Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Situace u nás doma - nemoci - už měsíc jsem mimo provoz
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.10.25 11:02
Asi vím, jak ti je 
drž se a hlavně se doleč v nemocnici. Tak se budeš moc co nejdřív a v plné síle k synovi vrátit. Teď využij moderní technologie a třeba si dejte každý den, klidně i dvakrát videohovor. Já to měla podobně, akorát s dvouleťákem, konec těhotenství a šestinedělí bylo víc po doktorech a nemocnicích než doma. Malý z toho byl taky dost špatný, chyběla jsem mu, ani jsem dopředu netušila, jak moc. Ale jak už jsem byla z nemocnice doma, hodně jsme byli spolu (mimčo naštěstí dost spalo) a po pár dnech (možná týdnu) bylo zase všechno v pohodě. Děti jsou na jednu stranu citlivé, ale zároveň splachovací a čas pro ně plyne tak nějak jinak. Tvůj je už docela velký, že by se mu to dalo snad i vysvětlit, že teď prostě potřebuješ být chvíli u pana doktora, abyste pak mohli být zas spolu. A přes videohovor mu připomeň, že ho máš ráda, že na něj pořád myslíš a mrzí tě, že tu teď pro něj nemůžeš být tak, jak bys chtěla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 11:12
Ahoj taky tě chápu dělají to i ty hormony, po šestinedělí se to snad srovná a budeš víc nad věcí. Jinak syn už není tak malý 3,5 roku je dost a věci se mu dají vysvětlit.. já rodila v necelých dvou letech syna a to byl fakt malý a nechápal 
. A taky byl nemocný, když jsem se vracela z porodnice, asi jak se i oni stresuji tak mají oslabenou imunitu a něco na ně vleze.. uvidíš že pak budeš vzpomínat trošku ve srande jaké byly začátky s novým miminkem 
my taky vždy vzpomínáme, že co šlo, to se pos…lo ale nakonec jsou nerozlučni parťáci a myslím že syn nemá žádné trauma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 11:55
To chce klid, jak si psala, má syn dalsi lidi, co se postarají. Rodiče jste dva, ty koukej hlavně na sebe ted, at jsi v pohode pro obě deti. Syn to bez tebe vydrzi a trauma mít nebude. Me se to stalo několikrát hele, deti donesly neštovice a ja je chytla od nich, skončila sem na infekčním a o osypané deti v horečkách se staral muž a babička. Nedalo se nic dělat no, leda bych chtela pri peci o ne umřít 
na jaře naopak syn skončil v nemocnici a byla tam s nim babička, mě se to tak blbě sešlo se stěhováním a ještě sem mela doma další dvě děti, ze sem tam proste zůstat nemohla no. Taky mi to bylo líto, mela sem výčitky, ale clovek se nerozkrájí. Syn je v pohode, s babi si to i užil a žádné trauma fakt nema.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 12:02
Tohle je na prd. Ty teď musíš být pro sebe a to miminko.
Manžel to zvládne. 
Drž se.
Mam zkušenost, kdy jsem musela náhle do nemocnice kvůli placentě - děti jsme si předávali venku s manželem - a on hlídal samozřejmě ty doma a do toho ten 14 měsíční dostal ATB a zánět průdušek. Se mi to chudák bál i říct. Ale zvládli to. Neměli jsme sni ty babičky. A věk čteš. Žádné trauma nebylo. Manžel se dokonale postaral ( samozřejmě přestal chodit i do prace - 14 měsíční se doma sami nepohlídalo ).
Znova si ti zopakoval o pár týdnu později, kdy jsem díky nezodpovědné kamarádce chytili střevní chřipku a mně z toho praskla předčasně PV. Manžel zůstal doma na 14 dnu sám a já v porodnici s nedonošencem.
Hlavně ať je Tobě líp.
Potřebuješ být hlavně zdravá.
Chápu, že v tom jsou i hormony po porodu.
A je to těžké.
Zdraví máme jen jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 12:13
@Kriss Tina U té nemocnice asi hodně záleží na dítěti. U nás male dítě by to nedalo. I jsem zažila situaci, kdy po úraze syna jsem tam musela s nim byt já ( to samé dítě co ve 14 a 17 měsících zvládlo ten pobyt doma s tatínkem). Ale nemocnice byl jiný level a tam musel byt se mnou. S tátou byl schopný se tam zbláznit. Naštěstí mi povolili tam mít i mimino ( v té době kojené plně ), protože to by taky nedalo vzhledem k věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 13:46
Nemáš to teď jednoduché, hodně dělají hormony, neboj se, bude zase lépe a tvoje doléčení má přednost před vším ostatním. Syn to zvládne, neboj, následky to na něm nenechá a má milující lidi kolem sebe, hlavně tatínka. Zažila jsem něco podobného, ovšem měla jsem doma 2- a 4-leté děti, předčasný porod a musela jsem tam aspoň týden být s nejmenším, děti doma taky nemocné, nechápaly, co se děje, kde je maminka. Jednou mě nakrátko navštívily a to pak bylo ještě horší, pro ně i pro mě. Po týdnu jsem se nechala ze 6-nedělí propustit, abych se staršími mohla být doma, a jezdila jsem 4× denně na novorozeneckou JIP postarat se o nejmenšího, odsát mléko, později už přímo nakojit.. Nejhorší 4 týdny v mém životě. Dali jsme to. Ty to dáš taky. Bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 13:59
@Pauznuto úplně ti rozumím, neboj, je ti samozřejmě hrozně, ale oni to zvládnou a v první řadě musíš být v pořádku TY, abys pomohla ostatním drž se, ať se dáš brzo do pořádku, přeju vám všem co nejrychlejší vyzdravění a hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Dobrý den všem. Potřebuji se asi spíše jen vypsat neboť už začínám být psychicky trochu na dně. Jsem teď týden po porodu. Doma máme staršího syna 3,5roku. Do poslední chvíle jsem se mu snažila maximálně věnovat. Bohužel už teď asi měsíc jsem úplně mimo provoz. První jsem prodělala střev i chřipku. Pak komplikace v tehotesntvi. Nakonec mi museli porod vyvolávat. Teď máme teda novorozence a mě se k tomu rozjel zánět dělohy takže jsem opět v nemocnici úplně mimo. Celou dobu mám výčitky že se synovi nemůžu poradne věnovat. Ano má sice úžasného tatínka i babičky a dědečky, ale.slo vidět že prostě tím trpí a neví jak to uchopit. Někdy me dokonce i od sebe odstrkaval což se nikdy předtím nestalo. No a aby toho nebylo málo před chvílí mi volal manžel že syn dostal horečku. Úplně mě to porazilo, nevím co mám delat. Jako já vím že se o něho postará, ale já prostě nedávám to že tam nemůžu pro něho být. Mám strach že to v něm něco zanechá a už ve mě nebude cítit oporu. Říkala jsem že teda půjdu z nemocnice domů ale manžel nesouhlasí, prý ať se raději poradne dolecim. Vím že má pravdu ale jak si představím v horeckach jak volá. maminku tak je mi úplně zle.