Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přeju mu to a jsem ráda, čím víc do rozpočtu, tím líp ![]()
To, že se cítíš nedoceněná, za to druhý nemůže, to si musíš vyřešit ty.
@Anonymní píše:
Otázka zní jasně. Jak je uvedeno v nadpisu. Jak jste se vyrovnali/vyrovnavate s tím že jeden z manželů/partnerů během života dosáhne pracovních úspěchů a je lépe finančně ohodnocen?Když jsme se poznali byli jsme na tom platove podobně. Pracuji ve školství, neco jsme dostali přidáno, ale i tak byl muj plat před mateřskou pořád podprůměrný. Manžel pracuje v korporatu. Několikrát menil práci. Během let se vypracoval a ma nadprůměrný plat s možností dalšího postupu.
Ja se citim oproti nemu nedoceněná. Ted na rodicaku par tisic měsíčně a výhledově zadna moznost postupu a změny při práci ve školství. Zvažuji výhledově zmenu zaměstnání.
Byl nekdo v podobné situaci? Jak jste to ve vztahu zvládli? Ja byla vzdy zvyklá ze jsme se vyrovnali v příjmech jeden druhému. Když jsme platili najem tak každý svoji polovinu. Nebyla jsem závislá na nem. Budeme brát hypotéku a vim ze si ji budeme moci dovolit jen diky manželovi. Připadám si tim padem neschopne…
Prosím nechat anonym nebo smazat z důvodu osobních údajů.
Tak pokud pracuješ ve školství, bude dlouhodobě velká výhoda prázdnin, o děti bude postaráno. Největší blbost by byla při malých dětech odejít ze školství, kde je velký bonus v tom časovém rozvržení práce, někam do korporátní, kde budeš makat jak fretka X hodin denně a děti skoro neuvidíš. Já mám naopak 2 známé, které odešly po mateřské z jiných oborů do školství, protože si vyhodnotily, že ty peníze tam už tak špatně nejsou, naopak ten čas za to stojí.
Manžel bere více než já a nijak mě to netrápí. Peníze házíme do placu a neřeším moje a tvoje. Manžel ví, že nejsem žádné nemakačenko, zas ale nejsem nijak kariérní typ abych studovala a honila se za výdělky. Jako rada bych měla třeba více, abychom se měli lépe, ale méněcenná nebo tak si kvůli tomu teda nepřijdu.
Každý děláme, co umíme a nač máme kvalifikaci.
Můj muž vydělává daleko víc. Ve svém pracovním životě bude vždy vydělávat víc. Blížím se ke stropu, který můžu dosáhnout. Můj muž je vyučený. Pro někoho asi málo. Zvládá šéfovat lidi pod sebou. Každé dva roky musí složit zkoušky v zahraničí, aby tam mohl dál pracovat, přestože zaměstnavatel je tady. Jim se vše prolíná. Jsem na něj hrdá a vždycky budu. Co si vybudoval. Postavení i finance. To je vše jeho pracovitostí a pílí. Peníze si zaslouží. My nemáme potřebu spolu soupeřit. Ale doplňujeme se. Taky mám od muže podporu a vždy jsem měla, když jsem si za něčím šla.
Mě je to uplne jedno. Nenapadlo by mě to řešit a porovnávat. Ale přece jsi musela uz6na škole vědět, jak jsou placený učitelky
můžeš jít učit na soukromo, tam si asi vydelas víc.
Záleží, jak ty role máte rozdělené. U nás chlap vydělává nepoměrně víc, s tím, že já nemám natolik náročnou práci a mohu se více věnovat dětem, obstarávám s nimi školu, kroužky, lékaře apod. Nedoceněná si nepřijdu a vyrovnat se mu nesnažím už vůbec. Takhle to máme rozdělené a takhle jsme spokojeni. Navíc manžela jeho práce i baví, je hodně schopnej, tak mu ty jeho úspěchy přeji a prožívám je s ním. Já nejsem žádná karieristka a on je rád, že je o děti postaráno.
U tebe mi to přijde spíš jako problém se sebevědomím.
Je mi to jedno, nejsem kariérista a odjakživa jsem zvyklá, že muž vydělává mnohonásobně víc. Já se zas víc věnuju dětem, domácnosti, prostě každý má nějakou svoji roli ![]()
Delam tez ve skolstvi, mam dve vysoke skoly a po odpolednech si beru navic doucovani a o prazdninach tabory, abych mela aspon trochu slusny plat. Oproti tomu pritel bere dvakrat tolik a vysokou skolu nema. Citim se kvuli tomu obcas dost mizerne…
Jsme manželé, naše výdělky beru jako společné, bez ohledu, kdo do domácího prasátka nasype více.
Já se s mužem nijak nesrovnávám a nikdy to tak nebylo. U jiných blízkých jsem to tak měla, takže mě jednou napadlo, že je to možná jeden z důkazů mé lásky k němu. Vše mu přeju, z jeho úspěchu mám radost, jako kdyby to byl můj. Sama pro svou kariéru dělám, co dělám. Pokud budu chtít přidat, přidám nezávisle na něm ![]()
No promeň svoje sebepřijetí a sebepojetí tak, aby nebylo vázané na to, kolik prachů vyděláváš.
Protože s dětma a ve škosltví jako nikdy nebudeš mít takové peníze jako muž ve vedoucích pozicích v korporátu. To není tvoje vina, to není tvoje neschopnost - to je systém - a ne snahnou tenhle skleněný strop teď už neprorazíš.
Navíc pokud teda pocit vlastní hodnoty a nějaké self efficacy hodláš posuzovat podle výplaty, tak teda jaksi ve školství ti odměna zas až tak moc neporoste. Znamená to že jsi špatná učitelka? No ne… Jen tedy máš trošku šejdrem porozumění tomu, jak je to s tím hodnocením výkonu. Tak jako známky nejsou vypovídající, tak platu je ještě méně relevantní.
Jste rodina - máte rozdělené role, ty pečuješ o děti, on zabezpečuje finance. On to navíc bude dělat i pro vás, že.
Ano - během mateřské jsi v mnohém závislá na partnerovi. Pokud sis vybrala dobře, tak tím projdete. Tedy pokud to ale neodsabotuješ ty tím, že nezvládneš proměnu té role, kdy ty jsi závislá na jiných lidech a ještě dítě je plně závislé na tobě.
Manzel vydelava 4× vic nez ja, vydelaval tak uz v dobe, kdy jsme se poznali a vzhledem k tomu, ze je pro me nerealne se mu kdy platove priblizit, tak me ani nenapadlo se s nim srovnavat a citit se menecenna. Vetsinu nasich veci si muzeme dovolit jen diky manzelovu podnikani a nikdy jsem se nazamyslela nad tim, ze bych se mela citit neschopne, naopak to beru tak, ze diky manzelovi muzu delat praci, ktera me bavi a nemusim nutne resit existencni stranku veci.
@Anonymní píše:
Otázka zní jasně. Jak je uvedeno v nadpisu. Jak jste se vyrovnali/vyrovnavate s tím že jeden z manželů/partnerů během života dosáhne pracovních úspěchů a je lépe finančně ohodnocen?Když jsme se poznali byli jsme na tom platove podobně. Pracuji ve školství, neco jsme dostali přidáno, ale i tak byl muj plat před mateřskou pořád podprůměrný. Manžel pracuje v korporatu. Několikrát menil práci. Během let se vypracoval a ma nadprůměrný plat s možností dalšího postupu.
Ja se citim oproti nemu nedoceněná. Ted na rodicaku par tisic měsíčně a výhledově zadna moznost postupu a změny při práci ve školství. Zvažuji výhledově zmenu zaměstnání.
Byl nekdo v podobné situaci? Jak jste to ve vztahu zvládli? Ja byla vzdy zvyklá ze jsme se vyrovnali v příjmech jeden druhému. Když jsme platili najem tak každý svoji polovinu. Nebyla jsem závislá na nem. Budeme brát hypotéku a vim ze si ji budeme moci dovolit jen diky manželovi. Připadám si tim padem neschopne…
Prosím nechat anonym nebo smazat z důvodu osobních údajů.
A co jsi si myslela před otěhotněním? Že se nic nezmění?
Otázka zní jasně. Jak je uvedeno v nadpisu. Jak jste se vyrovnali/vyrovnavate s tím že jeden z manželů/partnerů během života dosáhne pracovních úspěchů a je lépe finančně ohodnocen?
Když jsme se poznali byli jsme na tom platove podobně. Pracuji ve školství, neco jsme dostali přidáno, ale i tak byl muj plat před mateřskou pořád podprůměrný. Manžel pracuje v korporatu. Několikrát menil práci. Během let se vypracoval a ma nadprůměrný plat s možností dalšího postupu.
Ja se citim oproti nemu nedoceněná. Ted na rodicaku par tisic měsíčně a výhledově zadna moznost postupu a změny při práci ve školství. Zvažuji výhledově zmenu zaměstnání.
Byl nekdo v podobné situaci? Jak jste to ve vztahu zvládli? Ja byla vzdy zvyklá ze jsme se vyrovnali v příjmech jeden druhému. Když jsme platili najem tak každý svoji polovinu. Nebyla jsem závislá na nem. Budeme brát hypotéku a vim ze si ji budeme moci dovolit jen diky manželovi. Připadám si tim padem neschopne…
Prosím nechat anonym nebo smazat z důvodu osobních údajů.