Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Přihodím sem svůj průběh, byl o něco jiný, než jsou tady zatím popsané v diskuzích, ale přitom byl vlastně bezproblémový. Celou dobu jsem trpěla jen na nedostatek informací o samovolných potratech, tak třeba to někomu pomůže.
Zamlklé těhotenství zjištěno v 8. tt, skončilo asi v 6 tt.
Paní doktorka (zbožňuju ji za to!) mi navrhla nechat tomu volný průběh, neměla jsem krom lehkého krvácení žádné potíže a bydlím u porodnice, kdyby něco, tak jsme to mohly risknout. ![]()
Asi týden se nedělo nic, jen nálada teda na bodu mrazu. Smutno. Po týdnu, tzn. 3 týdny od konce vývoje plodu, jsem začala mít kontrakce a krvácet víc. Kontrakce byly docela bolestivé, trochu ulevoval termofor na břicho, byly pravidelné, přicházely ve vlnách – celkem asi šest hodin (nutkání na velkou v průběhu toho zmiňují všude, ale že to bude docela drsný průjem, jsem teda nečekala.
). Nicméně pak jsem se rozkrvácela dost, jako velmi silná MS, což trvalo 2-3 dny. Pak krve postupně ubývalo. ALE! Až na nějaké cucky a malé kousky tkáně ze mě nic nevyšlo. Ještě dlouho ne. Po týdnu jsem šla na kontrolu, doktorka na ultrazvuku viděla, že děloha ještě prázdná není, ale vzhledem k celkem bezproblémovému průběhu mě ještě nechala, jestli to nebude pokračovat samo. Byly zrovna Vánoce, fakt se mi hrozně nechtělo do špitálu. A pokračování nastalo, ale až PO 15 DNECH od kontrakcí. Teprve tehdy ze mě – bez jakýchkoli potíží, bolestí, varování, „vypadlo“ při močení plodové vejce. Docela mě překvapila jeho velikost. Myslím, že bylo i o něco větší než vejce běžné.
I potom jsem pořád ještě krvácela. Ne moc, ani na vložky to počítat nešlo, protože to většinou proběhlo tak, že ze mě po dosednutí na WC vyjelo něco krve. Nicméně trvalo to tak dlouho, že jsem nervozní šla asi 20. den na další kontrolu. Tam pro jistotu odběry HCG a zjištěno už jen zbytkové množství. Tak už jsem byla jen uklidněna a podpořena k trpělivosti. Musím tedy říct, že můj samovolný potrat byl mnohem delší záležitost, než tady popisují jiné holky, celkem – od první noci kontrakcí do konce krvácení – to trvalo 32 dní. Ale většina z nich byla úplně v klidu, normálně jsem fungovala (až na sex a sport). Dřív jsem moc netušila o tom, že jsme vlastně vybavené na to se i s potratem vypořádat samy, přirozeně. Bylo to pro mě svým způsobem fascinující, objevné. Jen škoda, že smutným způsobem.
Protože jsem šla na pohotovost řekly mi že jsem potratila a vzali mi odběr a nakonec mi řekl že jsem vůbec těhotná nebyla pritomnjsem to na vlastní oči viděla
Ahoj, prosím má tady někdo zkušenost se spontánním potratem kolem 10 tt +? Začala jsem krvácet a dr konstatoval že bych se mohla vyčistit i bez revize, že už se to rozjelo. Ale druhý den jenom krvácím a odchází jenom sliznice a stažení na. Za jak dlouho od začátku krvácení u vás odešel plod? Poznám to vůbec že už plod vyšel nebo to budou pořád jenom ty staženiny? Moc se omlouvám za takový dotaz a vím že je to individuální ale chci vědět na co se připravit. U doktora jsem se v tom šoku na nic pořádně nezeptala. Děkuji
Já potratila velikost cca 6+2. Jedno odpoledne spineni, na utz nepravidelná srdeční akce, ráno to ze me 3× chlejstlo se srazeninama a čtvrté bylo embryo s obaly. Světle růžové velikosti slepiciho vejce, pak jsem už jen 2-3 dny spinila jako při ms. Další ovulace a ms přišla jako vždy. Druhé jsem musela na revizi. Velikostne bylo 7+4 a špinit jsem začala 11+4 a na revizi 12+1. Žádné čaje a babske rady nepomohly.
Ahoj, hrozně se předem omlouvám, za svůj dotaz, ale bohužel jsem v 8. týdnu potratila, začalo to krvácením a lékaři nenašli srdeční rytmus. Byla jsem na pohotovosti, protože moje lékařka má dovolenou a mám všechno v mlze z toho šoku, smutku a nenaplněných nadějí. Na pohotovosti semnou jednali tak, že je otravuji, protože tohle není akutní a můžu klidně čekat 10 dni na svou doktorku, takže mi k tomu nic moc neřekli a ja ted nevim moc co čekat.. podaří se mi vubec vypozorovat, že ze me odešlo embryo, kdyz jsem byla v 8. tydnu? Spolecne s krví ze mě odchází hodně jakéhosi hlenu, který zapáchá, je to normální? Jinak bolesti moc nemam, ale trpím naprostým vyčerpáním, měl to také někdo?
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.