Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
"Skoro" tchýně je generál..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.6.13 16:13
@Britana píše:
Moje kdysi tchýně, teď už ex, se také snažila „mám hrozně pomáhat“.Nestačilo naznačování, vysvětlování. Když k nám přišla a já nebyla doma, tak okamžitě se pustila do uklízení mojí skříně. Popřehazovala mi věci v šuplících, v koupelně všechny moje věci/až na zubní kartáček a můj šampon/ dala do krabice a vše svého syna tam poroztahovala. A když jsem přišla, tak mně vzala za ruku, s úsměvem od ucha k uchu…„pojď!..chtěla jsem ti udělat radost“ mně vodila po bytě a ukazovala co je jinak.No,umíte si představit jak se to ve mně vařilo. Zmohla jsem se jen na smutné a zklamané „…to jste nemusela“Pak jsem vymyslela plán. Když byla zas ona na dovolené a já ji tam chodila zalévát kytky, tak jsem jí to tam parádně nesmyslně a hodně popřehazovala a ještě jsem jí koupila na stolek do vázy krásnou kytku a u toho lísteček, že jsem jí chtěla udělat radost.No a těšila jsem se, až se vrátí. Vrátila se…Vzala mi klíče od bytu,ale u nás už na nic nešáhla.
to je dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.13 16:25
@PetrušeKl píše:
Držím ti palce, ale předem upozorňuju, že to nebudeš mít lehké. Hele, moje tchyně bydlí i s tchánem přes ulici. Oba jsou fajn lidi, konflikty nemáme. Oni jsou extrémně hodní a tak se třeba stalo, že jsme přišli domu a měli před vchodem novou rohožku. Řekneš si, no jo, oni to myslí dobře, ale jak jsi psala, jde o princip. Můj manžel je tedy daleko razantnější, než tvůj přítel. Sebral tehdy rohožku a šel jí jim vrátit a ještě jim vynadal, co se starají o náš vchod, ať se starají o svůj. Já ho vždycky trochu mírním, ale v podstatě má pravdu a pokud se nemáme zbláznit, musí být jasně stanovené mantinely. A to bych doporučila i tobě. Znám ze svého velmi blízkého okolí, jak tchyně může vydeptat a znepříjemnit život. Já osobně jsem jiná povaha a lístky růží by mi vyhodila jen jednou, pak bych vyhodila já jiAle máš velkou nevýhodu v partnerovi, nesmí ti dávat najevo, že barák není tvůj a tudíž nemá tvé slovo váhu. On ti musí být oporou a musí dát své matce jasně najevo, kde jsou hranice. Takové to přehlížení je fajn, ale stokrát nic umořilo osla a může se stát, že ti jednou rupnou nervy. To už ale třeba budete mít děti a bude těžší cokoliv řešit… Promluv si s partnerem fakt vážně a na rovinu a trvej na nějakém řešení. To je můj názor a držím palce, protože tohle je fakt blbá situace…
Jak už jsem jednou psala, vyjádřila jsem se špatně, že barák není můj nepociťuji od přítele, ale od jeho mámy.
Já jsem taková povaha, že si snažím vždycky všechno nejdřív řešit v klidu, ale když to nejde, jsem schopná se za sebe (a hlavně za ostatní) hodně být. Ale nechci ty konflikty vyvolávat předčasně.
Jak jsi psala to s tou rohožkou, to mi připomnělo situaci, kdy přítel bydlel už sám v bytě a ona mu koupila předložku do koupelny, ačkoli jí řekl, že si jí koupí sám, že už jí má vybranou. Problém je, že už tam tu od ní nechal. A takhle je to s více věcma. Ona mu chce pomoct, on si s ní nechce dělat problémy, tak tu pomoc prostě přijme. A mě to štve, jenže zatím jsem ani jednou nebyla u toho, když takhle něco přivezla (zatím bydlím trvale s přítelem jen krátce, před tím to bylo jen o víkendech), že bych jí poděkovala a třeba řekla něco ve smyslu, že jsem si už ale nějakou vyhlídla nebo objednala někde v obchodě a pak prostě koupila jinou a nechala jí v té koupelně místo té od ní.
Jinak já právě taky znám případy, kdy to těžce neklapalo, například moje mamka s tchýní se absolutně nesnesli. A bylo to jen kvůli kravinám. Nechtěla bych, aby to tak dopadlo, tak to asi budu muset začít řešit s přítelem ještě víc (aby věděl, že to myslím opravdu vážně) a taky s tchýní, chci abysme spolu dobře vycházeli
- Citovat
- Upravit
24.6.13 16:27
Skoro mi mluvis z duše,
Největší akce u nás:
1- nastavajici tchyne mi po dvou dnech oznamila ze vyhodila tu igelitovou tasku co jsem mela v chodbě odloženou- tak at ji nehledám ) ale nake obleceni ji bylo lito tak jej dala na charitu - tasku jsem si tam jen odlozila z auta ze jak dojdu z prace si ji vybalim.
2- v mezi-case, kdyz jsem s pritelem byla na dovolené koupila lino a polozila nám je v chodbě ( klice ma kvuli venceni pejska a zalivani květin)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.13 16:32
@Pipi 00 píše:
Moje tchýně se taky ráda do všeho montuje (bydlení, výchova). Ze začátku byla zvyklá chodit k nám domů a odemknout si vlastním klíčem a ani nezaklepat, vybírat nám vybavení bytu, radit nevyžádaně, jak se co má dělat atd. Když nebylo po jejím, urážela se. Je to teda jinak rozumná osoba, jenom má tyhle sklony (moji rodiče vůbec). Dělá tohle svojí dceři a tý se to líbí. Časem to omezila, přišla na to, že si stejně všechno uděláme, jak chcem, bez ústupků. Kdyby to pokračovalo, nevim, nevim. Občas teda má poznámky, ale lze to přežít.
Pokud je to jinak rozumná ženská, zkusila bych jemně usměrnit, vysvětlovat, trochu trpělivosti. Nejlíp i od manžela. Když to nepomůže, nevím, promluvit si otevřeně? To ale často může vést ke konfliktu, což předpokládám nechceš.
Tak to je přesně ten problém, který vystihuje naší situaci: „Dělá tohle svojí dceři a tý se to líbí.“ A jelikož dceři nevadí, že jí maminka všechno doma přerovnává, občas pouklízí, do všeho mluví.. Občas toho i dost zneužívají, ale tchýně je ráda, že jí nechají a předpokládá, že u nás to bude fungovat taky tak. Navíc já jsem ještě mladá, je mi 23, tak je přesvědčená o tom, že nad námi musí stát..
Zkusím to s ní pomalu řešit, uvidíme, jak se k tomu postaví. Je rozumná, to ano, ale hrozně paličatá, musí všechno řídit, musí být po jejím, nikdy to nebylo asi jinak..
- Citovat
- Upravit
24.6.13 16:35
@Nikkolla píše:
Skoro mi mluvis z duše,
Největší akce u nás:
1- nastavajici tchyne mi po dvou dnech oznamila ze vyhodila tu igelitovou tasku co jsem mela v chodbě odloženou- tak at ji nehledám ) ale nake obleceni ji bylo lito tak jej dala na charitu - tasku jsem si tam jen odlozila z auta ze jak dojdu z prace si ji vybalim.
2- v mezi-case, kdyz jsem s pritelem byla na dovolené koupila lino a polozila nám je v chodbě ( klice ma kvuli venceni pejska a zalivani květin)
Našla bych si někoho jiného na venčení a zalévání i kdybych ho měla platit. Tohle by pro mně byla konečná. Já která vybírám nábytek X měsíců, ladím a někdo by mi capnul do chodby lino - já bych to nerozdýchala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.13 16:38
Od bývalého přítele byla jeho máti taky generál. Jenomže synáček ji poslouchal. Rekonstruoval domek a ona se do toho mohla angažovat, dokonce dostala jako první klíč od domu. Začali jsme se kvůli ní hádat, protože byl spíše při ní. Jeho slova, ona to tak nemyslí, ona to myslí v dobrém. at to myslím andělíčkovsky dobře, vadilo mi, že se do nás hodně plete a je generál, vše by mělo být podle ní. Jakmile jsem si uvědomila, že až bychom měli děti, neměl by svůj názor. Z toho vztahu jsem odešla, ač jsem sama, ale mám klid.
- Citovat
- Upravit
24.6.13 16:40
@Nikkolla píše:
Skoro mi mluvis z duše,
Největší akce u nás:
1- nastavajici tchyne mi po dvou dnech oznamila ze vyhodila tu igelitovou tasku co jsem mela v chodbě odloženou- tak at ji nehledám ) ale nake obleceni ji bylo lito tak jej dala na charitu - tasku jsem si tam jen odlozila z auta ze jak dojdu z prace si ji vybalim.
2- v mezi-case, kdyz jsem s pritelem byla na dovolené koupila lino a polozila nám je v chodbě ( klice ma kvuli venceni pejska a zalivani květin)
Odebrat klíče. To není normální, to je na zabití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.13 16:41
@páájaa2 píše:
Na vyhazování a podobné extrémní a definitivní řešení je vždy dost času. Zatím spolu vycházíte, tak bych si s ní promluvila. Je dobré začít tím pozitivním, jak si dokázala v životě sama poradit, jak skvěle vychovala děti a jak si její pomoci vážíš. Že spolu dobře vycházíte a že jsi ráda že máš takovou fajn tchýni.
Ale že toto je Váš domov a tam se vše řídí podle vás. Že máš kamarádku, kde toto nefunguje, vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu z toho a toho důvodu a ty jsi ráda, jak tady to takto není.
Za pokus to vždy stojí.
Já jí hodně obdivuju, jak zvládla všechno čím prošla. Několikrát jsem se s ní o tom bavila, ona se mi dost otevírala, tak lecos vím.. ale od té doby, co s přítelem bydlím, tak najednou mám pocit, že není ničemu takovému vůbec přístupná. Když nadhodí nějaké téma ze svého života, tak jakoby přehlížela moje odpovědi. Prostě povídá dál a dál, jako by to byl dialog, ale ve skutečnosti na moje odpovědi nečeká.. Ve skutečnosti mám někdy trochu pocit, že si uvědomila, že jí kradu nejmladšího syna, a proto se snaží udržet si ho co nejvíc u sebe (občas volá kvůli úplným kravinám, abysme teď hned dojeli. Problém je, že přítel jede.. A pak se kvůli tomu občas nepohodnem, ví že mi to vadí, ví že jsem naštvaná, ale má výčitky svědomí. Buď vůči mě nebo mámě..) Možná časem se to zlepší a ona zasbude jednou přístupná konverzaci..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.13 16:50
@Drovers píše:
1. chlap musí stát za tebou - domluvte se na tom
2. jasně skorotchýni dej najevo, kdy bude po tvém, ať už má řeči jaké chce, důležité je, jak se ta daná věc udělá - jestli po tvém (po vašem) nebo po jejím - tohle je moc důležité, protože stanovuješ pravidla mezi vámi dvěma, podle kterých ona pak pojede spoustu let, takže zavčasu! Klidně stylem „to jste hodná maminko, děkuji za radu“, protože je opravdu hodná, ale udělat si to po svém. Ona se buď naštve nebo to zkousne a začne tě respektovat.
Měla jsem to samé v bleděmodrém, takže vím, že takhle to funguje, teď máme pohodový vztah, řekla bych naprosto rovnocenný, ale dalo to dost práce.
Tady je trochu problém, že přítel tak nějak stojí sice na mé straně, ale pořád skoro uprostřed. No a aby měl od mámy pokoj, tak jí radši většinou ustoupí a nechá jí, ať si dělá co chce. Pak si to třeba zase přerovná po svém a nebo to udělám já, když se vrátím domů, ale ona je v tu chvíli spokojená, že je po jejím..
Toho stanovování pravidel s tchýní se docela děsím, asi to bude boj. Protože jak jsem v nadpisu psala, ona je generál, to znamená, pravidla se můžou stanovovat, ale jakákoli pravidle musí být jají pravidla, jinak s ní nefungujou, co jsem tak vypozorovala. A všichni jí ustupujou.. Já si s ní taky nechci dělat problémy, ale přeci nemůžu čekat, až se za pár let odstěhujeme dál od ní a do té doby jí tolerovat? Ona tohle dělá všem svým dětem, i těm, které vidí jednou za půl roku, přijde, působí jako živel a zase odejde..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.13 16:52
@Britana píše:
Moje kdysi tchýně, teď už ex, se také snažila „mám hrozně pomáhat“.Nestačilo naznačování, vysvětlování. Když k nám přišla a já nebyla doma, tak okamžitě se pustila do uklízení mojí skříně. Popřehazovala mi věci v šuplících, v koupelně všechny moje věci/až na zubní kartáček a můj šampon/ dala do krabice a vše svého syna tam poroztahovala. A když jsem přišla, tak mně vzala za ruku, s úsměvem od ucha k uchu…„pojď!..chtěla jsem ti udělat radost“ mně vodila po bytě a ukazovala co je jinak.No,umíte si představit jak se to ve mně vařilo. Zmohla jsem se jen na smutné a zklamané „…to jste nemusela“Pak jsem vymyslela plán. Když byla zas ona na dovolené a já ji tam chodila zalévát kytky, tak jsem jí to tam parádně nesmyslně a hodně popřehazovala a ještě jsem jí koupila na stolek do vázy krásnou kytku a u toho lísteček, že jsem jí chtěla udělat radost.No a těšila jsem se, až se vrátí. Vrátila se…Vzala mi klíče od bytu
Drsné, ale geniální řešení
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.13 16:58
@Nikkolla píše:
Skoro mi mluvis z duše,
Největší akce u nás:
1- nastavajici tchyne mi po dvou dnech oznamila ze vyhodila tu igelitovou tasku co jsem mela v chodbě odloženou- tak at ji nehledám ) ale nake obleceni ji bylo lito tak jej dala na charitu - tasku jsem si tam jen odlozila z auta ze jak dojdu z prace si ji vybalim.
2- v mezi-case, kdyz jsem s pritelem byla na dovolené koupila lino a polozila nám je v chodbě ( klice ma kvuli venceni pejska a zalivani květin)
Tak to je hodně drsné, to nevím, jak bych rozdýchávala, myslím, že bych v první chvíli nebyla schopná vydat hlásku, jak bych byla v šoku.. A pak bych asi nenacházela chvíli slov.. Ale pak bych asi ztratila svůj klid (jsem velký kliďas) a asi bych jí něco pořádně řekla, i když v případě mojí skorotchýně by to asi by to bylo tak, že nejdřív by absoplutně nebyla ochotná pochopit, o co mi jde (ona je člověk, který nic neřeší, nejdřív jedná, pak hodně dlouho nic a pak teprve o věcech přemýšlí) a pak by jí to mrzelo a strašně by se omlouvala. Jenže byklidně za krátkou dobu byla schopná něco podobného zopakovat (tedy lino už by neměnila, už by asi neměla klíče)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.13 17:02
@Anonymní píše:
Od bývalého přítele byla jeho máti taky generál. Jenomže synáček ji poslouchal. Rekonstruoval domek a ona se do toho mohla angažovat, dokonce dostala jako první klíč od domu. Začali jsme se kvůli ní hádat, protože byl spíše při ní. Jeho slova, ona to tak nemyslí, ona to myslí v dobrém. at to myslím andělíčkovsky dobře, vadilo mi, že se do nás hodně plete a je generál, vše by mělo být podle ní. Jakmile jsem si uvědomila, že až bychom měli děti, neměl by svůj názor. Z toho vztahu jsem odešla, ač jsem sama, ale mám klid.
Tak to mě tedy mrzí.. Moje tchýně naštěstí klíče nemá. Ačkoli někdy přítel váhá, na čí straně stojí, tak klíče od bytu ani te´d od domu jí nedal, protože věděl, že by jí tam měl pořád a čekala ho neustále samá nemilá (resp. nechtěná) překvapení. Klíče naštěstí máme jen my dva
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.13 17:31
Jo a ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, co mě vytáčí. Tchýně nám věčně vozí oběd. Bylo by to od ní hezké, kdyby ho nedovezla ve 12, kdy už samozřejmě mám vařeno a div nestála nad námi u stolu, než ten její oběd sníme. Když jí řeknu, že už mám vařeno, že je hodná, ale že si to dáme třeba k večeři, tak řekne, že to nevadí, že to sníme. (ona má divný zvyk, že uvaří třeba tři druhy jídla a nutí to pak návštěvě všechno- dojíš jedno, přidá ti další- žádné předkrmy, ale normální plnohodnotná jídla, třeba nejdřív guláš, pak svíčkovou..) Nebo nás zve na oběd a tak dlouho otravuje, až jí přítel řekne, že přijedeme, i když už vaříme svůj oběd.. Občas nás taky pozve a zavolá třeba ve dvě, což už pochopitelně jsme po obědě a když dojedem, tak nám vynadá, že jasně řekla, že máme přiject na oběd, tak proč jsme si uvařili sami (a nenechá si vysvětlit, že na oběd se zve nejpozději ráno). Jednou jsem se naštvala, když jsem si u ní na snínani dala buchtu (to my stačí, jsem zvyklá na takové malé snídaně) a ona, že mi udělá chleba ve vajíčku. Já jí několikrát řekla, že ho nechci, ale pak jsem to vzdala se slovy, že to dělá úplně zbytečně. Ona pak přede mě dala asi tři ty chleby, já jí poděkovala a řekla, že jsem jí říkala, že je stejně jíst nebudu. Pak jsem se jich ani nedotkla, ona se naštvala a večer, když jsme odcházeli, tak mi je zabalila s tím, že když jsem je chtěla, tak že ona je přece dojídat nebude, tak ať si je vezmu..
- Citovat
- Upravit
24.6.13 19:02
@Anonymní píše:
Jo a ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, co mě vytáčí. Tchýně nám věčně vozí oběd. Bylo by to od ní hezké, kdyby ho nedovezla ve 12, kdy už samozřejmě mám vařeno a div nestála nad námi u stolu, než ten její oběd sníme. Když jí řeknu, že už mám vařeno, že je hodná, ale že si to dáme třeba k večeři, tak řekne, že to nevadí, že to sníme. (ona má divný zvyk, že uvaří třeba tři druhy jídla a nutí to pak návštěvě všechno- dojíš jedno, přidá ti další- žádné předkrmy, ale normální plnohodnotná jídla, třeba nejdřív guláš, pak svíčkovou..) Nebo nás zve na oběd a tak dlouho otravuje, až jí přítel řekne, že přijedeme, i když už vaříme svůj oběd.. Občas nás taky pozve a zavolá třeba ve dvě, což už pochopitelně jsme po obědě a když dojedem, tak nám vynadá, že jasně řekla, že máme přiject na oběd, tak proč jsme si uvařili sami (a nenechá si vysvětlit, že na oběd se zve nejpozději ráno). Jednou jsem se naštvala, když jsem si u ní na snínani dala buchtu (to my stačí, jsem zvyklá na takové malé snídaně) a ona, že mi udělá chleba ve vajíčku. Já jí několikrát řekla, že ho nechci, ale pak jsem to vzdala se slovy, že to dělá úplně zbytečně. Ona pak přede mě dala asi tři ty chleby, já jí poděkovala a řekla, že jsem jí říkala, že je stejně jíst nebudu. Pak jsem se jich ani nedotkla, ona se naštvala a večer, když jsme odcházeli, tak mi je zabalila s tím, že když jsem je chtěla, tak že ona je přece dojídat nebude, tak ať si je vezmu..
To je strašný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
