Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyně mi krade dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.13 12:46
No, to je fakt extrém 
. Chlap by nemohl zasáhnout a matince domluvit?
Nebo bych trochu omezila kontakty.
Díky takovému chování k ní nakonec vnučka bude mít odpor a láska se vynutit nedá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:48
A vy bydlíte spolu nebo nějak blízko u sebe? Vypadá to, že už jsi jednou dosáhla svého, co zapojit do „domlouvání“ manžela? Jinak ano, tohle babičky dělávají, některé méně, některé více 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:49
Myslím si, že se normálně nechová- nerespektuje tě. Co na to manžel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:49
Tchyni bych nastavila pravidla, řekla, že dcera je moje dítě a že to prostě bude respektovat. Samozdřejmě, že slušně. A co na to chlap? Jinak si myslím, že nepřeháníš, tchyně je opravdu asi trošku jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
chatwenna
24.6.13 12:51
Rekla bych ji od plic, ze je pekna krava a ze je to tvuj dum a tvoje dcera… 
- Citovat
- Upravit
24.6.13 12:54
Uf, to je mi líto..to bych byla taky na nervy a radši snad byla celé dny pryč, jen aby nás nezastihla doma 
Nevím, jak bych to řešila, zkušenost nemám..já mám tchyni 300 km daleko Ale též si myslím, že by měl zasáhnout manžel a na pravidlech trvat…pokud to nebude respektovat, výrazně omezit kontakt..možná jí to pak naučí pravidla respektovat. Každopádně si tímhle chováním opravdu vnučku moc nezíská
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:55
Uff, nechtěla bych něco takového zažít a rozhodně bych neřekla, že jsi divná, kdyby se mi někdo takhle „vrtal“ do výchovy, do dítěte nebo do života, tak bych se cítila úplně stejně jako ty. Já bych asi byla neustupná a pro někoho možná krutá, ale omezila bych kontakt, dokud tchýně nedostane rozum. Bud se bude chovat tak je to vhodné a bude respektovat naše zásady a výchovu a nebo se s dítětem prostě nebude vídat a nebo vídat velmi omezeně( narozeniny atd.) 
Tohle bych nesnesla, je to náš život a naše dítě a toto musí jak moje matka/otec, tak tchýně a tchán respektovat. Můj přítel má v tomhle dost rozumu, takže by se od svých rodičů nikdy nenechal nijak ovlivnovat, kdyby se chovali jako blázni, tak prostě konec a až nás budete respektovat, tak můžeme zase společně fungovat. Jak se k tomu staví tvůj přítel/manžel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:55
Ahoj, normální mi to nepřijde. Já se teda snažím pokud tu jsou naši nebo tchánovci, aby si malému užili co nejvíc, přeci jen ho nevídají celý dny jak já. Ale musí se malému chtít. Malej není mazlící, to už musí být, aby se přišel přitulit, tak si s ním babičky hrajou s hračkama, prohlíží knížky atd. Pokud se ale malý začne vztekat, ihned mě volaní nebo mi ho předají ať se zbytečně nezlobí. Tohle mě přijde jako normální péče babiček. Když řeknu, že něco nesmí, tak to taky respektují, já jsem matka a já ho znám nejlíp.
S tvou tchýní bych si asi zkusila promluvit, ale mám takový strach, že jí nepředěláš a dokud malá nebude schopná si fakt dupnout a říct ne, tak se budeš při návštěvách trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 12:58
Zásadní otázka - jak často se vidíte nyní?
Ne, není to normální, jak se chová. Nenech si to líbit. Pozitivní je, že už se trochu usměrnila v porovnání s tím, jaká byla po narození dcery - je potřeba ji usměrnit ještě více. S tchýní si promluvit, ideálně i s manželem, že nebudeš tolerovat příkazy typu „přines, podej, dones“ a že si nepřeješ ty negativní komentáře typu „máma ti nedovolila, ty moje chudinko“. Dárky bych rovněž zatrhla - jako ano, je to babička, chce podarovat, ale tolik? Mně by se to také nelíbilo. Co se týče chování a braní do náručí - neboj, dcera bude větší a vzepře se, pokud se jí to nebude líbit (znám to od sebe a od své tchýně, která je v tomto stejná), takže to bych asi nechala být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 13:00
Ta je fakt děsná. Kolik měla dětí? Má dceru? Nesnaží se něco si vynahradit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 13:01
Teď jsem si vzpomněla, že moje babička to taky s dárky přeháněla i přes výslovné přání rodičů..a jednoho dne jí prostě ty dárky dali na odchodu do ruky, že je nechtějí, ať je odnese. Byla nazlobená, ale za chvíli to bylo ok a už to bylo lepší. Jinak babička je super 
Tohle bylo jediné, co museli řešit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 13:01
Obdivuju, s jakym klidem jsi to dokazala sepsat, protoze si to dokazu zive predstavit. Bojim se, ze tady domluva asi nepomuze. Doufam, ze mas alespon oporu u manzela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 13:04
Moje je něco podobného, vyplakalajsem potoky slz, horší to bylov tom, že mám dvojčecí kluky aoni k ní šli, šli odmalinka ke všem 
takže jí stačilo nastavit ruce a už byli u ní. 
Respekt absol. žádný, chtěla jsem si užívat miminkapo pětiletém snažení a trech ivf aona mi je furt brala. Nedokázala jsem jí říct ne a ještě byla dotčená když jsem jí řekla, že je nakrmím sama. Řvala na mě, že jí nepustím k dětem a at se vrátím do Česka, dnes bych se už nebála a o jejich mimnkovtsví bych se už okrást nenechala, dodnes toho lituju. 
Bud mámoua užívej si to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.13 13:08
Ne, nechová se normálně! Tohle je síla. Chci se zeptat na to samé jako holky předemnou, to jest - jak často se vídáte, nebo snad bydlí s váma?? . A co na to manžel, tomu to nevadí? Tchýně, netchýně, takovou babu bych vykopala ze dvěří . Bože, když tohle srovnám s mojí tchýní.. Holka, nemáš to jednoduchý .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu se k vám vypsat. Případné názory ocením.
Tchýně mi neustále bere malou. Když je tchýně s námi, tak jí nenechá ani pořádně dýchat. Malá si spokojeně hraje a ona jí bere do náručí. Malá se vzpírá, chce od ní pryč, vydává kňouravé nespokojené zvuky, protože ještě neumí pořádně mluvit a ona řekne - budeš u mě! Řekne to stylem, že to myslí dobře, ale dcera rozhodně spokojená není a kdybych si jí z náruče nevzala, do pár sekund chytne uvztekaný a zoufalý pláč.
Nebo. Dcerka utíká ke mně od tchyně. Tchyně jí doběhne a řekne - u mě budeš! A dcera se ke mně natahuje, volá mě a tchyně se otočí a snaží se s ní odejít někam ode mě pryč.
Celou dobu, co s ní jsme se od dcery nehne na krok. Musí být maximálně půl metru vzdálená. Když u mě chce malá být a to je skoro pořád, láká jí k sobě. Když ona nejde, odchytí jí a chce násilím chovat. Dcerka je usměvavá. Směje se i na cizí, ale na tchyni se začala mračit.
Také mi vadí, že když jí zakážu, aby jí dávala např. buchtu, které už jí stejně hodně dala, protože se mě! nezeptala!, tak pronese, že máma to zakázala. Máma zakázala, abych ti dala mikinku - myslí si, že jí je zima a tak jí lituje. Máma zakázala, abych ti udělala sladký čaj a tak musíš pít jen vodu - na kterou jsem jí dost dlouho učila… Zkrátka když něco zakážu, jsem ta špatná a babička je hodná, protože by to dovolila.
Pořád musí být s ní. Nemůže se posadit na gauč a spokojeně pozorovat, jak si hezky hraje.
Nejraději by mě i ve všem suplovala. Pořád jí kupuje dárky. Tím pořád myslim třeba 9 kusů oblečení a 7 hraček měsíčně. Oblečení je hrozné, nenositelné a hračky jsou převážně plyšáci, kterých si nevšímá. A hlavně - už od těhotenství ví, že nechci, aby měla plno hraček, kterých so potom neváží. My když jí koupíme hračku, tak takovou, která jí rozvíjí, je kvalitní a zabaví jí. Takže každý měsíc rozdavám spoustu hraček a oblečení, které stejně kamarádky moc nechcou, protože jsou opravdu škaredé.
A do toho všeho mám nevysvětlitelný pocit, jak kdyby mi jí chtěla ukrást. Jak kdyby ona chtěla být její matkou a ukázat mi, že ona je lepší a že jí má dcera radši. Dokonce je na ní i vidět, jak žárlí, když chce být malá u mě nebo když od ní ke mně utíká.
Jsem špatná? Proč mám tyto pocity? Co to se mnou je?
Klidně mi napište, že jsem divná, třeba se proberu, něco zásadního si uvědomím.
Jen ještě napíšu, že vůbec nepomáhá nastavovat pravidla. Dodrží to jednou a pak znovu jede tu svou a tak už si připadáme hrozně, když jí něco po patnácté řekněme. Např., ať nekupuje žádné oblečení a hračky. Na narozeniny je schopná přivézt i 25 hraček. Pořád jí to říkáme, pořád něco kupuje. Výbavu dokonce nakoupila úplně celou! Tedy krom kočárku a postýlky a to pak byla dotcená, že jsem jí to před koupí neukázala. Takže já mela dvě a tu její úplně nevyužitou, která mi tu ubírala místo.
Nejraději bych se s ní stýkala 4× za rok a byl by klid.
Když s ní jsem, bolí mě břicho, před setkanim mám občas i průjem. 
Přitom teď už je "zlatá,,. Dříve chodila každý den na neohlášené návštěvy, rozkazovala, co mám dělat s dcerou. Spíš mi dávala příkazy, aby ona mohla vše dělat - přines plenku, bodýćko, musíš jí koupat každý den, dávej jí čaj, nekoj jí tak dlouho, po kojení mi jí hned dej… Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala a toto jednání si nenechala líbit, ale i teď to občas zkusí, protože jí vyhovovalo, když jsem jen plnila rozkazy a ona si celý den užívala malou. Teď, když jí něco zakážu - buchtu, ať jí nechová, když se jí to nelíbí - dotčeně se zatvaří. To dříve jela tu svou. Treba - ona na mě, přines mi bodýćko - já, nepřinesu, je horko - ona, šup, přines mi ho - já, nepřinesu - ona, až půjdeš nahoru, tak ho dones… 
Jak já k ní mám už averzi.
Moc mi pomůže, když napíšete, že si to všechno moc beru, že se tchyně chová normálně a já bych se měla sebrat. Asi to tak i je, ale nevím, jak to zvládnout a jak z ní nemít zažívací potíže.