Šli byste dobrovolničit do hospice?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
malá_holka
Kelišová 5753 příspěvků 25.11.17 21:39
Šli byste dobrovolničit do hospice?

Zdravím, kdyby jste uvažovali nad dobrovolnictvím, šli byste do hospice? Přemýšlím nad tím a nejsem si jistá jestli na to mám odvahu.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Pipet
Generální žvanilka 24133 příspěvků 25.11.17 21:44

Ne, nešla. Nedokázala bych se tam citově příliš neangažovat… Brát to jen jako službu.

 
BloomingGorgeous
Závislačka 2831 příspěvků 25.11.17 21:51

Me by to taky povalilo, nemam na to povahu. Staci mi zaslechnout, ze ma nekdo, koho ani poradne neznam, rakovinu, a uz je mi do breku. Pak na neho/ni myslim. Dovedu si predstavit, ze bych starym ci nemocnym lidem nakupovala nebo cetla. K to vic obdivuju ty, kteri to zvladnou a delaji kazdy den, je to nesmirne zasluzna prace.

 
monrom
Nováček 25.11.17 21:54

Je na to potřeba hodně empatie a altruistickou povahu. Na druhou stranu je to zkušenost k nezaplacení. Šla bych tam, kdybych věděla, že těm lidem nebudu ani nevědomě ubližovat ale pomáhat.

 
farska
Vesmírná mluvilka 30178 příspěvků 25.11.17 21:59

Dobrovolnicila jsem v zarizeni pro klienty se stredni a tezkou formou memtalni retardace, mnohdy spojene s fyzickym postizenim. Narocne, ale poucne a prospesne a sla bych do toho znova. Nevim, zda se to da srovnavat, kazdopadne at se rozhodnes jakkoliv, prace tam te obohati.

 
malá_holka
Kelišová 5753 příspěvků 25.11.17 22:02
@farska píše:
Dobrovolnicila jsem v zarizeni pro klienty se stredni a tezkou formou memtalni retardace, mnohdy spojene s fyzickym postizenim. Narocne, ale poucne a prospesne a sla bych do toho znova. Nevim, zda se to da srovnavat, kazdopadne at se rozhodnes jakkoliv, prace tam te obohati.

Jak to prosím tě funuje? To si je zkontaktuju, že chci být dobrovolník a je jen na mě jak často a jak dlouho? Nic není povinné, že? Klidně i jen na hoďku týdně?

 
farska
Vesmírná mluvilka 30178 příspěvků 25.11.17 22:04

Ja nevim, bude to v kazdem zarizeni ruzne. Ja si nasla mail, napsala rediteli…No a pak se uz sla predstavit a domluvit se.

 
malá_holka
Kelišová 5753 příspěvků 25.11.17 22:13
@farska píše:
Ja nevim, bude to v kazdem zarizeni ruzne. Ja si nasla mail, napsala rediteli…No a pak se uz sla predstavit a domluvit se.

Jak často jsi docházela?

 
Vlaďka 83
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 25.11.17 22:14

@malá_holka
Záleží jaké seš povahy. Já měla v hospici dědu. Všichni mu odhadovali max měsíc života a žil ještě 8 měsíců. Nebýt péče sester v hospice, tak by se trápil někde na LDN, nebo by se s ním všichni trápili doma - rakovina žaludku s metastázemi v mozku. Nebyl schopen často ani komunikovat, musel mít morfium na bolest. Jezdili jsme za ním tak 3× za týden na hodinku, dvě a většinou měl i komunikativní náladu a my měli sílu a klid se sním pobavit, pohrát si, něco s ním kreslit. Tohle by bylo nemyslitelné, kdyby jsme museli řešit i další jeho potřeby sami. Dodnes těm sestrám a dobrovolnicím fandím a chadím si do toho hospicu kupovat výtvory jejich pacientů - panenky, přáníčka, ozdůbky. Po své zkušenosti bych tu práci taky zvládla, vím co to obnáší. Hl. nemyslet na smrt, ale snažit se těm lidem zpříjemnit život bez ohledu, zda umřou zítra, pozítří, za měsíc, nebo už za hodinu. Je třeba s nimi jednat jako s dospělými, i když se chovají jako děti a potřebují i stejnou péči. Je to těžké, ale možnost umřít důstojně a vědomí, že to mohu poskytnout právě já, za to stojí! :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.11.17 22:21

Prosím anonym, byla bych moc poznatelná.
Ano, dělala jsem dva roky dobrovolníka v hospici (bylo to v období studia VŠ). Dělala jsem jak mimo přímý kontakt (dělala jsem záhonky, květinovou výzdobu), tak i přímo - původně jsem měla číst, ale nakonec jsem nejčastěji vytvářela playlisty a pouštěla hudbu a říkala příběhy okolo toho (např. kdy to autor napsal, kde to bylo použité apod.) - mnozí ti lidé mi děkovali, že jsem jim spoustu písní připomněla a mnoho jich slyšeli úplně poprvé. A přiznávám, že občas jsem bulila, třeba když jsem pánovi pustila píseň Rozeznávám od R. Müllera a on mi řekl, že celý život přemýšlí, jak manželce vyznat lásku, a že jí tohle musí pustit, jestli bych mu to nenapsala na papírek k posteli (už to nestihl osobně, ale ten papírek paní dostala a písničku si doma pustila a poslala mi zpátky moc emotivní dopis, z něj mám slzy v očích ještě dneska).
Upřímně když si vezmu, jak moc se prožívání některých situací změnilo s narozením dětí, tak už bych to teď asi tak lehce a s úsměvem nezvládla.

 
Borůvka1990
Kelišová 5439 příspěvků 25.11.17 22:31
@malá_holka píše:
Zdravím, kdyby jste uvažovali nad dobrovolnictvím, šli byste do hospice? Přemýšlím nad tím a nejsem si jistá jestli na to mám odvahu.

Já chodila do domova důchodců, zvládala jsem to myslím v pohodě. Ale hospic je jiná ;) Zkus to a uvidíš :nevim:

 
Detsa
Extra třída :D 10964 příspěvků 25.11.17 22:48
@malá_holka píše:
Zdravím, kdyby jste uvažovali nad dobrovolnictvím, šli byste do hospice? Přemýšlím nad tím a nejsem si jistá jestli na to mám odvahu.

Vůbec, na to bych neměl :zed:

 
Detsa
Extra třída :D 10964 příspěvků 25.11.17 22:50
@Anonymní píše:
Prosím anonym, byla bych moc poznatelná.
Ano, dělala jsem dva roky dobrovolníka v hospici (bylo to v období studia VŠ). Dělala jsem jak mimo přímý kontakt (dělala jsem záhonky, květinovou výzdobu), tak i přímo - původně jsem měla číst, ale nakonec jsem nejčastěji vytvářela playlisty a pouštěla hudbu a říkala příběhy okolo toho (např. kdy to autor napsal, kde to bylo použité apod.) - mnozí ti lidé mi děkovali, že jsem jim spoustu písní připomněla a mnoho jich slyšeli úplně poprvé. A přiznávám, že občas jsem bulila, třeba když jsem pánovi pustila píseň Rozeznávám od R. Müllera a on mi řekl, že celý život přemýšlí, jak manželce vyznat lásku, a že jí tohle musí pustit, jestli bych mu to nenapsala na papírek k posteli (už to nestihl osobně, ale ten papírek paní dostala a písničku si doma pustila a poslala mi zpátky moc emotivní dopis, z něj mám slzy v očích ještě dneska).
Upřímně když si vezmu, jak moc se prožívání některých situací změnilo s narozením dětí, tak už bych to teď asi tak lehce a s úsměvem nezvládla.

To tě obdivuju. To je přímo srdcervoucí 8o, bych po čase nedával asi po psychický stránce :nevim:

 
malá_holka
Kelišová 5753 příspěvků 25.11.17 22:51
@Borůvka1990 píše:
Já chodila do domova důchodců, zvládala jsem to myslím v pohodě. Ale hospic je jiná ;) Zkus to a uvidíš :nevim:

Myslím, že půjdu jednou a pak se budu měsíc vzpamatovávat. Ale když nezkusím, nezjistím.

 
blumen
Hvězda diskuse 42556 příspěvků 25.11.17 22:55
@malá_holka píše:
Myslím, že půjdu jednou a pak se budu měsíc vzpamatovávat. Ale když nezkusím, nezjistím.

Spolubydlici tam zvladla jit jen jednou.

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Konec ftalátům i salmonele. Co přináší Evropa vašemu miminku?

Slýcháte kolem sebe občas lamentování, že přivést děti do dnešního světa je... číst dále >

5 receptů na rychlé vánoční cukroví

Taky se vám nechce zbytečně stát za plotnou ještě před Vánoci? Nebo nestíháte... číst dále >

Články z Expres.cz

Introvert Vetchý ukázal manželku. Sexbomba s odzbrojujícím úsměvem!

Ondřej Vetchý bezesporu patří k nejlepším českým hercům, také ale k těm... číst dále >

Nemohou se ani hýbat! Krásná dvojčata (14) umírají na těžkou anorexii

Poslední dobou se objevuje čím dál více případů, které dokazují, jak daleko... číst dále >

Články z Ona Dnes

Anorexii jsem schovávala za vysílení z baletu, říká tanečnice

Megan Brewerovou (22) podezřívali z anorexie mnoho let, ale vždy tvrdila, že... číst dále >

O 10 let mladší: Tragédie v dospívání Petru zničila, chce nový restart

Petra je matkou dvou dětí, které vychovává sama. Hodně pracuje a ještě k tomu... číst dále >