Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Chci opustit manžela. Žije svůj život a já se starám o vše
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.3.25 22:03
Rozvod a opuštění domova
Ahoj všem, pravděpodobně se chystám opustit manžela. Máme za sebou 9 hodně špatných měsíců, ale hlavně několik špatných let, kdy se já starala o všechno a on pouze o své koníčky. Vydělával, ale dál už ho zajímal hlavně počítač, fotbal a další aktivity, které mají přednost a kvůli kterým klidně je ochotný se uvolnit z práce. Jednou pohár přetekl a já se v tom teď už tři čtvrtě roku strašně plácám. Nejsem si ani tak jistá tím, jak moc mi vadí, že bych odešla od něj, ale rozhodně mě štve, že ačkoliv je to následek z většiny jeho jednání, tak to budu já, kdo přijde o svůj domov, o který jsem celé roky pečovala, zlepšovala, zařizovala, zatímco on většinou na nic nehrábnul, i když nám to padalo na hlavu. Já přijdu o psa, protože ho nebudu tahat ze zahrady do bytu, přijdu o vše. Máme dvě děti, pro které to bude ohromná změna, kterou se jim já budu snažit kompenzovat, jak to jen půjde, ale vzhledem k tomu, že manžel nechce, abysme odcházeli a už teď dokázal být zlý a sprostý i před dětmi, tuším, že tak snadné to nebude. Jak jste si prosím zvykly vy, co jste šly z domečku do bytu? Jaké to bylo si zvyknout na novém místě? Bude to mít sice nějaké pozitiva, kousek od školy místo dojíždění 20 km, bazén, hřiště, vše nablízku, zatímco nyní jsme v domě v podstatě odříznuti od světa. Ale stále je to jediný pořádný domov, který jsem kdy měla a vadí mi ho ztratit. Ačkoliv mě tu toho strašně moc štve, ale hlavně kvůli manželově lenosti. Zítra se musí rozhodnout, zda vezmu hezký a levný byt anebo tu ještě zůstanu, nicméně na byty koukám už déle jak půl roku a tohle je skvělá nabídka, která určitě hned tak znovu nepřijde.. Jak jste se vy vyrovnaly se změnou naprosto celého života? Mám pocit, že to vůbec nezvládám a nevím, jak dál a jak se správně rozhodnout.. Moc děkuji všem za komentáře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
obet.stalkingu
31.3.25 22:08
Já si vybavil posilovnu a začal si užívat s poupátky. Ale až poté, co jsem se nechal otestovat na choroby. Různé. Sichr je sichr.
Ještě bych to nebalil, na vztahu se musí pracovat a druhého bychom měli přijmout takového, jaký je. 
- Citovat
- Upravit
31.3.25 22:38
Vztah je vždy o těch dvou, kteří jsou v něm. Když sis chlapa brala nebo si s ním dělala děti, tak nebyl líný? Neměl jen své zájmy? Kdy se tak změnil, že ti to najednou začlo vadit? že bys tomu byla nápomocná a bylo to pro tebe jednodušší, než se proti tomu, co se ti nelíbí vymezovat, snažit se o dohodu a o rozdělení dom. prací?
A co si slibuješ do budoucna? Vidíš tam prince, který přijede pod balkon v bílém porsche, bude milovat tebe i tvé děti oddaně jako pes a bude dělat co ti na očích vidí? 
Zkus zapojit hlavu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 22:43
@Ahep Mám pocit, že někteří tu jste jen abyste se naváželi do druhých. Když jsme se brali a dělali děti, tak jiný byl, jinak bych si s ním děti nedělala a ani si ho nebrala. A já byla celé roky jediná, kdo stál o společný čas, alespoň občas a kdo ho téměř nutil, aby se věnoval alespoň dětem, když už ne mně. Já pro ten vztah udělala vše, druhá strana ne a to je fakt. Na prince vážně nečekám, chci odejít, abych měla konečně klid a místo tří dětí pouze dvě. Dokážu se o nás finančně postarat i bez podpory manžela. Jde mi pouze o opuštění domova, o zvyknutí si na velké změny.. Ale asi je pro někoho problém si přečíst celý text.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:03
@AnetS7 píše: Více
mám už nějaké ty živ. a partnerské zkušenosti - jsem s jedním chlapem už x desítek let a proto nevěřím na zázraky typu: byl jiný a s dětmi a v manželství že otočíl o 360st.? 
Tak tomu nevěřím zase já.
Dost se to může přihodit tam, kde když se narodí děti, je chlap pro tu ženskou už jakoby neviditelný, ona je tu jen pro děti…a tak si chlap holt najde svojí cestičku.
Ale tohle ty neřešíš, jsi rozhodnuta spálit mosty a už řešíš jen opuštění domova, velké změny - a děti o tom vědí? Záleží taky jak jsou staré a pokud jsou už ve věku, kdy do toho taky mají co mluvit, tak aby ses nedivila, že budou chtít zůstat u táty, s pejskem… Anebo si manžel prosadí svoji a děti zůstanou s ním.
NO a s pronájmem bytu to taky neni nic růžového a jistého už vůbec ne, můžeš kočovat každy rok třebas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:04
No já ti nevím…chápu tě v tom, že se bojíš odejít, je to velká změna, ale vlastně úplně nechápu, v čem si pomůžeš. Teď jsi sice tak nějak napůl sama (když manžel nepomůže), ale aspoň se podílí na výdajích, občas se (asi) dětem aspoň trochu věnuje, ne?
Mám tuhle změnu krátce za sebou - jsem odstěhovaná z domu na vesnici do bytu ve městě, děti 3. Ale u nás to bylo fakt hrozný (vulgarity, násilí, hlavně tedy psychické, patologická žárlivost). Jako tak nějak to zvládám, ale občas se cítím (i vypadám) jak zombie. Dlouho mi trvalo to rozseknout a fakt odejít (cca rok), na nový domov jsem si pak zvykla za pár týdnů. Ale je to fakt těžký, já teda nemám ani pomoc rodičů, finančně tedy občas pomůžou, ale osobně ne, bydlí daleko. Kdyby se mi manžel jenom nevěnoval, tak bych popravdě zůstala v klidu doma a moc si ho nevšímala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:12
@Ahep Jenže u nás to bylo spíše naopak. Když jsem byla doma s dětmi, byla jsem já ta neviditelná, ta jistota. Když jsem byla v práci, byly doma nesmyslné žárlivé scény, prohlížení telefonu a podobně. Ano, děti jsou pro mě nejdůležitější. Ale do toho balíčku bych milerada přidala i jeho, kdyby o to stál. Bohužel on si celé roky žije jen sám se sebou, řeší si jen svoje; nezajímá se o nic. V podstatě tu funguje jako spolubydlící. Děti jsou poměrně malé, závislé na mně. Moc nevěřím tomu, že by chtěly zůstat pouze s ním, zaprvé by to on nezvládl, protože doteď je kromě jednoho případu nedokázal pohlídat déle než pár hodin a zadruhé ony nejsou zvyklé být beze mě, téměř vůbec, vždy jsem dělala vše s nimi. Takže reálně tohle opravdu nehrozí. Nicméně nehodlám mu bránit v tom je vídat, jak bude chtít, zastavit se za námi po práci. Nevidím v tom problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:16
@ruzovasrnka To mě mrzí, určitě to muselo být náročné :/ Pokud bych se odstěhovala, nemusela bych snášet jeho neustálé kontrolování, ačkoliv jsem v podstatě nonstop jen doma, jeho neustálé špatné nálady, s čímkoliv přijdu, tak je to problém, nekomunikaci..Mezi námi nefunguje v podstatě už nic a já si přijdu náročná, když bych si chtěla třeba aspoň popovídat. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale když člověk vidí, že ho ten druhý vlastně nevnímá anebo nonstop kouká do telefonu a ani nezvedne hlavu.. Po letech už jsem z toho opravdu unavena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:26
Hmm, tak to máš podobné jako to bylo u nás, akorát ty žárlivé scény byly tak ohavné, že se to nedalo vydržet. Jenom zvaž, jak vyjdeš finančně a jak budeš zvládat u toho sama ty děti. Vem si, že když půjdeš na paragraf, jsi na polovině platu…pak platíš nájem…
Já to rozhodnutí odejít hodnotím jednoznačně pozitivně…ale občas mám fakt dost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.3.25 23:28
@AnetS7 řeším něco podobného, prozatím s ním zůstávám, už mám i jiného, ale je to ještě hodně čerstvé. Jsem na rodičovské, takže najít si nějaké bydlení s takovou almužnou nemožné a hlídání nemám. Prozatím jsme se domluvili že bydlet spolu budeme, starat se o děti budeme, navařeno a uklizeno mít bude, ale každý si pojedeme po svém (z manžela se stal asexuál a taky jsme si celkově přestali rozumět a ve spoustě věcí se neshodneme a on neumí udělat kompromis) Dům, zahrada jeho rodičů, já nemám nic. Jsme taky na vesnici kde lišky dávají dobrou noc, ale mám to tu ráda. Děti mají přírodu na dosah, já mám zahrádku… Prozatím to nechávám. Jak to bude do budoucna 
- Citovat
- Upravit
31.3.25 23:30
@ruzovasrnka Tak u nás naštěstí ne vyloženě ohavné, ale naposledy na mě byl vulgární před dětmi a ačkoliv za mnou stála dcera a já ho na to upozornila, tak stejně reagoval tak, že je mu to jedno a znovu to zopakoval. No dějí se věci, u kterých bych dřív s jistotou řekla, že kdyby se staly, tak okamžitě odcházím. Jenže realita je pak trochu jiná, hlavně když tu jsou ty děti. Jinak bych to asi neřešila. Podařilo se mi najít byt za skvělé peníze a mám hroznou výhodu, že pracuji na počítači odkudkoliv, takže ať už jsou nemocné ony nebo já, tak funguju normálně. Samozřejmě pokud nenastane nějaký velký průšvih. Takže zatím to vypadá v podstatě pozitivně, co se téhle stránky týče, ale je mi jasné, že nepříjemnosti budou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:35
@Anonymní píše: Více
Tak uvidíš, jak to bude dál, třeba si k sobě cestu dokážete najít.. Já tedy na jiné chlapy nemám ani pomyšlení, ne, že bych všechny házela do jednoho pytle, ale mám toho plný zuby, chci být už dlouho sama a mít klid 
Ačkoliv jsem si jistá, že tu samotu bych pak zvládala hodně těžko, nejsem na to zvykla, minimálně ty děti jsou stále okolo mě.. Příroda, zahrada, krásně okolí, toho se mi taky nechce vzdávat.. My máme dům napůl, ale já bych hypotéku neutáhla. Možná ano, ale bylo by to na knap a to nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:43
@AnetS7 píše: Více
No ale když máte dům napůl, tak byste po rozvodu stejně museli majetek vypořádat…manžel by tě vyplatil? Pak by ti třeba vyšlo na hypotéku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.25 23:51
@ruzovasrnka Ano, vyplatil, bavili jsme se o milionu. Je to asi o trochu méně, než by mi třeba přiřkl soud, ale visí na něm ještě hypotéka a tohle by měla být zhruba třetina ze zisku. Většinu času, co zde bydlíme, jsem byla na rodičáku, takže to beru tak, že to platil hlavně on. Navíc se nechci soudit a hádat o peníze, chci už hlavně klid.. Na byt nebo dům to stačit nebude, ale je mi 32, třeba bych si pak mohla něco půjčit a ideálně i našetřit, určitě bych pak někdy ráda byla ve vlastním. Jinak manžel ten milion rozhodně nemá, naopak neumí vůbec šetřit, ale když jsem se jednou zeptala, tak řekl, že to není má starost, takže už to neřeším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.25 04:50
V tomto směru uvazujes špatně. Jste manželé, dům máte společně. Tys mu porodila a vychovávas děti, on zase plati hypotéku a víc nákladů. Obojí má stejnou váhu, tak svoji část nesnižuj!
K domu máš vztah, nechceš se ho vzdát, ale byla bys ochotná ho nechat za milion. To by ten dům musel být spíš typ chatky co jsou v kempech kde se nahoru vejdou akorát tak 2 manželský postele a leze se tam skoro po žebříku. Ty se nechceš dohadovat o peníze a zaroven se nechas hloupe obrat. Kdyby ty sis měla naopak vzít hypotéku na milion a vyplatit manžela, to by byla jiná. Protože až se hypo doplatí, hodnota bude x milionů, dnes již kdejaká kůča stojí milionů 5. Takže to by byla rozhodně lepší varianta než se uvrhnout někam do nájmu, kde je 3 měsíce výpovědní lhůta. Můžu tě ujistit že sama s detmi na svou nemovitost nenasetris nikdy, možná tak na nějakou v ústeckém kraji.
Dokud jsou děti malé, je zahrada ideální, zatím můžeš šetřit a spradat plány.
S manželem pracuj tak, aby si hnusný chování k tobě rozmyslel. Ať pochopí že je lepší když jsi v klidu a on si může táhnout pryč za koníčky.
Preju at se rozhodnes spravně, vím že to v situaci s dětmi není lehke, přesto to není důvod proto se nechat okrást za bílého dne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
