Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smuteční proslov - nestačí mi slova, poraďte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.2.10 13:59
Smuteční proslov
Milé uživatelky a uživatelé tohoto fóra. Opět se na vás obracím s prosbou o pomoc, při velmi bolestném a nelehkém úkolu, se kterým se musím poprat…
V pátek (19.2.) nám navždy odešel můj tatínek. Byl vážně nemocný,ale již několik let stabilizovaný a tak nás jeho odchod šokoval a velmi ranil. Dnes při vyřizování záležitostí okolo pohřbu jsme byli požádáni, abychom napsali tatínkovi pár slov k poslednímu rozloučení. Máma ani sestra nejsou tohoto schopné, takže nelehký úkol „zbyl“ na mě. Udělala bych to moc ráda,ale nějak nevím co vlastně psát? Kdykoli jsem byla na pohřbu tak proslov byl to poslední co by mě v tu chvíli zajímalo…
Zkoušela jsem googlit, ale nic pořádného jsem nenašla…
Poradí mi nějaká zdatná češtinářka nějaký obecný a vhodný proslov?
Děkuji a omlouvám se za „začernění“ všedních starostí okolo dětí a života vůbec…
(někdy mám pocit že rubrika „prázdná náruč“ byla vymyšlena pro mě 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.2.10 14:04
To je velmi smutné
Ale příjde mi to divné budete mít pohřeb v kostele nebo v krematoriu???
My jsme vyřizovali pohřeb ted v září a paní to s námi všechno sepsala, ptala se nás kde maminka dělala, kde se narodila, ptala kterou rodinu má zmínit atd. a sama si to zapisovala a pak nám ukázala návrh jak by to mělo vypadat a jestli tam chceme ještě něco zmínit 
sami by jsme to taky nevyplodili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 14:06
ahoj-moje sestra dělá tuto řečnici a připravuje občas proslovy. Jde o to, že bys měla tak nějak nastínit tatínkův život, kdy se komu narodil, kde po učení pracoval, co měl rád, co rád dělal, vzpomenout tam vás jako děti, kdy jste se mu narodili, kdy se oženil, jestli třeba působil v nějakém spolku (hasiči, myslivci…) no a potom, že teda onemocněl a… pokud budeš chtít něco víc podrobněji, mohla bych se sestry poptat, ale není přes týden tady, takže bych to leda musela přes mail. Do kdy to ptořebuješ vědět, snad jsem ti aspoň trochu poradila. Upřímnou soustrast
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 14:20
Lacenko - upřímnou soustrast.
Stačí sepsat tatínkům jakoby životopis a domluvit se buď s farářem nebo s tím v krematoriu. Oni to sepíšou a dají ti odsouhlasit. Nebo to můžete sepsat hned spolu. Myslím, že nejlepší způsob je ten společný, můžeš tam propašovat spoustu takových těch větiček co třeba tatínek používal a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 18:21
Lacenko, to je mi opravdu moc líto… 
Mám bohužel stejnou zkušenost, loni mi umřela maminka, takže vím, jaké to je… Brusek to vystihla víceméně přesně, pokud chceš nějaký delší proslov - my jsme měli jen krátký, opravdu jen tak na vzpomenutí, nikdo jsme necítil potřebu poslouchat dlouhý životopis. Ale někdo to zase naopak takto potřebuje, aby se i tímto způsobem se zemřelým rozloučil…
Pokud bys mi ty informace o tatínkovi třeba chtěla dát do SZ, mohu Ti zkusit něco sepsat (jsem bývalá překladatelka, takže sloh a češtinu poměrně zvládám).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.10 18:36
Předem upřímnou soustrast…
Vím, jak to bolí, přišla jsem o maminku loni pár dnů před porodem dcerky, ve kterou jsme obě doufaly (po dvou klucích jsme si to říct nenechali)
Na pohřeb mne nechtěli pustit, rodina, pohřební ústav, doktoři… nakonec jsem si vynutila alespoň to, že jsem se s ní šla rozloučit sama, k rakvi v obřadní síni, byla jsem tam s ní a miminkem v bříšku sama…
Ostatní zařizoval můj muž. Znám to ale z dřívějška, proslovy většinou sestavují řečníci, promluvíš si s nimi, oni se zeptají na to, co tu psali holky a hotový proslov dají k odsouhlasení a doplnění, na obřadě ho pak čtou. Budete vybírat i písně, květiny, rakev… je toho dost a bude to sakru bolet…
Ale za sebe - bude líp, bolest časem otupí a slz bude čím dál tím míň, ale nikdy nezapomeneš… Rozluč se s ním tak jak potřebuješ, truchli, breč, vztekej se, co potřebuješ a cítíš, to dělej.....
Hodně sil do dalších dnů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.10 19:11
Lacenko, to je mně líto… 
Psal jsem smuteční řeč na pohřeb mojí babičky. Kromě věcí, které už tu zazněly, jsem tam smutečnímu řečníkovi vypsal ještě jednu věc: babička nikdy moc nechápala „ten moderní svět“. Nechtěla se smířit s tím, že se její blízcí rozprchli po světě, chtěla nás mít při sobě a těšit se z toho pravidelného setkávání s námi. Připadalo mi to vhodné, tak jsem to tam přidal. A její sousedi pak přišli a říkali: to jo, taková ona byla, to bylo opravdu o ní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.10 19:31
Moc vám všem děkuji, vzala jsem si od každýho trochu a ráno to napsala. Máma mi to odsouhlasila a manžel také tak snad se to bude dát použít…
Marlenko, mám sto chutí rodinu zaúkolovat aby ke mě na obřadě nikoho nepustili. žádné kondolence, žádné lítostivé řeči, prostě mě nechali v klidu odejít. Nechci maličkou vystavovat extrémnímu stresu dýl než je nutný, rozloučit se chci, ale na to divadlo okolo se teď už fakt necítím… No uvidíme jak to dopadne, snad nebude mít beruška nějaké následky, budu se moc snažit zachovat si chladnou hlavu a situaci si nepřipouštět…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.10 19:36
Lacenko - 14 dní před porodem andílka mi umřela babička. Na pohřbu jsem byla, ale jak skončil, okamžitě jsem odešla. Prostě jsem nečekala na kondolence a šla pryč. Myslím, že je to pochopitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.10 19:54
Lacenko, chápu Tě, já to tak měla taky… Nehctěla jsem přijímat kondolence od lidí, kteří mamku viděli naposledy před rokem...... prostě mi to přošlo pokritecké, navíc jsem si říkala, že to stejně nikdo nepochopí, jak mi je, jak to bolí, nesnesla jsem tu jejich „účast“… všichni mi říkali, ať myslím hlavně na miminko, - jako bych to nedělala, to mě drželo nad vodou… bavili jsme se o tom s doktorem ( mým porodníkem) a ten řekl, že se nic stát nemůže, že by se maximálně rozjel tím stresem porod , ale řekl taky, že stres to je a veliký a miminko ovlivnit může a že mi účast na pohřbu nedoporučuje, že svou ženu by tam nepustil… no nakonec jsem si našla cestu, jak se rozloučit a kondolence jsem nepřijímala, po pravdě ani ty písemné… Na samotný obřad jsem šla s klukama a zbytkem dětí a kamarádkou do obchodu s traktory …Vím, jaké to je být na obřadě a no myslím, že je to dobré a dnes si to trochu vyčítám, že jsem jít měla a i vzít kluky (tehdy 2,5 roku) ale neměla jsem sílu bojovat o to s manželem a ostatními, kteří by nejraději, abych to jako vymazala, že se nic nestalo… Mě pomohlo, že jsem tam sní byla chvíli sama… dala jsem jí tam gerbery, ty měla ráda, mluvila jsem na ní… hladila jsem bříško… myslím na ní pořád, ne že ne, ale vnitřně jsem řekla sbohem a to je pro mne důležité… ne co si myslí ostatní a jak to má být..
No možná to je zmatené, ale co…
Jen : máš právo si pohřeb zařídit podle sebe a když to potřebuješ, tak klidně odejdi, není Tvou povinností stát a kývat…
Chladnou hlavu si zachováš, ono to zlatíčko pod srdíčkem je velká síla, zvládnete to obě.
Já tedy ještě po obřadě měla domluvený monitor a prohlídku v poradně - chodila jsem do rizikovky. Ale zpětně byl pro mě nejhorší moment, kdy jsem se o jeji smrti dozvěděla, to ostatní už tak hrozné nebylo… ale v ten den jsem se zhroutila a jen jsem brečela a řvala proč já a proč teď… miminko jsem si hlídala, abych cítila pohyby… ale jinak jsem si dovolila brečet a brečet a být sama v sobě schoulená skoro celý den…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 18:12
Dobrý den, je velice těžké napsat několik slov a člověk neví kde začít, udělala jsem si malou osnovu co říct a tady vám jí píši. Myslím si, že máte už po pohřbu,ale bohužel, příbuzní nám umírají během let pořád a budete mít příležitost složit hold někomu jinému než svému otci.
Oslovení, jak zemřel(po dlouhé nemoci skonal, náhle zesnul, stáří a pod), chápání bolesti pozůstalých a projev, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemusí zmizet. Z kolika byl dětí zesnulý, Kolik měl dětí a koho tady zanechal, jaké poměry( v případě, že byl chudý- pocházel z prostých poměrů, bohatý- měl hojný život obohacený nejen cenostmi, ale hlavně láskou …) Kolik měl dětí a koho tady zanechal. Mluvte o jeho dobrých vlastnostech a skutcích, jestli byl v nějakém sdružení nebo sportovec v čem vynikal a čím se kuprříkladu živil. Proslov by měl být věcný, stručný a neměl by být emotivní. Na konec ráda přidávám verš nebo krátkou píseň …například ukolébavku( letěla bělounká holubička z opery hubička od smetany). Vždy oslovujte pozůstalé a né nebožtíka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Povik
27.7.10 22:39
smuteční řeč
Ahoj, sorry, ale až na to, že jedna z vás správně píše, že se při této řeči nemáme obracet na nebožtíka, je vše úplně mimo! Žádné dlouhé proslovy, žádné životopisy, probůh!! Řeč má být stručná a zapamatovatelná, vždyť ho všichni znali. Zítra mne to žel čeká u mého táty, měl jsem právě řeč obracející se k němu, pak jsem si o tom ale něco přečetl (mj. kniha Etiketa od p.Špačka- poradce prezidenta Havla) a zjistil, že vše je jinak..
- Citovat
- Upravit
27.7.10 22:44
Lacenko mrzí mě že ti opět musim projevit upřímnou soustrast.My jsme hold dvě kejdařky vid?:(
Držte se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bajunca
16.7.11 07:32
Zdravím,umřel mi tatínek,náhle, nečekaně,
do teď jsem byla tupá z vyřizování věcí a všeho okolo…nyní je také na mě,připravit smuteční krátkou řeč…pomůžete mi prosím?
Předem velmi děkuji
- Citovat
- Upravit
16.7.11 08:12
bajunca píše:
Zdravím,umřel mi tatínek,náhle, nečekaně,
do teď jsem byla tupá z vyřizování věcí a všeho okolo…nyní je také na mě,připravit smuteční krátkou řeč…pomůžete mi prosím?
Předem velmi děkuji
Takhle doslovně ti to nikdo nenapíše. my jsme tatínka neznali. Nevíme kde pracoval, kolik měl děti, vnuků a vnuček. Je to poslední rozloučení . napiš tam co chceš aby zmínili. to nejhezčí ze života
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
