Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
"Skoro" tchýně je generál..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.13 15:10
i jsem se pobavila i tě lituji, protože tohle se člověk musí naučit…myslím to přehlížení 
pokud totiž tvá budoucí tchýně nebude u vás příliš často, je to opravdu nejlepší a nejúčinnější lék a nechtěně ostrou poznámkou bys mohla docílit jedině to, že se naštve na tebe nejen tchýně, ale i přítel
Nebyla jsem v úplně stejné, ale v podobné situaci a slušná ignorace to vyřeší, uvidíš 
Mě by spíš vadilo, kdyby přítel setrval v tom jemném naznačování ať se nemícháš, barák není tvůj…myslím, že ve zdravém partnerství pro tohle není místo (nemyslím, že má půlku hned na tebe napsat, ale když tam žijete společně a ty zastáváš svojí práci, coby úklid, vaření atd, tak je snad žádoucí, aby ses v rozumné míře podílela na určitých rozhodnutích…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
111verunka111
24.6.13 15:10
Já bych jí asi řekla, co a jak se má. Sice tě pak bude mít za tu špatnou, ale toto by se mi nelíbilo. To že tam nemáš TP neznamená, že nejsi doma. Jsi tam víc doma než ona 
nebo at jí to spíš řekne sám přítel, měl by stát za tebou
- Citovat
- Upravit
24.6.13 15:12
Dneska je emimno hlavně o tchýních 
. Nevím, co bych ti poradila, možná to zkusit utnout hned v začátku s tím, že je to vaše bydlení a ona je tam jenom na návštěvě. Protože jinak toho nenechá a může to být ještě horší přesně jak píšeš, až budete mít děti. Ale je mi jasný, že přítel se s maminkou do konfliktu pouštět nechce. A s tím nábytkem jsi mě dostala. Nesnesla bych to 
. Držím palce ať je brzo líp.
P. S. Taky jsem studovala sociální práci .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:13
Držím ti palce, ale předem upozorňuju, že to nebudeš mít lehké. Hele, moje tchyně bydlí i s tchánem přes ulici. Oba jsou fajn lidi, konflikty nemáme. Oni jsou extrémně hodní a tak se třeba stalo, že jsme přišli domu a měli před vchodem novou rohožku. Řekneš si, no jo, oni to myslí dobře, ale jak jsi psala, jde o princip. Můj manžel je tedy daleko razantnější, než tvůj přítel. Sebral tehdy rohožku a šel jí jim vrátit a ještě jim vynadal, co se starají o náš vchod, ať se starají o svůj. Já ho vždycky trochu mírním, ale v podstatě má pravdu a pokud se nemáme zbláznit, musí být jasně stanovené mantinely. A to bych doporučila i tobě. Znám ze svého velmi blízkého okolí, jak tchyně může vydeptat a znepříjemnit život. Já osobně jsem jiná povaha a lístky růží by mi vyhodila jen jednou, pak bych vyhodila já ji Ale máš velkou nevýhodu v partnerovi, nesmí ti dávat najevo, že barák není tvůj a tudíž nemá tvé slovo váhu. On ti musí být oporou a musí dát své matce jasně najevo, kde jsou hranice. Takové to přehlížení je fajn, ale stokrát nic umořilo osla a může se stát, že ti jednou rupnou nervy. To už ale třeba budete mít děti a bude těžší cokoliv řešit… Promluv si s partnerem fakt vážně a na rovinu a trvej na nějakém řešení. To je můj názor a držím palce, protože tohle je fakt blbá situace… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:18
Moje tchýně se taky ráda do všeho montuje (bydlení, výchova). Ze začátku byla zvyklá chodit k nám domů a odemknout si vlastním klíčem a ani nezaklepat, vybírat nám vybavení bytu, radit nevyžádaně, jak se co má dělat atd. Když nebylo po jejím, urážela se. Je to teda jinak rozumná osoba, jenom má tyhle sklony (moji rodiče vůbec). Dělá tohle svojí dceři a tý se to líbí. Časem to omezila, přišla na to, že si stejně všechno uděláme, jak chcem, bez ústupků. Kdyby to pokračovalo, nevim, nevim. Občas teda má poznámky, ale lze to přežít.
Pokud je to jinak rozumná ženská, zkusila bych jemně usměrnit, vysvětlovat, trochu trpělivosti. Nejlíp i od manžela. Když to nepomůže, nevím, promluvit si otevřeně? To ale často může vést ke konfliktu, což předpokládám nechceš 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:18
Podle mě je potřeba se s přítelem domluvit, jak to budete řešit.
Vím, že si to nechce rozházet s maminkou, ale budoucnost plánuje s Tebou a ne s ní.
Myslím, že byste potom společně měli Tvé „skorotchyni“ jasně určit meze, kam smí zasahovat a co už je pouze vaše věc.
Je to jen a jen váš život a vy v současné době dáváte dohromady vaše pravidla společného soužití, tak proč je měnit podle někoho jiného. 
Teď je to jen růže a praní prádla, za chvíli vám může řídit všechno.
Pokud to skutečně myslí dobře, jak píšeš, určitě pochopí i vaše přání žít si po svém. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:22
@neila Souhlasím. Taky jsem se naučila některý poznámky ignorovat (mimochodem to dělám i u vlastních rodičů), pokud toho není moc, je to nejschůdnější cesta.
Důleřitý je, jak se k tomu staví přítel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.13 15:23
@neila Já jsem se špatně vyjádřila, nedává mi to najevo přítel, ale tchýně.. S přítelem je to v pohodě, domlouváme se o všem, ale ale konečné slovo má on, protože on to všechno okolo baráku platí. Ale jinsk na běžném fungování řešíme spolu (někdy i trochu bojujeme )
Jinak já vím, že ignorace je opravdu nejlepší, ale jak to udělat, když jsme poctěni návštěvou minimálně jednou týdně, v horším případě i třikrát 
? Přítel mě uklidňuje, že až se za pár let odstěhujeme dál, že to bude lepší, ale jak to do té doby přežít? A jestli navíc začnem plánovat miminko? (ještě pro upřesnění, co jsem psala o té vnučce, tak to nejsou jen blbosti, že radí, co mají dělat, ale ona malé cpala čokoládu ještě když byla jen na mlíku. V jednom měsíci! A úplně ignorovala, když rodiče říkali a´t jí to nedává. A tak to pokračovalo stále dál a teď jim nadává, že je malá rozmazlená a chce samé sušenky, čokoládku apod. a pořádné jídlo do ní nemůžopu ani dostat. PS. Taky bydlí nedaleko, taky je poctí návštěvou i pětkrát týdně, není pro ní problém najezdit denně přes 100 km 
)
- Citovat
- Upravit
24.6.13 15:43
Na vyhazování a podobné extrémní a definitivní řešení je vždy dost času. Zatím spolu vycházíte, tak bych si s ní promluvila. Je dobré začít tím pozitivním, jak si dokázala v životě sama poradit, jak skvěle vychovala děti a jak si její pomoci vážíš. Že spolu dobře vycházíte a že jsi ráda že máš takovou fajn tchýni.
Ale že toto je Váš domov a tam se vše řídí podle vás. Že máš kamarádku, kde toto nefunguje, vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu z toho a toho důvodu a ty jsi ráda, jak tady to takto není.
Za pokus to vždy stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:47
1. chlap musí stát za tebou - domluvte se na tom
2. jasně skorotchýni dej najevo, kdy bude po tvém, ať už má řeči jaké chce, důležité je, jak se ta daná věc udělá - jestli po tvém (po vašem) nebo po jejím - tohle je moc důležité, protože stanovuješ pravidla mezi vámi dvěma, podle kterých ona pak pojede spoustu let, takže zavčasu! Klidně stylem „to jste hodná maminko, děkuji za radu“, protože je opravdu hodná, ale udělat si to po svém. Ona se buď naštve nebo to zkousne a začne tě respektovat.
Měla jsem to samé v bleděmodrém, takže vím, že takhle to funguje, teď máme pohodový vztah, řekla bych naprosto rovnocenný, ale dalo to dost práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 15:54
Moje kdysi tchýně, teď už ex, se také snažila „mám hrozně pomáhat“.Nestačilo naznačování, vysvětlování. Když k nám přišla a já nebyla doma, tak okamžitě se pustila do uklízení mojí skříně. Popřehazovala mi věci v šuplících, v koupelně všechny moje věci/až na zubní kartáček a můj šampon/ dala do krabice a vše svého syna tam poroztahovala. A když jsem přišla, tak mně vzala za ruku, s úsměvem od ucha k uchu…„pojď!..chtěla jsem ti udělat radost“ mně vodila po bytě a ukazovala co je jinak.No,umíte si představit jak se to ve mně vařilo. Zmohla jsem se jen na smutné a zklamané „…to jste nemusela“Pak jsem vymyslela plán. Když byla zas ona na dovolené a já ji tam chodila zalévát kytky, tak jsem jí to tam parádně nesmyslně a hodně popřehazovala a ještě jsem jí koupila na stolek do vázy krásnou kytku a u toho lísteček, že jsem jí chtěla udělat radost.No a těšila jsem se, až se vrátí. Vrátila se…Vzala mi klíče od bytu ,ale u nás už na nic nešáhla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 16:02
@Britana píše:
Moje kdysi tchýně, teď už ex, se také snažila „mám hrozně pomáhat“.Nestačilo naznačování, vysvětlování. Když k nám přišla a já nebyla doma, tak okamžitě se pustila do uklízení mojí skříně. Popřehazovala mi věci v šuplících, v koupelně všechny moje věci/až na zubní kartáček a můj šampon/ dala do krabice a vše svého syna tam poroztahovala. A když jsem přišla, tak mně vzala za ruku, s úsměvem od ucha k uchu…„pojď!..chtěla jsem ti udělat radost“ mně vodila po bytě a ukazovala co je jinak.No,umíte si představit jak se to ve mně vařilo. Zmohla jsem se jen na smutné a zklamané „…to jste nemusela“Pak jsem vymyslela plán. Když byla zas ona na dovolené a já ji tam chodila zalévát kytky, tak jsem jí to tam parádně nesmyslně a hodně popřehazovala a ještě jsem jí koupila na stolek do vázy krásnou kytku a u toho lísteček, že jsem jí chtěla udělat radost.No a těšila jsem se, až se vrátí. Vrátila se…Vzala mi klíče od bytu
Tak to nemá chybu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 16:04
Je to o hranicích jaké si nastavíte také budete mít. Já bych tohle nesnesla a naštěstí mám tchyni která by si to nikdy nedovolila a třeba já bych si nikdy nedovolila přijít například v sobotu pozdě na oběd ( chodíme pravidelně ), protože vím jak lpí na přesnosti a vážím si toho, že v sobotu nemusím vařit a stihnu jiné věci.
A HLAVNĚ začala bych hned. Žádné odkládání, byla bych slušná, ale důsledná. Něco se jí nelíbí nevadí nám ano, je to nás domov a podobně. Prostě musí pochopit, že je u vás host a neexistuje aby vám něco upravovala.
Já třeba tchýni řeknu co mají dětí jíst a co si nepřeji a vím, že to dodrží, kdyby ne manžel by to určitě řešil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zakládám tuto diskuzi raději anonymně, protože nevím, jestli sem nechodí někdo, kdo by mohl identifikovat mojí milou skorotchýni. S přítelem jsme dva půl roku, on nyní koupil domeček a začínáme bydlet spolu. To by bylo všechno krásné, kdyby nám do všeho nemluvila jeho máma. (ještě abych upřesnila, manžel jí nikdy skoro nepomáhal, zůstala se všema dětma pak sama a proto je zvyklá všechno řídit, všechno musí být podle ní). Když se přítel od ní stěhoval, musela všechny byty vidět, všechny byly špatné, až jeden byl nakonec schválený. Pak chtěl přítel koupit domeček a opakovalo se to, až to prostě začal řešit jenom se mnou a oznámil jí to jako hotovou věc. Domeček se jí sice nelíbil, ale postupně si zvykla, i když při každé návštěvě říká, že tam máme neskutečný bordel (přitom v domečku je v rámci možností uklizeno- postupně probíhá rekonstrukce, tak není možný mít všechno dokonalé. Ale v rámci možností se to tam snažíme už mít hezké.. Jenže skorotchýně přijede na návštěvu, zdrží se 10 minut a začně všechno přerovnávat, říkat jak máme přestavět nábytek, že takhle je to špatně. Vrcholem teď bylo, když jsme měli v obýváku na stole vázu s růžema ze zahrádky. Byla to opravdu velká kytice, kterou mě přítel krásně překvapil a ačkoli už začalo pár kvítků opadávat, ale ještě se mi jí nechtělo vyhodit, tak jsem jen opadané lístky trochu poupravila a nechala je tam (jsem nenapravitelná romantička
) A tchýně jen co přišla, tak šla ke stolu, lístky smesla do ruky se slovy, že se na ten bordel nemůže koukat a chystala se vyhodit i tu kytici, protože už opadává. Tak jí přítel jemně řekl, že to tam byl schválně, a já jsem dodala, ať nám to tam nechá. Tak řekla, že už se v tom nevyzná, ale ať si klidně žijeme v bordelu..
Asi je vám jasné, že nejde vůbec o opadanou růži, ale o princip. Když byl ještě přítel u ní a já jsem u nich občas přespávala, tak jsem samozřejmě nemohla nic říkat, ale teď už mě to vytáčí. Ale přítel i jeho sourozenci jsou zvyklí jí nechat a udělat si pak vše stejně podle sebe. O to se snažím taky, ale přeci nemůže přijet a přerovnávat věci, já se s ní div nemusím prát o svoje oblečení, které mi chce vyprat (neměli jsme ještě připojenou pračku, ale bylo to stejně oblečení, které si peru jen v umyvadle). Připadám si před ní úplně hloupě, cokoli řeknu, to musí upravit: „Máš sice pravdu, ale je to tak a tak.“ a Nebo: "tak to není, je to jedině tak (naposledy jsme takto diskutovali, co je sociální práce- zjistila jsem, že ačkoli to studuju, tak to prostě nevím, rozumím tomu jen maličko). Vím, že bych to měla buď taky přehlížet a nebo jí něco říct, ale mám pocit, že nemůžu. Bydlím u přítele teprve krátce, nemám tam ani trvalé bydliště, když se něco řeší, tak mi lehce dává najevo, že mě se to netýká (barák není můj).
Jinak ale není špatná, ona to myslí dobře, pro ostatní by udělala první poslední, ale nevyžádaná pomoc není pomoc. Nedokážu se představit, až budeme mít děti, protože když pozoruji, co dělá se svou roční vnučkou (všechno ví nejlíp, rodiče dítěte jsou úplně neschopní, neumějí se o ní asi vůbec postarat atd.)
Byli jste někdo v podobné situaci? Jak jste se k tomu postavili? (ještě bych chtěla dodat, že přítel o mých pocitech ví, taky mu vadí její chování, ale je zvyklý ho spíš přehlížet a říká mi, ať to dělám taky, že se za pár let odstěhujeme někam dál a už to takové nebude.)