Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja uz mam ty deti tri, takze pod tihou zkusenosti bych ho nechala sedet a hledet
.
![]()
@Hobitka píše:
Ja uz mam ty deti tri, takze pod tihou zkusenosti bych ho nechala sedet a hledet.
![]()
![]()
Je neco, co ho opravdu bavi?? Nemuze byt nemocny? Ja kdysi dotahla 9leteho k dr, ze jen posedava, polehava a byla z toho mononukleoza. ![]()
Proč ho nenecháš ve školce spát, když je po obědě unavený. Možná mu ten život až moc ulehčuješ. Chce to trochu lehké ignorace a vysvětlení, že na jeho prudění není nikdo zvědavej.
@Hobitka píše:
Ja uz mam ty deti tri, takze pod tihou zkusenosti bych ho nechala sedet a hledet.
![]()
![]()
Každý den? To už se táhne tak rok.
Když někam jedeme, šílená scéna. Když mu člověk nic neprikáže, prostě sám od sebe neudělá absolutně vůbec nic. Ani že by si něco vzal do ruky a aspoň si jezdil s autíčkem. Nedejbože, aby třeba něco vymyslel nebo udělal radost. ![]()
Ty snad popisujes moje deti
Obcas to je ocistec. Ted se zacina projevovat i treti, cerstve rocni dite
Takze bych take nechala hledet a uzivala si chvile klidu a ticha. Ja tomu rikam samonastvavaci dite. Nic mu neni dost dobre, vse je spatne, nudne a desne, nic delat nebude atd… u nas se to lepsi a nejstarsi, cerstve 7 lety, se konecne zacina radovat ze zivota jako jine deti ![]()
@Anonymní píše:
Každý den? To už se táhne tak rok.Když někam jedeme, šílená scéna. Když mu člověk nic neprikáže, prostě sám od sebe neudělá absolutně vůbec nic. Ani že by si něco vzal do ruky a aspoň si jezdil s autíčkem. Nedejbože, aby třeba něco vymyslel nebo udělal radost.
Takove dite jsem jeste nevidela. Nektere je slozite „zamestnat“,ale toto je tedy extrem.
Ani se mi nezda, ze je unaveny z puldenni skolky. Ze tam nespi? Tak mozna unava driv vecer. Vzdyt je mu uz pet.
@Hobitka píše:
Ja uz mam ty deti tri, takze pod tihou zkusenosti bych ho nechala sedet a hledet.
![]()
![]()
@Lenka_Hal píše:
Takove dite jsem jeste nevidela. Nektere je slozite „zamestnat“,ale toto je tedy extrem.
Ani se mi nezda, ze je unaveny z puldenni skolky. Ze tam nespi? Tak mozna unava driv vecer. Vzdyt je mu uz pet.
A co podle tebe může být příčina? Nebo jak tedy takové dítě zaměstnat? ![]()
@Anonymní píše:
A co podle tebe může být příčina? Nebo jak tedy takové dítě zaměstnat?
Predne mi neni jasne, jestli je porad tak unaveny nebo jsem to spatne pochopila.To by vysvetlovalo i tu vecnou otravenost. No a v peti letech nemaji deti byt vecne unavene. ![]()
@Lenka_Hal píše:
Predne mi neni jasne, jestli je porad tak unaveny nebo jsem to spatne pochopila.To by vysvetlovalo i tu vecnou otravenost. No a v peti letech nemaji deti byt vecne unavene.
Podle mě je to taková ta otravenost už předem a pak se všude plouží a dělá, jak ho všechno bolí, ale unavený není, jenom znuděný. Když se do něčeho zabere, tak vůbec unavený není. Ale aby ho něco zabavilo, to se stane tak 1× za měsíc já hodinu.
Ještě mě napadlo, jestli to nemůže být nějaký nedostatek živin, nějakého železa nebo tak něco, že by opravdu té energie měl málo. ![]()
@Anonymní píše:
Podle mě je to taková ta otravenost už předem a pak se všude plouží a dělá, jak ho všechno bolí, ale unavený není, jenom znuděný. Když se do něčeho zabere, tak vůbec unavený není. Ale aby ho něco zabavilo, to se stane tak 1× za měsíc já hodinu.Ještě mě napadlo, jestli to nemůže být nějaký nedostatek živin, nějakého železa nebo tak něco, že by opravdu té energie měl málo.
Ja bych to radeji nechala doktorkou vyloucit. A pak se to nic nedelani a otravenost zkousela nejak resit, jestli to teda pujde. Treba z toho jen vyroste. Kazdy jsme jiny, i deti, nema moc smysl davat typy na ruzne cinnosti, co by mohlo zabrat. Ja se deti proste ptam, mluvim s nima, i z kamaradu mych deti jsem vzdycky neco vymackla.
Kazdy ma jiny styl aktivit, jinou potrebu pohybu, ale vzdycky jsem si myslela, ze ma kazdy alespon neco, co ho bavi vic. Porad doufam, ze se nepletu.
@Anonymní píše:
Syn má čerstvé pět let. Do školky chodit nechce, každé ráno máme scénu, že ho tam musím dovléct násilím, přitom z fotek a od učitelek si myslím, že je tam nadšený. Když se ptám proč, řekne, že ho to tam nebaví.Přijde po obědě domů, je evidentně unavený, ale odpočívat nepůjde, číst nechce, pohádku nechce. Hrát si samozřejmě taky nechce. Jak je unavený, stačí křivý pohled a vydrží třeba hodinu brečet.
Takže v tomto duchu odpoledne někam vyrazíme, všechno se mu nechce, nic ho nebaví. Když do školky nejde, je tohle už od rána. Místo toho, co má dělat, se jen povaluje a nedělá nic, když mu navrhnu činnost, akorát ji odpálkuje, když už něco příkážu, je k tomu pět milionů znechucených zvuku a obličejů a pak hodina trucování. Když ho nechám být, třeba jdu na zahradu, tak je schopný klidně celé odpoledne sedět a hledět. Dneska už se mě známý ptal, jestli není autista.
Jako autista není, ale jsem z něj úplně na prášky. Co mám dělat, aby to dítě projevilo aspoň nějakou snahu nebo radost ze života? Máme tu třeba často kamarády, něco s nimi dělám, třeba jsme si kreslili křídami na chodník. Ostatní se přidali ke mně a on sedí a řve, že mu nejde něco nakreslit. Tak mu chci pomoct, nechce. Tak mu navrhnu něco jiného, nechce. A ječí a otravuje všem celé odpoledne. A přitom má naší pozornost, má podnětné prostředí, má dobrou rodinu… A to je denně něco takového. Proč? Co s tím?
![]()
Jak bych četla o svém čerstvém 6letakovi ale trošku v jiném duchu strašně chce jít ven tak vylezeme teda ven tak začne prudit jak se nudí a chce jít domů…doma dělá kraviny bordel naschvály že chce jít ven a tak pořád dokola už z něho šilim unas tohle trvá už víc jak rok k tomu máme 3mesicni mimco takže celkem sranda pořád se uklidňuji tím že stoho vyroste
ve vašem případě bych asi zašla k Dr jestli opravdu nemá málo něčeho držím palce ať se to zlepší ![]()
Popisuješ moji dceru v klučičím provedení. Má čerstvých 6. Nic ji nebaví, vše je nuda. Věčně otrávené obličeje, nikam se jí nechce. Stačí křivý pohled a máme scénu. Ignorace nepomáhá, povídání co je špatně nepomáhá, zabavit se nedá, protože vše je nuda. Máme celkem nově zjištěnou histaminovou intoleranci, prý může způsobovat určitou labilitu. Dietu držíme už pár měsíců a vidím možná velmi lehké občasné záchvěvy zlepšení, ale možná jen proto, že si to zbožně přeju. ![]()
Syn má čerstvé pět let. Do školky chodit nechce, každé ráno máme scénu, že ho tam musím dovléct násilím, přitom z fotek a od učitelek si myslím, že je tam nadšený. Když se ptám proč, řekne, že ho to tam nebaví.
Přijde po obědě domů, je evidentně unavený, ale odpočívat nepůjde, číst nechce, pohádku nechce. Hrát si samozřejmě taky nechce. Jak je unavený, stačí křivý pohled a vydrží třeba hodinu brečet.
Takže v tomto duchu odpoledne někam vyrazíme, všechno se mu nechce, nic ho nebaví. Když do školky nejde, je tohle už od rána. Místo toho, co má dělat, se jen povaluje a nedělá nic, když mu navrhnu činnost, akorát ji odpálkuje, když už něco příkážu, je k tomu pět milionů znechucených zvuku a obličejů a pak hodina trucování. Když ho nechám být, třeba jdu na zahradu, tak je schopný klidně celé odpoledne sedět a hledět. Dneska už se mě známý ptal, jestli není autista.
Jako autista není, ale jsem z něj úplně na prášky. Co mám dělat, aby to dítě projevilo aspoň nějakou snahu nebo radost ze života? Máme tu třeba často kamarády, něco s nimi dělám, třeba jsme si kreslili křídami na chodník. Ostatní se přidali ke mně a on sedí a řve, že mu nejde něco nakreslit. Tak mu chci pomoct, nechce. Tak mu navrhnu něco jiného, nechce. A ječí a otravuje všem celé odpoledne. A přitom má naší pozornost, má podnětné prostředí, má dobrou rodinu… A to je denně něco takového. Proč? Co s tím?
