Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
No, moje máma zase zkoušela tak dlouho syna, až má 5 holek. Ale to jsi asi slyšet nechtěla ![]()
Mě to přijde prdle na hlavu. Mám syna a jsem teď těhotná a vůbec ale vůbec by mi nevadilo mít druhého kluka, hlavně ať je zdravý. Je to rouhání. Já jsem ze tři dcer, jestli ti to nějak pomůže… ![]()
Taky mam dva kluky, taky chci zkusit do tretice holcicku, kdyz to nejvyde, tak mam aspon partaky, muzou po sobe dedit, budou si vic rozumet, nebudu se o ne asi tolik bat, az budou dospivat, jako o krehkou holcicku ![]()
@Anonymní píše:
Holky, jak se mám vyrovnat s tím, že máme jen syny? Ano jsem neskonale šťastná, že mám dva zdravé syny, ale prostě mi hodně chybí ta dcerka. Ano, můžeme se pokusit o třetí, ale co když to bude zase kluk? Bojím se, že se psychicky složím… Ale zase nezkusit to, to si budh vyčítat do konce života…
pokud chcete třetí tak zkusit. Mne všichni včetně doktorů říkali že nejspíš i třetí bude kluk a sice holka ale oproti klukům strašně akční a někdy fakt zlobí
Pokud bude další kluk tak pak čekat na vnučku ![]()
@Markéta80 ani u te vnucky se nemusi dockat
ale zas od 3 dětí je sance vyssi
chudak moje tchyne, ta by tak zdobila holcicku a ma 2 syny a 2 vnuky ![]()
Já mám 2 kluky a třetí holčičku. Ale znám rodiny kde je 5 kluků
a další 6
![]()
@Anonymní píše:
Holky, jak se mám vyrovnat s tím, že máme jen syny? Ano jsem neskonale šťastná, že mám dva zdravé syny, ale prostě mi hodně chybí ta dcerka. Ano, můžeme se pokusit o třetí, ale co když to bude zase kluk? Bojím se, že se psychicky složím… Ale zase nezkusit to, to si budh vyčítat do konce života…
Mám „jen“ syna a po holčičce jsem nikdy konkrétně nesnila. Chtěla jsem miminko a bylo mi jedno, jakého pohlaví.
@Anonymní píše:
Holky, jak se mám vyrovnat s tím, že máme jen syny? Ano jsem neskonale šťastná, že mám dva zdravé syny, ale prostě mi hodně chybí ta dcerka. Ano, můžeme se pokusit o třetí, ale co když to bude zase kluk? Bojím se, že se psychicky složím… Ale zase nezkusit to, to si budh vyčítat do konce života…
Taky mám dva kluky. Taky jsem chtěla jednu holku. Kluci jsou bezva, o to nic, žádnou výchovu á la tohle je jen pro holky a tohle je jen pro kluky nejedeme… Ale tak chci je vychovat ve fajnový chlapy, jenže bylo by hezké vychovat i jednu fajn babu, no. Zažít to mateřství i ještě trochu jinak.
Nicméně: otěhotněla jsem potřetí. A první věc, kterou jsem si potřebovala srovnat bylo, že to zase nejspíš bude kluk… Že prostě s trochou štěstí budu mít jednou nějakou fajn snachu nebo vnučku, že můj úkol tady je takový - postavit do života tři kluky:) Jako to, že to nakonec bude holka, pak bylo prostě jen příjemný překvapení navrch… Ale v podstatě jsem to nečekala, dopředu jsem počítala s klukem (a už se těšila).
@Kriss Tina
tchán chtěl strašně dceru a má 2 syn a pak dva vnuky a pak se konečně dočkal vnučky
. Od 3 synů je na holku docela šance
Znala sjme jednu a měla 2 kluky a chtěla strašně holčičku a že zkusí ještě jedno a pak dvojčata- kluci
![]()
Mam 3 kluky. Prostredni je tezce mentalne postizenej. Nez to, radsi bych tech kluku mela treba 5 zdravejch. Chtela jsem tim rict, ze mas byt vdecna za zdravy deti.
Příspěvek upraven 14.06.20 v 19:56
@Markéta80 jo to bude muj případ, jak tak znam svoje štěstí, tak to risknu a schytam dvojcata kluky minimalne ![]()
Tak já to mám naopak.Mam 2 holčičky a moc bych chtěla kluka. Snažíme se.
Jo a ten postup srovnání se s tím: Nejdřív jsem si dovolila být smutná z představy, že holku nevychovám. Vykšlat se na všechny „hlavně když je to zdravý“ a „je to rouhání a spol“. Prd. Prostě něco jsem si přála, nevyšlo to, tak holt zažívám ztrátu a jsem smutná.
A je to tak naprosto a totálně cajk.
A teprve potom, když jsem tohle v sobě nechala zaznít a zasmutnit, po nějakém čase, jsem si mohla říct „no co, prostě to tak je, tak z toho vyždímu to nejlepší.“ Jako třeba být dobrou mámou bezva klukům, že jo. A být vděčná bez červíčka v duši za to, že tu jsou, že jsou zdraví, za každé nové ráno, kdy jsme spolu.
@Verurizeckova píše:
Mě to přijde prdle na hlavu. Mám syna a jsem teď těhotná a vůbec ale vůbec by mi nevadilo mít druhého kluka, hlavně ať je zdravý. Je to rouhání. Já jsem ze tři dcer, jestli ti to nějak pomůže…
Mě to přijde také padlé na hlavu. Já své biologické děti nemám, mám pěstounské a beru je jakoby byly moje. Plánovali jsme holčičku. Potřeboval nás chlapeček, tak jsme si vzali chlapečka. Pak jsme si říkali, že chlapeček potřebuje parťáka, tak druhý je také chlapeček. Teď plánujeme třetí a jestli nás bude potřebovat zase chlapeček, bude zase chlapeček. Necháváme to na Pánu Bohu, kdo nás bude potřebovat. A kdybych měla své biologické děti, brala bych to stejně. Hlavně, že prospívají. Takže truchlit nad tím, že se narodil chlapeček a né holčička, beru v podstatě také za rouhání. Nebo spíš za nesmysl.
Holky, jak se mám vyrovnat s tím, že máme jen syny? Ano jsem neskonale šťastná, že mám dva zdravé syny, ale prostě mi hodně chybí ta dcerka. Ano, můžeme se pokusit o třetí, ale co když to bude zase kluk? Bojím se, že se psychicky složím… Ale zase nezkusit to, to si budh vyčítat do konce života…