Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šílím z pětiletého!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.6.21 14:19
S tím nevyspanim je to dobrý postřeh, u nás jsme dlouhodobě nevyspali všichni.. Adhade usíná o půlnoci a nás spát taky nenechá.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.21 16:43
@Anonymní píše:
@Liberalissima. Co tě bavilo?
Bavilo mě číst (v pěti jsem už četla dost plynně, sice jsem nerozuměla všemu ale louskala jsem pohádky atd. ). Pak taky jen tak si být, zejména o samotě - hrát si s pískem, kvedlat kytky na „polívky“, kreslit, stavět různé „domečky“. Ale musela jsem se chvíli nudit a být v klidu abych šla něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.21 17:02
@Anonymní píše:
Odpovím tak nějak hromadně. Když po obědě usne (a je správná kostalace hvězd), je odpoledne relativně použitelnější. Ale usne o půlnoci. Čili další den je situace o to násobená. Když po obědě nejde odpočívat, stejně dřív než v půl 9. nespí, ale považovala jsem to za dostatečný spánek.
Hračky máme tak nějak normální - spoustu lega i dupla, montovací auta, domeček, knížky, kostky, koleje, venku písek a trampolínu. Když už ho vyženu ven, jde se válet po trampolíně.
Jako fyzičku, si myslím má, já ho samozřejmě nenechám rozkydnutého na gauči, jak je rok dlouhý. Ale veškerá aktivita je s hluboce otráveným dítětem. Přišlo mi to extrém, na to, že má čerstvě pět. Není to žádný puberťák.
Docela zajímavé je, jestli těch podnětu nemá moc, jak píše
@Liberalissima. Co tě bavilo?
No a ve školce se chová jak? Normàlně se zapojuje, zdá se učitelkám unavený nebo v pohodě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.21 19:13
Já mám doma opak, musím všechno vidět. Každou činnost. Jak jede auto tam a pak zpátky a jak bourá a skáče. A vlastně takhle u nás funguje všechno. Syn vyžaduje až moc pozornosti. Z čehož jsem maximálně unavená. Protože všechno dělám pod tlakem a ve stresu a ve spěchu a do toho se mu snažím věnovat. Ani nevíš jak večer lehám do postele hotova a jsem ráda ze se nemusím na nic dívat. U pohádky taky nevydrží, to je otázka 3 minut a pak musím být sním. A sním se dívat… ale když chci něco dělat já sním co si myslím by jsme si mohli užit oba. Tak se taky tváři znechuceně s nechce se mu to dělat. Nevím no co ti poradit. Chce to pevný nervy, taky si říkám, že to časem bude jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.21 19:51
Myslím, že jsem také byla podobná - navenek to mohlo působit, že mě nic nebaví. Ale mě nebavilo dělat ty věci (třeba kreslení křídama) s jinými dětmi a zrovna v tu danou naplánovanou chvilku.
Jsem opravdu velký introvert, chtěla jsem být sama - takže jsem také dokázaka jen sedět a hledět - měla jsem hlavu v oblacích, myslela jsem na svůj svět, snila, hloubala… Ty křídy bych brala taky, ale až třeba někdy později (po naladění na tu činnost) a sama. A jenom možná. U spousty věcí jsem si říkala, že je udělám, budu si hrát takhle a takhle a nakonec nic, prostě se mi nechtělo - třeba to taky vypadalo, že jsem unavená.
Změnilo se to s knížkama - hrozně ráda jsem četla. Tam jsem mohla uniknout a být sama „někde jinde“. Jednou mi v nějakém testu vyšel asperger, ale oficiálně nic potvrzeno nemám. Bojuju s tím pořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.21 14:30
Jako bys popsala mého 4 letého syna… nejčastěji to je, když je unavený, protože ve školce nespal. To je pak špatně úplně všechno. Když je vyspalý, je to lepší. Ale i tak náročné období. Náš je vztekloun takto od malička, tvrdohlavej býk. Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.21 23:49
Pohled Naomi
V určitém období muže mít dítě pocit bezmoci. To jest že vy rozhodujete pořád jen o tom co bude dělat-a ono je vuči tomu bezmocné. Bud začně být agresivní spratek nebo třeba takový naštvávač a nudič. Ano píšeš pozornost mu dáváte ale byla to vyžádána činost aktivita vašeho syna nebo jste jen na sebe vzali ulohu jsem rodič a musím to dítě nějak zabavit. Není vaší poviností ho bavit-ani mu organizovat den. Běžte za dítětem a mluvte s ním ale jen o sobě bez nátlaků typu proč ty tohle a tamto. Spíš způsobem víš mě trápí že tě musím ráno dávat do školy ale musí to tak být protože potřebuji vydělat peníze ----nebo nevím jaký je váš důvod. A zeptejte se ho jestli je něco co mu muže tuto činost odchod do školky zpříjemnit třeba že do ni pujde s autem v ruce nebo tak. To stejné s usínáním. Mluvte o sobě co citíte co vás vede k tomu jak s ním jednáte. Co vás trápí. čeho se bojíte. Taky se mu omluvte že třeba jste na něj onehdy tlačila aby si maloval a řekněte mu proč a nebo přiznejte rovnou že nevíte. Třeba to nebude fungovat hned ale časem bude jednat tak jak vy ´jednáte s ním tedy že i on bude s vámi mluvit o pocitech a navrhovat dohody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.21 00:15
Dnes na mě vykouklo tohle z nevýchovy članek Tichý vrah dětského sebevědomí
Víte, nejde vlastně vůbec o stydlivost. Ale o rodičovské nálepky.
Téma snad staré jako rodičovství samo, a přitom tolik přehlížené. Zaslouží si ale naši nejvyšší pozornost. Tyhle nálepky totiž zachází s křehkým pokladem. Sebedůvěrou našich dětí.
Co děti nasávají, když mluví dospělí
Všimli jste si, kolik nálepek za tu kratičkou chvíli maminka přilípla na Janičku?
Vyprávěla před ní cizí tetě o jejích chybách, jako by se nechumelilo. Pěkně vylíčila, jaká ta Janička je. Samozřejmě aniž by jí chtěla ublížit, naopak. Chce jí přece pomoct.
Ale Janička klopila daňčí očka, a zatímco jsme se Zdenkou srkaly kafe, ona nasávala maminčino hodnocení. Dobře slyšela, že:
Je zakřiknutá.
Rozmazlenej mamánek.
Stydlín.
V kolektivu to nedá.
Au, mamko.
Budu se tě teď radši držet za rukáv pevněji, když to ve školce nedám, jo?
A asi ze mě nejsi moc šťastná, viď, když jsem taková…
Taková jiná, než jakou mě chceš. Řeklas to přece tetě:
„Chtěla bych, aby byla trochu suverén.“
Nevím, co je to suverén. Asi něco, co se ti moc líbí, viď.
Ne jako já. …
Chtěli byste tam sedět v Janiččině kůži?
A proč si to k dětem troufneme?
Přemýšleli jste někdy, proč je vlastně úplně normální vykládat takhle před dětmi o dětech, jako by tam nebyly? Chovali bychom se stejně, kdyby s námi na návštěvu místo Janičky přišla Jana, nějaká naše dospělá kamarádka?
„Víš, s tou Janou je to hrozný, vždycky na poradě mlčí jak zařezaná. Neřekne, že se jí něco nelíbí, a v kanceláři pak brblá. A není v kolektivu ani trochu průbojná, nedostaneš z ní pořádně její názor. Taková šedá myška. Myslím, že to u nás ve firmě dlouho nedá. Co, Jani?“
Ne, to bychom rozhodně neřekli. A proč?
Protože je to neslušné? Hrubé? Necitlivé?
Tak jak to, že před dětmi to s klidným srdcem říkáme?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
