Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nedávná smrt matky - prožívání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
26.8.14 11:50
smrt - prožívání
Ahoj,
je to 5 dní co mi umřela mamka, umřela doma, po dlouhé nemoci, poslední měsíc jsem se o ni starala, měla bolesti, ke konci i zvracela střevní obsah, dva dny na to zemřela, poslední den a půl moc nevnímala, byla jsem u toho, když vydechla naposledy..
Byly chvíle, když ji bylo zle a říkala, že už nechce, že nemůže, že jsme si přála, aby umřela, aby již měla pokoj, protože to byl tak hodný člověk s těžkým osudem, co si prostě tuhle nemoc nezasloužil..
Když jsem se dozvěděla, že umírá, brečela jsme po každé, když jsem si na to jen vzpomněla, ale musela jsem fungovat, starat se o ni, tak jsem to přijala, chvílema jsem si právě i říkala, že pro ni to bude vysvobození..
Měla jsem s mamkou velmi blízký vztah, byla mi nejbližším člověkem na světě, proto mě trápí, že mám dojem, že zármutek málo prožívám..
Když zemřela ten den, nebrečela jsem, byl to jako film a já divák, prostě se to dělo a já koukala jak zbytek rodiny pláče, snažila jsem se je utěšit, ale sama jsme brečet nedokázala, mamku jsme omyla, oblékla, zapálila za ni svíčku a jediné co jsme si říkala, má klid už..
Druhý den ráno pro ni přijeli z pohřební služby, to jsme brečela, nedokázala jsme se dívat, jak ji daj do černého pytle, nedokázala jsem si představit, že mi ji odvezou, plakala jsme asi 15 minut hystericky, pak to přešlo a já zas byla „normální“.
Vrátila jsme se po měsíci do svého bytu, k příteli a mám pocit, jakoby se to nestalo, pohřeb zařizujeme, vše jsme vybrali..ted už jen čekání na pohřeb..
Já mám pocit, že si vůbec neuvědomuji co se stalo, dívám se na její fotky a nic..jakobych měla vyplé emoce, děsí mě to, jasně, že jsem se nechtěla sesypat po pohřbu ani před, ale přece si máma zaslouží, abych pro ni víc trpěla..
nevím, zda jsme v šoku, mám momentky, kdy si uvědomím, že už ji nikdy neuvidím, že mi nebude na svatbě, nebo si vzpomenu na nějakou naši chvíli a uplně mě bodně v srdci a přejede mnou taková panika, tak si to hned v zárodku zakážu..je to strašný pocit..
pak mám chvíle kdy na ni nemyslím vůbec nebo yslím a je to jako bych vzpomínala na někoho, kdo je po smrti už 10 let, ne 5 dní, s takovým jako odstupem..
bože..jsem asi vadná..je fakt že pohřeb mě děsí, že se mi to tam prolomí..ale překvaplo mě jak žiju svůj život dál skoro jakoby nic..na ostatních vidím jak nespí, nejí, jsou strhaní a já ne, mamku jsem zbožnovala a pořád miluju, nní divné, že to prožívám takto?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.8.14 11:55
Upřímnou soustrast. Myslím, že tvé prožívání není „závadné“. Jsi v šoku, podvědomí se tomu, co se stalo, brání uvěřit. Mně když zemřel manžel, byla jsem na tom podobně jako ty až do pohřbu, pak mi to nějak docvaklo a poprvé jsem opravdu pořádně brečela až tam, nešlo to zastavit ani ovládnout.
Neobviňuj se, udělala jsi pro maminku co nejlepší jsi mohla, starala ses o ni… To, co teď prožíváš, není vůbec lehké. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 11:57
Ahoj prvně upřímnou soustrast
Měla jsem to úplně stejně jak u táty tak u mámy a bylo mi vysvětleno, že to je obraný mechanismus aby se člověk úplně nesesypal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 11:58
Nejsi děsná ani vadná… tím, že jsi se o ni starala, tím žes to věděla, tak ses na smrt samovolně připravila. Nebylo to ze dne na den a tvoje mysl to vstřebala. Buď na sebe hrdá, že jsi to pro maminku udělala a dochovala jsi ji i přes ty těžké chvíle. Sedni si k fotkám a naopak vzpomínej na to hezké, co jste spolu prožily, kde jste byly, co ti říkala…Však není třeba se ze smrti hroutit a hysterčit, je potřeba hlavně pomoct umírajícímu člověku - a ty jsi určitě smutnila a brečela při tom pomáhání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 11:58
Je pro tebe teď důležitější, že má tvá maminka klid od bolesti…Přeješ jí ho. Tvé pocity jsou pochopitelné a budou se měnit. Maminka pro tebe byla nejbližším člověkem, to je krásná a ne úplně samozřejmá věc. Byla jsi s ní až do konce. Udělala jsi to nejlepší, teď dej volný průběh svým pocitům ať jsou jakékoliv.
Upřímnou soustrast…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 12:03
Bratr to prožívá tak, že se zavřel doma a nekomunikuje, já mu psala, at dorazí, že si večer vyjdeme a přijdem na jiné myšlenky, přítel měl volnásky do kina, chtěli jsme bráchu vytáhnout, aby neseděl v bytě, kde mamka zamřela a nepadalo to tam na něj, byl to jen návrh, mohl být klidně i u nás v bytě jen, napsala jsem mu, že mu uvařím něco co má rád, že musí jíst a on mi odepsal, že nechápe jak mi to celé může být takhle jedno a nemluví se mnou..
mně to ale jedno není, já jen prostě netruchlím jak on, zavřít se doma, nejíst, nepít, nevycházet..já nevím, asi mi to vůec nedocvaklo, já si i uvědomuji, že si to neuvědomuju, mám pocit jako by byla někde v nemocnici jen a žiju prostě dál, samotnou mě to štve, protože bych měla víc prožívat smutek, ale prostě to nejde, i na ni myslím, prohlížím její fotky, chci tomu dát průběh, ale nic necítím, jak kdyby to moje podvědomí uplně vytěsnilo a bránilo se cokoli z toho přijmout nebo prožívat, jedno mi to rozhodně není, možná jsem se s její smrtí smiřovala tak dloho..bože, vždyt trpěla, pro ni to bylo vysvobození, to že mi za pár dní či týdnu začne chybět, o tom nepochybuji, jen mi to ted prostě ještě nedochází asi, třeba vánoce, hlava to ví, srdce to neumí pochopit, že budou bez ní..jako bych tomu nevěřila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 12:12
@PAN66 Upřímnou soustrast 
Mojí kamarádce loni před Vánoci náhle umřela maminka, teda v nemocnici.Jela na banální zákrok a došlo k masivnímu krvácení a odumřel jí mozek a tak ji odpojili od přístrojů, protože by to nebylo k životu. Všechno kolem rozloučení, pohoštění apod zařizovala kamarádka a až někdy po Novém roce jí to všechno došlo a totálně se sesypala. Brečela asi 3 dny v kuse. Takže si myslím, že by to u Tebe mohlo být podobně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 12:16
Upřímnou soustrast.
Není to divné, ty jsi brečela už v průběhu nemoci a část tvého muzku ví, že teď už ji nic nebolí, že je to pro ni už takto lepší. Zlom často nastává až při pohřbu.
Ten smutek, apatyje, neustálý pláč teprve přijde.
Teď ještě funguješ ve stavu - musím se starat, musím fungovat.
Pokud je to možné, zařiď si po pohřbu pár dnů volno a zajisti si někoho, kdo ti bude nablízku, obejme tě a nechá vyplakat na rameni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
26.8.14 12:17
Rozhodně nejsi vadná, každý prožívá smutek jinak, zvláště pak když se smiřuje s odchodem někoho blízkého. Moc mi je líto co se ti přihodilo a tak ti posílám aspoň obejmutí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.14 12:31
Upřímnou soustrast, prošla jsem si tím před pěti lety, tedy nee uplně stejně, ale bylo to velmi podobné. Divné to určitě není. Každý smutek prožívá jinak. Na mě vše dolehlo až dlouho po pohřbu. Hodně jsem si pobrečela, když mi to táta oznámil, ale pak jako když utne. Každou noc když jsem nemohla usnout jsem si opakovala „maminka mi zemřela“ nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě jak píšeš bylo to jako kdybych se dívala na nějaký film. Všechno mi to došlo až za pár měsíců, vůbec nevím jak jsem těch několik měsíců prožila, ale brala jsem to jakože se nic nestalo 
i vlastně díky relaitvně malým sourozencům. Za těch pár měsíců jsem se, ale totálně zhroutila a skončila jsem na antidepresivech. Po roce jsme se z toho dostala, ale i ted mám chvilky, kdy na ní myslím a říkám si, že není možné že tu s námi už není…
- Citovat
- Upravit
26.8.14 12:51
Je mi to líto 
já to měla podobně. Sice mi to bolí líto, že brácha umřel, ale fungovala jsem normálně. Uklízela, vařila, chodila mezi lidi, smála jsem se, skoro nebrečela… nějak jsem si to uzavřela v sobě. Postupem času jsem si i pobrečela, ale prostě mi to nešlo. Bylo mi to líto, stále je, ale neuměla jsem řvát na veřejnoti někomu na rameni a takhle to prožívat. No měla jsem teď porovnání s kamarádem, kterýmu taky umřel brácha a on plakal, zhubnul, měl kruhy pod očima, hodně pil.. já jsem takhle na tom nebyla, až jsem si taky pak přišla divná. Taky to přikládám k tomu, že jsem ženská a mám svou rodinu o kterou jsem se musela postarat, což kamarád neměl - je svobodný a tak se do toho ponořil. Já měla miminko a nějaký truchlení jsem si moc nemohla dovolit. Oni i ty chlapy jsou psychicky méně odolní jak my. Hlavně hodně síly a drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 13:49
Taky jsem si přišla a stále přijdu divná. Mně maminka umřela 2. května po dlouhé nemoci, poslední měsíc ale přišlo rapidní zhoršení, kdy už žila napůl ve svém světě. Také jsem příliš nebrečela, nikdy jsem si to pořádně nedovolila, i po pohřbu jsem chodila a chodím do práce, rekonstruovala s přítelem byt…vztahy s mým bratrem to nevylepšilo, je mladší o tři roky a myslím, že nedokázal pochopit, jak můžu být tak „chladná“. Doteď se to vlastně nezměnilo a už je to pár měsíců. Nemyslím, že jsi divná, pokud jo, jsme takové obě. Já jsem se kvůli tomu cítila hodně provinile a stále se cítím, ještě mi přidává to, že jsem na ní duchu byla naštvaná, že mě tu nechala. Když to řeknu nahlas, připadám si jako největší sobec, ale je to tak.
Suma sumárum pro tebe asi řešení nemám, jenom ať v tom nejsi sama. Do nynějška jsem příspěvek žádný nenapsala, ale tvůj příběh mi tak připomněl můj, že jsem musela. Drž se, čas je vážně lék a užírat se pocity viny, za to nestojí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.14 14:02
Moje mamka umřela letos v unoru, bylo to rychlý a nečekaný. Nemůžu se s tím vůbec smířit, co bych za to dala, aby to už přestalo bolet a ja mohla normálně fungovat. Brečím každý den, jediný co mě drží nad vodou je můj dvouletý syn, jinak bych to nezvládla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.15 18:52
Ahoj, jen se tě chci zeptat, jak na tom jsi po takové době. Moje maminka umřela před pár týdny. Já jsem si pobrečela, ale pak jsem začla normálně chodit do práce, abych se nezbláznila a život jde dál. Někdy mi taky přišlo, že se normálně bavím, směju, že se nechovám, jak bych měla. Jsem v pohodě a najednou nastane chvíle, např. jí chci zavolat a říct novinku a dojde mi, že už jí nikdy nezavolám a chce se mi bulet. Během dne to nejde, zadržuju to, ale pak bulím po večerech. Pár dnů klid a pak zas vlna. Každý to má jinak, někdo to drží v sobě a někdo zase hysterčí na veřejnosti. Nejsi divná… Máš maminku v srdci a víš, že se trápila. Nikdo nechce vidět své rodiče trpět a smrt je vysvobození a tys to věděla. Držím palečky a napiš jak na tom jsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.17 18:25
bolest po smrti maminky.
Nedávno mi umřela máma. Nikdy jsem nepočítala, že mně to tak hluboce zasáhne. Měla jsem mámu moc ráda, byla na nás moc hodná, starala se o nás, dala nám vzděláni a ukázala správnou cestu životem. Ted vubec nevim kudy kam, chtěla jsem ji telefonovat, jít za ní a chvili si s ní povídat. Ted jen pořád brečím, přestala jsem jíst, spím tak asi 30 minut, pak začnu něco dělat a hned skončín, protože nemám silu jak dál. Vim že smutek bude trvat dlouhou dobu a budu se muset s odchodem mamky vyrovnat. Tana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
