Rozpad vztahu kvůli dítěti

Anonymní
27.10.20 11:15

Rozpad vztahu kvůli dítěti

Dobrý den,

asi nejsem první ani poslední, co tu píše takový dotaz.

Už jsem uplně v koncích.
Máme šestiletou dceru, děti jsem chtěla dvě.
Po ukončení MD jsem chtěla nastoupit do práce, abych přišla na jiné myšlenky a dostala se z kolotoče kolem dítěte, děti jsem chtěla spíš více od sebe, ne po 3 letech navazovat další MD.
Manžel mi řekl, že tedy pokud budu chodit rok do práce, tak potom ok.
Po roce chození do práce mi řekl " to tě to ještě nepřešlo?" - v tu chvíli jako by mi zabodl nůž do zad.

Bojovali jsme, řekla jsem mu, že to dopadne špatně, pokud se o to dítě nepokusíme, ale nic. Nejdřív si vymýšlel, že peníze, pak že co když dítě bude postižené, potom že už je starý…ale jediný důvod je, že je líný. No a už je to tři roky, dceři je 6. Práci mám dobrou, dokonce by mi dopláceli půl roku do mé mzdy, po skončení MD. Já bych chtěla jít po 2 letech do práce pokud by to šlo. Není to o tom, že se chci válet doma a mít děti jedno za druhým. Nechci, aby dcera, až jednou nebudeme zůstala třeba sama a prostě to druhé mi chybí - nevím, jak to popsat.

Bohužel ale je mi už 39, jemu 44 - ten sen je pryč a já se na něj nemůžu ani podívat, jakej na něj mam vztek. Je to horší a horší. I když se snažim… nejde to. A s ním není řeč, jediné co mi říká, že nechápe, že se pres to nepřenesu, že já ničim rodinu kvůli imaginárnímu dítěti…

Asi bych se i rozvedla, ale dcera je na nás hodně fixovaná… nemůžu jí to udělat, na druhou stranu nevím, jak zvládnu žít takhle.

Mám ve svém okolí dvě rodiny - jedna je známá moje - muž nechtěl ani jedno dítě, natož druhé, ona dosáhla svého a mají dvě a jsou spokojení oba, i ten muž je rád, že nakonec to dítě mají. Druhá rodina, to je známý mého manžela, taktéž druhé nechtěl, ale mají.

Na toto není kompromis, ale pořád mi přijde lepší mít dítě, které jsem nechtěl, ale nakonec ho mám rád a všichni jsou spokojení než tohle odepřít a čekat, že to přejdu.

Dle mého názoru je to sobec, ale v jeho očích jsem sobec já, protože všechno ničim kvůli dítěti, které není.

Nemůžu se podívat na kočárek, na těhotné.. prostě hrůza a čím se mi blíží 40tka, tim je to horší (a to jsem myslela, že to bude s věkem spíš lepší). Jsem bez energie, naštvaná a zklamaná, asi zapšklá nebo já nevim. Začala jsem chodit i běhat, ale moc to nepomáhá.

Máte někdo takovou zkušenost a jak jste ro zvládli? Rozvod či brečíte do polštáře?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1943
27.10.20 11:22

Uprimne moc ti nerozumim, nejdriv ses po materske nemohla dockat jit zpatky do prace a vypadnout z kolotoce kolem ditete a ted chces borit rodinu, protoze ti neudelal druhe? Ja chapu, zes chtela vzdycky deti dve a tak nejak se ti zbortil sen, ale jak k tomu prijde to dite, ktere uz mate? Jak mu to jednou vysvetlis, pokud s manzelem pujdete od sebe? A kdyz pujdete od sebe, tak toho druheho ditete dosahnes jak, budes hledat noveho tatinka?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5275
27.10.20 11:25

Chápu tvůj vztek a brala bych to od něj jako podraz, ale řadu bohužel nemám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1087
27.10.20 11:26
@Anonymní píše:
Dobrý den,

asi nejsem první ani poslední, co tu píše takový dotaz.

Už jsem uplně v koncích.
Máme šestiletou dceru, děti jsem chtěla dvě.
Po ukončení MD jsem chtěla nastoupit do práce, abych přišla na jiné myšlenky a dostala se z kolotoče kolem dítěte, děti jsem chtěla spíš více od sebe, ne po 3 letech navazovat další MD.
Manžel mi řekl, že tedy pokud budu chodit rok do práce, tak potom ok.
Po roce chození do práce mi řekl " to tě to ještě nepřešlo?" - v tu chvíli jako by mi zabodl nůž do zad.

Bojovali jsme, řekla jsem mu, že to dopadne špatně, pokud se o to dítě nepokusíme, ale nic. Nejdřív si vymýšlel, že peníze, pak že co když dítě bude postižené, potom že už je starý…ale jediný důvod je, že je líný. No a už je to tři roky, dceři je 6. Práci mám dobrou, dokonce by mi dopláceli půl roku do mé mzdy, po skončení MD. Já bych chtěla jít po 2 letech do práce pokud by to šlo. Není to o tom, že se chci válet doma a mít děti jedno za druhým. Nechci, aby dcera, až jednou nebudeme zůstala třeba sama a prostě to druhé mi chybí - nevím, jak to popsat.

Bohužel ale je mi už 39, jemu 44 - ten sen je pryč a já se na něj nemůžu ani podívat, jakej na něj mam vztek. Je to horší a horší. I když se snažim… nejde to. A s ním není řeč, jediné co mi říká, že nechápe, že se pres to nepřenesu, že já ničim rodinu kvůli imaginárnímu dítěti…

Asi bych se i rozvedla, ale dcera je na nás hodně fixovaná… nemůžu jí to udělat, na druhou stranu nevím, jak zvládnu žít takhle.

Mám ve svém okolí dvě rodiny - jedna je známá moje - muž nechtěl ani jedno dítě, natož druhé, ona dosáhla svého a mají dvě a jsou spokojení oba, i ten muž je rád, že nakonec to dítě mají. Druhá rodina, to je známý mého manžela, taktéž druhé nechtěl, ale mají.

Na toto není kompromis, ale pořád mi přijde lepší mít dítě, které jsem nechtěl, ale nakonec ho mám rád a všichni jsou spokojení než tohle odepřít a čekat, že to přejdu.

Dle mého názoru je to sobec, ale v jeho očích jsem sobec já, protože všechno ničim kvůli dítěti, které není.

Nemůžu se podívat na kočárek, na těhotné.. prostě hrůza a čím se mi blíží 40tka, tim je to horší (a to jsem myslela, že to bude s věkem spíš lepší). Jsem bez energie, naštvaná a zklamaná, asi zapšklá nebo já nevim. Začala jsem chodit i běhat, ale moc to nepomáhá.

Máte někdo takovou zkušenost a jak jste ro zvládli? Rozvod či brečíte do polštáře?

Dítě zařídím, do rl si dáš manžela a všichni budou happy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5275
27.10.20 11:26

@Silverine247 plno ženských na mateřské se těší do práce, taky jsem utekla na brigádu a to mám navazující rodicak… Když se ale 2 dohodnou, že rok bude v práci a pak tedy druhé dítě, tak by ji s tím neměl poslat nekam :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4837
27.10.20 11:27
@Anonymní píše:
Dobrý den,

asi nejsem první ani poslední, co tu píše takový dotaz.

Už jsem uplně v koncích.
Máme šestiletou dceru, děti jsem chtěla dvě.
Po ukončení MD jsem chtěla nastoupit do práce, abych přišla na jiné myšlenky a dostala se z kolotoče kolem dítěte, děti jsem chtěla spíš více od sebe, ne po 3 letech navazovat další MD.
Manžel mi řekl, že tedy pokud budu chodit rok do práce, tak potom ok.
Po roce chození do práce mi řekl " to tě to ještě nepřešlo?" - v tu chvíli jako by mi zabodl nůž do zad.

Bojovali jsme, řekla jsem mu, že to dopadne špatně, pokud se o to dítě nepokusíme, ale nic. Nejdřív si vymýšlel, že peníze, pak že co když dítě bude postižené, potom že už je starý…ale jediný důvod je, že je líný. No a už je to tři roky, dceři je 6. Práci mám dobrou, dokonce by mi dopláceli půl roku do mé mzdy, po skončení MD. Já bych chtěla jít po 2 letech do práce pokud by to šlo. Není to o tom, že se chci válet doma a mít děti jedno za druhým. Nechci, aby dcera, až jednou nebudeme zůstala třeba sama a prostě to druhé mi chybí - nevím, jak to popsat.

Bohužel ale je mi už 39, jemu 44 - ten sen je pryč a já se na něj nemůžu ani podívat, jakej na něj mam vztek. Je to horší a horší. I když se snažim… nejde to. A s ním není řeč, jediné co mi říká, že nechápe, že se pres to nepřenesu, že já ničim rodinu kvůli imaginárnímu dítěti…

Asi bych se i rozvedla, ale dcera je na nás hodně fixovaná… nemůžu jí to udělat, na druhou stranu nevím, jak zvládnu žít takhle.

Mám ve svém okolí dvě rodiny - jedna je známá moje - muž nechtěl ani jedno dítě, natož druhé, ona dosáhla svého a mají dvě a jsou spokojení oba, i ten muž je rád, že nakonec to dítě mají. Druhá rodina, to je známý mého manžela, taktéž druhé nechtěl, ale mají.

Na toto není kompromis, ale pořád mi přijde lepší mít dítě, které jsem nechtěl, ale nakonec ho mám rád a všichni jsou spokojení než tohle odepřít a čekat, že to přejdu.

Dle mého názoru je to sobec, ale v jeho očích jsem sobec já, protože všechno ničim kvůli dítěti, které není.

Nemůžu se podívat na kočárek, na těhotné.. prostě hrůza a čím se mi blíží 40tka, tim je to horší (a to jsem myslela, že to bude s věkem spíš lepší). Jsem bez energie, naštvaná a zklamaná, asi zapšklá nebo já nevim. Začala jsem chodit i běhat, ale moc to nepomáhá.

Máte někdo takovou zkušenost a jak jste ro zvládli? Rozvod či brečíte do polštáře?

Tak mu dej tohle přečíst :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1974
27.10.20 11:28

Mám takový pár ve svém okolí. Kamarádky manžel taky řekl, že už se na další dítě necítí :oops:
Mají teď kvůli tomu velkou krizi. Kamarádka přemýšlí o rozvodu. Říká, že se na něj nemůže ani podívat a stále se hádají. Po poslední návštěvě jsem z nich měla pocit, že to neustojí :nevim:
Byli vždy domluveni, že děti budou 2 a teď prostě otočil.
Prý už je starý, ale přitom to byl on, kdo chtěl druhé dítě teprve až bude to první nastupovat do školy.
Je to prostě blbá situace no.
O nějaké párové terapii jsi neuvažovala?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.10.20 11:29

Mám známé, kde to bylo podobné jako u vás. Žena chtěla druhé dítě a muž ne.
Nakonec se zadařilo, ale bohužel paní zůstala nakonec na dvě děti sama.
Dodnes si to vyčítá, že kdyby na nej tolik netlačila, tak by měli úplnou rodinu a jedno šťastné dítě.
Já jsem ten případ, kdy jsem chtěla druhé dítě jako vy. Chtěla jsem po rodičovské na cca dva roky do práce, ale partner chtěl dítě hned aby navazovala rodičovská. Šla jsem do práce a když jsem tam byla rok, tak mě muž začal podvádět a teď jsem sama s jedním dítětem.
Jiné už mít nebudu a to mi není ještě ani 30 let. Naše dítě si nebere, neplatí výživné.
Já jsem onemocněla a teď mě mrzí, že nemám děti dvě. A hlavně má dcera by moc chtěla sourozence, bohužel…

  • Citovat
  • Nahlásit
5439
27.10.20 11:29

Manzelovi bych nevycitala, ze dalsi dite nechce. Vetsina lidi si realitu s ditetem plne uvedomi az po narozeni prvniho, proto jsem take skepticka k tem velkym planum na x deti u bezdetnych. Navic na nej asi zacina dolehat vek a zodpovednost, ktera ho v pripade VS studii bude cekat az do sedmdesati. Myslim, ze je lepsi znat sve limity, nez byt nastvany a spruzeny rodic. Ja se mu prilis nedivim, navic do vaseho aktualniho vztahu bych dite neprivadela. Prijdes mi tim krapet posedla a kdybych byla manzel, mela bych obavy, ze se ti po druhem porodu ten zivot jeste vice zuzi a pro nej uz tam nebude prostor.
Jako sobectvi to z manzelovy strany az tak jednoznacne nevidim, proste pozmenil nazor po prvnim diteti, to se stava. Jako podraz bych videla, kdyby nechtel i pres puvodni domluvu zadne.
Je-li to na rozvod je otazkou spise na tebe. Brala bych ohledy na to dite, ktere uz je, ne na neexistujici imaginarni.

Příspěvek upraven 27.10.20 v 11:34

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2844
27.10.20 11:30

Muž možná zjistil, že se mu v těch 44 letech a téhle blbé době, kdy mizej „sociální“ a finanční jistoty, nechce řešit znovu kolotoč s miminem. To je riziko toho, že jste začali s dětmi později. Navíc teda kolem 35 let hrát na nějaké „chci větší věkový rozdíl mezi dětmi“ je taky holt trochu zvláštní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3387
27.10.20 11:33

To je mi líto a připadá mi to od chlapa jako podraz, pokud jste byli domluvení, že děti chcete dvě. Sama bych se s jedináčkem asi těžko smiřovala, kamarádka taky zůstala u jednoho (rozvod a věk) a říká, že to bere jako své největší životní selhání.
Takže rozumím ti, radu nemám, třeba ho ještě „zlomíš“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
230
27.10.20 11:33

Myslim ze nejvetsi problem je to, jakym stylem ti to muz podava. Ono by se mi asi jinak zilo, kdyby mi manzel v klidu a pravdive rekl, ze se na dalsi uz neciti, je mu to lito, ale uz si pripada stary a boji se nemoci. Ale rict mi na to otravene, jestli me „to jeste nepreslo“, reagovala bych uplne stejne. O to spis, kdyz jsi od zacatku otevrene rekla, ze chces dve. Asi kdyby se ten chlap bavil jinak, nejak bych se pres to prenesla a vymlatila pecovatelske pudy jinde. Ale tak, jak ho popisujes zni fakt jako sobecky hovadko, kterymu na tobe a tvych citech moc nezalezi. A to uz by pro me proste nebylo o otazce ditete, ale jestli nekoho takoveho chci za partnera. Rekla jsi mu otevrene, co s tebou jeho reakce dela? Nesel by s tebou do poradny, ze by vám nekdo neutralni pomohl najit pochopeni vzajemne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27.10.20 11:34

Na tohle není rady. Jen mi osobně přijde lepší opačná situace než tobě, tj. že je lepší mít jedno zdravé a spokojené dítě než dvě na sílu.

Na toto není kompromis, ale pořád mi přijdelepší mít dítě, které jsem nechtěl, ale nakonec ho mám rád a všichni jsou spokojení než tohle odepřít a čekat, že to přejdu.

Já být tím partnerem, tak to pro mě prostě lepší není a rozhodně nejsou spokojení všichni. To si teď, prosím, neber nijak osobně, ale to je prostě situace, za které bys byla spokojená jenom ty, ale nijak ti to nemám za zlé, taky jsem sobec až za hrob, takže mám pochopení. Ideální by bylo objednat se do manželské poradny, kde byste si to třeba s manželem lépe vysvětlili, proč dítě ano, dítě ne…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.10.20 11:34
@Silverine247 píše:
Uprimne moc ti nerozumim, nejdriv ses po materske nemohla dockat jit zpatky do prace a vypadnout z kolotoce kolem ditete a ted chces borit rodinu, protoze ti neudelal druhe? Ja chapu, zes chtela vzdycky deti dve a tak nejak se ti zbortil sen, ale jak k tomu prijde to dite, ktere uz mate? Jak mu to jednou vysvetlis, pokud s manzelem pujdete od sebe? A kdyz pujdete od sebe, tak toho druheho ditete dosahnes jak, budes hledat noveho tatinka?

Ne všechny ženy chtějí být doma šest a více let v kuse a jako standard brát, že musím mít dítě po třech letech. Moc nevím, co je na tom nesrozumitelného. A nemění to nic na tom, že děti mám ráda.

Já ničeho dosáhnout nechci, já druhé dítě vzhledem k mému věku už mít nebudu.
Ale nevim, jestli žít s někým, s kým už to asi nelze (podíl je vždy na obou stranách) je lepší než odejít. Říkám si, jestli neni lepší mít štastou mámu, ale rozvedenou, než nestastnou, ale vdanou. Myslím, že dcera (jako asi žádné dítě) by nechtělo slyšet: víš, s tatínkem jsme si nerozuměli, ale zůstali jsme kvůli tobě.

Je to těžké rozhodnutí zůstat nebo jít.

Proto se ptám, jak to kdo ústál či neustál, zda byl někdo ve stejné situaci.

Vy jste ve stejné situaci?

  • Citovat
  • Nahlásit
752
27.10.20 11:35

Zkus si představit opačnou situaci. A to, že bys manžela k druhýmu dítěti „překecala“. Nakonec by byl nešťastnej on a dával by Ti to najevo. Při každým Tvým pocitu, že něco kolem děti nestíháš, bys měla na talíři… Buď ráda, že máš aspoň to jedno. ;) Často tu ženy píšou, jaký jsou ty jejich zbabělci, že nechtějí o dětech slyšet vůbec. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama