Špatný vztah s tchyní

@Anonymní píše:
Zdravím. Ráda bych zjistila, jestli má někdo obdobné vztahy a jak k tomu třeba přistupujete. Pokud jsme na návštěvě u tchánovců, chováme se k sobě slušně, to ano. Nijak mě slovně nenapadá, neponižuje, nic. Ale vím, že jakmile odjedeme, nenechá na mě nitku čistou. Například, přijedeme na návštěvu, nedám si kafe, ale dám si jen něco studeného k pití (horký den a dávám si kafe prostě jen 1× denně, nedělá mi víc kafí dobře na žaludek, což jsem jim řekla). Nabídnou mi paňáka, ale já nepiju. Ne, že bych byla nějaký abstinent, ale nepaňákuju. Taky špatně, dle nich. Když se griluje, sním v podstatě stejnou porci, co oni. Když mi ukrojí bez optání dort, který nepekla ona a já se omluvim, že je to na mě hrozně kyselý a otočím se na manžela, jestli to nedoji. Tohle všechno je prý hrozně špatně, na co prý jezdím, když nic nevypiju, nesnim. Neřeknou to mně do očí, ale po celé rodině a i mému manželovi. Jsou hrozně uřvaná rodina, křičí jeden přes druhého, skáčou si do řeči. Já zvyklá „domluví jeden, mluví druhý“. Když na mě tchýně promluví a začnu ji odpovídat, po vyslovení mých 2 slov už mi skáče do řeči a nenechá mě nikdy nic doříct. Tudíž po 1000. pokusu už v podstatě jen kývu, říkám jo, ne, nevím apod., to je jediné, co stihnu a do čeho mi nemůže vstoupit. Když přijedeme na návštěvu, zeptaji se manžela chceš… (kafe, cokoli) a ten se musí otočit na mě, zda něco nechci a teprv jim to řekne. Prostě mně, jako návštěvu, nehostí. Manžel tvrdí, že to prostě mysli na nás oba. Jejich přístup je, že jsem zbytečná návštěva a na co jezdím, že nemluvím, nepiju, nejím. A že oni se ze mě neposerou, že jim je 50, mně necelých 30, že nejsem žádná princezna, kolem které se bude skákat. Doslova a do písmene to tak říkají.
Po poslední hádce se potřeboval manžel vypovídat a tak jel za tátou, jelikož spolu mají i kamarádský vztah, stěžují si spolu na ženský vzájemně. Vmísila se do toho ale i jeho matka. Samozřejmě, že když si druhý stěžuje, říká jen to špatné na druhýho. Ale to ona nebere, nebere žádná moje pozitiva, umí se ulpivat jen na to špatné. A prohlásila, že já už tam nesmím. Oni k nám taky jezdit nebudou. Tchán nám nesmí pomoct na baráku (ale od „nás“ si nechají opravovat auta). A nabádání, že se se mnou má rozvést.
Jednou při rodinné oslavě mě dokonce nahlas oslovila jménem manželovo ex. Opravdu nahlas a po společných 5 letech. Myslím, že to udělala záměrně, protože se před vyslovením jména na sekundu zastavila. Slyšelo to dalších 10 členů rodiny, protože opravdu zakřičela. Všechny oči najednou na mě, čekali jak se budu tvářit, jak se zachovám. Bylo mi fakt příšerně, trapně. Žádný promiň, nic. Při konfrontaci od manžela řekla, že na co by se mi měla omlouvat, že ji se taky nikdo neomluvil, že jsem kolikrát ublížila jejich synovi.
Podotknu, že na jejich svátky, narozeniny, den matek, Vánoce. Na vše myslím já, vybírám dárky a většinou i platím ja. Já od nich dostala jen 1× k svátku a 1× k narozeninám (a to myslím i jen popřání). Tenhle rok už můj svátek záměrně ignorovali. Když třeba potřebovala něco v krámě ve městě, jela jsem do města a objížděla X krámů, abych sehnala ten konkrétní dekor rámečků, který ona potřebuje. Já od ní nikdy nic nepotřebovala.
Když to řeknu manželovi, že mi tohle vadí, protože nikdy jsem s partnerovo rodinou neměla problémy, ba naopak, vztahy úplně krásný a že mi vadí že se mě nikdy nezastane. Řekne, že oni už jsou takový, že v 50 je měnit nemůžu, že jeho matka je taková, že nikoho nemá ráda a že občas se mě zastane.
Co myslíte? Hrotim to moc? Jinak, děti zatím nemáme.

@Anonymní píše:
Zdravím. Ráda bych zjistila, jestli má někdo obdobné vztahy a jak k tomu třeba přistupujete. Pokud jsme na návštěvě u tchánovců, chováme se k sobě slušně, to ano. Nijak mě slovně nenapadá, neponižuje, nic. Ale vím, že jakmile odjedeme, nenechá na mě nitku čistou. Například, přijedeme na návštěvu, nedám si kafe, ale dám si jen něco studeného k pití (horký den a dávám si kafe prostě jen 1× denně, nedělá mi víc kafí dobře na žaludek, což jsem jim řekla). Nabídnou mi paňáka, ale já nepiju. Ne, že bych byla nějaký abstinent, ale nepaňákuju. Taky špatně, dle nich. Když se griluje, sním v podstatě stejnou porci, co oni. Když mi ukrojí bez optání dort, který nepekla ona a já se omluvim, že je to na mě hrozně kyselý a otočím se na manžela, jestli to nedoji. Tohle všechno je prý hrozně špatně, na co prý jezdím, když nic nevypiju, nesnim. Neřeknou to mně do očí, ale po celé rodině a i mému manželovi. Jsou hrozně uřvaná rodina, křičí jeden přes druhého, skáčou si do řeči. Já zvyklá „domluví jeden, mluví druhý“. Když na mě tchýně promluví a začnu ji odpovídat, po vyslovení mých 2 slov už mi skáče do řeči a nenechá mě nikdy nic doříct. Tudíž po 1000. pokusu už v podstatě jen kývu, říkám jo, ne, nevím apod., to je jediné, co stihnu a do čeho mi nemůže vstoupit. Když přijedeme na návštěvu, zeptaji se manžela chceš… (kafe, cokoli) a ten se musí otočit na mě, zda něco nechci a teprv jim to řekne. Prostě mně, jako návštěvu, nehostí. Manžel tvrdí, že to prostě mysli na nás oba. Jejich přístup je, že jsem zbytečná návštěva a na co jezdím, že nemluvím, nepiju, nejím. A že oni se ze mě neposerou, že jim je 50, mně necelých 30, že nejsem žádná princezna, kolem které se bude skákat. Doslova a do písmene to tak říkají.
Po poslední hádce se potřeboval manžel vypovídat a tak jel za tátou, jelikož spolu mají i kamarádský vztah, stěžují si spolu na ženský vzájemně. Vmísila se do toho ale i jeho matka. Samozřejmě, že když si druhý stěžuje, říká jen to špatné na druhýho. Ale to ona nebere, nebere žádná moje pozitiva, umí se ulpivat jen na to špatné. A prohlásila, že já už tam nesmím. Oni k nám taky jezdit nebudou. Tchán nám nesmí pomoct na baráku (ale od „nás“ si nechají opravovat auta). A nabádání, že se se mnou má rozvést.
Jednou při rodinné oslavě mě dokonce nahlas oslovila jménem manželovo ex. Opravdu nahlas a po společných 5 letech. Myslím, že to udělala záměrně, protože se před vyslovením jména na sekundu zastavila. Slyšelo to dalších 10 členů rodiny, protože opravdu zakřičela. Všechny oči najednou na mě, čekali jak se budu tvářit, jak se zachovám. Bylo mi fakt příšerně, trapně. Žádný promiň, nic. Při konfrontaci od manžela řekla, že na co by se mi měla omlouvat, že ji se taky nikdo neomluvil, že jsem kolikrát ublížila jejich synovi.
Podotknu, že na jejich svátky, narozeniny, den matek, Vánoce. Na vše myslím já, vybírám dárky a většinou i platím ja. Já od nich dostala jen 1× k svátku a 1× k narozeninám (a to myslím i jen popřání). Tenhle rok už můj svátek záměrně ignorovali. Když třeba potřebovala něco v krámě ve městě, jela jsem do města a objížděla X krámů, abych sehnala ten konkrétní dekor rámečků, který ona potřebuje. Já od ní nikdy nic nepotřebovala.
Když to řeknu manželovi, že mi tohle vadí, protože nikdy jsem s partnerovo rodinou neměla problémy, ba naopak, vztahy úplně krásný a že mi vadí že se mě nikdy nezastane. Řekne, že oni už jsou takový, že v 50 je měnit nemůžu, že jeho matka je taková, že nikoho nemá ráda a že občas se mě zastane.
Co myslíte? Hrotim to moc? Jinak, děti zatím nemáme.

@Anonymní píše:
Zdravím. Ráda bych zjistila, jestli má někdo obdobné vztahy a jak k tomu třeba přistupujete. Pokud jsme na návštěvě u tchánovců, chováme se k sobě slušně, to ano. Nijak mě slovně nenapadá, neponižuje, nic. Ale vím, že jakmile odjedeme, nenechá na mě nitku čistou. Například, přijedeme na návštěvu, nedám si kafe, ale dám si jen něco studeného k pití (horký den a dávám si kafe prostě jen 1× denně, nedělá mi víc kafí dobře na žaludek, což jsem jim řekla). Nabídnou mi paňáka, ale já nepiju. Ne, že bych byla nějaký abstinent, ale nepaňákuju. Taky špatně, dle nich. Když se griluje, sním v podstatě stejnou porci, co oni. Když mi ukrojí bez optání dort, který nepekla ona a já se omluvim, že je to na mě hrozně kyselý a otočím se na manžela, jestli to nedoji. Tohle všechno je prý hrozně špatně, na co prý jezdím, když nic nevypiju, nesnim. Neřeknou to mně do očí, ale po celé rodině a i mému manželovi. Jsou hrozně uřvaná rodina, křičí jeden přes druhého, skáčou si do řeči. Já zvyklá „domluví jeden, mluví druhý“. Když na mě tchýně promluví a začnu ji odpovídat, po vyslovení mých 2 slov už mi skáče do řeči a nenechá mě nikdy nic doříct. Tudíž po 1000. pokusu už v podstatě jen kývu, říkám jo, ne, nevím apod., to je jediné, co stihnu a do čeho mi nemůže vstoupit. Když přijedeme na návštěvu, zeptaji se manžela chceš… (kafe, cokoli) a ten se musí otočit na mě, zda něco nechci a teprv jim to řekne. Prostě mně, jako návštěvu, nehostí. Manžel tvrdí, že to prostě mysli na nás oba. Jejich přístup je, že jsem zbytečná návštěva a na co jezdím, že nemluvím, nepiju, nejím. A že oni se ze mě neposerou, že jim je 50, mně necelých 30, že nejsem žádná princezna, kolem které se bude skákat. Doslova a do písmene to tak říkají.
Po poslední hádce se potřeboval manžel vypovídat a tak jel za tátou, jelikož spolu mají i kamarádský vztah, stěžují si spolu na ženský vzájemně. Vmísila se do toho ale i jeho matka. Samozřejmě, že když si druhý stěžuje, říká jen to špatné na druhýho. Ale to ona nebere, nebere žádná moje pozitiva, umí se ulpivat jen na to špatné. A prohlásila, že já už tam nesmím. Oni k nám taky jezdit nebudou. Tchán nám nesmí pomoct na baráku (ale od „nás“ si nechají opravovat auta). A nabádání, že se se mnou má rozvést.
Jednou při rodinné oslavě mě dokonce nahlas oslovila jménem manželovo ex. Opravdu nahlas a po společných 5 letech. Myslím, že to udělala záměrně, protože se před vyslovením jména na sekundu zastavila. Slyšelo to dalších 10 členů rodiny, protože opravdu zakřičela. Všechny oči najednou na mě, čekali jak se budu tvářit, jak se zachovám. Bylo mi fakt příšerně, trapně. Žádný promiň, nic. Při konfrontaci od manžela řekla, že na co by se mi měla omlouvat, že ji se taky nikdo neomluvil, že jsem kolikrát ublížila jejich synovi.
Podotknu, že na jejich svátky, narozeniny, den matek, Vánoce. Na vše myslím já, vybírám dárky a většinou i platím ja. Já od nich dostala jen 1× k svátku a 1× k narozeninám (a to myslím i jen popřání). Tenhle rok už můj svátek záměrně ignorovali. Když třeba potřebovala něco v krámě ve městě, jela jsem do města a objížděla X krámů, abych sehnala ten konkrétní dekor rámečků, který ona potřebuje. Já od ní nikdy nic nepotřebovala.
Když to řeknu manželovi, že mi tohle vadí, protože nikdy jsem s partnerovo rodinou neměla problémy, ba naopak, vztahy úplně krásný a že mi vadí že se mě nikdy nezastane. Řekne, že oni už jsou takový, že v 50 je měnit nemůžu, že jeho matka je taková, že nikoho nemá ráda a že občas se mě zastane.
Co myslíte? Hrotim to moc? Jinak, děti zatím nemáme.

Tohle znám… to je na kulomet. Moje matinka, zakomplexovaná, kyselá potvora, otec to samé, oba jsou ti nejlepší na světě.
Tito exoti bývají k po-srání. Někdy jen vidět takové ubožáky, a chce se mi blít, nebo mi naskakuje kopřivka.
A jak nemůžou na někoho nadávat, sedí na zadku jako blbečci a čumí.
Jsem rád, že se moc nevídáme.
Zakomplexovaní chudáci.

@Jana525 píše:
Uplne je mi z toho zle. A to nemate deti!Ignorovat se to da, pokud manzel stoji pri tobe, ale tady to na me tak uplne nepusobi. On si tam jezdi na tebe stezovat a pak ti vypravi co o tobe rikaji?
Ze se tam pripletla mama? No to teda nevim, tchan je asi taky na jeji strane ne? Pokud by to byl jen kamaradsky rozhovor mezi manzelem a tchanem tak pred tchyni sklapnou.
Na darky bych se zvysoka vykaslala.

Jsou to burani.