Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozdílné vize s přítelem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.20 17:00
Přítel…z bydlení v prdelákově u Brna a s otravnou babičkou bych byl smutný a nešťastný…je to relevantní argument jeho smutek a neštěstí?
A další věc..zjevně o práci kolem baráku a rekonstrukci starého domu nemáš představu…nebo máš přesnou kalkulaci nákladů, časový harmonogram oprav a času, který bude muset přítel trávit makáním na TVÉM baráku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:08
Tvůj partner by musel být padlý na hlavu, aby na něco takového přistoupil. Za prvé má pravdu a za druhé ty si to představuješ jak Hurvínek válku a vůbec nevíš, do čeho lezeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:12
No proste mate tu predstavu kazdy uplne jinou.
Teda, ale zaujalo me, ze ti o to bydleni v baraku jde tolik, ze by jsi obetovala bydleni s pritelem a byla tam pouze s detmi. Tak to mi teda prijde sila.
Ja jsem spis typ cloveka jako je tvuj pritel, takze mu rozumim. mam rada mesto, stary barak by me nelakal a bydleni s babickou taky ne.
Tohle nema v podstate reseni, kdyz ani jeden nechcete ustoupit a podle me, to kde clovek zije a zda je tam spokojeny, je docela dulezity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katastrofaobecna
13.5.20 17:17
Myslím, že partneři mají mít shodný životní styl. Prostě soulad v tom, kde budou bydlet, jak naloží s penězi, jak budou trávit volný čas. Tady nemůžeš dělat moc kompromisy, protože vždy bude jeden nešťastný. Tohle je vzhledem k vašemu věku zásadní problém. Vyjasněte si, co chcete a kde máte hranice. K ničemu ho nepřemlouvej, i když kývne, bude to takové hořké vítězství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:17
@Anonymní píše: … Jenže nechci žít s dětmi v bytě. …
Co je na bytě špatného?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:18
To je težký. Každý máte jinou představu a nikdo nechce ustoupit… Nemůže vám tady nikdo napsat že máš pravdu ty nebo on. Každý máte svoji pravdu a je jen na vás dvou se s tím poprat a vyřešit co dál.
Nicméně z tvého příspěvku necítím velkou lásku 
prostě tak nějak vztah aby byl a ne pro že on je ten jediný pravý.
Já bych brala barák mimo města i za všechnu dřinu světa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:20
No tak tam jezděte o víkendech, rekonstruujte to a bu´dto na to časem přijde nebo ne… chalupa je taky dobrá věc a ono v zimě na venkově to taky není nic moc skvělýho, tím myslím hlavně veselýho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:21
@Příjemné Pondělí píše:
Co je na bytě špatného?
Asi nic, pro mě noční můra, pro jiného splněný sen. Neexistuje správná odpověď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:24
@Anonymní píše:
Bydlení dnes není levné a ten dům je zachovalý a celkem velký. Jen stačí zateplit, možná vyměnit někde elektrické rozvody v domě. Tak mi přijde, že je to lehce dosažitelné k bydlení a finančně nás to nezrujnuje.
Jenže tady je ten problém. Příteli se z Prahy moc nechce. Máme možnost i bydlet v bytě v Praze 2+kk, větší by se dal pořídit, když se prodá např. ten dům po babičce či hypotéka. Jenže nechci žít s dětmi v bytě
Vypíchla jsem jen co mě zaujalo na tvém příspěvku. Předně si tu rekonstrukci neumíš vůbec představit. Jak je to starý dům? Nedají se vyměnit elektrické rozvody jen někde. Musí se vyměnit všude a to máš až na cihlu, takže dělat nové omítky, obklady. Jen zateplit? Pokud je to starý dům s tlustými zdmi zateplovat se nemusí, ale třeba střecha nová, je více než reálná. Co okna? Jsou plastová?
Vrazili byste do toho spoustu peněz. Do domu, který v případě rozchodu bude jen tvůj a on odejde s igelitkou. Do toho bych nešla.
Další věc je babička. Bydlení s jinou generací je v 99% problémové a je jedno, že s ní teď vycházíš. Kolik jí je? Může tady být klidně 20 let. Budeš čekat s plánováním dětí?
Nebylo by lepší začít budovat Vaši budoucnost spolu? Kompromis - dům v Praze a dům u Brna jednou mít jako chatu nebo prodat a umořit hypotéku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:29
A nebyla by nějaká střední cesta? My s manželem bychom rádi zůstali každý v místě svého dětství, ale věděli jsme, že to je pro oba nepřijatelné, tak bydlíme v místě, kde jsme studovali a jsme tak spokojeni. Příteli se ale vůbec nedivím. S babičkou bych nebydlela. Navic, pokud ho práce kolem domu nebaví, tak z toho budou akorát třecí plochy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:32
@Příjemné Pondělí píše:
Co je na bytě špatného?
Ja ji chapu. Byt proste domku konkurovat nemuze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 17:33
Potřebujete se oba vymanit z toho, že je to buď praha a nebo domek po babičce, buď a nebo, buď vyhraje jeden a nebo druhej.
To co chcete je domluvit se na podobě vašeho budoucího života, najít to co oba chcete, to co je pro vás důležité (nezávisle na tom kde to bude), to co je důležité pro dobré fungování s malými dětmi - tedy kdy on bude přes den v práci a ty sama na všechno.
Zároveň je dobré abyste porozuměli tomu, že je úplně v pořádku, že ty můžeš mít potřebu přírody a on potřebu zajít si večer na sqash a pivo s kamarády.
Pro začátek si každý sám sepište svůj seznam takových věcí co má splňovat vaše ideální bydlení (s tím že ideál je ideál, ne úplně realita)
No a pak si to dejte dohromady a soustřeďte se na ty věci, co máte stejně. To je základ na kterém budete stavět co hledat.
Pokud vám to nepůjde - domluvte si jedno setkání s někým, kdo vám s tímhle procesem pomůže - ozvěte se třeba Petrovi Kubalovi - ten s hledáním ideálního bydlení pomáhá lidem už fakt dlouho, primárně k němu jezdí lidi co hledají velmi přírodní způsob bydlení, ale ta práce kteoru dělá bude fungovat i na zcela konvenční domek. S lidmi co mají rozdílné názory a potřebují najít společnou cestu umí pracovat moc dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolicek95
13.5.20 17:40
Taky bych se zamyslela nad variantou nějakého domu v Praze. Existují čtvrti, které jsou pomalu jak vesnice, Radotín, Chuchle, Liboc, Vinoř, Klánovice a spousta dalších, kde je krásně, je tam příroda, kopce, skály… Rekonstrukce starého domu může být klidně finančně náročnější jak stavba nového. Rozumím tomu, že nechceš být s dětmi v bytě, já bych to taky nepřežila. Ale přítele chápu, že nechce za babičkou a dávat peníze do cizího domu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, píšu anonymně. Je to pro mě citlivé. Potřebovala bych radu. Jiný pohled na tuto záležitost. Třeba někdo taky řešil takovou situaci.
. Přítel má Brno prý rád, ale na vsi je prý nuda a rozhodně tam nechce bydlet v obci než by přišly děti. - To chápu. Taky tam nechce bydlet s mou babičkou. - taky chápu… Ona je až moc dominantní, třeba má mamka s ní tolik nevychází, ale já s ní vycházím. Takže bychom tam podle tohoto úsudku šli až tam babička prostě nebude.
S přítelem jsme už téměř 9 let od 19. On jen o rok starší. Oba jsme studovali a pravidelně se navštěvovali - býval to vztah na dálku. Každý pocházíme z jiného města - já z Brna, on z Prahy. Za tu dobu byli různé vývoje, ale celkově nám spolu bylo dobře a rozumíme si ve většině věcech a hodně jsme toho zažili spolu. Dokážu si představit mít spolu děti. Za pár let mi bude 30 a plánuji co dál. V budoucnu bych moc ráda bydlela v domě ideálně v domě po mé babičce v obci u Brna. Dá se odsud dojíždět do Brna za prací v pohodě tak 20 minut. Není to žádná díra. Bydlení dnes není levné a ten dům je zachovalý a celkem velký. Jen stačí zateplit, možná vyměnit někde elektrické rozvody v domě. Tak mi přijde, že je to lehce dosažitelné k bydlení a finančně nás to nezrujnuje.
Jenže tady je ten problém. Příteli se z Prahy moc nechce. Máme možnost i bydlet v bytě v Praze 2+kk, větší by se dal pořídit, když se prodá např. ten dům po babičce či hypotéka. Jenže nechci žít s dětmi v bytě
Bavili jsme se o tomto tématu už víckrát. Před 2 roky, když viděl jak by mě to mrzelo, tak na tuto možnost bydlet v domě po babči až budeme mít děti přistoupil, ale až tam nebude babička. Já už s ním tenkrát mluvila dost narovinu a chtěla jsem to rozseknout, abychom si ujasnili co chceme. A to mi v podstatě ustoupil a udělal kompromis.
Jenže teď po roce a čtvrt, kdy s ním bydlím v Praze mi přijde, že si to rozmýšlí a snaží se mě přesvědčit, abych na tom bydlení v domě babči netrvala. Když se o tom bavíme s přáteli, tak řekne, že bychom tam bydleli až někdy dost později. Vždycky to shazuje a předhazuje mi, že asi spíš chci žít s babičkou a ne s ním. Nebo, že je tam nuda. Jezdíme tam pravidelně, snažím se s ním jít na nějaké akce v Brně a okolí, když tam jsou, ale tak to bývá, že ves je klidnější a lidé se spíš navštěvují a točí se to tam víc kolem rodin s dětmi. V této obci mají i skaut a podobné organizace. On sám takovou touhu v domě bydlet nemá, ale já bych si to přála a asi bych byla nešťastná jinak. Jinak ráda pracuji na zahradě i on má zahradu rád. Dříve měli zahradu.
Uvědomuji si, že roky utíkají a je to pro mě prostě nejistota jak to bude, že je mi z toho do breku. Bohužel jsem neměla zkušenost z žádného jiného vztahu. Navrhla jsem, že bych tam žila s dětmi sama a on jezdil na víkend. To ale nechtěl.
Zajímavá je situace bratrance. Ten se se svou manželkou odstěhoval z Brna do města, kde dřív žila ona, protože ji rodiče dali pozemek a mohli si tam tak postavit dům za peníze z bytu v Brně… Zajímavé… Ona ho prostě přesvědčila, anebo mu z prostě tak nevadilo. Mají navíc 3 děti, tak chápu ten dům o to víc.
Děkuji kdo jste to četl.
Neumím to napsat kratší. Užírá mě to skoro každý den a mám obavy, že jsme se možná měli rozejít už dřív a o to je těžší. Je mi z toho do breku pořád. Nevím jak to vyřešit, ale bojím se, že jednou budu nešťastná a budu žít v sebezapření. 
