Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Se spaním je problém, ale s mým
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.12 21:56
Ahojky,
já tě chápu,mám něco podobného,přítel se z ložnice odstěhoval po narození malé,ted se spolu rozcházíme a já od té doby spím s ní v posteli..když byla miminko,spala v košíku vedle postele,ale asi v půl roce už tam být nemohla a já si ji nastěhovala do postele..bylo to pohodlné i kvůli kojení..no,pak jsem ji odstavila ale v posteli mi zůstala..jenže já to ani nechci změnit..když spí vedle mě,jsem klidná,ona taky,miluju ty rána,kdy mě probudí,třeba pohlazením,nebo pusinkou,nebo začne něco srandovního vykládat..tulíme se k sobě a je nám dobře..uspávám jí tak,že si k ní lehnu,chvilku si povídáme a za chvilku je tuhá..já chodím spát později..někdy se stane,že procitne a hledá mě..tak jí jdu zase uložit,nebo,když je to v noci,tak mě jen nahmatá a je klidná..Mně za to ségra nadává,že jsem si na sebe upletla bič,že by měla být ve své samostatné posteli..atd..ale zatím nám to tak vyhovuje..je jí 3apůl roku..zanedlouho se jí má narodit bráška,tak jsem zvědavá,jak to budu dělat pak..a já se mám stěhovat,do mnohem menšího,takže počítám,že časem prostě budou mít děti pokojíček pro sebe a já budu spát jinde..jen doufám,že to pro mě nebude stejně bolavé..ono je těžké být sám..H
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.12 22:23
Asi se v tobě perou různé pocity, které ještě stále souvisí s odchodem bývalého partnera 
Pokud dokážeš pojmenovat, co se v tobě děje,jaké pocity se vynořují, tak si myslím, že bych ti mohla nabídnout pomoc. Pokud budeš chtít, napiš mi SZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.12 22:29
Ja nevim, kdyz Vam obema vyhovuje spat spolu, tak proc to lamat pres koleno 
? Co je konec koncu spatne na „spolu-spani“? Chapu, ze nekdo se tak nevyspi a narusuje to manzelsky zivot, ale u Tebe je problem spis opacny, nevyspis se, kdyz je mala u sebe. Ja bych predsudky hodila za hlavu a uzivala si spolecne blizkosti. Do 15 s Tebou v posteli fakt nebude 
. Linda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.12 22:41
Děkuji vám za reakce,je mi z toho smutno,nekdy mám pocit,že jí vše narušuju a cítím se zodpovědná za to,co se děje.Samozřejmě je ale pro mě nejdůležitější,aby měla milující maminku,která je v pohodě.Asi dost řeším předsudky jiných,hlavně od nejbližších…moje mamka má proti mě pořád něco(v souvislosti s výchovou),ale já cítím,že jsem zkrátka spokojenější když jsme spolu.Zatím,jak říkám,nemám partnera,s kterým bych chtěla žít,můj „kamarád“ to vše chápe,je to spíš opora,než opravdový vztah,nevadí nám to.Jen se bojím,že až budu připravená na plnohodnotný vztah,tak abych pak neměla problémy s tím spaním malé,ale snad se to postupně naučíme obě.Když spíme spolu,nebudí se,nemám problém se vyspat,ona je taky vyspaná hezky,tak snad jí to neubližuje.
- Citovat
- Upravit
29.1.12 23:14
Moc dobře znám tvoje pocity, také jsem tímto obdobím prošla, nemohla jsme bez malé být, ale díky kamarádce dětské psycholožce jsme to s dcerou ( bylo jí jeden a půl roku)) zvládly. Rada zněla: pořídit si hlídač dechu pro malou pak zkontrolovat chůvičky a pro sebe plyšáka na spaní. Bratranec mi ještě koupil hrací lampičku, která je i na baterky a krásně hrála písničky, nebo relaxační melodie a malou to krásně uspávalo a uklidňovalo.
Příspěvek upraven 29.01.12 v 23:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.12 23:15
No to je právě ono. Teď jste sami a můžete být v klidu spolu, nevidím v tom problém (i když jsem spíš zastánce vlastních postýlek). Ale stane se, že se rozhodneš s někým žít a pochopitelně, budete spolu chtít trávit noci. Holčička najednou zůstane v pokoji bez tvých nočních návštěv a vinu pochopitelně bude mít tvůj partner, děti vnímají jasně a jednoduše: od té doby, co tu spí on, maminka za mnou nechodí/nespím s ní v posteli, on mi vzal maminčinu pozornost. Zbytečně by pak nevražila na člověka, který vás má rád a normálně by si s ní rozuměl.
Z tohoto důvodu bych se pokusila to překousnout a naučit se spát každá ve svém. S tím, že třeba ráno přijde za tebou do postele se mazlit atd. (svého chlapečka si tam taky beru a je to boží, ještě hodinu se jen tak válíme 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.12 12:42
Ja jsem si ani neprozila odchod manzela (tusim, jak se asi citis sama) a i pres to, kdyz manzel neni v noci doma, nemuzu usnout. Asi jsme z tech, ktere potrebuji mit proste teplo a lasku vedle sebe.. Ja si myslim, ze samostatny spanek je vychovny, ale ne nezbytny. Dopad na tvou pschiku ze samoty a pak nevyspani bude asi vetsi problem, nez jestli holcicka spi sama, nebo ne. Ja bych to pres koleno nelamala. Psychicka pohoda maminky je urcite dulezitejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.12 18:37
tomikadze píše:
Ja jsem si ani neprozila odchod manzela (tusim, jak se asi citis sama) a i pres to, kdyz manzel neni v noci doma, nemuzu usnout. Asi jsme z tech, ktere potrebuji mit proste teplo a lasku vedle sebe.. Ja si myslim, ze samostatny spanek je vychovny, ale ne nezbytny. Dopad na tvou pschiku ze samoty a pak nevyspani bude asi vetsi problem, nez jestli holcicka spi sama, nebo ne. Ja bych to pres koleno nelamala. Psychicka pohoda maminky je urcite dulezitejsi
Já myslím,že tohle vše pramení z dětství…dama u maminky jsem lásku necítila a necítím dodnes,ona projevuje lásku jinými způsoby (třeba dává dárky a pak jí musím být vděčná,měří lásku na peníze),můj tatínek je s ní celý život nešťastný a mně je to líto.Proto možná chci ,aby moje holčička od začátku věděla,že ji miluji ať se stane cokoli,ale zase nejsem maminka,která by ji nikam s prarodiči nebo s tetou nepustila,sama se těším až půjde do školky,bude mít kamarády apod. Ale jen mám dojem,že hledám spoustu lásky,protože u manžela ani u maminkysem ji neměla,vím že mi chybí,a proto si ji beru od dcery.
- Citovat
- Upravit
30.1.12 19:09
A vis ze mas pravdu? Ja mam s rodici taky priserny vztah. Tata nas rezal, babicka prihlizela a mame se nic nereklo. Kdyz to prasklo a mamka chtela odejit, rekli ji at tahne, ale deti necha doma.. A tak jsme skoncili vsichni stejne. Vztah s mamkou mam jeste komplikovanejsi nez s tatou- s tim si proste nemam co rict.. Ale o to vic miluju svoji rodinu a jak rikas, nejen ze chci, aby vedeli, ze je mam rada, ale i ja sama to potrebuju citit… V noci je to nejhorsi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj,
jsem maminka - samozivitelka, mojí dcerce jsou bez mála 3 roky.Když před dvěma lety od nás odcházel její tatínek,bylo to smutné a náročné období,jak už to bývá.Od té doby žiju s malou sama,mám „přítele“,ale ten u nás přespává jen když je moje malá např. u babičky na noc,ona ho zná,není tam problém,jen nám to přijde teď vyhovující.Malá si hrozně dobře zvyká na všechny změny,dudlík „opustila“ ze dne na den,plínky vlastně také,na noc už ji taky nepotřebuje a nehody nejsou,je to vážně v pohodě.Problém je,že od odchodu mého manžela spáváme spolu v posteli.Vím,je to samozřejmě má chyba,ale v té době jsem prostě nechtěla být sama a tak je to i nyní.Pokouším se bojovat sama se sebou,pořídila jsem jí krásnou postel s domečkem,má krásný pokojíček,je tam ráda,sice usíná s pláčem,protože se jí nechce jít spát,ale přečteme pohádku atd a je to v klidu,krásně spí,spala by celou noc,ale problém je ve mně.já se vedle převaluji,mám strach aby se jí třeba něco nestalo,sama nevím co,a je mi vlastně smutno,že ji u sebe nemám,dopadá to tak že jdu stejně k ní.Přitom jsem přesvědčená,že by dobře spala celou noc.Takže problém je ve mně,nejsem úzkostlivá matka,rozhodně ne,normálně ji okřikuju když něco provede,naopak často ji opakuju že ji mam ráda atd.,myslím že je vše „normální“,úzkost se dostaví až na to spaní,já to nedokážu překonat.Máte někdo nějakou radu pro mě?Prožila jste některá něco podobného?Děkuji za reakce. M.