Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
ze začátku jsem si říkala, že přeci nebudu psát o takové prkotině, když jsem pročítala témata ostatních maminek, nicméně nějak to na mě začíná padat, tak jsem se rozhodla napsat a třeba zjistit, že to máte některá obdobně… Máme miminko 6 měsíců a před narozením jsme koupili byt, abychom už měli něco svého, konečně ve svým a pryč z podnájmu. Musela se zde udělat rekonstrukce, abychom se mohli nastěhovat. Ta bohužel ještě není hotová, z důvodu, že partner musí stále chodit do práce a na byt není čas, protože se pořád honí peníze. Jsme doma s malou až 12 hodin sami. Parnter se vrátí až pozdě večer kolem 23/24 hodiny a mě to tu leze na mozek. Protože jsme se přestěhovali z Prahy na vesnici - sice Praha je za rohem - cca 20 km, ale je to haluz. Holt v Praze abysme koupili něco svého, bysme museli mít jiný příjmy, tak jsme museli udělat kompromis.. Už se ze mě stává ženská, kterou štve všechno - že je nedodělaný byt, že je partner furt v práci, atd… Jsem pak hádavá, protože na sebe máme málo času a žijeme v rozdělaným bytě, malá za chvíli začne lézt a mě už jde z toho hlava kolem. Tak si možná spíš chci s někým pokecat, protože tady sice prohodím pár slov, ale není to ono… Máte taky některá podobnou situaci?
A proč jste doma samy? Není žádná aktivita či kamarádka? Když celé dny sedíš doma, to by lezlo na mozek úplně všem přece.
@Marsy84 manžel je v práci ve vedoucí funkci, takže taky jezdí domů až večer. Barák máme tedy hotový, ale mě to taky samotnou doma nebaví. Takže pořád někde trajdám
jeden den k našim, další k tchyni, na plavání a taky se často návštěvujeme s kamarádkami na mateřský ![]()
@Lalelale Občas zajedeme za rodinou nebo za kamarády do Prahy, ale cestování s kočárem do Prahy je dost komplikovaný s přestupama, než se dostaneme vůbec do Prahy. Tady zatím nemáme takové vztahy zajít na kafe a poklábosit. Tak max chodím s malou každý den na procházky. Chtěla jsem s malou na plavání, ale byla buď nemocná, nebo pak zase očkování, tak nám to pořád nevychází. Spíš jde o to, že jsem měla vždy plán na každý den a teď to nejde.
@ka2ka Sám, na firmu už nemáme finance. Musíme zařídit byt nábytkem, položit plovoučku. Spíš kosmetický věci, ale táhne se to.
Ahojda. Máme to podobně… 8 měsíční syn, muž stále v práci nebo dělá na baráku(současné v jednom zrekonstruovaném patře bydlíme, takže neustále prach a malý začíná lézt), přestěhovaní z města na dědinu, která je nám pro vycházky malá
Nikoho neznám, maminky nemají zájem se přátelit..
vždy zdvořilostní fráze a rychle pryč, už začínám být vztahovačná a protivná, malý to cítí a je protivný taky
Snažím se přidružovat k fb nosícím skupinám, plavání a krátké výlety, občas to vyjde a malý neřve
Příroda ho nebaví, malý radši sleduje auta podél cest
Též to leze na mozek ![]()
@Marsy84 píše:
@Lalelale Občas zajedeme za rodinou nebo za kamarády do Prahy, ale cestování s kočárem do Prahy je dost komplikovaný s přestupama, než se dostaneme vůbec do Prahy. Tady zatím nemáme takové vztahy zajít na kafe a poklábosit. Tak max chodím s malou každý den na procházky. Chtěla jsem s malou na plavání, ale byla buď nemocná, nebo pak zase očkování, tak nám to pořád nevychází. Spíš jde o to, že jsem měla vždy plán na každý den a teď to nejde.
Chápu. Zeptám se trochu blbě, ale není něco, co bys doma mohla dodělat ty? Bys měla nejakou aktivitu a zároveň posouvala blíž dodělání bytu. Nebo už vám zbyly jen takové ty odborné práce, co laik sám nemůže? Případně pokud jste na vsi, tak by se i do budoucna hodně siklo auto, jestli jsou finance třeba na nějaké starší ojeté.
@Marsy84 píše:
Ahoj holky,
ze začátku jsem si říkala, že přeci nebudu psát o takové prkotině, když jsem pročítala témata ostatních maminek, nicméně nějak to na mě začíná padat, tak jsem se rozhodla napsat a třeba zjistit, že to máte některá obdobně… Máme miminko 6 měsíců a před narozením jsme koupili byt, abychom už měli něco svého, konečně ve svým a pryč z podnájmu. Musela se zde udělat rekonstrukce, abychom se mohli nastěhovat. Ta bohužel ještě není hotová, z důvodu, že partner musí stále chodit do práce a na byt není čas, protože se pořád honí peníze. Jsme doma s malou až 12 hodin sami. Parnter se vrátí až pozdě večer kolem 23/24 hodiny a mě to tu leze na mozek. Protože jsme se přestěhovali z Prahy na vesnici - sice Praha je za rohem - cca 20 km, ale je to haluz. Holt v Praze abysme koupili něco svého, bysme museli mít jiný příjmy, tak jsme museli udělat kompromis.. Už se ze mě stává ženská, kterou štve všechno - že je nedodělaný byt, že je partner furt v práci, atd… Jsem pak hádavá, protože na sebe máme málo času a žijeme v rozdělaným bytě, malá za chvíli začne lézt a mě už jde z toho hlava kolem. Tak si možná spíš chci s někým pokecat, protože tady sice prohodím pár slov, ale není to ono… Máte taky některá podobnou situaci?
Trochu OT, ale jsem zvědavá ženská.
20 km je okraj Prahy nebo třeba nejbližší stanice metra nebo jak?
Chápu, že jsi naprdlá. A co udělat třeba nejdřív jen dětský pokoj?
Hledej aktivně někoho, s kým by ses spřátelila v místě kde bydlíš. Ano, budeš muset překonat stud a obavy. Ale jinak ti z toho fakt hrábne.
Je tam někde poblíž mateřské centrum?
Nebo alespoň chystá někdo masopust? Doptej se kdo to organizuje a nabídni se, že pomůžeš.
Zároveň si začni večer psát deník vděčnosti - alespoň měsíc vydrž večer napsat někam - klidně na facebook, pokud to chceš sdílet tři věci za co si ten den byla vděčná a přidej k tomu jednu věc z tvého nového domu, bydliště a okolí, kterou si ten den objevila a bylo to spíš pozitiviní. I kdyby to měly být naprosté maličkosti. To že se na to budeš měsíc soustředit ti může pomoci překonat tu frustraci a naladit tě o fous konstruktivněji. No a po měsíci se rozhodni, jestli v tom chceš a nebo nechceš pokračovat (ale je lepší si to udržet).
@Bábrdl V pohodě
Je to na okraj Prahy. Ono všeobecně cestování po Praze je ok, ale nesnášim přestupy, schody s kočárem atd. Asi to známe všechny. Už jsem si říkala, jestli nejsem divná já ![]()
dětský pokojík budeme dělat později, malá zatím spí v místnosti s námi. Já spíš tlačím na ty podlahy, aby byly hotový. Protože to je základ, než se malá začne batolit.
@Lalelale píše:
Chápu. Zeptám se trochu blbě, ale není něco, co bys doma mohla dodělat ty? Bys měla nejakou aktivitu a zároveň posouvala blíž dodělání bytu. Nebo už vám zbyly jen takové ty odborné práce, co laik sám nemůže? Případně pokud jste na vsi, tak by se i do budoucna hodně siklo auto, jestli jsou finance třeba na nějaké starší ojeté.
Auto máme, ale partner ho potřebuje denně k práci, mělo by to být lepší, chce právě pořídit ještě nějaké starší, abych tu měla jedno. Zatím ale do budoucna.
Jinak ty práce, co se dalo, tak jsem udělala, teď jsou právě takové věci, který sama nedovedu (plovoučka, dodělat štuky v jedný místnosti, zásuvky apod.), takže jako snažím se zabavit vším možným, s malou hodně trávím čas, poklízím, hledám nějaký přivýdělek atd.. Prostě cokoliv, abych si zkrátila čas.
Ono asi dělá hodně i to počasí, straaašně depresivní. Jak říkám, kdykoliv to jde, tak ráda trávím čas s někým, nebo někam zajdeme, ale je to vždy na chvilku.
@besynka píše:
Ahojda. Máme to podobně… 8 měsíční syn, muž stále v práci nebo dělá na baráku(současné v jednom zrekonstruovaném patře bydlíme, takže neustále prach a malý začíná lézt), přestěhovaní z města na dědinu, která je nám pro vycházky maláNikoho neznám, maminky nemají zájem se přátelit..
vždy zdvořilostní fráze a rychle pryč, už začínám být vztahovačná a protivná, malý to cítí a je protivný takySnažím se přidružovat k fb nosícím skupinám, plavání a krátké výlety, občas to vyjde a malý neřve
Příroda ho nebaví, malý radši sleduje auta podél cest
Též to leze na mozek
Jééé, tak to mě úplně chápeš. Zvlášť když byl člověk zvyklý na velký město, kde měl vše za rohem, že jo?
Je to občas náročný. Přeju vám, ať to máte co nejdříve hotový ![]()
@Ou píše:
Hledej aktivně někoho, s kým by ses spřátelila v místě kde bydlíš. Ano, budeš muset překonat stud a obavy. Ale jinak ti z toho fakt hrábne.Je tam někde poblíž mateřské centrum?
Nebo alespoň chystá někdo masopust? Doptej se kdo to organizuje a nabídni se, že pomůžeš.
Zároveň si začni večer psát deník vděčnosti - alespoň měsíc vydrž večer napsat někam - klidně na facebook, pokud to chceš sdílet tři věci za co si ten den byla vděčná a přidej k tomu jednu věc z tvého nového domu, bydliště a okolí, kterou si ten den objevila a bylo to spíš pozitiviní. I kdyby to měly být naprosté maličkosti. To že se na to budeš měsíc soustředit ti může pomoci překonat tu frustraci a naladit tě o fous konstruktivněji. No a po měsíci se rozhodni, jestli v tom chceš a nebo nechceš pokračovat (ale je lepší si to udržet).
Děkuju za tipy
Budu muset začít dělat věci jinak a nekoukat, že se nedostanu za kamarádkami v Praze…
@Marsy84 píše:
@Lalelale Občas zajedeme za rodinou nebo za kamarády do Prahy, ale cestování s kočárem do Prahy je dost komplikovaný s přestupama, než se dostaneme vůbec do Prahy. Tady zatím nemáme takové vztahy zajít na kafe a poklábosit. Tak max chodím s malou každý den na procházky. Chtěla jsem s malou na plavání, ale byla buď nemocná, nebo pak zase očkování, tak nám to pořád nevychází. Spíš jde o to, že jsem měla vždy plán na každý den a teď to nejde.
Kolik hodin denně je manžel v zaměstnání?