Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
S mužem jsme osaměli
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
9.3.26 20:56
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.3.26 21:01
@andiedvorakova píše: Více
To, že ty neznáš, neznamená, že to neexistuje. Cely život jsme jezdili na dovolené i sami i s ostatními rodinami. Na lyže, na různé chalupy s bazény po ČR, ale i do zahraničí. Většinou nou tak 3 rodiny. Za me nej dovolené. Deti vytvořily smečku a my jsme měli klid. Večer jsme měli s kym pokecat, deti lítaly spolu nekde po zahradě. Jo, to byly casy, hned bych to vrátila.
A kolem mě většina lidí jezdi s dětmi v partách. Kamarádka má ještě základkové deti a byli ted lyžovat v Itálii dokonce 5 rodin a všechny měly 3-4 děti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.3.26 21:03
@Anonymní píše: Více
Víš co, jenže ty jsi zjevně extrovertní člověk. To pak i ta tvoje poznámka, že mám pozvat děti, jejichž rodiče neznám, je prostě mimo mísu. Navíc máme zatím malý byt a žijeme provizorně.
- Citovat
- Upravit
9.3.26 21:05
Funguje u vás nějaká komunita, spolky? Fotbalisti, hasiči, myslivci, cokoliv… Pořádá někdo dětské dny, karnevaly, společné tvoření pro maminky a děti? U nás bys v podstatě neměla šanci se neseznámit, pokud bys trošku měla zájem se zapojit. Pokud tam nic takového není, možná by bylo řešením pokusit se to rozjet, ale to asi nebude úplně pro někoho, kdo je spíš introvert a nechce „katrovat“ kupu náhodných žen, aby z ní vypadly dvě stálé kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 21:10
@Anonymní píše: Více
Co hledat adoptivní babičku a dědu? S nimi by třeba přišly i další kontakty? Nebo vydržet, až přijdou děti do školy. Zvát děti k sobě na návštěvu. S nimi určitě přijde maminka, někdo ti padne do oka. Já mám kontakty staré 30 let, pak kamarádku z práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.26 21:11
@Michelle_M já tu už spoustu maminek znám, i si tykáme. Ale nekouká z toho nic, než třeba že se pozdravíme a prohodíme pár slov. Chybí mi opravdové přátelství, že s někým zajedu na víno pokecat o tom, co doma atak… Na druhou stranu, stydím se třeba říct „nechceš jet s námi do herny“ nebo něco podobnýho, bojím se odmítnutí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.3.26 21:12
@Anonymní píše: Více
Tak je ti lito, ze vas nějaká holčička nepozve a sama taky nepozveš. Tam přece nemusíš zvat pul školky. Stačí 2 deti s maminkami. Treba. Nebo to udělat někde v dětské herně. U nás taky málokdo slaví ty narozeniny doma. Jen ti co mají dum.
A ano, v tomto jsem extrovert. Jen jsem reagovala na to, ze moc rodin nejezdi na dovolené s jinými rodinami. V mem okolí většina.
- Citovat
- Upravit
9.3.26 22:23
Ja mam tedy ruzne kamaradky a kamarady a moje jiz skoro dospele dite je ani nezna a nevim, jak by ho to melo deformovat. Na spolecne dovolene s nimi nejezdim a ani po tom netouzim. Vidame se bez deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 22:28
Ahoj,
jo, měla jsem to tak docela dlouhou dobu. V mojí první práci se kolektiv nevytvořil a s kamarádkami ze školy se už vztahy udržovat nepodařilo (teda jako s jednou kamarádkou jsem se vídala tak 1×, 2× do roka, ale to se nepočítá jako aktivní kontakt). Když jsem pak zůstala s miminem doma, byla jsem fakt sama - rodina daleko, kamarádi žádní. S malými dětmi jsem chodila na kroužky i s vidinou seznámení - ale nic z toho nekáplo. Všichni se buď zajímali jen o ty své děti a jak je co nejrychleji dostat domů na oběd, nebo už tam byly nějaké utvořené partičky, do kterých jsem nezapadla.
Ani ve školce se to nezlepšilo a ve škole taky ne, protože jsme se před 1. třídou stěhovali a v 1. třídě byly opět vytvořené partičky rodičů i dětí. Dcera chodila domů nešťastná, že se s ní nikdo nekamarádí, a já byla nešťastná, že jí nemůžu pomoct.
Vlastně nevím, kdy a proč se to změnilo. Dcera začala chodit na kroužek, kde má teď víc kamarádů než ve škole, já taky začala chodit cvičit a tam jsem si našla okruh pár fajn kamarádek (v době, kdy už jsem v nic takového nedoufala a nesnažila se tomu jít naproti). Díky covidu a nutnosti online propojení jsem se potkala s fajn lidma z oboru, se kterými se potkáváme online a někdy i offline.
Tak třeba je naděje i pro tebe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 22:35
@Anonymní píše: Více
Hele neni to mimo misu. Proste das pozvanky tem detem, ktere chce tvoje dite pozvat, i kdyz ty maminky neznas. Pak se s nimi seznamis, pozves je na tu oslavu taky a muzete navazat nejake kamaradstvi, asi ne na zivot a na smrt, ale na takove to bezne spolecenske setkavani…
Ja prisla na vesnici, kde jsem vubec nikoho neznala. A skrz tyto pozvani a setkavani na ruznych akcich tady mam ted tolik kamaradek a znamych… i tady mame damskou partu, se kterou sem tam chodime posedet nebo na ruzne mistni akce pro deti i dospele. Nebo v ZUS jsem se seznamila, a uz jsme spolu byli i na horach. Za mne jsou spolecne dovolene fajn, je to zabavnejsi nez jet sami. Nemusite spolu travit veskery cas ale treba se potkat vecer je super, deti se zabavi a dospeli pobavi. Jezdili jsme takto 10 let s velkou partou treba 5 rodin a bylo to super. Hodne lidi takto jezdi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.26 22:53
Já myslím, že je úplně logické, že když se člověk přestěhuje, tak ztratí ty přátelské kontakty ze svého původního bydliště a trvá mu, než si najde nové. Tvé děti tam žijí od začátku, ty se tady už narodily, jiný domov nemají. Jsou lidi, co se nepřestěhovali nikam a taky nemají kolem sebe široký houf kamarádů. Je to asi nejen o povaze. Máš dva sourozence v jedné rodině…jeden kamarádů plno, druhý, co by se na prstech jedné ruky spočítalo. Zkrátka každý nemůže mít všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.26 03:15
@JezinkaBezinka píše: Více
Mám to stejně jako ty. Myslím, že si to myslíš třeba jen ty, že z tebe sálá nuda. Ale tím, že si to myslíš ty, se tak pak podle toho začínáš chovat. Ale to si řikám pořád, že budu vyrovnaná, šťastná, spokojená a pak to ze mě bude vyzařovat, pak to chvíli vydržim a zase mě skolí nějaká blbost, jakože mi někdo ve skupině neodpoví na otázku. Měla jsem super partu (nebo jsem si to aspoň myslela), ale nějak se to dostalo do fáze, že mi přijdou ty vztahy nějaké vyhořelé. Někdy si v jejich společnosti přijdu, jak pátý kolo u vozu. Asi jsem zjistila, že jsem pro ně neznamenala tolik, co oni pro mě. Njn, říkám si, že to tak asi vztahy mají…vzestupy a stagnace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.26 03:21
Napadlo mě… nechtěli byste založit povídací skupinku tady na webu? Taky jsem na rodičáku a mám kluky 2 a 4 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.26 06:42
@Anonymní píše: Více
Proc žijete provizorně? Je normalni pozvat deti ze školky na narozeniny i kdyz s jejich rodiči nekamarádíš. Dcery si vzdy vybraly koho pozvou a ve školce rozdaly pozvánky. Kdyz nemuze byt oslava doma, muzes je vzít do herny. Kdyz byly dcery ve skolkovem veku, bezne si domluvaly kámošky ze školky na návštěvu. My matky jsme si to potvrdily, domluvily organizačně i kdyz jsme nebyly kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.26 06:51
Tak děti a rodiče nejvíce stmelí kolektiv. Takže zvát na narozeninové oslavy, mít hodně koníčků, chodit na dětská vystoupení… Nikdy jsme problém neměli, ale jsme společenští a doma na zadku sedíme výjimečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
No a proč je nepozvete na narozeniny vy? A s tím i maminky? Deti se pohraji a vy pokecáte a navážete kontakty. Nas takto jedna mamina pozvala ve školce na narozeniny dcery a je z toho vzájemné přátelství uz 10 let. Do te doby jsem ji vubec neznala.