Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Spaní a uspávání pětileté
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.10.21 22:18
Dcera nám to dělala taky, byla teda mladší. Pak sme její postel prirazili k naší a to ji stačilo, kdyz se vzbudila tak se ji dala ruka a spala dál. Ted ji jsou 4,5roku a sama si řekla, že chce spát v pokojíčku a stačí ji přečíst pohádku a vyhodi nas usne a spí celou noc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:21
no pěkně jsis „zavařila“ moje děti jsem už od malá učila spát v postýlce a v noci necestovat(lehnu si na minutu k němu než zabere) když byly větší. Když byly nemocný tak je k sobě vezmu samozřejmě. No jako na 5ti lete dítě je to mazec. Syn co má od 2,5let velkou postel spí sám a neuspavam. Dcera to samé. Poustim pohádky a do půl hodiny spí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:25
Já s rodiči v ložnici spala ještě v první třídě. Sice ve své posteli, ale v ložnici. Strašně jsem se bála.
Dnes mám čtyřletého syna a každý večer s ním usínám v jeho posteli. Ani nevím, zda o to stojí. Ale ještě mne nevyhodil a jsem za to ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:28
@Nuspik píše:
Každý dítě je jiný. Někdo usíná bez problémů sám, někdo potřebuje kontakt. Sama si pamatuji ještě na zakladce, že jsem se usínat sama v pokoji bála.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:31
Uspávám své sedmileté dítě doteď.
Prostě si lehne, pomazlime se…popovídáme.
V noci občas pribehne k nám a spí s námi. Ostatní děti jsou už plnoleté, a tak vím, jak rychle to uteče a užívám si to.
Je to krásná chvile dne. Když jdu na noční, spí s tatínkem v posteli. Když mám denní po sobě a chci jít brzy spát, jdeme taky spolu do naší. Je to super.
Ale to asi člověk pochopí, až je starší, anebo se stane něco hnusnyho 
a tak si pak užívá chvíle blízkosti s úžasným zdravým milujícím a milovaným dítětem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:32
@Tamara83 píše:
Já s rodiči v ložnici spala ještě v první třídě. Sice ve své posteli, ale v ložnici. Strašně jsem se bála.
Dnes mám čtyřletého syna a každý večer s ním usínám v jeho posteli. Ani nevím, zda o to stojí. Ale ještě mne nevyhodil a jsem za to ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:35
Ja to teda miluju, vzdycky si pred spanim nejlip pokecame. Dnes se synem jsme si vykladali asi hodinu. Jsou deti, ktere se proste samy boji. A jen kvuli tomu, ze jine dite spi samo, nemusi to vyhovovat jinemu diteti. Postupne se to dite osamostatni, nektere driv, jine pozdeji. Netreba tolik tlacit na pilu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:36
Já myslím, že to je docela normální, já jsem k rodičům do postele chodila pravidelně každou noc až do první třídy.. Naše 7leta dcera je u nás v posteli taky dost částo a taky s ní večer po přečtení pohádky chvíli ležíme. Nám to nevadí, problém v tom nevidíme, samozřejmě pokud tobě už to vadí, tak se s dcerou nějak domluv. Je dost velká aby pochopila, v noci ji nech svítit nějaké světýlko, na záchod a k vam do postele, zvládne sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:48
Syn je tedy o rok mladší, ale jinak je to u nás podobné. Večer většinou uspává táta, já chodím s mladší. Když má manžel odpolední, chvíli se pomazlime a usne sám, někdy ale trvá na tom, abych u něj zůstala. V noci se budí i několikrát, vždycky strašně nahlas pláče. Za námi přijde fakt výjimečně. Takže k němu v noci vstáváme. Většinou stačí najít muchláčka, někdy ale chce, abych u něj zůstala. Na záchod nechodí, většinou to zaspí, má ještě plenu. Nějak to neřeším, prostě mě potřebuje. Jednou přijde doba, kdy si na mě ani nevzpomene 
, tak si to užívám. Prostě jsem se smířila s tím, že nemám tabulkové,, normální " dítě. Ono ti asi nic jiného nezbyde, rada na to neexistuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 22:51
@Anonymní píše:
Holky, na rovinu, potrebuju poradit. V noci si prijdu jako otrok sveho za mesic petileteho ditete. Ja i manžel. Samozrejme uznavam, ze si za to muzu sama, jenze jsem nikdy nepraktikovala nechavani vybrecet, apod., Dcera je jedinacek, takze i to hraje roli… takze moje dcera v 5 letech neumi spat. Uspavani po pohadkach jedine za pritomnosti me nebo chlapa, kdyz je unavena v tydnu ze skolky, tak to je otazka 20 minut, ale neni vyjimkou treba hodina. Uprostred noci se vzdy probudi a vola me. Takze ja jdu, otrocky ji dam vycurat, prinesu k nam do postele, kde spi do rana. Ani sama si neprijde, protoze tma, je sama, atd. Postel uz nam zacina byt trochu mala. Krome hlidani u babicky jsem se od porodu tudiz prakticky nevyspala celou noc v kuse. Coz uz je sakra dlouha doba. Jedine reseni je nechat ji spat celou noc u nas, ale to proste praktikovat nechci. (Kdyz spi u nas, treba na dovolene v manzelske posteli, tak to se neprobudi). Porad jsem to nechavala a tolerovala s tim, ze z toho vyroste, ale zacinam si rikat, ze to asi snad neklapne a uz s muzem vtipkujeme, ze za nami bude chodit jeste na stredni. Zacala jsem o tom premyslet, kdyz jsem se s tim v praci sverila starsim kolegynim, ktere maji uz velke deti a vsechny na me koukaly, jestli jsem se nezblaznila… tak ja nevim. Je to normalni? Ma to nekdo tak? Jak to zmenit? Nemam ve svem okoli moc maminek a jestli ano, tak maji miminka nebo jsou tehotne, nevyhoda materstvi v mladsim veku.
Toto ma kazdy jinak..mne to nenapadlo ani ve snu k nasim chodit spat a dite taky ne..nijak me ta predstava nenaplnuje..nechtela bych tam ani dite ani zadne zvire..jen partnera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 23:02
Ano, máme to tak u dvou ze tří dětí. A nemyslím, že je to tvoje chyba, některé děti jsou prostě hodně kontaktní. Já jsem všechny děti vychovávala stejně, přesto jedno dítě spí od miminka celou noc a nejraději sám, za námi přijde sporadicky o víkendu, když už jsme vzhůru. Rád se potulí před spaním a když je manžel výjimečně mimo domov, spíme všichni v manželské posteli, ale on spí bokem, potřebuje svůj prostor, není na mě nalepený. A další dvě jsou mazlové, od miminka vyžadují nošení a společné spaní. Ze začátku mi to vadilo, před dětmi jsem byla proti společnému spaní, ale pak jsem se s tím nějak smířila. Navždy to nebude a aspoň si děti užiju, dokud o mě stojí. Čím víc děti rostou, tím víc si to užívám. Musím říct, že syn k nám chodí o dost méně od té doby, co letos nastoupil do školy a vlastně už o prázdninách chodil méně - má náročnější program, večer padne a usne tak tvrdě, že se neprobudí. Teď už vlastně skoro nechodí. Dceři jsou 3, ve školce ještě odpoledne spí a tak v noci chodí.
Jedinou hranici, co jsem u dětí nastavila (už i u té tříleté), že když chtějí k nám, tak můžou, ale přijdou samy a žádný řev. Jinak jsem na ně hodně nepříjemná. Mě nevadí, že jsou u nás v posteli, ale pokud nejsou nemocní, nebudu po nocích lítat po bytě jak hadr na holi. Na cestu na záchod bych instalovala nějaké světlo, třeba led pásek s pohybovým senzorem, aby se nebála, naši chodí i po tmě. Taky to na mě zkoušeli, ale bylo to jen z pohodlnosti. Když viděli, že to neprojde, zvládli v pohodě přijít potichu.
Jinak nevím, po kom to mají. Muž k rodičům spát nechodil a já jsem s matkou kvůli finančním a bytovým poměrům spala v manželské posteli asi do 6 let a co si pamatuju, moje největší přání byla vlastní postel a pokoj.
Příspěvek upraven 12.10.21 v 23:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 23:04
Ty blaho, jak může matka dítěte napsat, že si někdo zavařil skrz vlastní dítě.
A jak se spí rodičům dětí? Hezky spolu v manželské posteli? Jeden cítí druhého a hned je líp, že jo? Hned se hezky a v klidu spinká 
.
Zakladatelko, sama to píšeš. V pokoji tma a je sama. Bojí se a jasně, že s váma je holčičce dobře. Vždyť o nic nejde přece, tak bude spát s váma. Jestli se nevyspite, tak to přece jde nějak vymyslet, třeba přirazit postel k té vaší?
My máme 5 dětí a nechávala jsem to na nich.Od miminka. Pokud je jim dobře u nás v posteli, tak ať u nás jsou. A nakonec všechny samy přešly do svého pokoje, do své postele. Předposlední ještě dnes v 5 a půl letech spí někdy v děcáku, někdy u nás (nebo s manželem),jinak všechny kolem pěti let už byly ve svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 23:16
Máme skoro 6ti letého a je to dost podobný. Uspávám, předtím si ještě povídáme, no co já se v tu chvíli vše nedozvím No někdy mně to už unavuje, ale říkám si, nebude to věčně. Kompromisem bylo, že se střídám s mužem a teď tedy, že musí v noci syn za náma dojít sám. Ať si vezme plyšáky a dorazí k nám. Frekvence buzení se tím snížila. Jinak ani jednu noc nespal celou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 23:33
U mas to stejny… 3 deti, nejmladší to vůbec sám nedává. Ani usínání, a v noci jdu za ním a spíme spolu, kdyz zavolá.. Prostředni spal do nedavna sam celou noc, najednou začal v noci chodit do ložnice.. Nejstarší do 2 let usinala sama, pak se to zlomilo a chtěla uspavat. Kazdy dítě je jiný, nevyspala jsem se uz 10 let 
Kazdou noc někde prechazim, spim za noc i ve 3 postelich.. (protože necekam az usnou, kdyz se v noci vzbudili, lehnu vedle nich a spim taky ) ale co nadelam, vyrostou z toho..
Doufám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Holky, na rovinu, potrebuju poradit. V noci si prijdu jako otrok sveho za mesic petileteho ditete. Ja i manžel. Samozrejme uznavam, ze si za to muzu sama, jenze jsem nikdy nepraktikovala nechavani vybrecet, apod., Dcera je jedinacek, takze i to hraje roli… takze moje dcera v 5 letech neumi spat. Uspavani po pohadkach jedine za pritomnosti me nebo chlapa, kdyz je unavena v tydnu ze skolky, tak to je otazka 20 minut, ale neni vyjimkou treba hodina. Uprostred noci se vzdy probudi a vola me. Takze ja jdu, otrocky ji dam vycurat, prinesu k nam do postele, kde spi do rana. Ani sama si neprijde, protoze tma, je sama, atd. Postel uz nam zacina byt trochu mala. Krome hlidani u babicky jsem se od porodu tudiz prakticky nevyspala celou noc v kuse. Coz uz je sakra dlouha doba. Jedine reseni je nechat ji spat celou noc u nas, ale to proste praktikovat nechci. (Kdyz spi u nas, treba na dovolene v manzelske posteli, tak to se neprobudi). Porad jsem to nechavala a tolerovala s tim, ze z toho vyroste, ale zacinam si rikat, ze to asi snad neklapne a uz s muzem vtipkujeme, ze za nami bude chodit jeste na stredni. Zacala jsem o tom premyslet, kdyz jsem se s tim v praci sverila starsim kolegynim, ktere maji uz velke deti a vsechny na me koukaly, jestli jsem se nezblaznila… tak ja nevim. Je to normalni? Ma to nekdo tak? Jak to zmenit? Nemam ve svem okoli moc maminek a jestli ano, tak maji miminka nebo jsou tehotne, nevyhoda materstvi v mladsim veku.