Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nějak už nevím kudy kam..
Mám přítele (30 let) se kterým jsme spolu přes dva roky. Vadí mi, že se náš vztah nijak nevyvíjí a já jsem stále ta paní Columbová. Abych to rozvedla, nebydlíme spolu. On bydlí s mamkou, která je rozvedená a společně se „starají“ o babičku, která ale není nijak nemohoucí. Přítel to zkrátka vidí tak, že má dvě ženský, o který se musí postarat. Já sem až někdy po nich.
I to bych asi dokázala akceptovat, ale on mě doma ještě ani nepředstavil. K našim se mu taky moc nechce. Zkrátka mu vyhovuje se vídat ve volném čase, kterého moc není a jednou v týdnu u mě přespat.
Holky, jde vůbec nějak chlapa „donutit“ ke společnému bydlení a vlastně životu?
Zkoušela jsem všechno možné, ale bez úspěchu. Bojím se když mu dám nůž na krk, že odejde. Mám ho opravdu ráda a hodně.
Jen pro upřesnění, je mi 22 let. Dálkově dělám vysokou do toho pracuji, abych mohla bydlet sama. Umím vařit, nejsem nijak ošklivá. Prostě nevím, kde je problém a hlavně jak to vyřešit.
Budu ráda za vaše rady.
Jezis to je ale materiál.
Dej mu sbohem a najdi si normálního chlapa.
Který té doma představí, a bude ochoten s tebou budovat vztah..
Utnula bych to, kdyby chtěl bydlet s vámi už by si to zařídil. Zvlášť alarmující je neochota v seznamování se s rodinou, to že po dvou letech o vás nikdo neví je celkem jasná známka toho, že s tímhle vztahem do budoucna nepočítá.
Mamánek jak vyšitý. Obávám se, že s takovým budeš vždycky až na konci seznamu. Jak už bylo řečeno, radši si najdi někoho perspektivnějšího.
Otazka zni, jestli se ti chce, nutit ho pak celej zivot k necemu
pro me by to byl znak toho, ze to nebere vazne…nevim, mam doma na stesti jinej material
@Ruzovyananas taky mám z toho pocit, že to s tebou nemyslí úplně vážně..
![]()
@Ruzovyananas Holka ve 22 letech si uzivej zivot a neupinej se k 30tiletemu chlapovi. Je super, ze citi odpovednost vuci sve matce a babicce, ale muze to byt i urcita zavislost na nich. Jestli ti s nim je dobre, tak s nim bud a uzivej si to. Do spolecneho bydleni ho netlac, treba do roka zjistis, ze s nim vlastne ani nechces zit ![]()
Zkus vyměnit chlapa a uvidíš, že společné bydlení nemusí být sen a donucování. Tenhle s tebou evidentně nepočítá.
Děkuji všem… asi jsem potrebovala názor někoho cizího ![]()
Sama to změnit hold nemůžu..
@Ruzovyananas píše:
Nějak už nevím kudy kam..
Mám přítele (30 let) se kterým jsme spolu přes dva roky. Vadí mi, že se náš vztah nijak nevyvíjí a já jsem stále ta paní Columbová. Abych to rozvedla, nebydlíme spolu. On bydlí s mamkou, která je rozvedená a společně se „starají“ o babičku, která ale není nijak nemohoucí. Přítel to zkrátka vidí tak, že má dvě ženský, o který se musí postarat. Já sem až někdy po nich.
I to bych asi dokázala akceptovat, ale on mě doma ještě ani nepředstavil. K našim se mu taky moc nechce. Zkrátka mu vyhovuje se vídat ve volném čase, kterého moc není a jednou v týdnu u mě přespat.
Holky, jde vůbec nějak chlapa „donutit“ ke společnému bydlení a vlastně životu?
Zkoušela jsem všechno možné, ale bez úspěchu. Bojím se když mu dám nůž na krk, že odejde. Mám ho opravdu ráda a hodně.
Jen pro upřesnění, je mi 22 let. Dálkově dělám vysokou do toho pracuji, abych mohla bydlet sama. Umím vařit, nejsem nijak ošklivá. Prostě nevím, kde je problém a hlavně jak to vyřešit.
Budu ráda za vaše rady.
Na rovini mu říct, že s ním chceš bydlet. Bojíš se, že odejde? Takže po špičkách kolem něj, uvaříš, poskytneš náruč? Jemu nic nechybí. Vyklepe si pytlík a má klid. Našla bych si jiného.
@Ruzovyananas píše:
Nějak už nevím kudy kam..
Mám přítele (30 let) se kterým jsme spolu přes dva roky. Vadí mi, že se náš vztah nijak nevyvíjí a já jsem stále ta paní Columbová. Abych to rozvedla, nebydlíme spolu. On bydlí s mamkou, která je rozvedená a společně se „starají“ o babičku, která ale není nijak nemohoucí. Přítel to zkrátka vidí tak, že má dvě ženský, o který se musí postarat. Já sem až někdy po nich.
I to bych asi dokázala akceptovat, ale on mě doma ještě ani nepředstavil. K našim se mu taky moc nechce. Zkrátka mu vyhovuje se vídat ve volném čase, kterého moc není a jednou v týdnu u mě přespat.
Holky, jde vůbec nějak chlapa „donutit“ ke společnému bydlení a vlastně životu?
Zkoušela jsem všechno možné, ale bez úspěchu. Bojím se když mu dám nůž na krk, že odejde. Mám ho opravdu ráda a hodně.
Jen pro upřesnění, je mi 22 let. Dálkově dělám vysokou do toho pracuji, abych mohla bydlet sama. Umím vařit, nejsem nijak ošklivá. Prostě nevím, kde je problém a hlavně jak to vyřešit.
Budu ráda za vaše rady.
Ruce pryc od neho! Je to mamanek! Nevazi si Te a ani nebere vazne!
Jste spolu 2 roky a on te nepredstavil ani rodicum? Se stydi? To je divnej chlap!
Za to ti nestoji nejakej 30tnik.. Jsi mlada, kdyz se do toho nehrne pust ho k vode. Mas jeste dost casu najit o hodne lepsiho.
Nutit ho rozhodne nedoporucuju. Ja sveho pritele „donutila“ ve 23. Byl mamanek, doma servis a pohodli, i praci mu zaridili u nich. Ja ve vzdalenejsim meste, platit najem, hledat si sam praci. No nechtelo se mu hodne. Ale vyhadala jsem si to. Dodnes toho lituju, on se od rodicu neodpoutal nikdy, i po 7 letech vztahu jsem u neho kdesi az za rodicema, i nase dite. K tomu se pridaly jine problemy (neumi si poradit sam, vsechno za nej vyrizovali rodice, je liny, pasivni, vsechno ho obtezuje). Takze za me ne. Mela jsem tenkrat shodit ruzove bryle a brat to jako varovne znameni ![]()