Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak nemusí to být zrovna děti. myslím, že tu najde každý komu rodiče komentují životní cestu ![]()
Práci máte oba, bydlíte ve svém-tak bych rodiče neřešila.
Určitě to zamrzí, ale na názor rodičů bych se vyprdla.
Nějak nechápu, co rodiče čekali, kdyz jste se brali? Mít děti je pak celkem logicky krok, ne?
@brisco píše:
Nějak nechápu, co rodiče čekali, kdyz jste se brali? Mít děti je pak celkem logicky krok, ne?
asi tak
Budeme se brát, jupí skělá zpráva, ale děti néééé, to až spolu budete minimálně dvacet let, abyste se poznali ![]()
Stejne jako par musi dospet k tomu chtit dite musi dospet i rodic stat se prarodicem. Ja když sem se kdysi mamky zeptala jestli by uz rada byla babičkou, div me neukamenovala. Dnes je nadsenim bez sebe ze ma vnouce.
Oni vam do toho nemaji prilis co mluvit, zaridte se podle sveho nejlepsiho uvazeni. Az to prijde, urcite budou moc radi za vnoucatko.
Příspěvek upraven 29.10.14 v 07:51
První co mě napadlo po přečtení názvu diskuze - tak to je jejich problém. Je to váš život, a myslím, že až se nějaké to miminko narodí, budou třeba za vnouče i rádi ![]()
Je to váš život, vy si stejně nenecháte do ničeho mluvit.Ale chápu, že byste byli rádi, kdyby rodiče sdíleli tu radost, že jednou budete mít děti, oni vnoučátka.
Je otázka-oboje rodiče vám to rozmlouvají? A hlavně co uvádí jako důvody-na tom se dá stavět. Jste mladí-na první dítě ieální. Peníze-ty máte. Vztah-jistě bez problémů, když už spolu i bydlíte a funguje. Práci-máte.
U nás to bylo naopak, moje i partnerovo rodiče byly nadšení, kromě manželky partnerovo tatínka, ale ta je divná, oná má svoje vnoučata, dcery od vlastního syna a ty jsou svatý a ten náš, nevlastní je jen do počtu..jako chová se k němu hezky, ale je na ní vidět, že hlavně kvůli manželovi, nenapíše, když je mnalý nemocný, nebo jen tak, co je nového. U svých vlastních je ale na návštěvě každý týden…naštěstí máme dost dalších, kdo se opravdu zajímají ![]()
Je super mít v rodičích oporu, ale hlavní je to, jestli vy jako rodiče můžete dát dítěti, vše co potřebuje a jestli ho vy budete milovat…
Moji rodiče i rodiče manžela nadšeni nebyli.
Teď své vnuky milují.
Neboj, změní názor hned, jak miminko uvidí a pochovají si ho ![]()
Tak zrovna s rodici jsme deti neplanovali, oznamili jsme jim az rovnou termin porodu
A meli tendence nam do toho kecat-jmena, kocar, jak a kde rodit, dokonce byli i urazeni, kdyz nebylo po jejich, vyhrozovali nezajmem a nehlidanim
Pak se mala narodila a byli poprdeni, delaji, co ji na ocich vidi. Tchanovci se nezajimaji, ale nezajimali se vzdy, ziji jen svagrovou
Me to nevadi, ale manzela to mrzi a trapi.
Neresila bych to, az bude prcek na svete, tak zjihnou ![]()
Moje mamka řekla bráchovi, ze ve svém bytě nechce ani zvíře ani dítě… brácha za 14 dní přišel s tím, že jeho přítelkyně je těhotná… mamka to vzala v poho a vzhledek kbtomu, že to je první vnouče tak je nejoblíbenější… přeci se rodičů nebudete ptát jestli mít dítě a kdy… vy ho budete vychovávat, starat a živit… pokud na nikom a na ničem nejste závislí, tak hurá do toho…
Na snažení jsem se nikoho neptala. Očekávání jsme oznámili v 8tt. Reakce šoková. Ale zvykli si všichni.
Ono to může být taky tím, že jste je vyděsili - začali jste mluvit o dítěti a oni přitom vidí, že nemáš hotovou školu, nenastoupila jsi do práce, tudíž praxe nula nula nic, mateřskou bys nedostala… děsí se, protože když o tom mluvíte, nemusíte nakonec čekat rok a můžete do toho praštit už teď. Třeba proto se bojí, že bys mohla mít problém s prací, se státnicemi…
Nějak nechápu, proč bych měla rodičům oznamovat, že se snažím o dítě. To je čistě moje věc. Mým rodičům jsem oznámila, že se budu vdávat, posléze, že jsem těhotná. Snahu o otěhotnění nepovažuji za tak převratnou událost, abych ji někde vytrubovala - tedy pokud bych nechtěla slyšet uznání za to, že budeme nějakou dobu šoustat jako králíci.
Jsi-li finančně zabezpečena a máš kde bydlet, je to věc tvoje a tvého partnera. Rodičům do toho nic není.
Dobré ráno,
chtěla bych se zeptat jak jste to měli s rodiči, když jste oznámili těhotenství nebo snažení se. My s manželem chceme za rok děti a rodiče nás od toho pořád odrazuji. Moc nás to mrzí. Měli jste to někdo také tak? Finančně jsme na tom dobře, školu dodělám v červnu a ted máme oba práci a bydlení máme také své. Mě je 23,5 a manželovi 27. A to ještě mám problémy s početím, že mi doktorka řekla, že by bylo dobré mít první dítě do 23. Moc mě to mrzí od rodičů, ale stejně je to náš život a my si to zařídíme po svém. Jen by mě zajímalo, zda někomu rodiče taky děti rozmlouvali.
Anonymně chodí sem příbuzní. Díky.