Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nehrotíš, ale jako větší problém vidím chování tvého manžela.
Příspěvek upraven 08.08.20 v 12:12
Hrotíš a nehrotiš. Na svůj věk úplně normálně
Úplně Ti rozumím. Také jsem taková byla..teď po 40 mi můžou být všichni příbuzní ukradení. Prostě se naučíš si to tak nebrat, jedním uchem sem a druhým tam. Nebrat si to osobně a nestresovat se tím, kdo si co myslí a říká. Nejdůležitější je vztah s manželem, zbytek vypusť a buď v klidu ![]()
Tak dárky bych jim nevybírala, ani neplatila. Pokud řekli, že už k nim nesmíš, tak bych si promluvila s manželem, ať to vyřeší. A je ost hrozné, že si na tebe chodí stěžovat rodičům. Vůbec jeho postoj k tomu, co se děje je strašný a k tobě neloajální.
Uplne to vypust. Jestli pomlouva te vubec nemusi zajimat. Jejich narozeniny a svatky neres, jsou to rodice tveho partnera, darky at si vyresi on. Nepretvaruj se, nepijes OK, malo jis OK, vsak jejich chovani te tak zrovna neuchvacuje. Tad je jedina vec k reseni a to jestli za to stoji ten chlap. A na to si fakt poctive, uprimne odpovez.
A jak to budete dělat, až budete mít děti? Už teď se mi to zdá divné…
Myslím, že to moc prožíváš. Prostě je neřeš, neřeš co říkají, jestli málo piješ atd. A pokud řekli, že už tam nemáš jezdit, tak už bych tam nejela… Na co se tam cpeš, na takovou návštěvu. Zřejmě je to nějaká jednodušší rodina.
@kvetanak píše:
A jak to budete dělat, až budete mít děti? Už teď se mi to zdá divné…
Ano, mně právě taky. Když jim manžel tohle řekl, že jestli si uvědomují, že přijdou v podstatě o vnoučata, prý neodpověděli. Ale to si nemyslím. Na vše mají co říct. Spíš si myslím, že odpověděli něco tak hnusnýho, že manžel mi to snad ani nechce říct.
@AnastazieB píše:
Myslím, že to moc prožíváš. Prostě je neřeš, neřeš co říkají, jestli málo piješ atd. A pokud řekli, že už tam nemáš jezdit, tak už bych tam nejela… Na co se tam cpeš, na takovou návštěvu. Zřejmě je to nějaká jednodušší rodina.
Necpu. Jen mě to mrzí, když si představim, jak to bude, když budou děti. Právě, že naopak. Jsou hodně inteligentní, obzvlášť tchyně. Jen tvrdí, že za život je lidé hodně využívali, že každý něco chtěl a neoplácel, tak získali přístup, že na každého kašlou, že se z nikoho nepose.ou. Když jsem manželovi argumentovala tím, že musí ale brát, že když poznají nového člověka, měli by k němu mít individuální přístup. Ne, že ke mně, která po nich nikdy nic nechtěla, mají postoj jako k lidem, kteří je využívali. Odpověď manžela - oni nemusí nic, jim už je 50. To já jsem mladá a měla bych se v podstatě přizpůsobovat
Byla bych ráda, že tam oficiálně nemusím jezdit
Ale moc se mi nepozdává přístup tvého muže, ten by se měl proti takovému chování myslím výrazněji ohradit, ale asi mu spoustu věcí připadá normální, nebo ne zas až tak strašná, pokud v tom vyrůstal. Bála bych se, co bude, až přijdou děti, nad tím se zamysli.
Uplne je mi z toho zle. A to nemate deti!
Ignorovat se to da, pokud manzel stoji pri tobe, ale tady to na me tak uplne nepusobi. On si tam jezdi na tebe stezovat a pak ti vypravi co o tobe rikaji?
Ze se tam pripletla mama? No to teda nevim, tchan je asi taky na jeji strane ne? Pokud by to byl jen kamaradsky rozhovor mezi manzelem a tchanem tak pred tchyni sklapnou.
Na darky bych se zvysoka vykaslala.
@Anonymní píše:
Ano, mně právě taky. Když jim manžel tohle řekl, že jestli si uvědomují, že přijdou v podstatě o vnoučata, prý neodpověděli. Ale to si nemyslím. Na vše mají co říct. Spíš si myslím, že odpověděli něco tak hnusnýho, že manžel mi to snad ani nechce říct.
Jste manželé, takže to bude muset Tvůj muž nějak rozseknout… Ideálně tak, jak tomu maminka (tchýně) nejlépe porozumí: pořádně ji seřvat a dát jadrné argumenty…a nechat ji potom přemýšlet.
Buď půjdou vztahy do kopru úplně, nebo si muž u mámy sjedná respekt.
Odpověď manžela - oni nemusí nic, jim už je 50. To já jsem mladá a měla bych se v podstatě přizpůsobovat
Cela rodina je nejaka jednodussi, vcetne manzela, promin, ale je to tak.
@Anonymní píše:
Ano, mně právě taky. Když jim manžel tohle řekl, že jestli si uvědomují, že přijdou v podstatě o vnoučata, prý neodpověděli. Ale to si nemyslím. Na vše mají co říct. Spíš si myslím, že odpověděli něco tak hnusnýho, že manžel mi to snad ani nechce říct.
Celý ten problém stojí a padá s tím, že se tě manžel neumí zastat. Používá trapné výmluvy, ale je v podstatě na jejich straně a to by mě na celém tom štvalo zdaleka nejvíc. Stačilo by to jednou - asi nemá důvod. Lepší to nebude.
A čemu by ses měla přizpůsobovat ty? Jako dávat si kafe a víc mluvit? Neřešila bych je, už vůbec ne nějaké jejich dárky a prostě bych tam nejezdila. Připadá mi, že za každou cenu chceš mít dobré vztahy, ale k tomu je donutit nemůžeš… Nějak nechápu, proč o to tolik stojíš. Až budou děti, tak se to nějak udělá. Nevím, proč se chceš tak doprošovat. Oni se mávnutím proutku nezmění.
Zdravím. Ráda bych zjistila, jestli má někdo obdobné vztahy a jak k tomu třeba přistupujete. Pokud jsme na návštěvě u tchánovců, chováme se k sobě slušně, to ano. Nijak mě slovně nenapadá, neponižuje, nic. Ale vím, že jakmile odjedeme, nenechá na mě nitku čistou. Například, přijedeme na návštěvu, nedám si kafe, ale dám si jen něco studeného k pití (horký den a dávám si kafe prostě jen 1× denně, nedělá mi víc kafí dobře na žaludek, což jsem jim řekla). Nabídnou mi paňáka, ale já nepiju. Ne, že bych byla nějaký abstinent, ale nepaňákuju. Taky špatně, dle nich. Když se griluje, sním v podstatě stejnou porci, co oni. Když mi ukrojí bez optání dort, který nepekla ona a já se omluvim, že je to na mě hrozně kyselý a otočím se na manžela, jestli to nedoji. Tohle všechno je prý hrozně špatně, na co prý jezdím, když nic nevypiju, nesnim. Neřeknou to mně do očí, ale po celé rodině a i mému manželovi. Jsou hrozně uřvaná rodina, křičí jeden přes druhého, skáčou si do řeči. Já zvyklá „domluví jeden, mluví druhý“. Když na mě tchýně promluví a začnu ji odpovídat, po vyslovení mých 2 slov už mi skáče do řeči a nenechá mě nikdy nic doříct. Tudíž po 1000. pokusu už v podstatě jen kývu, říkám jo, ne, nevím apod., to je jediné, co stihnu a do čeho mi nemůže vstoupit. Když přijedeme na návštěvu, zeptaji se manžela chceš… (kafe, cokoli) a ten se musí otočit na mě, zda něco nechci a teprv jim to řekne. Prostě mně, jako návštěvu, nehostí. Manžel tvrdí, že to prostě mysli na nás oba. Jejich přístup je, že jsem zbytečná návštěva a na co jezdím, že nemluvím, nepiju, nejím. A že oni se ze mě neposerou, že jim je 50, mně necelých 30, že nejsem žádná princezna, kolem které se bude skákat. Doslova a do písmene to tak říkají.
Po poslední hádce se potřeboval manžel vypovídat a tak jel za tátou, jelikož spolu mají i kamarádský vztah, stěžují si spolu na ženský vzájemně. Vmísila se do toho ale i jeho matka. Samozřejmě, že když si druhý stěžuje, říká jen to špatné na druhýho. Ale to ona nebere, nebere žádná moje pozitiva, umí se ulpivat jen na to špatné. A prohlásila, že já už tam nesmím. Oni k nám taky jezdit nebudou. Tchán nám nesmí pomoct na baráku (ale od „nás“ si nechají opravovat auta). A nabádání, že se se mnou má rozvést.
Jednou při rodinné oslavě mě dokonce nahlas oslovila jménem manželovo ex. Opravdu nahlas a po společných 5 letech. Myslím, že to udělala záměrně, protože se před vyslovením jména na sekundu zastavila. Slyšelo to dalších 10 členů rodiny, protože opravdu zakřičela. Všechny oči najednou na mě, čekali jak se budu tvářit, jak se zachovám. Bylo mi fakt příšerně, trapně. Žádný promiň, nic. Při konfrontaci od manžela řekla, že na co by se mi měla omlouvat, že ji se taky nikdo neomluvil, že jsem kolikrát ublížila jejich synovi.
Podotknu, že na jejich svátky, narozeniny, den matek, Vánoce. Na vše myslím já, vybírám dárky a většinou i platím ja. Já od nich dostala jen 1× k svátku a 1× k narozeninám (a to myslím i jen popřání). Tenhle rok už můj svátek záměrně ignorovali. Když třeba potřebovala něco v krámě ve městě, jela jsem do města a objížděla X krámů, abych sehnala ten konkrétní dekor rámečků, který ona potřebuje. Já od ní nikdy nic nepotřebovala.
Když to řeknu manželovi, že mi tohle vadí, protože nikdy jsem s partnerovo rodinou neměla problémy, ba naopak, vztahy úplně krásný a že mi vadí že se mě nikdy nezastane. Řekne, že oni už jsou takový, že v 50 je měnit nemůžu, že jeho matka je taková, že nikoho nemá ráda a že občas se mě zastane.
Co myslíte? Hrotim to moc? Jinak, děti zatím nemáme.