Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
V podobných diskuzích se obvykle přikláním na stranu potratu, ale v tomhle případě bych ti asi taky radila dítě si nechat. Asi to nebudeš mít snadný, ale taky třeba jo. To ti nikdo předem neřekne, ale opravdu to možná bude tvoje poslední šance na dítě. Pokud si ho někdy v životě přeješ, tak bys potratu mohla ohromně litovat. Dítě ti dej lásku za oba rodiče a nějak to zvládnete. Nepodlehni nátlaku otce dítěte. Určitě ho uveď do RL a hlavně si zařiď alimenty!
Jinak jestli se vracíš do Liberce, tak dej vědět kdybys něco potřebovala, ráda pomůžu. Mám tu hromadu oblečení po dceři, kterýho se potřebuju zbavit a nemužu se k tomu dokopat, plus pár dalších věcí.
@Berťulínka píše:
Nemá a ani je prý nikdy nechtěl
mno tak to bych zvazila zda se nejak hrnout do informovani jeho rodicu, jako verim ze vetsina lidi by zajasala ze se dockala vnoucete v ktere uz ani nedoufala, ale aby se pak na tebe a to male prilis neupnuli az ti nekomplikovali zivot… ale pokud si umis uhajit svuj prostor tak smele do toho, male si urcite zaslouzi lasku prarodicu
@sahrazad1 píše:
Dítě si nechej, jednak věk, a pak taky - podívej se na fotky z ultrazvuku - 11 tt už je úplně miminko …. Hele, já jsem podruhé vdaná, ale na dítě jsme taky měli vše z druhé ruky nebo bazaru - a ničemu to nevadí. Dnes maminky dávají oblečení i za symbolickou cenu, protože to nikdo nechce. A nakonec - mateřská láska je neporovnatelná s tou partnerskou. Je to úplně něco jiného, a je to už napořád. Počkej, až se na ni prvně podíváš …. Přeju zdraví tobě i dítěti, žádné stresy a pokud možno pohodovy porod.
Za mě je třeba i naprosto zbytečný vyvalit ranec za nové věci, když minimálně oblečení má opravdu chvilku, po půl roce už třeba vydrží déle, ale stejně
Jak kdyby veci po někom byly nějaké infekční ![]()
Máš ty, nebo on nějaké sourozence? Já bych teda určitě jeho rodiče kontaktovala, třeba až po porodu, ale mají právo to vědět. Když bydlí tak daleko, tak ti do života kecat nebudou. O potratu bych na tvém místě neuvažovala ani vteřinu. Já si dokonce myslím, že on je teď prostě jen v šoku a nakonec bude jako táta fungovat. Já teda byla v šoku i z plánovaného těhotenství 😁, ten strach, jestli to zvládneme byl obrovský a to jsme si miminko přáli.
@Tosidelassrandu píše:
V podobných diskuzích se obvykle přikláním na stranu potratu, ale v tomhle případě bych ti asi taky radila dítě si nechat. Asi to nebudeš mít snadný, ale taky třeba jo. To ti nikdo předem neřekne, ale opravdu to možná bude tvoje poslední šance na dítě. Pokud si ho někdy v životě přeješ, tak bys potratu mohla ohromně litovat. Dítě ti dej lásku za oba rodiče a nějak to zvládnete. Nepodlehni nátlaku otce dítěte. Určitě ho uveď do RL a hlavně si zařiď alimenty!
Jinak jestli se vracíš do Liberce, tak dej vědět kdybys něco potřebovala, ráda pomůžu. Mám tu hromadu oblečení po dceři, kterýho se potřebuju zbavit a nemužu se k tomu dokopat, plus pár dalších věcí.
Dobře ty ![]()
@Berťulínka Napíšu to jasně stručně.. Vrátila bych se do rodného města poblíž rodičů a toho chlapa bych nechala cálovat - informovala bych ho o tom, že po něm nebudu chtít nic jiného než alimenty a buď že se domluvíme ústně nebo soudem.
Do rodného listu bych ho uvedla (právě kvůli budoucnosti dítěte).
No a začala bych nový život s miminkem
.
Věk na to máš, oporu v rodičích taky a třeba tě čeká něco úžasného, co si teď sama ani neumíš představit.
Podle toho jak se vyjadřuješ a o miminku píšeš si myslím že jsi rozhodnutá, jen máš velké obavy.
Držím palce
![]()
Příspěvek upraven 28.06.23 v 20:33
Jak psaly holky… Určitě na potrat nechoď, byla by to škoda a určitě jsi silná žena a i když to nebudeš mít snadné, to maličké ti všechno vynahradí… Ano, máš na to i věk, ale toho bych se nebála… Moc ti drzim palce a přeji ti hlavně zdraví tobě a miminku
Zvládneš to!!
Upřímně jsou chvíle, kdy je matka zoufalá…
Až přijde první nemoc, až přijde druhá, třetí…
Až začnou růst zuby, až se dítě začne kvůli všemu vztekat….
Budeš si říkat, že to nezvládneš. Ale zvládneš! Protože každá milující matka to zvládne!
A až se na tebe poprvé usměje, až udělá první krůčky, až bude tancovat před televizí a až ti řekne poprvé mami, tak si řekneš, že to všechno za to stálo ![]()
@Berťulínka jak ti všechny píšou „uveď ho do rodného listu“, tak takhle to nefunguje, pokud on se s tebou osobně nedostaví na matriku a nepodepíše otcovství, tak jediná cesta je soudní, ale není to žádný problém, akorát to trvá delší čas, než ti alimenty začnou chodit, musí je pak doplatit dodatečně celé naráz
Z toho co píšeš je vidět, že si dítě přeješ a tím bych se řídila. Náročné to bude…je mi přes 30 a mám manžela a hlídání a sama jsem z toho byla vyřízená a první rok jsem to moc nedávala. Tak o tom neměj moc romantické představy. První rok bude opravdu drsný, ale pak se to zlepší. Navíc máš mamku…třeba potkáš časem nějakýho fajn chlapa…můžeš zkusit najít nějaké maminky v podobné situaci. Liberec je docela velké město, že byste se zkamarádili a vypomáhali si…ono ostatně i spousty maminek, co mají manželi jsou na tom dost podobně a na vše sami. Rodičům otce dítěte bych to určitě řekla…co si přeje on na to bych se z vysoka vys…
Hlavní je to dítě a nemá cenu brát ohledy na kohokoliv jiného. Jsme dospělý a každý, kdo má pohlavní styk musí počítat s tím, že i toto může stát.
Sama pises, ze potrat nedas, takze uz existuje jenom jedina varianta - ze to zvladnes!!
Jasne, ze to zvladnes. Zkus si to takhle nastavit v hlave, pochyby zaplasit.
Mrne muze byt klidne uplne vzorne miminko, nestahuj kalhoty, kdyz brod je daleko
.
Dite bych si nechala, ale oproti nazorum vsech, pokud bych byla jen trochu schopna to zvladnout, chlapa bych z toho vynechala. Pokud se snazil chranit, dite nechce, ale nema tu moznost volby, aby mi nedelal problemy atd. Pokud bys to financne nebyla schopna zvladnout, budes ho muset dat k soudu, sam ti to asi nepodepise…
@Malina001 píše:
Dite bych si nechala, ale oproti nazorum vsech, pokud bych byla jen trochu schopna to zvladnout, chlapa bych z toho vynechala. Pokud se snazil chranit, dite nechce, ale nema tu moznost volby, aby mi nedelal problemy atd. Pokud bys to financne nebyla schopna zvladnout, budes ho muset dat k soudu, sam ti to asi nepodepise…
já bych chlapa nevynechávala, proč? je dospělý až až, svéprávný a měl vztah a souložil - tak snad každému je jasné, že je vždy možnost otěhotnění,
na rodičáku se hodí každá koruna, také to dítě může po něm brát sirotčí důchod a dědit, paní nezní jako nějaká zbohatlice, která si může dovolit hrát si na hrdinku a haura, jak všechno zvládne sama,
navíc dítko nejpozději ve školce, se na otce ptá
Nejdřív musíš mít jistotu, že jsi schopná uživit dítě sama a pak se rozhodnout, jestli jsou pro tebe důležitější alimenty nebo samostatné rozhodování o dítěti.
Byla jsem samoživitelka s dítkem z nevztahu. Od chlapa jsem nic nechtěla a ani jsem nechtěla, aby byl zapsaný v rodném listě, i tak se dítko s otcem zná.
Já od začátku věděla, že uživit dítě zvládnu a při nejhorším mám za sebou záchrannou síť v podobě mé rodiny (toto jsem nikdy využít nemusela). Nikdy jsem nevyužila žádné sociální dávky, měla jsem tehdy jen mateřskou jako samoživitelka a zaplacený jeden měsíc rodičáku, protože dítě bylo jednou v jeslích nemocné vhodně skoro celý měsíc, dítko už je skoro plnoleté. Nikdy jsem nelitovala.
Jsou tu dva hlavní aspekty, z mého pohledu. Uvědomit si, jestli to zvládneš ekonomicky. Pokud si řekneš ano, super. Pokud ne, vezmi v úvahu, že je ti 35 a třeba už nebudeš mít jinou možnost. Tělo je staré, hůř se bude srovnávat s potratem, navíc je možné, že tvé plodné období končí. Jsem o nějaký rok starší než ty, těhotná a sama. A jsem opravdu ráda, že mám v sobě prcka. Chlap o něj nestojí a rozhodnutí respektuju. Já o něj stojím a nechám si ho. Nikde nebude uveden, nebudu běhat po soudech, prostě jsme se tak domluvili. Je to paradoxní situace, protože malý je z IVF. Vím, že už těhotná nebudu. Chlapi přichází a odchází. Zamiluješ se klidně v 60 (asi
) Dítě na ulici nenajdeš a máš omezené možnosti… A pokud mu dáš lásku a zázemí, vrátí ti to milionkrát. A já věřím, že se objeví chlap, který bude stát o nás oba