jsme začali číst z normálních knížek (do té doby jen leporela, sápala se po nich a trhala), stále můžeme číst jen takové, kde jsou na stránkách obrázky k textu (např. Ferda Mravenec, kde je obrázek na následujícím nebo předchozím dvojlistu nepřichází v úvahu) - ale hlavně, pořád čteme totéž. Jí se třeba zalíbí nějaká básnička/pohádka, a musíme z celé knížky číst jen to samé - jinou básničku nebo pohádku nechce, když ji zkusím, ječí. Je to normální? A pokud to měly vaše děti, kdy z toho vyrostly? Díky moc za zkušenosti, jsem z toho nervózní, aby nebyla ve školce za retarda, že umí jen dvě pohádky atd.
EDIT: S písničkama totéž, má asi deset cédéček, která po obdobích střídá, ale rozšíření obzorů je problém.
Příspěvek upraven 11.06.14 v 19:58
@Slečna Ferka to je normální… Moje sestra, když viděla knížku, tak utíkala a vydrželo jí to až do dospělosti… Já jsem taky prej měla pohádky, který jsem chtěla číst pořád dokola ![]()
No, male jsou tedy teprv dva, ale dela to same - v jedne knizce prohlizi porad obrazek s krizovatkou, v jine jednu konkretni basnicku… Prijde mi to normalni. Ona je vubec samy ritual. Ale uvidis, co napisou mamky od triletaku.
@Slečna Ferka můj mladej to samé, jak přes kopírák.. Prostě miloval jednu knížku, přes to vlak nejel. Přešlo to samo, časem ![]()
Naprosto normální jev. Teď jsme to probírali na srazu z vejšky. Spolužák říkal, že 5 týdnů četla pohádku o něčem a až když ji začal číst strašidelným hlasem, ta přestala jeho dcera tuhle chtít.
U nás to i ve 4,5 tech probíhá tak, že tatínek večer křičí: Néééééé, Bajaju už nečtu!!!
Malý budou tři v říjnu, každý večer jedeme Karkulku.. Já jí ovšem natahuju a přibarvuju, pokaždý si říkáme, co všechno dává do košíku a kdo všechno žije v lese a tak.. Nic jiného jí nezajímá.. Už mi z toho hrabe ![]()
Jo a číst mě nenechá vůbec, to se po tom sápe a vypráví sama, stále batolštinou a nesmysly..
Tohle u nás dlouho netrvalo. Taky to bylo kolem toho třetího roku, kdy jsem z celé včelky Máji četla snad měsíc jenom Hopovu nevěstu, pořád dokola, každej den.
Po týdnu už jsem to uměla tak zpaměti, takže jsem u toho mohla dřímat. ![]()
Vydrž, fakt to dlouho nebylo. Pár měsíců max. A neboj, ve školce jí zkoušet nebudou, naopak, dětem se tam otevřou obzory a samy začnou chtít vědět víc.
Příspěvek upraven 11.06.14 v 19:56
Dodnes slýchávám od taťky, že jsem si jako malá vždy oblíbila jednu knížku/pohádku a tu musel číst pořád dokola, třeba měsíc a vydrželo mi to prý dokud jsem se nenaučila číst sama (cca první třída) to už jsem si četla různě
někdo to holt tak má, já mám 16M kluka a je to to samé
Jestli je to normální nevím, ale naši tříleťačku stránky bez obrázků taky nebavěj. A nejlepší je, když vykládám, čtení je nuda.
Pohádku neodvykládá ani jednu - respektive odvykládá, ale s podivuhodnými variacemi a kombinacemi
(Tuhle nakopla zlá bylina vílu Amálku do vánku.)
Spoléhám na to, že z toho vyroste určitě, před maturou by byl tenhle přístup celkem prekérka.
@Lucienda1 Jojo, tohle mi vykládala máma - prý jsem si oblíbila spolehlivě tu nejdebilnější dětskou knížku z výběru a ona mi to chudák musela číst furt dokola.
Jedna z mých prvních vzpomínekje, jak jako tříletá nebo čtyřletá nutím mamku číst veršovanou pohádku O Květušce, každý večer a několikrát za sebou (bylo to dostdlouhý) a jak jsem do mámy šťouchala, ať nespí a čte
Myslím, že je toběžný jev, ta obliba pouze jedné pohádky ![]()
Jojo, prcek má 4.5 a přesně jak píše Jenny, tatínek každej večer křičí: tuhle knížku už nééééé ![]()
My teda čteme i přes den, resp. má období, kdy si třeba chce před večeří číst a taky jedeme furt dokola stejné knihy ![]()
Já si dodnes vzpomínám, jak jsem mučila dědečka s vyprávěním variací na téma Alibaba a 40 loupežníků. Číst mi nemohl, tak mi vyprávěl pohádky, které si vymýšlel a já se chytla tohohle a chtěla to pořád dokola, ale přitom pokaždé nějakou změnu. Tak měnil počet loupežníků, heslo do jeskyně a pod. Ale nevím, kdy mě to přešlo.
Mám divný dítě. Čteme postupně celé knížky, leží a poslouchá. Momentálně Děti z Bullerbynu. Je mu 2 a 3/4.
Příspěvek upraven 16.08.15 v 22:10