Rozdílné vize s přítelem

@MiaBea píše:
No, zakladatelko, a ještě jedna důležitá věc. Ten domek už je tvůj? Nebo je stále babičky? A ty s jistotou víš, že ho zdědíš nebo ti ho babička daruje, nebo jak to máte ošetřené? Jinak přítele chápu, vaše představy o způsobu bydlení se neslučují a možná mu také vadí to, že by bydlel v cizím a chce, abyste něco vybudovali společně.

Jsme domluvené. Bez závěti, že to říkám teda na tvrdo… by ho dostala má mamka a ta mi taky navrhovala, abychom tam šli. No někde to tak funguje, i kdyz dům patří třeba jen jednomu z manželů, ale je to blbý no… Jak to ten člověk nevlastní, tak k tomu nemusí mít vztah a vlastně důvod tam být, když do toho bude dávat peníze. I když předpokládám, že i takové věci jako peníze za rekonstrukce se evidují, i když v SJM asi ne?

@Anonymní píše:
Ahoj, píšu anonymně. Je to pro mě citlivé. Potřebovala bych radu. Jiný pohled na tuto záležitost. Třeba někdo taky řešil takovou situaci.
S přítelem jsme už téměř 9 let od 19. On jen o rok starší. Oba jsme studovali a pravidelně se navštěvovali - býval to vztah na dálku. Každý pocházíme z jiného města - já z Brna, on z Prahy. Za tu dobu byli různé vývoje, ale celkově nám spolu bylo dobře a rozumíme si ve většině věcech a hodně jsme toho zažili spolu. Dokážu si představit mít spolu děti. Za pár let mi bude 30 a plánuji co dál. V budoucnu bych moc ráda bydlela v domě ideálně v domě po mé babičce v obci u Brna. Dá se odsud dojíždět do Brna za prací v pohodě tak 20 minut. Není to žádná díra. Bydlení dnes není levné a ten dům je zachovalý a celkem velký. Jen stačí zateplit, možná vyměnit někde elektrické rozvody v domě. Tak mi přijde, že je to lehce dosažitelné k bydlení a finančně nás to nezrujnuje.
Jenže tady je ten problém. Příteli se z Prahy moc nechce. Máme možnost i bydlet v bytě v Praze 2+kk, větší by se dal pořídit, když se prodá např. ten dům po babičce či hypotéka. Jenže nechci žít s dětmi v bytě . Přítel má Brno prý rád, ale na vsi je prý nuda a rozhodně tam nechce bydlet v obci než by přišly děti. - To chápu. Taky tam nechce bydlet s mou babičkou. - taky chápu… Ona je až moc dominantní, třeba má mamka s ní tolik nevychází, ale já s ní vycházím. Takže bychom tam podle tohoto úsudku šli až tam babička prostě nebude.

Bavili jsme se o tomto tématu už víckrát. Před 2 roky, když viděl jak by mě to mrzelo, tak na tuto možnost bydlet v domě po babči až budeme mít děti přistoupil, ale až tam nebude babička. Já už s ním tenkrát mluvila dost narovinu a chtěla jsem to rozseknout, abychom si ujasnili co chceme. A to mi v podstatě ustoupil a udělal kompromis.

Jenže teď po roce a čtvrt, kdy s ním bydlím v Praze mi přijde, že si to rozmýšlí a snaží se mě přesvědčit, abych na tom bydlení v domě babči netrvala. Když se o tom bavíme s přáteli, tak řekne, že bychom tam bydleli až někdy dost později. Vždycky to shazuje a předhazuje mi, že asi spíš chci žít s babičkou a ne s ním. Nebo, že je tam nuda. Jezdíme tam pravidelně, snažím se s ním jít na nějaké akce v Brně a okolí, když tam jsou, ale tak to bývá, že ves je klidnější a lidé se spíš navštěvují a točí se to tam víc kolem rodin s dětmi. V této obci mají i skaut a podobné organizace. On sám takovou touhu v domě bydlet nemá, ale já bych si to přála a asi bych byla nešťastná jinak. Jinak ráda pracuji na zahradě i on má zahradu rád. Dříve měli zahradu.

Uvědomuji si, že roky utíkají a je to pro mě prostě nejistota jak to bude, že je mi z toho do breku. Bohužel jsem neměla zkušenost z žádného jiného vztahu. Navrhla jsem, že bych tam žila s dětmi sama a on jezdil na víkend. To ale nechtěl.

Zajímavá je situace bratrance. Ten se se svou manželkou odstěhoval z Brna do města, kde dřív žila ona, protože ji rodiče dali pozemek a mohli si tam tak postavit dům za peníze z bytu v Brně… Zajímavé… Ona ho prostě přesvědčila, anebo mu z prostě tak nevadilo. Mají navíc 3 děti, tak chápu ten dům o to víc.

Děkuji kdo jste to četl. Neumím to napsat kratší. Užírá mě to skoro každý den a mám obavy, že jsme se možná měli rozejít už dřív a o to je těžší. Je mi z toho do breku pořád. Nevím jak to vyřešit, ale bojím se, že jednou budu nešťastná a budu žít v sebezapření.

Vůbec nechápu tvoje uvažování. Dohodli jste se až s dětmi a až tam nebude babička. Babička tu může být klidně 10-20 let. Nebo ji dáte do domova důchodců? Ty chceš aby se on kvůli tvé představě omezil ve svém životním stylu, ale ty to samé pro něj udělat nechceš. Tohle je dost zásadní téma a vy jste nekompatibilní. Jasně doteď jste to řešili hypoteticky, ale roky přibývají. A další věc je ta, že klidně vás po tolika letech může potkat to, že bude vztah přechozený. Myslím si, že to nemá řešení, abyste byli spokojení oba.

Záleží jak jste ochotní ke kompromisům a co je pro vás důležité… kdy jsou v plánu ty potenciální děti? My v tom byt/dům taky nemáme jasno a pořád s tím nějak kalkulujeme, ale stanovili jsme si určité milníky. Já jsem nechtěla stavět na pozemku 100m od tchánovců a zadlužit se hned po škole, tak jsme šli do bytu. S miminem je byt v pohodě. Teď když máme batole, tak se nám naskytla možnost domu a zahrady po babičce, s tím že tam ale babička není. Zatím to využíváme pro rekreační účely, protože z rodičáku člověk opravdu rekontrukci nezafinancuje. Nešlo by to u vás taky nějak kombinovat a jezdit k babičce jednou za čas a pobýt na zahradě? S tím že tedy sama vím, že pak té práce na zahradě moc člověk neudělá, my na té naší jsme v létě každý den abychom zalili to co jsme zasadili, jinak by bylo po všem. Že nechce přítel bydlet s dominantní babičkou naprosto chápu. My jsme šťastní díky tomu že máme svoje soukromí, jestli je to v domě nebo s bytě, to už je detail se kterým se dá do budoucna vždycky něco dělat… 100 m od tchánovců jsme mohli mít novostavbu a obří zahradu, ale je to na vesnici kde opravdu „chcípnul pes“ a já bych tam opravdu šťastná nebyla, pod drobnohledem tchýně-generála.
Taky bych hodně zvážila jak snadné by bylo pro muže najít práci v Brně, protože pravděpodobně vás během tvé mateřské/rodičovské bude živit on?
Chápu že tě to nervuje, taky bych to ve tvém případě potřebovala rozseknout, ale já bych se asi spíš ptala kdy budou ty děti (a já bych tedy před dětmi chtěla svatbu), a až ty děti přijdou a muž si bude lépe umět představit co to obnáší, tak se dá řešit jaké bydlení je optimální. S miminem v bytě fakt není problém…:)

@Hraběnka Stradová píše:
Myslím, že partneři mají mít shodný životní styl. Prostě soulad v tom, kde budou bydlet, jak naloží s penězi, jak budou trávit volný čas. Tady nemůžeš dělat moc kompromisy, protože vždy bude jeden nešťastný. Tohle je vzhledem k vašemu věku zásadní problém. Vyjasněte si, co chcete a kde máte hranice. K ničemu ho nepřemlouvej, i když kývne, bude to takové hořké vítězství.

Díky za radu. No někdy nevím jak si jeho slova vyložit. On teda zavrhuje bydlení v domě s babičkou. Nevyvrací bydlení v budoucnu i v Brně. Dům babičky mi navrhuje jako něco kam bychom jezdili na chalupu. Jako je to kompromis. Jen mám obavy, že jak tam nikdo nebude pobývat, tak to tam někdo vykrade. To by to tam musel někdo chodit kontrolovat každý týden. Mohli by to být moji rodiče. Už uvažuju, že by se tam nastěhovali oni. Jenže u nich je problém zase, že jsou hrozní bordelari. Tak nevím, abych pak neřešila „kulnicku na dříví“ a nejezdila tam akorát tak uklízet. Je to debilni celé. Přítel mi dokonce řekl, že by mu přišlo líto ten dům prodat až tam babička nebude… Že by tam šel na stáří. Nevím jestli se ale zvládnu X let starat o dům, kde nikdo nebydlí. Možná 1× za 14 dní bychom tam byli. Někdy je to tak komplikované, že se toho radši lidé zbaví.

@Anonymní píše:
Mám podobnou zkušenost. Naštěstí jsme spolu nechodili, tak dlouho. Mě bylo tehdy 26 a jemu 30. Já bydlela v Praze, on v Hořicích. Takže taky vztah na dálku a vídali jsme se jen o víkendu. Naštěstí, protože nám už bylo „tolik“ věděli jsme co chceme. On bydlel v novém domku, který si postavili s rodiči v obci u Hořic a též si chtěl koupit pak pozemek a postavit si domek tam, v blízkosti rodičů. Já chci bydlet a žít v Praze. Ani jeden z nás nechtěl ustoupit od své představy. A chápu tvého partnera, taky jsem říkala, že bych se ukousala nudou v té jeho vesnici, i když bych mohla dojíždět do Hradce, třeba za prací. Tenkrát mi tady holky poradili ať jdem od sebe a stejně jsme pak k tomu dospěli, protože jsem spíš městský typ a jeho Praha děsila. Byl prostě z vesnice a chtěl klid.[Anonym, citlivé informace]

Jasně. Díky za zkušenost. No on má přírodu také rád, ale je z města no. Jsem ráda, že má aspoň nějaký vztah k zahradničení. Já jsem vyrůstala na sídlišti v Brně, ale za prarodiči sme jezdili každý víkend. Pak jsem v tom domě, kde je babička, bydlela od 22, protože s rodiči v 2+kk se to už nedalo. Neměla jsem tam prostor se učit na VŠ. Babička v domě věčně nebyla, protože jezdívala do Prahy za synem a chodila tam na univerzitu třetího věku apod. Měla tam program. Střídaly jsme se v „péči“ o dům a zahradu. Mě se na tom domě moc líbí, že je tam klid a soukromí a zahrada. Dojezd do Brna busem pravidelně. O víkendech po hodině. Nebo autem. Třeba bydlet v Praze v takových městských částech urbanistických jako Libeň, Vysočany,.. noční můra. Teď jsme na jednom sídlišti kde jsou i díky, ale ne jižní město - to bych taky nedala. A tak sis našla jeho jiného?

@Anonymní píše:
Jsme domluvené. Bez závěti, že to říkám teda na tvrdo… by ho dostala má mamka a ta mi taky navrhovala, abychom tam šli. No někde to tak funguje, i kdyz dům patří třeba jen jednomu z manželů, ale je to blbý no… Jak to ten člověk nevlastní, tak k tomu nemusí mít vztah a vlastně důvod tam být, když do toho bude dávat peníze. I když předpokládám, že i takové věci jako peníze za rekonstrukce se evidují, i když v SJM asi ne?

a kolik máš peněz na rekonstrukci. To bude dost velká částka. Ale asi spíš to řešit jako chalupu. Pokud do Brna nechce tak těžko. Navíc tam žije babička takže to může bát klidně v řešení za 10 i více let Taky bych necpala svoje peníze do cizího 

@Anonymní píše:
Ahoj, píšu anonymně. Je to pro mě citlivé. Potřebovala bych radu. Jiný pohled na tuto záležitost. Třeba někdo taky řešil takovou situaci.
S přítelem jsme už téměř 9 let od 19. On jen o rok starší. Oba jsme studovali a pravidelně se navštěvovali - býval to vztah na dálku. Každý pocházíme z jiného města - já z Brna, on z Prahy. Za tu dobu byli různé vývoje, ale celkově nám spolu bylo dobře a rozumíme si ve většině věcech a hodně jsme toho zažili spolu. Dokážu si představit mít spolu děti. Za pár let mi bude 30 a plánuji co dál. V budoucnu bych moc ráda bydlela v domě ideálně v domě po mé babičce v obci u Brna. Dá se odsud dojíždět do Brna za prací v pohodě tak 20 minut. Není to žádná díra. Bydlení dnes není levné a ten dům je zachovalý a celkem velký. Jen stačí zateplit, možná vyměnit někde elektrické rozvody v domě. Tak mi přijde, že je to lehce dosažitelné k bydlení a finančně nás to nezrujnuje.
Jenže tady je ten problém. Příteli se z Prahy moc nechce. Máme možnost i bydlet v bytě v Praze 2+kk, větší by se dal pořídit, když se prodá např. ten dům po babičce či hypotéka. Jenže nechci žít s dětmi v bytě . Přítel má Brno prý rád, ale na vsi je prý nuda a rozhodně tam nechce bydlet v obci než by přišly děti. - To chápu. Taky tam nechce bydlet s mou babičkou. - taky chápu… Ona je až moc dominantní, třeba má mamka s ní tolik nevychází, ale já s ní vycházím. Takže bychom tam podle tohoto úsudku šli až tam babička prostě nebude.

Bavili jsme se o tomto tématu už víckrát. Před 2 roky, když viděl jak by mě to mrzelo, tak na tuto možnost bydlet v domě po babči až budeme mít děti přistoupil, ale až tam nebude babička. Já už s ním tenkrát mluvila dost narovinu a chtěla jsem to rozseknout, abychom si ujasnili co chceme. A to mi v podstatě ustoupil a udělal kompromis.

Jenže teď po roce a čtvrt, kdy s ním bydlím v Praze mi přijde, že si to rozmýšlí a snaží se mě přesvědčit, abych na tom bydlení v domě babči netrvala. Když se o tom bavíme s přáteli, tak řekne, že bychom tam bydleli až někdy dost později. Vždycky to shazuje a předhazuje mi, že asi spíš chci žít s babičkou a ne s ním. Nebo, že je tam nuda. Jezdíme tam pravidelně, snažím se s ním jít na nějaké akce v Brně a okolí, když tam jsou, ale tak to bývá, že ves je klidnější a lidé se spíš navštěvují a točí se to tam víc kolem rodin s dětmi. V této obci mají i skaut a podobné organizace. On sám takovou touhu v domě bydlet nemá, ale já bych si to přála a asi bych byla nešťastná jinak. Jinak ráda pracuji na zahradě i on má zahradu rád. Dříve měli zahradu.

Uvědomuji si, že roky utíkají a je to pro mě prostě nejistota jak to bude, že je mi z toho do breku. Bohužel jsem neměla zkušenost z žádného jiného vztahu. Navrhla jsem, že bych tam žila s dětmi sama a on jezdil na víkend. To ale nechtěl.

Zajímavá je situace bratrance. Ten se se svou manželkou odstěhoval z Brna do města, kde dřív žila ona, protože ji rodiče dali pozemek a mohli si tam tak postavit dům za peníze z bytu v Brně… Zajímavé… Ona ho prostě přesvědčila, anebo mu z prostě tak nevadilo. Mají navíc 3 děti, tak chápu ten dům o to víc.

Děkuji kdo jste to četl. Neumím to napsat kratší. Užírá mě to skoro každý den a mám obavy, že jsme se možná měli rozejít už dřív a o to je těžší. Je mi z toho do breku pořád. Nevím jak to vyřešit, ale bojím se, že jednou budu nešťastná a budu žít v sebezapření.

Nechala bych si ten dům jako letní sídlo, na víkendy, volna atd. Přítel je také z Prahy, nyní žije 7 let v jiném městě na jihu Čech. Já mám tady kousek od toho města chatu. Spolu máme v pronájmu byt. Jsem také z vesnice a nejraději bych bydlela na té chatě, jemu se tam na trvalo nechce, ale má to tam rád takže jsme se domluvili, že tam budeme bydlet od jara do podzimu a dle počasí a přes zimu v bytě. Také mám raději vesnici, v Praze by mi hráblo a dle mě je nuda tam, protože já mám úplně jiné zájmy než courat městem, po hospodách, obchodech atd.