Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Sama na nenarozené dítě - otec dítě nechce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.6.23 17:08
Sama na nenarozené dítě
Ahoj. Řeším teď situaci, se kterou se neumím popasovat. Je mi 35 let, jsem sama po dlouholetém vztahu a neplanovaně jsem otěhotněla s kolegou z práce. Jsem teď v 11tt. Byla jsem rozhodnutá si to malé nechat, že to zvládnu sama…dneska do mě ale hučel otec dítěte do hlavy, že musím na potrat, jak si to představuju a že on ho nechce. Já teď nevím, co mám dělat, jestě žadné děti nemám, nedokážu si představit jak moc velký záhul to bude. Navíc i vzhledem k mému věku si nechci zahrávat se svým tělem a se zdravím a chodit na potrat. Na druhou stranu, vlastní bydlení nemám, znamená to pro mě, že se budu muset vrátit do rodného města a najít si tam co nejlevnější podnájem. Teď sice žiju v Praze, ale na ubytovně od zaměstnavatele, tam s dítětem být nelze. Co se týká pomoci rodiny, tak mamka mě kvůli tomu určitě nezavrhne, pořád mluví o tom jak chce vnoučátko. Na druhou stranu je jí 76 let, tak taky její síly nejsou nevyčerpatelné a Bůh ví jak dlouho by mi byla schopná pomáhat. Já jsem prostě v situaci, že vůbec nevím co mám dělat, jak se rozhodnout, vím že jit na potrat by mě zlomilo, kor když už jsem viděla jak se hýbe a slyšela jak mu buší srdíčko…na druhou stranu jsem úplně zoufalá, protože si nedokážu představit na něj být úplně sama, jet do porodnice taxíkem, a pak být zavřená sama s malým dítětem bez toho, abych s partnerem sdílela radosti a starosti péče o něj. Mám to stěstí, že mám práci, kterou můžu dělat i z domova, ale nedokážu si představit jak to bude s malým náročné. Já prostě nevím co mám dělat. Dneska celý den brečim, protože mě úplně dostal tim, že on ho nechce a doma rodičům o něm taky neřekne, a to je mu 50! Takže já mam strach i o to, jestli si to malé nechám, tak aby se mi nikdy nic nestalo, protože prostě bude mít jenom mě, nikoho jiného. A je mi to kvůli němu strašně líto, všude teď vidím páry s kočarkama a já si říkám, hmmm…tak já budu kočárek tlačit sama, všechno budu dělat sama…zvládnu to? Mam strašný strach a opravdu nevím co mam dělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.23 17:13
Rozhodnutí je na tobě…ale moc času už nemáš. Ani teď a ani na další těhotenství.
Myslím, že bys to zvládla, ale bylo by to strašně těžké. Je otázka, jak moc to chceš podstoupit… především to nepohodlí, zodpovědnost a strádání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:15
@Berťulínka píše:
Ahoj. Řeším teď situaci, se kterou se neumím popasovat. Je mi 35 let, jsem sama po dlouholetém vztahu a neplanovaně jsem otěhotněla s kolegou z práce. Jsem teď v 11tt. Byla jsem rozhodnutá si to malé nechat, že to zvládnu sama…dneska do mě ale hučel otec dítěte do hlavy, že musím na potrat, jak si to představuju a že on ho nechce. Já teď nevím, co mám dělat, jestě žadné děti nemám, nedokážu si představit jak moc velký záhul to bude. Navíc i vzhledem k mému věku si nechci zahrávat se svým tělem a se zdravím a chodit na potrat. Na druhou stranu, vlastní bydlení nemám, znamená to pro mě, že se budu muset vrátit do rodného města a najít si tam co nejlevnější podnájem. Teď sice žiju v Praze, ale na ubytovně od zaměstnavatele, tam s dítětem být nelze. Co se týká pomoci rodiny, tak mamka mě kvůli tomu určitě nezavrhne, pořád mluví o tom jak chce vnoučátko. Na druhou stranu je jí 76 let, tak taky její síly nejsou nevyčerpatelné a Bůh ví jak dlouho by mi byla schopná pomáhat. Já jsem prostě v situaci, že vůbec nevím co mám dělat, jak se rozhodnout, vím že jit na potrat by mě zlomilo, kor když už jsem viděla jak se hýbe a slyšela jak mu buší srdíčko…na druhou stranu jsem úplně zoufalá, protože si nedokážu představit na něj být úplně sama, jet do porodnice taxíkem, a pak být zavřená sama s malým dítětem bez toho, abych s partnerem sdílela radosti a starosti péče o něj. Mám to stěstí, že mám práci, kterou můžu dělat i z domova, ale nedokážu si představit jak to bude s malým náročné. Já prostě nevím co mám dělat. Dneska celý den brečim, protože mě úplně dostal tim, že on ho nechce a doma rodičům o něm taky neřekne, a to je mu 50! Takže já mam strach i o to, jestli si to malé nechám, tak aby se mi nikdy nic nestalo, protože prostě bude mít jenom mě, nikoho jiného. A je mi to kvůli němu strašně líto, všude teď vidím páry s kočarkama a já si říkám, hmmm…tak já budu kočárek tlačit sama, všechno budu dělat sama…zvládnu to? Mam strašný strach a opravdu nevím co mam dělat
Přemýšlet nad potratem v 11tt? To už by jsi musela na revizi, a ta je risk do budoucna. Hele ostatní matky to také zvládly, tak to zvládneš taky. Uvidíš jakou v sobě najdeš sílu a nebudeš chápat, jak jsi o potratu mohla uvažovat. Taxíkem jezdí i matky, které doma otce dítěte mají. To je asi to poslední, co bych řešila 
. Hlavně po otci dítěte požaduj alimenty!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:16
Finančně jsem na tom tak, že mam průměrnou mzdu. Na velké vyskakování to není, ale uživila bych nás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:17
Jestli deti chceš tak nad potratem moc neuvažuj…chlapa můžeš potkat za pár let nebo i dříve ale dítě by se už nemuselo povést nikdy..
A deti jsou taky hlavne velka radost a stesti…I když někdy je to těžší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.23 17:18
Po té, co mám za sebou(x pokusů o IVF), kdy jsem poslouchala chlapa, že ještě není připraven a v těch mých 35, kdy už byl, jaksi bylo pozdě pro moje vaječníky, bych žádného muže neposlechla.
Už nikdy.
Nebudu ti tvrdit, že to bude lehké, je ti 35 a nejsi zajištěná, ačkoli nemáš děti. To nenaznačuje, že bys měla perspektivní práci. A i tu, co máš teď, po rodičáku mít nebudeš. A ženy s malými jsou co do žádanosti na pracovním trhu většinou někde na chvostu společně s šedesátníky. Co vlastně děláš?
Ale co on chce nebo nechce, by mě fakt nezajímalo, pokud tak strašně nechce, měl si nechat udělat vasektomii. Teď ho soudy donutí přiznat a snad i platit.
Takže na něho s eneohlížej. Co chceš ty?
- Citovat
- Upravit
28.6.23 17:20
@Berťulínka Myslím, že pokud jsi takto nastavená, potrat by Tě hrozně psychicky poznamenal. Nemyslím si, že to je správné. S kolegou nepočítej, to je jasný.
Maminka ve svém věku Tě v péči nevytrhne, ale aspoň pohlídá, když budeš potřebovat k doktorovi nebo tak, aspoň dokud je mimouš malej. Nějaké kamarádky, co by taky pomohly, nemáš? Je to těžký, kór když nemáš peníze na chůvy apod., ale zase - zvládlo to hodně žen, nějak bys to zvládla taky. A nikde není psáno, že nenajdeš nějakýho lepšího chlapa i s dítětem…
S chlapem je to blbý: můžeš ho samozřejmě donutit, aby platil, ale pokud by to znamenalo, že Ti bude dělat naschvály (vyžadovat styk, zanedbávat v té době dítě apod.), tak je otázka, jestli by to bylo k dobru.
Další možností je dát dítě k adopci. Bílé zdravé dítě snadno najde novou milující rodinu, což je rozhodně lepší osud než potrat. Ale je to samozřejmě taky psychicky náročné.
Jsi v opravdu těžké situaci, žádná varianta není zalitá sluncem, ale budu Ti držet palce, ať se rozhodneš správně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:24
Třeba to ani s tím chlapem nebude tak černé nakonec, zvykne si, občas vypomuze, alimenty pošle… co ty víš. Teď je poněkud zaskočen, tak je hysterickej a kope, ale on se taky zklidni 
jestli je aspoň trochu normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:28
@Berťulínka píše:
Finančně jsem na tom tak, že mam průměrnou mzdu. Na velké vyskakování to není, ale uživila bych nás
Máš nějaké úspory? Přece jenom pak budeš na rodičáku a to není žádná sláva. Moc hezkou výbavičku lze pořídit z druhé ruky za několik tisíc, pokud nejsi náročná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:33
Já pracuju ve státní správě, konkrétně administruju veřejné zakázky, což je obor, co je docela žádaný, takže to jediné mě uklidňuje, že mam práci, kterou lze navíc dělat i z domova při rodičovské. Já byla s bývalým partnerem 10 let a přesně, k ničemu se neměl, svatba, děti, hypotéka, to pořád odsouval, až mi prostě došla trpělivost a měla jsem pocit, že s nim akorát ztracim čas a odešla jsem od něj…pak jsem si začala s kolegou a takhle to dopadlo. Já jsem si děti vždycky moc přála, nikdy jsem nebyla kariéristka, děti a rodina byly vždycky to co jsem chtěla nejvíc…ale ne takhle…že ho otec nebude chtít a já na něj zůstanu sama. Největší strach mam z toho, že to nezvládnu, bojim se toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:35
Úspory nějaké mám, ale ve státní správě (pokud nemáš známé) zrovna extra nezbohatneš…ale na vyžití to je, ale jak říkám, musím se odstěhovat z Prahy, protože tady bych podnájem nedala…a že budu výbavičku kupovat z druhé ruky, s tím jsem smířená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:36
Zdejsi panove prominou, ale rozhodnuti o tehotenstvi je ted ciste na tobe, at se rozhodnes jakkoliv je to mimo prani onoho pana, a dokonce je i mimo jeho prani zda ho uvedes ci neuvedes jako otce…
pokud ho uvedes mas narok na jeho financni podporu (alimenty, prispevek na vybavu,…) a vase dite na prip. dedictvi casem, ale zase si pan muze dite narokovat
k tomu aby informoval sve rodice ho teda asi nedonutis
co se tyka samoty, chapu ze se bojis, kez by ti bylo utechou ze je spousta dalsich zen na dite/deti sama, a vubec… neni vsem dnum konec, kdo rika ze nepotkas nejakeho jineho partnera, vzdyt v tomto veku dochazi k velkym skatulatum ve vztazich, jen to budou pravdepodobne rozvedeni detni panove, to prece neni tak zle
hlavu vzhuru, jsi na zivotni krizovatce, ale to zvladnes, at tak nebo jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:40
Jo a prace z domu je velky bonus, tu si drz, skolkovy obdobi je plne rymicek, od covidu jsem v praci byla fyzicky co by se na prstech dalo spocitat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 17:43
To zvládneš. Ženská zvládne všechno. Náročný to bude, o tom žádná. Ale dítě ti to vrátí mnohonásobně zpět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
